Světlušky rozsvěcují letní noci a staly se hmyzem roku 2025

Teplá letní noc, kraj potmě usíná — a nad loukou se najednou rozsvítí desítky drobných zelenkavých světýlek, která pomalu plují vzduchem. Kdo někdy viděl rozzářené světlušky, nezapomene. A právě letos mají tihle broučci důvod k oslavě: staly se hmyzem roku.

Malá sláva pro živé lucerničky

Titul Hmyz roku 2025 udělila světluškám Česká společnost entomologická. Není to jen pocta za krásu — vědci přes ně chtějí lidem přiblížit svět hmyzu a upozornit na problém, který světluškám i mnoha dalším tvorům bere domov: světelné znečištění.

U nás žijí tři druhy světlušek. Nejběžnější je drobná světluška menší, se kterou se dá potkat na okrajích lesů, na loukách i v zahradách. Větší a nápadnější je světluška větší, jejíž samičky připomínají spíš larvu a svítí obzvlášť silně. Celosvětově pak čeleď světluškovitých čítá kolem dvou tisíc druhů. A zdaleka ne všechny svítí stejně: zatímco ty naše blikají každá po svém, v některých zemích se celé stromy obsypané světluškami rozsvěcují a zhasínají naráz, v dokonalém rytmu — patří to k nejobdivovanějším přírodním úkazům vůbec.

Jak to, že svítí

Světélkování světlušek je malý přírodní zázrak. V zadečku mají orgán, ve kterém probíhá chemická reakce: látka zvaná luciferin se za pomoci enzymu luciferázy mění a přitom vzniká světlo. Broučci si tak rozsvěcují „lucerničku“ hlavně proto, aby přilákali partnera — každý druh přitom bliká trochu jiným rytmem, aby si samečci a samičky bezpečně našli ty své. U nás nejnápadněji září samičky světlušky větší: nemají křídla, zůstávají na zemi nebo na stéblech trávy a rozsvěcují se, aby je poletující samečci našli. Právě jim se lidově říká svatojánci. Jejich světlo přitom není žluté jako od lampy, ale jemně nazelenalé — a to je barva, na kterou je oko nočního hmyzu nejcitlivější. Lidové jméno svatojánek či janíček ostatně není náhoda: nejvíc se světlušky rojí kolem svátku svatého Jana na konci června, odkud pojmenování pochází.

Užiteční pomocníci na zahradě

Světlušky nejsou jen pro parádu. Jejich larvy, které se vyvíjejí ve vlhké půdě a listí, jsou totiž dravé a živí se hlavně slimáky a plži. Kořist zdolají tak, že do ní dutými kusadly vpraví trávicí šťávy. Pro zahrádkáře, kteří s okusujícími slimáky bojují každé léto, jsou tak světlušky vítaným a úplně přírodním spojencem — o důvod víc nechávat na zahradě kousek divočiny.

Kdo má na zahradě vlhký a trochu zarostlý kout, možná už světluščí larvy hostí, aniž o tom ví — a spolu s nimi i tichého pomocníka proti přemnoženým slimákům. Vývoj od vajíčka přes larvu k dospělci přitom trvá i dva roky a většinu času tráví brouček právě jako nenápadná larva. Dospělé světlušky, které v noci vidíme zářit, žijí naopak jen krátce, řádově dny až týdny — jejich jediným úkolem je najít partnera a založit další generaci. To krásné divadlo na louce je tedy vlastně svatební tanec.

Nepřítel jménem světelný smog

Proč vlastně entomologové bijí na poplach? Světlušky se domlouvají světlem — a když je noc plná umělého svitu z lamp, reklam a oken, samečci a samičky se přes tuhle záři nevidí a nenajdou. K tomu ubývá vlhkých luk, mezí a neposekaných koutů, kde se jim daří. Světelné znečištění a mizení stanovišť proto patří k hlavním důvodům, proč jich na řadě míst ubývá. A umělého světla v noci celosvětově každým rokem přibývá — nad velkými městy už dnes obrovská část lidí nespatří ani Mléčnou dráhu, natož nenápadné blikání světlušek.

Dobrá zpráva je, že pomoct může každý, a to snadno. Zhasnutá zbytečná světla na zahradě, clona na lampě, která svítí dolů a ne do nebe, nebo kousek louky, který se nechá přes léto vykvést — to všechno světluškám vrací šanci. Tma totiž není nepřítel; pro spoustu nočních tvorů je to podmínka života.

Vydejte se je hledat

Nejlepší čas na světlušky přichází za teplých letních večerů, zhruba hodinu po setmění, na vlhčích loukách a lesních okrajích daleko od městských světel. Právě proto se dají nejlépe obdivovat na takzvaných tmavých místech, kam nedosáhne záře měst — a Česko jich pár takových stále má. Patří k nim oblasti tmavé oblohy, které u nás vznikají právě proto, aby chránily noc před přesvětlením; ta první, Jizerská oblast tmavé oblohy, funguje už od roku 2009. Ve zkratce: čím dál od pouličních lamp a čím míň měsíčního svitu, tím větší šance, že představení začne.

Kdo si výlet za světluškami užije, může navíc pomoct vědě. Odborníci totiž vyzývají veřejnost, aby svá pozorování světlušek hlásila a pomohla tak zmapovat, kde všude u nás ještě žijí a kde už mizí. Stačí si zapamatovat místo a večer, kdy jste je zahlédli — každé takové hlášení je pro vědce cenné. Nepotřebujete k tomu nic víc než obyčejný mobil a chuť jít ven do noci. Z večerní procházky se tak stane malé dobrodružství pro celou rodinu — a zároveň užitečný příspěvek k ochraně jednoho z nejkouzelnějších obyvatel české přírody.

Titul hmyzu roku světluškám nepřinese víc luk ani tmavší oblohu. Může nám ale připomenout, že některé z nejkrásnějších věcí kolem nás jsou zadarmo — stačí je nepřesvítit a občas za nimi vyrazit.

---

Ověřeno z:

• Česká společnost entomologická — Hmyz roku 2025: světlušky
• Časopis Živa (Akademie věd ČR) — Světlušky hmyzem roku 2025
• Ekolist.cz a Česká televize — reportáže k vyhlášení a k světelnému znečištění