„Zvuk je přirozený, bez vedlejších účinků a jeho účinek je hluboký a dlouhodobý. Už po pár minutách lidé uvolňují mysl,“ vysvětluje terapeutka Nicol Kozáková. Vibrace podle ní zpomalují mozkové vlny, stimulují parasympatikus, harmonizují srdce i dech, snižují stresový hormon kortizol a podporují regeneraci. Studie v National Library of Medicine tyto účinky potvrzují.

Zvukové lázně pomáhají uvolnit svaly, zmírňují bolest, podporují oběh i imunitu a mohou navodit stav hlubokého spánku. Gongy obklopují celé tělo širokým spektrem vibrací, tibetské mísy působí přímo přes tkáně a tekutiny, křišťálové přinášejí jas a soustředění.

Běžná seance trvá 45–90 minut. Zkušenější mohou vyzkoušet i celonoční „gongové puji“ pro intenzivní regeneraci. Odborníci však upozorňují, že zvuková terapie je podpůrná metoda – u vážnějších potíží je stále nutná i lékařská péče.

Ačkoli je lidské ucho mnohem statičtější, stopy po systému orientace našich předků zůstaly v takzvané „nervové fosílii“. Vědci zjistili, že svaly se při soustředěném poslechu pohybují tak, aby orientovaly uši směrem ke zdroji zvuku. „Předpokládá se, že naši předkové ztratili schopnost pohybovat ušima asi před 25 miliony let“, uvedl Andreas Schröer, hlavní autor výzkumu ze Sárské univerzity v Německu. „Proč přesně, je těžké říci,“ dodal. 

Vědcům se však podařilo prokázat, že náš mozek si stále zachoval některé struktury pro ovládání svalů pro pohyb uší. I když dnes už zřejmě nejsou příliš užitečné. Některé svaly se aktivují, když lidé usilovně poslouchají. Nemá to však žádný zásadnější přínos na kvalitu sluchu, pohyby jsou na to příliš nepatrné.

Zjištění studie naznačují, že psi vycvičení k používání zvukových desek reagovali přiměřeně na slova jako „hrát si“ a „venku“, bez ohledu na to, zda tato slova vyslovil jejich majitel, nebo byla spuštěna stisknutím tlačítka. Tento objev naznačuje, že psi nejen „čtou“ řeč těla nebo přítomnost svých majitelů. Místo toho ve skutečnosti zpracovávají slova.

Do budoucna se odborníci chtějí zaměřit na to, jak se různá plemena mohou lišit ve schopnosti uchopit a používat tlačítka na zvukové desce, a také jak psi přizpůsobují své komunikační strategie v reakci na jedinečné vlastnosti jejich psovodů.

Zjištění je poměrně revoluční, jelikož upřesnilo dosavadní teorii, že tyto nízkofrekvenční zvuky jsou tvořeny díky opakovaným nervovým vzruchům a následnému stahování a uvolňování hlasivek. Podle nového výzkumu je ale kočičí hrtan při průchodu vzduchu schopen sám vytvářet nízkofrekvenční zvuk bez nutnosti nervových impulzů právě za pomoci tohoto polštářku. „Anatomické výzkumy odhalily jedinečné ‚polštářky‘ v hlasivkách koček, které pravděpodobně přispívají k tomu, že zvíře vážící jen několik kilogramů může snadno vydávat zvuky na neuvěřitelně nízkých frekvencích kolem 20 až 30 Hz neboli cyklů za sekundu, které jsou jinak typické spíše pro obrovská zvířata, jako jsou například sloni,“ uvedl Jan Švec z katedry experimentální fyziky PřF UP.

Výsledky studie jsou podle Švece překvapivé, ale nutně nepopírají možnost podílu cyklických nervových vzruchů na vzniku předení u koček pozorovaných v minulosti. „Teoreticky mohou být kombinovány s čistě biomechanickými ději v kočičích hrtanech pozorovanými nyní. Nově publikované výsledky jsou jasným ukazatelem toho, že současné chápání kočičího předení je neúplné a vyžaduje další výzkum,“ dodal Švec.

Podle výzkumníků z Číny, kteří za výzkumem stojí, by jejich zjištění mohla být přelomová pro zemědělství. Ve studii prokázali, že rostlinám, které „poslouchají“ hudbu, roste o působivých 10 procent více listů, přijímají více slunečního světla a produkují více potravy, než těm, které nebyly muzice vystaveny. Tento převratný koncept odborníci nazývají „akustické zemědělství“.

Pro experiment nechávali vědci hrát rostlinám uklidňující zvuk Bandriho skladby The Purple Butterfly. Rostliny byly vystaveny jemné hudbě po dobu pěti hodin během sedmi po sobě jdoucích dnů. Výzkumníci také udržovali hladinu zvuku v rozmezí 60–70 decibelů, což odpovídá hlasitosti typické konverzace. Následující analýza potvrdila pozitivní vliv hudby na rostliny. Dalším předmětem zkoumání bude, jak a proč k tomu došlo. Akustické farmaření by však podle odborníků mohlo vést k revoluci v zemědělství.

Rostliny vystavené stresovým podmínkám vydávají údajně až 50 zvuků za minutu. Zjistili to vědci z univerzity v Tel Avivu. Zvuk je na tak vysoké frekvenci, že se nachází mimo hranici slyšitelnosti lidského ucha. Zachycují jej však zvířata a jiné rostliny. Odborníci se domnívají, že rostliny takto komunikují se svým okolím.

Zkoumaným vzorkem byly rostliny rajčat a tabáku. Tyto druhy totiž patří mezi detailně prozkoumané. Testovaným rostlinám byly v rámci studie seřezávány stonky nebo nebyly zalévány. Díky tomu výzkumníci zjistili, že zvuky rostliny vydávají procesem kavitace. Během něj dochází k vytváření a srážení vzduchových bublin v cévním systému. Výsledkem je zvuk podobný cvakání a praskání, který se může šířit až na vzdálenost pěti metrů. Podle autorů výzkumu mohou získané poznatky vést ke změně přemýšlení o rostlinné říši, která byla dosud považována za němou. 

Astronomové zjistili, že tlakové vlny ze strany černé díry způsobily vlnění horkého plynu, což se dá převést na tón. Ten je však neslyšitelný. Proto provedli sonifikaci, díky čemuž stáhli zvukové vlny. Ty byly extrahovány v radiálních směrech, tedy směrem ven ze středu. Signály byly poté znovu syntetizovány do rozsahu lidského sluchu jejich zvětšením o 57 a 58 oktáv nad jejich skutečnou výšku. Vědci je tak učinili slyšitelnými pro lidské ucho. Vyvrací tím představu, že ve vesmíru není zvuk, jelikož většina prostoru je v podstatě vakuum.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z NASA

Tým vědců se s tímto rozhodl dále pracovat a učinil průlom směrem k bezdrátové manipulaci s buňkami savců pomocí zvuku. Tato technika má název sonogenetika.

Sonogenetika v praxi znamená užití ultrazvuku ke změně chování buněk neinvazivním způsobem. Použití ultrazvuku bylo zvoleno proto, že při průchodu neškodí kostem, svalům a jiným tkáním. To z něj činí vhodný nástroj pro manipulaci s buňkami v těle. Nízkofrekvenční vlny jsou schopny působit na konkrétní protein, který je citlivý na signál. Protein, na který se výzkumníci konkrétně zaměřili, je umístěný na plazmatické membráně mnoha lidských a zvířecích buněk. Když je tento protein stimulován ultrazvukovými vlnami, stimuluje zároveň buňky, které jej nesou. Podle toho, jaký typ buňky je stimulován, vypadá výsledek. Příkladem může být stažení svalové buňky pomocí ultrazvukové stimulace.

Užití sonogenetiky v praxi by se mohlo osvědčit při léčbě onemocnění, jako je například Parkinsonova choroba nebo epilepsie. V současné době jsou v rámci léčby pacientům aplikovány do mozku elektrody, které stimulují dysfunkční buňky. Vědci doufají, že sonogenetika by mohla v budoucnu tyto invazivní terapie nahradit.

V rámci provedených výzkumů tak vypadá využití sonogenetiky velice nadějně.

Zdroj: nature.com

V novém výzkumu odborníci přišli na to, že jsou kočky podle zvukových signálů, zejména páníčkova zoufalého volání, schopny mapovat, kde se právě nachází. „Jednou jsem sledovala kočku se sklopenýma ušima, jak pozorně poslouchá zvuk za svými zády, a říkala jsem si, že spoustu informací o svém okolí musí vyvozovat právě ze sluchových vjemů. Tak jsem se se svým týmem rozhodla zjistit, jestli tímto způsobem určuje i polohu svého páníčka,“ uvedla Saho Takagiová, která se na studii podílela.

Japonští vědci provedli několik experimentů v domácnosti a v kočičí kavárně. Do různých koutů místností nastražili dva reproduktory tak, aby je kočky nemohly zpozorovat. Následně 50 zvířat jedno po druhém pouštěli dovnitř a přehrávali jim z přístrojů hlasy jejich majitelů, aby viděli, jak budou reagovat, když se zvuky budou střídavě ozývat z rozdílných míst. Chování koček pak nechali zhodnotit skupinou osmi nestranných pozorovatelů. Ti měli za úkol na škále od nuly do čtyř podle pohybů uší a hlavy zvířat posoudit, jak moc byly kočky ze zvuků překvapené.

Ukázalo se, že když se hlas páníčka znenadání ozval z opačného konce místnosti, domácí mazlíčky to zaskočilo. Výsledky podle výzkumníků tedy potvrzují, že si kočky díky zvukovým signálům dokážou v hlavě udržet mentální obrazy svých majitelů i ve chvíli, kdy je nevidí. „Říká se, že se kočky o své páníčky nezajímají tolik jako psi. Naše studie však naznačuje, že si člověka všímají víc, než si myslí,“ upozornila Takagiová. Během výzkumu se také potvrdilo, že kočky jsou schopné rozeznat hlas svého páníčka od jiných lidí. Zároveň je moc nezajímá mňoukání jiných koček. Nejlépe zkrátka reagují na svého majitele.

Zdroj: Aktuálně, CNN

Do ankety se zapojily 2 tisíce lidí starších 50 let. Podle výsledků zažívá nostalgické vzpomínky vyvolané oblíbenými zvuky až 40 procent z nich, a to i několikrát týdně. „Zvuk ovlivňuje většinu aspektů našeho života, takže není překvapením, že některé zvuky vyvolávají šťastné vzpomínky,“ uvedl Gordon Harrison ze společnosti Specsavers, která se zabývá výrobou zrakových a sluchových pomůcek.

Vůbec nejčastěji vyvolává podle výsledků ankety pozitivní vzpomínky poslech oblíbené písničky, hned za ní pak skončilo šumění mořských vln a ptačí zpěv. Až 67 procent účastníků uvedlo, že cítí příjemný pocit při poslechu zvuků z přírody, jako je například chůze po čerstvém sněhu, zvuk vodopádu nebo stromů vlajících ve větru. Na předních příčkách se dále umístilo předení kočky, praskání kamen, déšť dopadající na okno nebo šustění listí.

Zdroj: Good News Network

Projekt jednoduše nazvaný I miss my bar (v překladu Chybí mi má hospoda) supluje nezaměnitelnou zvukovou kulisu plných hospod a barů. Stačí si zapnout reproduktory nebo nasadit sluchátka. Na rozdíl od běžné návštěvy pohostinského zařízení si navíc můžete hlasitost jednotlivých zvuků přizpůsobit vašim preferencím. Příliš hlasitý hovor od vedlejšího stolu vás tak při rozjímání rušit nebude.

Hospodské zvuky lze využít také jako podkres videohovorů. Po on-line schůzce s kolegy tak zase konečně můžete společně vyrazit na pivo, a přesto zůstat v bezpečí vlastních domovů. Nabídka audio nahrávek je navíc každý týden aktualizována, takže se nemusíte bát nudy a stereotypu.

Iniciativu má na svědomí mexický koktejlový bar Maverick, který tímto způsobem žádá o podporu. Podle tvůrců má především pomoci veřejnosti přečkat dobu, než se budeme moci opět setkávat osobně.

Nápad na výjimečný reproduktor dostal designér Lukáš Morávek už v roce 2014, řadu měsíců pak trvalo proměnit myšlenku ve skutečnost. Nakonec vznikl kvádr o hmotnosti 350 gramů se zabudovaným otvorem pro mobilní telefon.

Díky rezonanci zvuku není zapotřebí elektřina ani jiný způsob napájení, stačí vložit telefon na své místo a o zbytek se postará fyzika. Dřevo zvuk zesílí a zároveň trochu pročistí. V nabídce je aktuálně Woodyfier vyrobený ze dřeva olše, jasanu nebo iroka.

Reproduktor má řadu uživatelsky přívětivých přívlastků – je přenosný, voděodolný, skladný, lehký a bytelný. Navíc je kompatibilní s jakýmkoliv telefonem a vzhledem ke své povaze má takřka nekonečnou životnost.