Promítat se bude snímek Electra, za kterým stojí oceňovaná animátorka Daria Kashcheeva. Film vypráví o oslavě narozenin a s ní spojenými traumaty jedné mladé ženy. Inspiraci filmařka našla v příběhu stejnojmenné postavy z řecké mytologie. „Důležitým tématem celého filmu jsou niterné prožitky hlavní postavy, vnímání svého těla a sexualita,“ popsala Kashcheeva, které bakalářská loutková animace Dcera vynesla v roce 2019 studentského Oscara a nominací v hlavním klání Cen Akademie.

Soutěžit bude i krátkometrážní drama Osmý den režiséra Petra Pylypčuka. V něm budou diváci sledovat dva hlavní hrdiny Annu a Josefa, kteří se rozhodnou společně uniknout z prostředí striktní náboženské sekty. „Je to výpověď o střetu svobodné vůle a ideologické indoktrinace, které jsou vystaveny děti vyrůstající v tomto toxickém a patriarchálním prostředí,“ vysvětlil režisér Pylypčuk, který se v příběhu zabývajícím se tématy, jako je domácí násilí a pokřivené vnímání sexuality a mezilidských vztahů, inspiroval osobní zkušeností. 

Soutěžní sekce La Cinef letos nabídne 14 krátkých filmů. Z toho 12 hraných a dva animované. Porota v čele s maďarskou filmařkou Ildikó Enyedi pak rozdá celkem tři ceny. Vítězové budou oznámeni během ceremoniálu 25. května.

Hlavní postavou příběhu je Julie. Sledujeme ji, když studuje a posléze začíná budovat svůj „dospělý“ život. Julie teprve poznává samu sebe a snaží se zjistit, kdo vlastně je, zatímco její o poznání starší přítel, čtyřicátník Aksel, by už nejraději založil rodinu. Co se stane, když se Julie dostane na svatební hostinu, kde potká podobně starého Eivinda?

Film Nejhorší člověk na světě měl v Česku sice premiéru až v půlce tohoto měsíce, na filmových festivalech však okouzlil publikum už minulý rok. Představitelka Julie si na festivale v Cannes dokonce vysloužila cenu pro nejlepší herečku. Oprávněně. Její postava není snadno uchopitelná, naopak je natolik komplikovaná, že diváky pravděpodobně rozdělí do dvou skupin. Jedna ji bude milovat a bude se v ní vidět, druhé poleze její chování na nervy.

Film není artový ani přehnaně náročný, avšak ani hloupý nebo jednoduchý. Plyne pomalu přirozeným tempem a dotýká se témat, která hýbou našimi soukromými světy: kde začíná nevěra, pohled na vážnou nemoc, co vlastně znamená štěstí. Přestože se jedná o drama, které se zabývá závažnými tématy, nechybí ani vtipné pasáže. Divák se tedy v průběhu filmu několikrát zasměje, aby se znovu odmlčel a nechal pohltit situací. Nejedná se o čistou komedii, ale ani depresivní záležitost. Zkrátka a jednoduše jde o film, který vám po zhlédnutí utkví v hlavě a ještě několik dní se k němu budete v myšlenkách vracet.

Slovo autorky článku:

Pro mě je to film o útěcích, když jde do tuhého. Protože přesně to hlavní hrdinka dělá. Zároveň to geniálně vykresluje mou generaci třicátníků, kdy stále hledáme ideál a dokonalost. Ale existuje vůbec? Není dokonalost pouhou iluzí, za kterou se ženeme, ačkoliv tu už je přítomná? Tyto otázky sama sobě pokládám od soboty, kdy jsem snímek viděla v nádherném pražském kině Přítomnost.

Autorský článek Gabriely Brázdové