Webb nahlédl za mlhovinu v Orionu, kde se rodí hvězdy

Kousek za slavnou mlhovinou v Orionu, tam, kam pouhé oko nedohlédne, se odehrává něco, co trvá miliony let. Vesmírný teleskop Jamese Webba to vyfotil. Snímek NASA pustila ven 5. června 2026. Informoval o tom server NASA.

Ukazuje jen malou výseč jednoho z orionských molekulárních mraků. Dlouhé, hmotné vlákno chladného plynu a prachu. Patří k nejaktivnějším koutům oblohy, kde vznikají nové hvězdy.

Záběr pokrývá pás široký 150 světelných let. A vejde se do něj prakticky každá fáze toho, jak hvězda vzniká, od nejmladších zárodků schovaných hluboko v hustých chuchvalcích prachu přes protoplanetární disky až po hvězdy čerstvě zformované, které ještě nesvítí naplno jako naše Slunce.

Konkrétně mluvíme o obřím molekulárním mraku Orion A. Astronomové ho mají v oblibě, protože je blízko a pořád v něm něco bublá. Nemusí skládat poznatky z desítek vzdálených a slabých objektů. Tady mají celý katalog vývojových stádií pohromadě, na jednom místě. Trochu jako kdyby se na jediné fotce sešly děti od kojenců po školáky.

Detaily, které Webb odhalil, by žádný starší dalekohled nedal. Jeho infračervené oko prohlédne skrz prachové závoje, za kterými se zrození hvězd schovává. Kde dřívější přístroje viděly jen temné šmouhy, se teď objevují konkrétní zárodky. A kolem nich disky materiálu, ze kterého jednou možná vzniknou planety.

Na snímku spolupracovala NASA s Evropskou kosmickou agenturou ESA a kanadskou CSA. Data zpracovali T. Megeath a M. Zamani z týmu ESA/Webb, poděkování míří taky M. H. Özsaraçovi. ESA záběr zařadila mezi své vybrané snímky měsíce.

Orion zná i člověk, který se o astronomii nikdy nezajímal. Za dobrých podmínek se mlhovina v Orionu dá zahlédnout pouhým okem, jako rozmazaná skvrnka v Orionově meči. To, co ukazuje Webb, leží kousek za ní a běžnému pozorovateli zůstane navždy skryté. Probíhá to v naprosté tmě a chladu.