Zoo Praha má první mládě zubra v Dolních Počernicích

V Dolních Počernicích na okraji Prahy se narodil obyvatel, na kterého tam čekali od chvíle, kdy se sem loni na podzim přestěhovalo stádo z trojské zoo. V rozlehlém výběhu v Dolních Počernicích, který patří pražské zoologické zahradě, přišla v polovině května 2026 na svět samička zubra evropského — vůbec první mládě narozené přímo v Dolních Počernicích. (Starší zubří mláďata Zoo Praha odchovala ve svém hlavním areálu v Troji.) Pro laika roztomilé telátko na dlouhých nohách, pro ochránce přírody ale mnohem víc: další důkaz, že se největší suchozemský savec Evropy vrací z pokraje úplného vyhynutí.

„Samička narozená v polovině května je skvělým signálem, že se zubrům v novém areálu daří," uvedla podle Zoo Praha kurátorka Barbora Dobiášová. Mládě zatím nemá jméno, ale už teď se stalo malou hvězdou výběhu, který je veřejnosti přístupný.

Zvíře, které málem navždy zmizelo

Aby člověk pochopil, proč je jedno narozené tele takovou událostí, musí se ohlédnout do minulosti. Zubr evropský z české přírody zmizel už v 18. století a ve dvacátém století to s celým druhem vypadalo beznadějně. Poslední zvířata žijící ve volné přírodě byla vystřílena kolem roku 1920 v pralese Białowieża na dnešní polsko-běloruské hranici. Zubr tak přežíval už jen v oborách a zoologických zahradách.

Nejděsivější na tom je, kolik zvířat vlastně zůstalo. Podle Zoo Praha tvořilo základ pro záchranu celého druhu jen dvanáct jedinců, ze kterých pocházejí úplně všichni dnešní zubři na světě. Chovatelé si mezi sebou pečlivě předávali informace, kdo se komu narodil, aby se příbuzná zvířata nekřížila a druh nezdegeneroval. Byla to trpělivá práce na desítky let dopředu, jejíž výsledek vidíme až dnes.

Organizovaný záchranný chov začal v Polsku už v roce 1929, právě v místech, kde zubři jako poslední žili volně. Trvalo pak celá dvě desetiletí, než se stádo v lidské péči rozrostlo natolik, aby bylo možné první zvířata v padesátých letech vypustit zpátky do pralesa Białowieża. Odtud se pak postupně vraceli i do dalších zemí Evropy. Byl to jeden z prvních velkých pokusů v dějinách, kdy člověk cíleně vrátil do přírody druh, který z ní sám vyhubil — a povedlo se.

Návrat do volné přírody

A ten výsledek je pozoruhodný. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) vzrostl počet zubrů žijících ve volné přírodě z necelých 1 800 kusů v roce 2003 na více než 6 200 zvířat v roce 2019. Díky tomu byl v prosinci 2020 na červeném seznamu ohrožených druhů přeřazen z kategorie „zranitelný" do příznivější škatulky „téměř ohrožený". To zní možná nenápadně, ale u zvířete, které bylo krok od úplného konce, jde o obrovský posun správným směrem.

Volně žijící stáda dnes existují na sedmačtyřiceti místech, největší z nich v Polsku, Bělorusku a Rusku. Práce ale zdaleka nekončí — jen osm z těchto stád je podle IUCN dost velkých na to, aby si dlouhodobě udržela zdravou různorodost. Právě proto je každé nové mládě, i to pražské, tak cenné.

Obr, který pečuje o krajinu

Zubr přitom není jen živoucí muzejní exponát. Je to skutečný obr — býk dorůstá v kohoutku až zhruba 190 centimetrů a běžně váží 600 až 900 kilogramů, ti největší jedinci překročí i celou tunu. Přesto jde o mírumilovného býložravce, který se raději klidí z cesty, než by útočil.

Tihle obři navíc krajině prospívají. Když se prohánějí loukami, spásají náletové dřeviny, rozrývají půdu kopyty a roznášejí semena rostlin. Vzniká tak pestrá, otevřená krajina, ve které se daří i dalším druhům rostlin a hmyzu. Ochránci proto zubry cíleně vypouštějí do rezervací, aby se přirozeně starali o plochy, které by jinak zarostly a zpustly. V praxi tak jedno stádo velkých kopytníků nahradí těžkou techniku i ruční kosení — a ještě z toho má radost každý návštěvník, který je zahlédne. Právě tenhle princip využívají i české rezervace, kde se zubři pasou celoročně pod širým nebem.

Česká stopa v záchraně druhu

Na obnově zubřích stád má svůj podíl i Česko. Zoo Praha chová čistokrevné zubry už od roku 1948, první mládě se jí podařilo odchovat v roce 1957 a od té doby jich vychovala už 104. To z pražské zahrady dělá jednu z důležitých adres evropského záchranného chovu.

Zubři se ale u nás vracejí i do polodivokých podmínek. V bývalém vojenském prostoru u Milovic na Nymbursku se o ně od roku 2015 stará obecně prospěšná společnost Česká krajina; tamní stádo v roce 2023 poprvé dosáhlo čtyřiceti kusů. Podobně velké stádo se pase i v oboře Židlov na Ralsku. Zvířata z Milovic navíc patří ke vzácnější takzvané nížinné linii, kterou kdysi založilo jen sedm jedinců, takže jsou pro záchranu druhu obzvlášť cenná.

Kam se za zubry vypravit

Nové mládě z Dolních Počernic doplnilo malé stádo, které se tu pomalu zabydluje od podzimu 2025. Výběh dnes obývá pět zvířat — býk Oskar, který přišel z Helsinek, samice Grebelle z Belgie a dvě samice, jež dorazily ze zoologických zahrad v Plzni a Olomouci, a nyní i čerstvě narozená samička. Areál v Dolních Počernicích je veřejnosti přístupný, takže výlet za největším suchozemským savcem Evropy je i o prázdninách na dosah.

Kdo by chtěl vidět zubry i mimo Prahu, může se vypravit třeba do rezervace u Milovic nebo do obory na Ralsku, kde se stáda pasou pod širým nebem po celý rok. Vždy jde o příjemný tip, jak spojit letní procházku s malou lekcí o tom, že chránit ohrožená zvířata má smysl.

Příběh zubra evropského totiž ukazuje něco hodně povzbudivého: že i druh, ze kterého zbývala jen hrstka jedinců, se dá trpělivou prací a mezinárodní spoluprací přivést zpět. Že se s ním dnes můžeme znovu potkat v české krajině i na okraji hlavního města. A že u téhle záchrany, která trvá bezmála sto let, může být i Česko.