Proč jsou nizozemské děti opakovaně nejšťastnější na světě

Matka šlape do pedálů mrholením, na rámu jí sedí zachumlané batole a mžourá do deště. Obloha je černá, cyklostezky plné. Americký turista se nahlas diví, co by Amsterdamany přimělo nechat kolo doma. Jenže jízda v dešti je v Nizozemsku něco jako přechodový rituál. Země má nejvyšší počet kol na obyvatele na světě a patří k nejdeštivějším v Evropě, přesto jsou tady lidé nezvykle dobře naladění. Informoval o tom server Positive News.

V nejnovějším indexu dětského blahobytu, který UNICEF zveřejnil tento týden, si nizozemské děti udržely pozici nejšťastnějších dětí v rozvinutém světě. Samotné Nizozemsko skončilo v žebříčku World Happiness Report páté, za Finskem, Dánskem, Islandem a Švédskem.

Margreet de Looze, odborná asistentka mezioborových sociálních věd na Univerzitě v Utrechtu, se výzkumem dětského blahobytu zabývá většinu kariéry a dochází ke stejnému závěru. „V čem nizozemské děti opravdu vynikají, jsou velmi dobré sociální vztahy,“ říká. „Podpora od rodiny a přátel, od učitelů a spolužáků, ve všech těchto oblastech skórují vysoko.“

Není podle ní náhoda, že Nizozemsko je „evropskou metropolí částečných úvazků“. Tamní lidé pracují méně hodin než kdokoli jinde na kontinentu. „Je běžné, že nizozemští rodiče, muži i ženy, pracují na částečný úvazek,“ vysvětluje. „Pro děti je to cenné, sbližuje to rodinu. Ale není to možné pro každého.“

De Looze přidává další faktory: nízkou míru šikany na školách, plošný zákaz chytrých telefonů a postavení Nizozemska jako lídra v genderové rovnosti. „Zjistili jsme, že v rovnoprávnějších zemích byli šťastnější chlapci i dívky,“ popisuje. „To je zajímavé, protože lidé často věří, že z rovnosti těží hlavně dívky.“

I liberální nizozemská kultura souvisí s lepší pohodou mladých. „Nutí to rodiče a školy o tom mluvit,“ míní de Looze. „To je klíčové: otevřená komunikace. Takový je svět venku a děti se s ním musí naučit zacházet.“ Čísla jí dávají za pravdu. Podle Our World In Data trpí poruchami spojenými s drogami 0,9 procenta Nizozemců, oproti 3,8 procenta v USA, 1,7 procenta v Británii a 1,2 procenta ve Španělsku.

Roli hraje i uspořádání měst. Jsou stavěná na lidskou míru, kola tu vládnou silnicím a aut je málo. Anna Feiner, matka dvou dětí z Rotterdamu, posílá desetiletého syna Tije do školy na kole samotného už od jeho devíti let. „Nechat ho jet bylo zpočátku děsivé. Ale když dítě na kole do školy nepustíte, koukají na vás skrz prsty. Pro děti znamená kolo svobodu,“ říká.

Deborah Nicholls-Leeová, britská novinářka, která se přestěhovala do Amsterdamu, zase oceňuje zdravotní péči. „Prvních zhruba sedm dní po narození dětí k nám domů docházela kraamzorg, porodní sestra, která nám pomáhala s péčí o miminko, radila s kojením a zvládla i drobné práce jako vaření a úklid.“ Na takovou sestru mají právo všechny nizozemské matky přes zdravotní pojištění.