Zvláštní význam má podle autorů teplý kontakt už na samém začátku života. Kontakt kůže na kůži pomáhá novorozencům udržet teplo, zvyšuje pocit bezpečí a podporuje vznik pevné vazby mezi dítětem a pečující osobou. Právě odtud může vést i vysvětlení, proč nám v dospělosti dělá dobře obyčejné objetí: spojení doteku a tepla posiluje pocit, že jsme „ve svém těle“, a přispívá k uklidnění i pocitu blízkosti.

Velkou roli tak mohou hrát i drobná, každodenní gesta. Teplé podání ruky, objetí nebo laskavý fyzický kontakt nejsou jen projevem náklonnosti, ale zřejmě i přirozenou oporou pro naši psychickou rovnováhu a vztahy s druhými. Blízkost a teplo mají v našem životě zásadní význam.

Výsledky zároveň ukazují, že rodina není jen symbolická hodnota, ale skutečná opora pro důležitá rozhodnutí. Více než 60 procent dotázaných by se kvůli svým blízkým vzdalo práce nebo kariéry a přibližně polovina by byla ochotná kvůli rodině odejít i do zahraničí. Pro Čechy jsou blízké vztahy něčím, čemu jsou ochotni přizpůsobit vlastní život. Na druhé pozici se s 44 procenty umístila práce a kariéra, 41 procent lidí pak za nejdůležitější považuje osobní svobodu a koníčky.

Téměř 47 procent lidí nesouhlasí s tím, že by národní hrdost byla přežitek. Pětina dotázaných se cítí hrdě velmi často, víc než polovina občas při určitých událostech. Nejčastěji jsou lidé hrdí na kulturu a historii, poté na sportovní úspěchy či českou šikovnost a zlaté ručičky. Výzkum, do něhož se v reprezentativním šetření zapojilo 1075 respondentů, tak ukazuje, že česká společnost si váží domova, blízkosti i sounáležitosti.

Zajímavé změny se objevily u štědrovečerní večeře, kde je stále patrná úcta k tradicím, ale zároveň větší otevřenost novým chutím. Kapr sice zůstává symbolem českých Vánoc, jeho obliba však postupně klesá, zejména u mladších lidí. Ti častěji volí jiné varianty, jako je losos nebo řízek, a vytvářejí si tak vlastní pojetí sváteční tabule. Výsledkem je příjemná pestrost, která ukazuje, že Vánoce mohou být tradiční i moderní zároveň. V průzkumu mezi reprezentativním vzorkem 1 000 lidí to zjistila společnost Home Credit.

Podobný vývoj je patrný také u vánoční výzdoby. I když živý stromek má v českých domácnostech stále své pevné místo, roste obliba stromků umělých. Lidé je vnímají jako praktické, finančně úsporné a dlouhodobě využitelné řešení, které šetří čas i starosti. Tento trend naznačuje, že mnozí si uvědomují, že největší hodnotu Vánoc netvoří dokonalá výzdoba ani přesně dodržené zvyky, ale klid, pohoda a společné zážitky, které si odnášíme i do nového roku.

Podle Morgana Warda, docenta marketingu na Goizueta Business School na Emory University v Atlantě, si lidé dávají dárky ze tří důvodů: aby udělali radost obdarovanému, aby se cítili dobře a aby vyjádřili určitou míru intimity. Ne vždy však dávání dárků přinese dárci i obdarovanému kýžený výsledek. Diane Gottsmanová, odbornice na etiketu a zakladatelka texaské školy protokolu, tvrdí, že někdy je lepší dohodnout se na nedávání dárků. „Zkrácení seznamu dárků může snížit stres ze svátků, kdy se tato tradice stala spíše povinností než radostným zážitkem,“ uvedla Gottsmanová.

Obdarovávání –⁠⁠⁠⁠⁠ zejména mimo okruh blízké rodiny a přátel –⁠⁠⁠⁠⁠ může být zdrojem stresu, ať už z finančních důvodů, nebo kvůli náročnosti výběru něčeho, co obdarovaného určitě potěší. Pokud však chcete udělat změnu, je možné, že ji uvítají i ostatní. „Mnoho lidí chce vynechat předávání dárků mezi určitými skupinami, ale čekají, až někdo udělá první krok,“ řekla Gottsmanová. Dodala, že je naprosto v pořádku, když svým přátelům a rodině navrhnete, abyste tenhle rok předávání dárků vynechali.

Donedávna se přitom odborná veřejnost domnívala, že lidský polibek vznikl přibližně před 3 500 lety v jižní Asii. Toto tvrzení však nabourala nejranější lidská společnost Mezopotámie, která poskytla poznatky o této prastaré tradici. „Lidé psali klínovým písmem na hliněné tabulky. Několik tisíc těchto hliněných tabulek se dochovalo dodnes, přičemž obsahují jasné příklady toho, že líbání bylo ve starověku považováno za součást romantické intimity, stejně jako polibky mohly být součástí přátelství a vztahů mezi členy rodiny,“ vysvětlil doktor Troels Panka Arbøll z univerzity v Kodani.

Podle doktora Arbølla není akt líbání kulturním jevem specifickým pro konkrétní civilizaci nebo oblast. Naopak to vypadá, že se jedná o univerzální chování praktikované mnoha starověkými kulturami po několik tisíciletí. „Výzkum bonobů a šimpanzů, nejbližších žijících příbuzných lidí, ukázal, že oba druhy se líbají. To může naznačovat, že líbání patří lidí mezi základní chování, což vysvětluje, proč se s ním můžeme setkat napříč kulturami,“ poznamenala doktorka Sophie Lund Rasmussen, která se na analýze podílela.