Euclid za 26 hodin nasnímal 60 milionů hvězd v srdci Galaxie

Stačila jediná noc a kus dne. Sonda Euclid Evropské vesmírné agentury (ESA) zamířila 23. března 2025 svůj dalekohled do nitra Mléčné dráhy a za pouhých 26 hodin pořídila největší a nejpodrobnější snímek této části naší Galaxie, jaký kdy vznikl. Ve viditelném světle na něm svítí přes 60 milionů hvězd. Informoval o tom server Space.com.

Místo, kterému astronomové říkají galaktická výduť, patří k nejhustěji zaplněným koutům oblohy. Většina dalekohledů si na něm vyláme zuby, protože je hvězd zkrátka příliš mnoho a slévají se do jednoho jasu. Euclid je ale konstruovaný pro studium temné energie, tedy záhadné síly, která zrychluje rozpínání vesmíru, a kvůli tomu musí být dost ostrý na to, aby rozlišil i jednotlivé vzdálené galaxie. Tady tu sílu obrátil k naší vlastní Galaxii a dokázal od sebe oddělit hvězdy, které jiné přístroje vidí jen jako rozmazanou skvrnu.

Hlavním cílem byl lov planet u cizích hvězd. Centrum Galaxie je totiž ideální oblastí pro takzvaný mikročočkový jev. „Abyste mikročočkování zachytili, musíte sledovat části oblohy nabité hvězdami, jako je okolí středu naší Galaxie,“ vysvětlil vedoucí týmu Jean-Philippe Beaulieu z pařížského Institut d’Astrophysique.

Princip je následující: když jedna hvězda přejde před druhou, její hmotnost zakřiví prostor a funguje jako gravitační čočka. Pokud kolem ní obíhá planeta, naruší tím průchod světla od hvězdy v pozadí jen nepatrně, ale měřitelně. „Za posledních dvacet let bylo touto technikou objeveno skoro 300 exoplanet, všechny ze zemských dalekohledů a všechny směrem ke středu naší Galaxie,“ uvedl Beaulieu. Na novém snímku se nachází 51 už známých planetárních systémů.

V samotných datech od Euclidu žádný mikročočkový jev není, protože jeho zachycení trvá kolem dvaceti dní. Sonda ale udělala něco jiného, neméně cenného. „Za 24 hodin Euclid zachytil hvězdy zapojené do všech budoucích mikročočkových jevů, které objeví dalekohled Roman, ještě než se hvězdy a planety zarovnaly,“ popsala členka týmu Natalia Rektsini. Snímek tak poslouží jako časová značka z minulosti. Kdo později podobný jev zaznamená, bude moct porovnat, jak hvězdy vypadaly předtím, změřit jejich pohyb a potvrdit existenci planety i její hmotnost.

Mikročočkování má jednu výhodu navíc. Zatímco jiné metody nacházejí hlavně horké obří planety blízko mateřských hvězd, tahle umí odhalit i menší a chladnější světy daleko od svého slunce. Klidně ledové obry typu Uranu nebo Neptunu na širokých drahách.

„Tento výsledek ukazuje, čeho dokáže dosáhnout poměrně malý oddaný tým uvnitř velké mezinárodní mise,“ dodala Valeria Pettorino, projektová vědkyně Euclidu z ESA.