Dobrovolníci v Česku pečují o tisíce studánek a pramenů

Studánky a prameny v české krajině nezůstávají bez pomoci. Po celém Česku se o ně stará množství lidí, škol i dobrovolných spolků. Berou si vodní zdroje pod ochranu, pravidelně je čistí, upravují jejich okolí a hlídají, aby z nich zase mohla téct čistá voda. Díky nim se do krajiny vrací něco, co k ní odjakživa patřilo.

Registr, který spojuje tisíce studánek

Přehled o studánkách a pramenech udržuje Národní registr pramenů a studánek, dostupný na webu Estudánky. Navázal na dobrovolnickou kampaň Zachraňme studánky, kterou mladí ochránci přírody rozjeli už v roce 1999. Samotný registr vznikl v roce 2008 a od té doby se stále plní. Dnes je v něm zaznamenáno přes třináct tisíc vodních zdrojů — kromě samotných studánek také prameny, prameniště i staré studny.

Registr funguje jako živá mapa. U každého zdroje najdete jeho polohu, fotku, nadmořskou výšku a často i poznámku, v jakém je stavu. Zajímavé je, u kolika z nich se dá voda pít: jako „poživatelných" je označeno kolem dvou tisíc zdrojů. U ostatních se doporučuje vodu raději převařit nebo brát jen jako užitkovou.

Díky tomu se z registru stala i praktická pomůcka pro výletníky. Než vyrazíte do lesa, můžete si na mapě najít studánku po cestě a naplánovat si k ní zastávku — a rovnou zjistíte, jestli je u ní voda pitná, nebo si radši vzít vlastní. Pro rodiny s dětmi je hledání studánek v okolí příjemný cíl procházky, který spojí pohyb, přírodu a trochu objevování.

Studánek přibývá po celé republice, některé kraje ale vedou. Nejvíc zaznamenaných vodních zdrojů má dlouhodobě Pardubický kraj, následují Moravskoslezský a Zlínský. Není to tím, že by jinde studánky nebyly — spíš tam žijí lidé, kteří si dali práci je najít a zapsat.

Co obnáší postarat se o studánku

Nejcennější součástí celého snažení jsou patroni. To jsou lidé nebo skupiny, kteří si vezmou konkrétní studánku „za svou" a starají se o ni dlouhodobě, klidně řadu let. V programu Zachraňme studánky, který zastřešují mladí ochránci přírody, má dnes svého patrona kolem dvou set studánek.

Práce patrona není složitá, ale chce srdce a pravidelnost. Vyčistí studánku od listí a bahna, upraví kamení a okolí, pozoruje, jaké rostliny a živočichy u vody žijí, a sleduje čistotu vody — jestli je průzračná, jakou má barvu. Mnozí si vedou i jednoduchou kroniku s fotkami „před a po", aby bylo vidět, jak se studánka rok od roku mění. Odměnou je pocit, že po nich zůstává v krajině něco živého a užitečného pro ostatní.

Zapojují se hlavně ochránci přírody a školy

Kdo se o studánky nejčastěji stará? Velkou většinu pečovatelů tvoří registrovaní ochránci přírody, k nim se ale přidávají dětské oddíly, skauti, spolky i jednotlivci z řad veřejnosti. Právě u dětí má péče o studánku zvláštní kouzlo — spojuje pobyt venku, poznávání přírody a hezký pocit z dobře odvedené práce.

Studánky se často stávají i školním projektem. Děti u nich uklízejí, sledují čistotu vody, poznávají život kolem pramene a berou si konkrétní studánku za svou. K jaru přitom neodmyslitelně patří i recitace básně Josefa Václava Sládka o křišťálové studánce, kterou zná skoro každý ze školních let. Takové projekty učí děti, že o hezké okolí se člověk musí sám přičinit — a že to jde. Řada škol se dokonce stala trvalými patrony studánek ve svém okolí.

Proč na studánkách záleží

Studánky nejsou jen romantické zákoutí pro výletníky. Mají docela praktický význam. Když někdo drobný pramen udržuje průchodný a čistý, voda z něj pomalu prosakuje do okolní půdy, místo aby rychle odtekla pryč — a právě to krajině v období sucha hodně pomáhá. Vyčištěná studánka bývala odjakživa vítaným zdrojem pitné vody pro poutníky i lidi v nouzi a i dnes potěší kolemjdoucího na výletě. Kolem studánek navíc bývá bohatší život — vlhko svědčí rostlinám, hmyzu, obojživelníkům i drobným živočichům, kteří by jinak neměli kam.

A pak je tu paměť krajiny. Ke studánkám se odjakživa vázaly cesty, pověsti i lidové zvyky. Dodnes se na jaře, obvykle v květnu, konají takzvaná otvírání studánek — starý zvyk, při kterém lidé vyčistí pramen po zimě a symbolicky ho zase „otevřou". Bývá to spojené se zpěvem a malou slavností. Pro mnoho obcí je to milá příležitost, jak se sejít a připomenout si, že voda není samozřejmost.

Jak se do péče o studánky pustit

Dobrá zpráva je, že se může zapojit úplně každý a není k tomu potřeba žádné povolení ani členství. Pokud znáte ve svém okolí studánku, která v registru ještě není, stačí ji tam přidat — zadáte její polohu, přiložíte jednu fotku a případně pár údajů. Zbytek už doplní správci registru.

A když byste chtěli udělat víc, můžete se stát patronem. Vyberete si studánku poblíž bydliště, začnete o ni pravidelně pečovat a stanete se tak jedním z tisíců lidí, díky kterým z české krajiny nemizí čistá voda ani hezká místa k zastavení. Není potřeba velkých gest — někdy stačí koště, hrábě a chuť věnovat pár hodin něčemu, co přetrvá.