Pugh trasu dlouhou 97 kilometrů uplaval za 12 dní v době, kdy se blíží padesátileté výročí uvedení filmového hitu, který podle něj přispěl k mylnému vnímání žraloků jako chladnokrevných zabijáků. „Proti žralokům bojujeme už 50 let. Nyní je čas, abychom se s nimi usmířili,“ prohlásil Pugh poté, co plavbu završil. Uvedl, že to byl jeden z jeho nejtěžších vytrvalostních výkonů za téměř 40 let plavecké kariéry. V minulosti se Pugh stal prvním sportovcem, který přeplaval severní pól a podnikl dálkové plavání ve všech světových oceánech.

Pugh, který byl jmenován patronem oceánů OSN a často plave za účelem zvýšení povědomí o ekologických problémech, uvedl, že žádné plavání není bez rizika. Podle Amerického sdružení pro rozvoj vědy je každý den na světě zabito přibližně 274 tisíc žraloků, což je téměř 100 milionů ročně. Pugh zabíjení žraloků nazval ekocidou. „Myslím, že ochrana žraloků je nejdůležitější částí skládačky, kterou je ochrana oceánů,“ prohlásil plavec.

Australští vědci ověřovali teorii na návnadě ve tvaru tuleně. Během testování vláčeli návnady za lodí po dobu několika desítek hodin a měnili množství světel na spodní straně potenciální kořisti. Spodní osvětlení těchto návnad narušovalo schopnost žraloků vidět siluety proti slunečnímu světlu. Snížilo to rychlost, s jakou tito obávaní predátoři napadali umělou kořist. Čím jasnější světla byla, tím účinnější byl výsledek.

Hlavní autorka studie doktorka Laura Ryan z Macquarie University v Sydney uvedla, že žraloci bílí se zřejmě řídí tmavou siluetou na světlém pozadí. Tým proto nyní testuje prototyp surfovacího prkna s namontovaným osvětlením. Je ovšem zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistilo, zda mají světla stejný účinek na chování žraloků jako nepohyblivé návnady a zda jsou světla účinná při odrazování i jiných druhů žraloků. Pokud se prokáže, že je tento výzkum účinný, mohl by pomoci snížit počet útoků žraloků na lidi provozující sporty na prkně.

Předchozí výzkumy už naznačily, že útoky velkých žraloků na lidi mohou být způsobeny záměnou kořisti. Paryby mají nižší schopnost rozlišovat tvary a detaily než lidé. Nemusí být proto schopni rozeznat tuleně od plavců nebo od lidí pádlujících na surfu.

Půltunový dugong, savec zvaný také mořská kráva, spase denně asi 40 kilogramů trav rostoucích na dně oceánu. Tyto podvodní louky jsou přitom významnými zásobárnami oxidu uhličitého. Uloží se do nich až dvakrát více CO₂ než do lesů na souši. Pokud jsou mořské trávy likvidovány želvami, dugongy a dalšími býložravci, klesá krom absorbce CO₂ také schopnost oceánu vzpamatovat se z extrémních projevů klimatu, jako jsou vlny veder.

Protože si žraloci tygří rádi pochutnají právě na dugonzích, přispívají tím k regulaci jejich populace a ochraně mořských trav a jejich různorodosti. Vedle toho pomáhají také při hnojení zátok, kde žijí, protože prostřednictvím svých výkalů rozšiřují důležité živiny, jako je dusík. V neposlední řadě se podílejí také na jevu zvaném potopení uhlíku, kdy rozměrná těla žraloků bohatá na uhlík klesnou po smrti ke dnu, čímž tento prvek uloží na věky.

Zdroj: BBC

Oceánští biologové zkoumali 123 hodin pomocí kamer, jak vypadá život těchto až dvanáctimetrových paryb pod hladinou v okolí skotských ostrovů Coll a Tiree. Jde o samotářské tvory, jejichž partnerský život není prozkoumán. Video pořízené z pohledu zadních ploutví šesti žraloků ukazuje, jak se skupina pomalu pohybuje u dna v těsné blízkosti a občas se navzájem jemně dotýká bočními nebo hřbetními ploutvemi. „Je možné, že krmení v místech, kde mají hodně planktonu, dává těmto samotářským žralokům možnost potkat ostatní,“ řekla listu The Guardian Jessica Rudd, která výzkum vedla.

Poprvé se povedl natočit také výskok žraloka nad hladinu, což může být interpretováno i jako součást námluv, kdy se jedinec předvádí. Výstup k hladině totiž tunového tvora stojí hodně energie. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že se žraloci během dne pohybují z 88 procent u dna, ačkoli planktonem se krmí u hladiny. Jde o důležitou informaci z hlediska nastavení pravidel rybolovu a ochrany tohoto ohroženého tvora.

Zdroj: The Guardian

Společnost sbírá ve spolupráci s odborníky rozličná data o pohybu žraloků a podrobně zkoumá jejich migrační trasy. Podle Ivoše Gajdoruse ze start-upu Mapotic byla aktualizace systému potřebná, jelikož starší verze již nezvládala nároky na sledování většího množství mořských dravců. Získané údaje přitom nejsou určené pouze výzkumníkům, má k nim přístup i široká veřejnost.

Monitoring velkých ryb probíhá za pomoci satelitní polohovací technologie, takzvaných tagů na žraločích hřbetních ploutvích. Stačí, aby se zařízení přiblížilo k hladině, a odešle signál na satelit, který ho předá na cloudové úložiště, a to včetně údajů o poloze. „Z něho jsou data následně načítána na web a do mobilní aplikace, kde jsou s jistým zpožděním, kvůli nebezpečí pytláků, vizualizována. Biologové a výzkumné týmy tak mohou sledovat a vyhodnocovat žraločí pohyb a na základě toho lépe porozumět aktuálním změnám probíhajícím ve světových oceánech,“ přiblížil Gajdorus.

Zdroj: 21. století