Česká síť kamer uloví přes tisíc ohnivých koulí ročně

Když se noční oblohou mihne oslnivý záblesk, většina lidí si řekne „padající hvězda" a jde spát. V Ondřejově u Prahy ale v tu chvíli začíná práce. Odtud se řídí Evropská bolidová síť — soustava kamer, která ohnivé koule na nebi soustavně fotografuje, měří a počítá jejich dráhu. Bolid je jednoduše řečeno mimořádně jasný meteor, tedy zářivá koule, jakou nelze přehlédnout. A česká věda v jejich lovu patří k nejlepším na světě.

Českou síť ohnivých koulí řídí Ondřejov

Srdcem celého systému je Astronomický ústav Akademie věd v Ondřejově, kde se sbíhají a zpracovávají data ze všech kamer. Střední část sítě má dnes 21 stanic s moderními celooblohovými kamerami, z toho 15 stanic je v Česku, čtyři na Slovensku a po jedné v Rakousku a Německu. Na deseti stanicích jsou navíc takzvané spektrální kamery, které z barvy záblesku poznají, z jakých prvků byl kámen z vesmíru složený.

Dohromady tyto kamery pokrývají území o rozloze zhruba milionu kilometrů čtverečních — to je plocha o něco větší než celá střední Evropa. Práce mají dost: síť zachytí každý rok kolem 1300 bolidů, které vyfotí zároveň z několika míst. Právě záběr z více stanic je klíčový. Teprve když je stejný záblesk vidět z různých úhlů, dokážou vědci spočítat, kudy přesně těleso letělo a kde mohlo dopadnout na zem.

Moderní kamery vidí i slabší záblesky

Síť se za desítky let mnohokrát modernizovala a technika jde stále dopředu. Spolupracující síť CEMeNt, kterou provozují české hvězdárny, začala v létě roku 2024 vyměňovat starší kamery za nové, mnohem citlivější. Staré přístroje snímaly obraz v hrubém rozlišení; nové kamery natáčejí v plném rozlišení Full HD (1920×1080 bodů) a třiceti snímcích za sekundu. Zjednodušeně: vidí ostřeji a zachytí i slabší úkazy, které by dřív unikly.

Díky tomu roste počet zachycených meteorů i přesnost výpočtů. A přesnost je tady všechno — čím lépe je dráha spočítaná, tím menší území musí lidé prohledat, když jdou spadlý meteorit hledat do terénu.

Mimořádný bolid z 12. února 2026

Jak to celé funguje v praxi, ukázal případ z letošního roku. Ve čtvrtek 12. února 2026 v 1 hodinu a 41 minut po půlnoci proletěl nad Švýcarskem, Německem a západními Čechami neobvykle dlouhý a jasný bolid. Kamery ho zachytily hned z několika stanic — od Kuchařovic přes Kocelovice a Opavu až po rakouský Gahberg.

Vědci z Ondřejova z těchto záběrů dopočítali pozoruhodná čísla. Těleso vlétlo do atmosféry rychlostí přes 18 kilometrů za sekundu a na začátku vážilo asi 300 kilogramů, velké bylo zhruba půl metru. Protože letělo téměř vodorovně, jen mírně skloněné k zemi, zářilo výjimečně dlouhých 25 sekund a jeho světelná dráha měřila 410 kilometrů. Podle výpočtů se úlomky do sta gramů mohou nacházet v pásu táhnoucím se od okolí Řezna přes Roding k Waldmünchenu, přičemž ojedinělé větší kusy mohly dolétnout až na české území. Právě takto přesná „mapa dopadu" dává hledačům reálnou šanci úlomek najít.

Od Příbrami 1959 až po chilské Andy

Že je česká práce světovou špičkou, není náhoda — je to výsledek dlouhé tradice. Vůbec prvním meteoritem s takzvaným rodokmenem na světě se stal meteorit Příbram, který spadl 7. dubna 1959. Tehdy se poprvé v historii podařilo z fotografií přesně vypočítat, odkud ve vesmíru těleso přiletělo. Na tomto úspěchu tehdejší českoslovenští vědci postavili celou síť, jejíž centrální část Ondřejov spravuje už od roku 1963.

Česká technika dnes hlídá oblohu i na druhém konci světa. Kamery české sítě SSO VMO, kterou provozuje Hvězdárna Valašské Meziříčí s partnery v chilské poušti, zachytily 2. prosince 2025 jasný bolid nad Andami. Síť tam má devět přehledových kamer a čtyři spektrografy na observatořích La Silla a El Sauce. I zde se z několika záběrů podařilo spočítat dráhu tělesa a nejpravděpodobnější místo, kam mohl dopadnout případný meteorit — vysoko v horách, ve výšce kolem 4200 metrů nad mořem.

Ohnivou kouli může nahlásit každý

Na sledování ohnivých koulí se překvapivě může podílet i úplně obyčejný člověk. Když uvidíte na nebi mimořádně jasný záblesk, Astronomický ústav uvítá vaše pozorování. Slouží k tomu jednoduchý online formulář pro hlášení bolidů na webu ústavu. Užitečné je hlavně zapamatovat si co nejpřesnější čas přeletu, kterou částí oblohy koule letěla, jak dlouho svítila a jestli se rozpadla.

Nemusíte vyplňovat všechno a nemusíte být odborník. I laické hlášení pomáhá vědcům úkaz zařadit a doplnit ho k záznamům z kamer. Výsledky rozborů nejzajímavějších bolidů pak ústav zveřejňuje na svých stránkách, takže si každý může přečíst, co za tím zábleskem na obloze doopravdy bylo. Příště, až vám nad hlavou proletí ohnivá koule, tak víte — možná právě pomáháte české vědě, která v tomhle oboru udává tón celému světu.