Animovaný snímek Michaely Pavlátové, který vznikl na motivy knižní předlohy Petry Procházkové, vznikal řadu let. Čekání se přitom očividně vyplatilo – film získal cenu poroty v hlavní soutěži na největším festivalu animovaných filmů v Annecy. Čeští diváci mají nyní možnost spatřit jej v kinech, do kterých zamířil minulý týden. Můžeme prozradit, že je na co se těšit.

Film vypráví příběh Češky Herry, která se během studia vysoké školy zamiluje do svého afghánského spolužáka Nazira. Nedbá varování ostatních a s Nazirem odlétá do Kábulu, aby se stala součástí jeho islámské rodiny. V Afghánistánu ji čeká svatba a budování nového života. Jak to Herra zvládne? Naplní se její očekávání? Co ji tam vlastně čeká? Snímek zprostředkovává odpovědi na všechny tyto otázky citlivou formou. Divák má možnost nahlédnout do života naprosto odlišné kultury a udělat si o ní detailnější představu. Vážná témata se příjemně prolínají s humorem, který nepůsobí jako pěst na oko.

Hlavní linku s Herrou dokresluje hned několik příběhů, které se jí nějakým způsobem dotýkají. Jedná se zejména o chlapce Mada, kterého s manželem Nazirem vychovávají. Mezi ním a Herrou vzniká silné pouto, jelikož oba jsou tak trochu jiní. Právě jinakost se pro ně stává významným pojítkem. Důležitou roli pak zastává i Nazirova sestra Frišta, její manžel Kaiz a jejich společné děti. Ve snímku je vykresleno hned několik úskalí, na které jiná kultura naráží – například domluvené sňatky v mladém věku. Zároveň je zde patrná i lidskost, kterou zosobňuje postava dědečka, jenž je respektovanou a laskavou hlavou rodiny. Film ukazuje, že nikde neexistuje jenom černá nebo bílá: všude se obě barvy prolínají.