Tučňáci pomáhají mapovat koncentrace rtuti v Antarktidě

Tučňáci si vyvinuli přirozený způsob, jak se zbavovat toxické rtuti, která se hromadí v jejich těle. Tato schopnost z nich činí cenné bioindikátory, umožňující sledovat znečištění oceánů a ekosystémů jižní polokoule. Informuje o tom web 100+1.

Rtuť je vysoce toxický kov, který se do přírody uvolňuje především v důsledku těžby zlata a průmyslové činnosti. Každoročně se do atmosféry dostane přibližně 9 000 tun této látky, která se následně usazuje v oceánech a vstupuje do potravního řetězce. V tělech živočichů se váže na aminokyseliny a může ovlivňovat jejich nervový systém, reprodukční schopnosti i chování.

Sledování koncentrací rtuti v ekosystémech je náročné, protože pouhé vzorky ledu, vody nebo hornin neodhalí, jak moc se tato toxická látka dostává k živým organismům. Právě zde mohou sehrát klíčovou roli tučňáci.

Jak tučňáci pomáhají mapovat znečištění

Polární výzkumník Philip Sontag z Rutgersovy univerzity se zabýval zkoumáním tučňáčích per nasbíraných v Antarktidě. Výzkum, který trval deset let, ukázal, že pera těchto ptáků obsahují rtuť nahromaděnou během jejich pohybu v oceánu.

Tučňáci se zbavují toxinů právě prostřednictvím per, která pravidelně vyměňují. Vědci zjistili, že koncentrace rtuti v perech koreluje s hladinou izotopu uhlíku-13, jehož množství se mění v závislosti na zeměpisné poloze. To umožňuje určit, kde se tučňáci pohybovali a jaké úrovně znečištění byly v jejich prostředí přítomné.

Studie publikovaná v časopise Science of the Total Environment potvrdila tento vztah u sedmi druhů tučňáků napříč Jižním ledovým oceánem. Výsledky ukázaly, že ptáci žijící v severnějších oblastech s vyššími teplotami a větším množstvím uhlíku-13 byli vystaveni vyšším koncentracím rtuti.