Bahno povýšilo na žádanou komoditu. Pobřežní oblasti ochrání před záplavami

Se změnou klimatu roste poptávka po projektech, které zabrání stoupající hladině oceánu, aby zatopila města v jeho bezprostřední blízkosti. Staví se hráze, vyvyšují základy budov a obnovují pobřežní mokřady či bažiny, které fungují jako přírodní bariéry. Všechny tyto snahy mají jedno společné – žádají si bahno a zeminu.

Bahno i zemina byly donedávna považovány za zbytečné odpadové materiály. Sedimenty zachycené v přehradách končily na skládkách a podobně tomu bylo i u hlíny vykopané při stavebních pracích. Bahno vybagrované ze dna vodních cest bylo vyváženo dále do oceánu. Se změnou klimatu však přichází čas přehodnotit, jak je s těmito surovinami nakládáno. Jejich množství a dostupnost ulehčuje a zlevňuje budování ochranných bariér či přírodních systémů, které pomáhají zachytit zvýšený příliv při bouři nebo poskytují útočiště vzácným ptákům.

Například americké San Francisco bylo postaveno na obrovském přílivovém močálu. Ten byl postupem času a rozrůstáním města vysušován, až z něj zbyla jen desetina. Regionální vlády se ho však rozhodly obnovit. „Tyto bažiny rozrážejí vlny, pohlcují vodu a výrazně pomáhají zvládat povodňová rizika podél pobřeží, což je skutečně klíčové pro infrastrukturu, jež stála miliardy dolarů, stejně jako pro komunity, které zde žijí,“ vysvětluje rádiu NPR Letitia Grenier, vědkyně ze San Francisco Estuary Institute.

Za uplynulá léta se původní močály potopily a k jejich obnovení bude potřeba obrovské množství zeminy, která je vyzvedne zpět nad hladinu. S každým přílivem pak přibudou další sedimenty, které se uchytí v kořenech rostlin, a mokřad se tak bude sám udržovat. V době stoupajících oceánů a nedostatku naplavenin v deltách řek je třeba mokřadům a bažinám pomoci uměle. K udržení tempa jejich regenerace a doplnění sedimenty, které zadržují přehrady na horních tocích, může pomoci právě přebytečná výkopová zemina a bahno vybagrované z delt řek.