České zoo vypustily do přírody už 90 vzácných supů

Loutka, která zachraňuje druh

Pětkrát denně přistrčí chovatel zlínské zoo k vylíhnutému supímu mláděti loutku s hlavou dospělého supa. Krmí ho z ní, aby si zvíře nezvyklo na lidskou tvář — jinak by po vypuštění do hor nedokázalo žít mezi vlastním druhem. Je to detail, který rozhoduje o tom, zda pták jednou zvládne přežít samostatně ve volné přírodě, popisuje Deník. Bez tohoto opatrného přístupu by se mládě mohlo natolik spřátelit s lidmi, že by po vypuštění nedokázalo fungovat mezi vlastním druhem.

Právě tahle trpělivá, léta trvající práce stojí za číslem, které tři české zoologické zahrady oznámily v červnu 2026. Praha, Zlín a Ostrava totiž společně odchovaly a poskytly k vypuštění do volné přírody už 90 supů, a to hned čtyř různých druhů. Informovaly o tom ve společné tiskové zprávě Zoo Praha. Dnes tak tito ptáci létají nad horami v Bulharsku, Španělsku, Francii nebo Itálii — tam, kde by jinak v evropské krajině chyběli.

Devadesát ptáků, devadesát příběhů

Každý z těch 90 ptáků prošel měsíci péče, krmení loutkou a přesunů mezi zahradami, než mohl poprvé rozepnout křídla nad bulharskými nebo španělskými horami. Rozpis podle zahrad zároveň ukazuje, jak si jednotlivé zoo rozdělily úsilí o různé druhy.

Zoo Zlín přispěla 27 jedinci, konkrétně 20 supy bělohlavými, 4 supy hnědými a 3 supy mrchožravými. Zoo Praha dodala 25 ptáků, z toho 13 supů mrchožravých, 11 orlosupů bradatých a jednoho supa hnědého. Nejvíc, celých 38 jedinců, poskytla Zoo Ostrava, a to 26 orlosupů bradatých, 5 supů hnědých, 2 supy bělohlavé a 5 supů mrchožravých. Dohromady tak tři české zahrady daly přírodě zpátky téměř stovku dravců.

Proč je odchov supů tak náročný

Supi nejsou žádní snadní chovanci. Jak připomíná zoolog Zoo Zlín Václav Štraub, samice snáší jen jedno jediné vejce, takže reprodukce těchto ptáků je velmi pomalá. Právě proto má spolupráce mezi zoologickými zahradami takový smysl, popisuje server Zlin.cz. Díky vzájemné výměně vajec, mláďat i zkušeností se totiž daří odchovat mnohem víc mláďat, než by dokázala každá zoo zvlášť.

Letošní sezona to dobře ilustruje. Na začátku března snesla zlínská samice supa hnědého vejce, které chovatelé odebrali do umělé líhně. Díky tomu pár zahnízdil znovu a v dubnu přišlo na svět další vejce. První mládě se po vylíhnutí vrátilo zpátky ke svým zlínským rodičům, druhé se po týdnu stěhování ocitlo v Zoo Ostrava, kde ho přijali noví pěstouni. Celý postup detailně popsal server Noviny kraje.

Česko jako evropská centrála pro záchranu supů

Spolupráce tří českých zoo není náhodná epizoda, ale výsledek dlouhodobé práce, která z Česka udělala jedno z nejdůležitějších míst na kontinentu, pokud jde o záchranu supů. Zoo Praha vede plemennou knihu supů mrchožravých od roku 2002 a od roku 2012 koordinuje pro tento druh Evropský záchovný program EEP, jak uvádí lexikon zvířat na webu Zoo Praha. Znamená to, že právě čeští odborníci mají na starosti evidenci a plánování chovu tohoto ohroženého druhu napříč celým kontinentem.

Zoo Zlín se zase do repatriačního projektu v Bulharsku zapojila už v roce 2009 a od té doby tam předala k vypuštění 11 odchovaných supů bělohlavých a 2 supy mrchožravé, další sup mrchožravý byl v roce 2015 vypuštěn v italské Kalábrii, jak dokládá přehled na webu Zoo Zlín. Tři české zoo tak patří mezi nejúspěšnější chovatele supů ve světovém měřítku a podílejí se na obnově populací hned ve čtyřech evropských zemích, potvrzuje server Noviny kraje.

Když se podíváme na čísla podle zahrad, je vidět, že žádná z nich nesází jen na jeden druh. Ostrava se nejvíc soustředí na orlosupy bradaté, kterých odchovala a předala k vypuštění 26 kusů, což je nejvyšší počet jednoho druhu od jedné instituce v celém součtu. Praha naopak vede v počtu supů mrchožravých, u kterých má na starosti i celoevropskou plemennou knihu. Zlín se drží především supů bělohlavých. Tahle dělba práce podle druhů dává smysl, protože každá zahrada může nasbírat hluboké know-how právě u druhu, kterému se dlouhodobě věnuje.

Co supi dělají pro přírodu a proč na nich záleží

Supi možná nepatří mezi nejoblíbenější zvířata, protože se živí uhynulými zvířaty. Právě to je ale činí nepostradatelnými. Tím, že odklízejí mrtvá těla z krajiny, brání šíření nemocí, které by se jinak mohly rozšířit mezi ostatní zvířata i mezi lidi. Bohužel jejich počty v přírodě dlouhodobě klesají, a to kvůli úbytku přirozeného prostředí, používání pesticidů, otravám návnadami určenými pro jiné škůdce i kvůli nelegálnímu lovu, popisuje server iportal24.cz. Právě proto mají chovatelské programy takový význam. Bez cíleného odchovu v zajetí a následného vypouštění by některé z těchto druhů v evropské přírodě mohly úplně vymizet.

Zoologové Václav Štraub (Zoo Zlín), Petr Vrána (Zoo Ostrava) a Antonín Vaidl (Zoo Praha) to shrnuli v tiskové zprávě Zoo Praha: „Ochrana ohrožených druhů a úspěšné odchovy dnes neznají hranice jednotlivých zoologických zahrad. Velmi často to už není práce jedné instituce, ale sítě odborníků v českých zoo nebo napříč celou Evropou. A když se naše spolupráce promítne i do posílení volně žijící populace, je to naplnění jednoho z nejdůležitějších poslání každé moderní zoo," uvedli zoologové ve zprávě zveřejněné na webu Zoo Praha.

Co to znamená pro návštěvníky a budoucnost projektu

Pro běžného návštěvníka zoo v Praze, Zlíně nebo Ostravě to znamená, že za výběhem se sedícím supem se skrývá mnohem víc než obyčejná podívaná. Každé mládě, které se v těchto zahradách vylíhne a projde péčí i krmením z loutky, může za pár let létat volně nad horami jinde v Evropě. Spolupráce mezi třemi českými zoo navíc ukazuje, že menší země dokáže i v tak specializované oblasti, jako je záchrana kriticky ohrožených druhů, hrát v Evropě vedoucí roli. Díky sdílení vajec, mláďat i chovatelských postupů se totiž daří dosahovat výsledků, na které by jedna zahrada sama nestačila.

Projekt přitom pokračuje dál. Letošní odchov mláďat supů hnědých a mrchožravých ve Zlíně a Ostravě je jen dalším dílkem do dlouhodobé mozaiky, která už čítá 90 vypuštěných ptáků a s každou další sezonou pravděpodobně poroste. Pro české zoo je to důkaz, že jejich práce má smysl daleko za hranicemi výběhů, a pro evropskou přírodu naděje, že nebe nad horami zůstane i nadále domovem těchto nepostradatelných dravců.