Registrovaných dárců kostní dřeně je v Česku už 200 tisíc

Rekordní rok 2025

Do Českého registru dárců krvetvorných buněk při pražském IKEM se v roce 2025 zapsalo 11 697 nových dárců – běžně přitom registr každý rok přibíral kolem dvou tisíc lidí. Do Českého národního registru dárců dřeně při Fakultní nemocnici Plzeň přibylo za celý rok 2025 dokonce 23 722 lidí. Dohromady je to přes 35 tisíc nových jmen za jediný rok, jak popsaly České noviny. Poprvé v historii tak počet registrovaných dárců v obou českých registrech přesáhl 200 tisíc lidí, tedy necelá dvě procenta populace. Jen v registru IKEM, kde je dnes zapsáno 50 872 dárců, se v roce 2025 podařilo najít víc než 140 lidí vhodných k dalšímu vyšetření coby potenciální dárci a pro české pacienty zprostředkovat rekordních 85 transplantátů dovezených ze zahraničí – obojí jsou nejvyšší čísla v historii registru. Podle aktuálních čísel plzeňského registru v něm bylo k 30. červnu 2026 zapsáno už 165 723 dárců, registr přitom funguje od roku 1992 a za tu dobu zprostředkoval 2 861 odběrů krvetvorných buněk pro pacienty v Česku i v zahraničí. Český registr je navíc napojený na celosvětovou databázi WMDA, ve které je dohromady zapsáno přes 44 milionů dárců ze všech koutů světa – českým pacientům tak může pomoct i cizinec na druhém konci planety, a naopak čeští dárci pravidelně zachraňují životy lidem v zahraničí.

Příběh, který hnul statistikami

Za neobvyklým nárůstem stojí hlavně jeden příběh. Ve dnech, kdy médii koncem března 2025 procházela zpráva o dvouleté Madlence s aplastickou anémií – vzácnou poruchou, při které tělo přestává tvořit dost krevních buněk –, se podle Pražského deníku během pár týdnů přihlásilo do registru IKEM 8 086 nových dárců. Vlna solidarity byla tak silná, že se u registračních míst tvořily fronty. Madlence se nakonec podařilo najít dárce, byť ne s ideálními parametry – k transplantaci ale díky úspěšné léčbě už nakonec nebylo potřeba přistoupit. Její příběh tak paradoxně nejvíc pomohl jiným: tisícům dalších pacientů, kteří dárce teprve budou potřebovat, protože se díky Madlence do registru zapsalo tolik nových lidí.

Proč jeden zápis v registru může znamenat záchranu

Podle kampaně Českého národního registru dárců dřeně, kterou letos v červnu popsal server MAM, onemocní v Česku ročně stovky lidí leukemií nebo jinou závažnou poruchou krvetvorby – a vhodného dárce v rodině najde jen zhruba čtvrtina z nich. Zbylým třem čtvrtinám pacientů může pomoct jen shoda s cizím člověkem z registru. Nejde přitom o shodu krevní skupiny, ale o takzvanou tkáňovou shodu (HLA typizaci) – soubor znaků na povrchu bílých krvinek, který je mnohem rozmanitější než čtyři běžné krevní skupiny a mezi nepříbuznými lidmi se shoduje jen výjimečně. Čím je registr větší a geneticky rozmanitější, tím vyšší je šance, že se pro konkrétního pacienta najde alespoň jeden vhodný člověk mezi statisíci nebo miliony cizích lidí. Přesně proto kampaň s názvem „Máš to v sobě" cílí hlavně na lidi ve věku 18 až 35 let – nejenže jsou to dárci s nejlepšími výsledky transplantací, ale zůstávají v registru i nejdéle dopředu. Kampaň boří mýty, že se dárcem musí stát někdo „výjimečný", a jen hlavní video jí na Instagramu během pár dní organicky vidělo skoro milion a půl lidí.

Jak se registrace a darování reálně odehrává

Přihlásit se do registru je nečekaně jednoduché. Podle popisu na webu Ordinace.cz a dárcovských center stačí desetiminutová vstupní schůzka, krátký dotazník o zdravotním stavu a buď malý odběr krve, nebo stěr sliznice z úst. Vstoupit může v zásadě zdravý člověk bez závažného onemocnění, s váhou nad 50 kilogramů – u plzeňského registru ve věku 18 až 35 let, u pražského IKEM do 40 let (v databázi pak dárce zůstává až do 55 let). Skutečný odběr přijde na řadu jen tehdy, když se najde shoda s konkrétním pacientem, a to bývá jen u malé části registrovaných. Odebrat se dá dvěma způsoby: buď punkcí přímo z pánevní kosti při třídenním pobytu v nemocnici v celkové anestezii, nebo šetrnější cestou přes žilní krev, ze které se krvetvorné buňky oddělí přístrojem podobně jako při darování plazmy. Který ze způsobů se použije, má právo si nakonec zvolit sám dárce.

Co z toho plyne pro čtenáře

Rekordní rok 2025 ukázal, jak moc dokáže jeden zveřejněný lidský příběh malého dítěte změnit chování tisíců úplně cizích lidí, kteří se s Madlenkou nikdy nesetkali a nejspíš se nesetkají ani s pacientem, kterému nakonec pomůžou – ale registry teď stojí před úkolem udržet zájem i ve chvílích, kdy zrovna žádné dítě jako Madlenka není v titulcích zpráv. Právě k tomu má sloužit letošní kampaň mířená na mladší generaci: aby se registr nerozrůstal jen nárazově po emotivních zprávách, ale průběžně, rokem co rokem. Přihlásit se přitom může prakticky kdokoli zdravý ve správném věkovém rozmezí – stačí zajít na některé z dárcovských center IKEM nebo plzeňského registru, vyplnit dotazník a nechat si vzít stěr z úst. Šance, že se člověk stane tím, kdo najde shodu s konkrétním pacientem, není nijak vysoká, ale u statisíců lidí v registru dohromady znamenají tyto drobné individuální šance stovky reálně zachráněných životů ročně. A na rozdíl od jednorázové sbírky peněz na konkrétní dítě zůstává zápis v registru užitečný roky dopředu – klidně i pro pacienta, o kterém dnes ještě nikdo neví, že bude pomoc potřebovat.