Anglie po 400 letech znovu pustila bobry do volné přírody

Desátého února 2026 se na břehu jednoho z vodních toků na statku Holnicote na Exmooru v Somersetu otevřela přepravní bedna. Ven vyplavala bobří matka se třemi mláďaty a zamířila do rákosí. Téhož dne přibyl na druhém místě stejného panství ještě jeden dospělý pár bobrů evropských. Pro tým National Trust šlo o vyvrcholení několika let příprav.

Licence, ne jen výjimka pro jednu řeku

Bobři evropští z Anglie vymizeli už v 16. století — lovci je vybíjeli kvůli masu, kožešině a pachovým žlázám, až v zemi úplně zmizeli. Ojediněle se pak do volné přírody vrátili jen výjimkou: na řece Otter v Devonu žila od poloviny 2010s let divoká, rozmnožující se populace, které vláda v srpnu 2020 povolila zůstat natrvalo. Cíleně bobry do nových míst ale pořád nešlo vypouštět — buď šlo o tuto jedinou trpěnou výjimku, nebo o zvířata v ohrazených výbězích. To se změnilo 28. února 2025, kdy britská vláda oznámila novou politiku: Natural England, státní ochranářský úřad, od té chvíle smí vydávat licence k vypouštění bobrů přímo do volné, neohrazené přírody na nových místech po celé zemi.

První takovou licenci dostal National Trust pro projekt na řece v Dorsetu. Čtyři bobři, dva páry, byli 5. března 2025 vypuštěni do jezera Little Sea u Studlandu — šlo o první úředně licencované vypuštění bobrů na nové místo do volné anglické přírody.

Aby Natural England projekt vůbec schválila, museli žadatelé doložit shodu s devíti kritérii pro volné vypouštění — mimo jiné že přítomnost bobrů pomůže obnovit přirozené procesy v krajině nebo vytvořit nové mokřady, a že se dají zvládnout rizika pro zemědělskou půdu, cennou úrodu nebo dopravní infrastrukturu poblíž vody. Zemědělci a majitelé pozemků přitom nezůstávají bez ochrany: mimo bobří období rozmnožování, tedy od září do konce února, mohou získat samostatnou licenci k úpravě nebo odstranění bobří hráze, pokud jim způsobuje škodu.

Holnicote: rodina i pár na vlastní pěst

Statek Holnicote, který spravuje National Trust, se rozkládá na dvanácti a půl tisíci akrech Exmooru — asi pěti tisících hektarech. Bobří rodina a pár na něm dostali k dispozici síť potoků a mokřadů, kterou si teď budou sami přetvářet stavbou hrází. Projektový manažer National Trust Ben Eardley uvedl, že tým očekává, že „bobří hráze a mokřady postupem času pomohou zpomalit povodňové vlny, zadržet vodu výš v povodí a snížit závažnost povodňových špiček níž po toku". Statek podle něj zároveň jedná s místními zemědělci o tom, jak by nově vznikající mokřady mohly posloužit i jako pastviny odolnější vůči výkyvům počasí.

Sto bobrů a desítky dalších projektů

Holnicote není ojedinělý případ. Podle odhadu Wildlife Trusts má letos v Anglii přibýt do volné přírody kolem sta bobrů na sedmi řekách. Natural England zároveň vyzvala devět dalších projektů, aby si o licenci oficiálně zažádaly, a dalších jednadvacet je teprve v přípravě — mezi kraji, kam by se do budoucna mohly rozšířit, jsou i Devon, Cornwall, Dorset, Kent, ostrov Wight nebo Cumbrie. Většinu projektů přitom netáhne stát, ale místní organizace na ochranu přírody a soukromí vlastníci pozemků, kteří o licenci žádají sami.

Hráze, které mírní povodně i sucho

Proč se do bobrů vkládá tolik naděje, ukazuje víceletý výzkum Univerzity v Exeteru a Devon Wildlife Trust. Bobří mokřady v průměru snižují špičkové průtoky při přívalových deštích o 30 procent, protože voda se rozlévá do sítě tůní a hrází místo toho, aby se hnala přímo korytem dolů. Ve čtyřech sledovaných lokalitách přitom bobří mokřady zadržely přes 24 milionů litrů vody – zhruba tolik, kolik se vejde do deseti olympijských plaveckých bazénů. Ta samá voda se pak v suchých obdobích pomalu uvolňuje zpátky do toku a drží v korytě hladinu i tehdy, když dlouho neprší. „Na základě více než deseti let výzkumu na Univerzitě v Exeteru jsme zjistili, že bobry vytvořené mokřady výrazně přispívají k odolnější krajině – snižují dopady povodní i sucha zároveň," shrnul to výzkumník Alan Puttock.

Bobři jako sousedé: zkušenost z Česka

Anglie v tomhle ohledu jde ve stopách zemí, kde se bobři vrátili už dřív. V českých zemích bobr evropský v 19. století rovněž úplně vymizel. Zpátky se dostal kombinací obojího, co teď zkouší Anglie: ochranáři v letech 1991 až 1996 vysadili do CHKO Litovelské Pomoraví postupně necelou dvacítku bobrů dovezených z Polska a Litvy, a zároveň se další zvířata sama, bez lidské pomoci, stěhovala přes hranice z Rakouska a Německa. Podle záchranného programu AOPK ČR žilo v Česku k 1. červenci 2020 už odhadem 15 000 bobrů a jejich hráze dnes upravují vodní toky prakticky ve všech českých krajích. Anglická zkušenost tak zatím teprve začíná tam, kde je střední Evropa už řadu let – a ukazuje, že soužití s bobry se dá zvládnout.

Devět dalších projektů teď čeká, až Natural England posoudí jejich žádosti o licenci — pokud uspějí, přibudou k síti už letos, ještě před tím, než napočítá první celý rok od chvíle, kdy se vypouštění bobrů do volné anglické přírody stalo legálním.

---

Ověřeno z:

• Natural England (vládní ochranářský úřad) — licenční politika volného vypouštění bobrů (28. února 2025)
• National Trust / Beaver Trust — tiskové zprávy k vypuštění bobrů v Dorsetu a na Exmooru (březen 2025 a únor 2026)
• Devon Wildlife Trust / Univerzita v Exeteru — výzkum vlivu bobřích mokřadů na povodně a sucho (2025)
• AOPK ČR, Záchranné programy — rozšíření a početnost bobra evropského v ČR (stav k 1. 7. 2020)
• Severské listy / odborná literatura (Vorel a kol.) — vysazení bobrů v CHKO Litovelské Pomoraví 1991–1996