Cacau se na prkně pohybuje s neuvěřitelným klidem a jistotou. Závod byl rozdělený do několika kategorií podle velikosti psích účastníků a nabízí různé disciplíny – například tandem s páníčkem, nebo jiným čtyřnohým surfařem. Mezi závodníky byli labradoři, teriéři i kokršpanělé. Nezbytnou výbavou pro ně byla záchranná vesta. Body se jim přičítaly za to, jak dlouho na prkně vydrželi, jak se jim dařilo balancovat nebo jestli předvedli za jízdy nějaký trik.

Za labradorem Cacau z Brazílie skončil na druhém místě oříšek jménem Koa a bronz si vybojovala čtrnáctiletá francouzská buldočka Faith – fenka zachráněná z útulku, kterou časopis Sports Illustrated už v roce 2021 díky jejím surfařským dovednostem označil za nejvíc cool psa všech dob.

Šneci začínali závod v kruhu uprostřed stolu. Závodní dráha byla položena na kusu vlhké látky. Vítězem se stal šnek, který jako první překonal asi 35centimetrovou vzdálenost ke vnějšímu kruhu na stole. Několik hlemýžďů se přitom snažilo dojet do cíle tak, že se nalepili na závodníka před sebou. „To je neférová závodní taktika. Je to, jako kdyby Usain Bolt běžel 100 metrů a já mu řekl: ‚Vlezu ti na záda, Usaine, a na posledních deseti metrech prostě odskočím‘,“ zlobil se Nicholas Dickinson, který závod organizoval se svým kolegou, majitelem šnečího mistra Ianem Haynesem. Šneci totiž při závodech vydají obrovské množství energie. Většinu jejich měkkého těla tvoří jediná svalnatá noha. Noha vylučuje tenkou vrstvu hlenu, zatímco vlny svalových stahů pohánějí živočicha vpřed. Je to způsob pohybu, který vyžaduje dvanáctkrát více energie než běh.

Ve finále s osmi dalšími šneky se Jeff, velký hlemýžď, brzy ujal vedení a už ho nepustil. „Měl prostě vystrčenou hlavu a šel si za tím,“ okomentoval vítězství jeho majitel Haynes. Po čtyřech minutách a pěti sekundách to bylo oficiální: Jeff se stal novým mistrem světa. 

Edwards byl armádním záložníkem a připravoval se na své první zaměstnání jako učitel dějepisu. Jeho velkým koníčkem bylo horolezectví, před sedmi lety však při sestupu po skalní stěně vysoké 37 metrů spadl a ochrnul od pasu dolů. Edwards se však nevzdal a sportu se rozhodl věnovat i nadále.

Výzva World Marathon Challenge probíhá na každém ze sedmi kontinentů. Bezmála tři sta kilometrů překonal Edwards za zhruba 25 hodin, nejnáročnější pro něj byla Antarktida. V Africe probíhal závod v Kapském Městě, v Austrálii ve městě Perth. Za zástupce Asie byla zvolena Dubaj a za Evropu Madrid. V Jižní Americe závodili maratonci na severovýchodě Brazílie a vše končilo v severoamerickém městě Miami.

Edwardsova výzva vynesla téměř 50 tisíc liber, které věnoval charitativní organizaci Armed Forces Para-Snowsport Team, která podporuje zraněné a nemocné vojáky. Kromě Edwardse na handcyclu se akce zúčastnil i William Tan na invalidním vozíku, kterému jeden maraton trval v průměru pět hodin.

Závod se skládal ze čtyř etap, každá z nich byla dlouhá několik desítek kilometrů. V součtu soutěžící zdolali 182 kilometrů, což dokazuje, že je Šediváčkův Long stále nejdelším závodem tohoto druhu v České republice. Kromě klasických musherů byly i samostatné kategorie pro běžkaře s jedním psem (tzv. skijöring) a bikery, kteří závodili na kolech se širokými pneumatikami. Součástí utkání byl i povinný bivak, kdy museli závodníci strávit celou noc se svými psy venku. Do cíle v pořádku dorazilo 26 spřežení, 6 běžkařů se psy a 9 bikerů.

Závod založila skupinka nadšenců v roce 1997. Tento původně amatérský závod začal brzy nabývat mezinárodního uznání a v roce 2004 se Česko stalo místem pro konání mistrovství Evropy.  Název Šediváčkův Long dostal po psovi jednoho z pořadatelů, který den před startem prvního ročníku utekl. Šedivák, sibiřský husky, byl ve vzdálené vesnici zastřelen místním občanem. Závodu se každým rokem účastní kolem 400 psů severských plemen, od grónských psů, přes aljašské malamuty, až po evropské saňové psy.

Zdroj: Czech Long Trail

Ironman se skládá ze stejných disciplín jako triatlon, avšak vzdálenosti, které musí závodníci urazit, jsou výrazně nataženy. Jako první přichází na řadu 3,8 kilometru plavání, následuje 180 kilometrů na kole a celý závod uzavírá 42kilometrová maratonská trať. Soutěžní klání v německém Senftenbergu bylo uspořádáno s rekordními očekáváními, jelikož se v něm s cílem prolomit čas osmi hodin střetly rovnou dvě závodnice. Zlatá a stříbrná olympijská medailistka Nicola Spirig a právě Kat Matthews. Obě byly podporovány týmy, které jim pomáhaly držet přesně naplánované tempo, a tím umožňovaly dosáhnout co nejlepšího výkonu. Toto je však i důvod, proč jejich výkon nebude zapsán do oficiální knihy rekordů, ale pouze odhaluje, čeho jsou závodnice schopny.

Po plavecké části, kterou komplikoval protiproud, byly obě soupeřky pět minut za očekávaným časem a musely zabrat. Následovala jízda na kole, kde se povedlo Kat Matthews vytvořit tříminutový náskok, když zvládla 180kilometrovou trať s průměrnou rychlostí 46,9 km/h za 3 hodiny, 50 minut a 6 sekund. Drama na závěr přinesl běh, kde se Nicole Spirig povedlo vedoucí závodnici dohnat a předběhnout, ale ve vedení se udržela jen tři kilometry a Kat Matthews nakonec dominovala v čase 7:31:54. Její soupeřka sice zaběhla rychlejší maraton, ale ztrátu z kola už tím nedohnala a s časem 7:34:19 skončila hluboko pod osmi hodinami na druhém místě.

„Teď je ve mně spousta emocí,“ uvedla vítězná Kat Matthews na tiskové konferenci. „Hlavně kvůli týmu kolem mě. Ze všech triatlonů na světě je tento o týmu,“ vyzdvihla důležitost svého okolí pro rekordní výkon. „Cítila jsem, že je zklamávám. Celý den jsem byla limitujícím faktorem já, ale právě jejich síla na trati a podél trati mi dodávala motivaci, abych pokračovala dál,“ popsala své pocity ze závodu.

Pro Spirig to byla výrazná tečka za profesionální kariérou na poli extrémních závodů. „Letos skončím. Budu ještě závodit; zatím nemám naplánováno, jaké závody, které budou jen pro zábavu. A pak se těším, že budu věnovat více času a úsilí své nadační práci… A jednám s některými sponzory, abych s nimi mohla spolupracovat i potom. Takže spousta zajímavých věcí, ale hlavně se těším na čas strávený se svými dětmi, na sportování s vlastními dětmi,“ řekla závodnice.

Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím informací z 220 Triatlon a Sub 7 Sub 8

Dohromady 250 kilometrů pro štafetu 8 lidí vede atraktivním prostředím – každý účastník si opravdu užije každý metr svého běhu. Krásnější běžecký závod určitě nenajdete. Týmy přespávají v kempu Sedmihorky a celá trasa vede po menším okruhu bez nutnosti přejezdů, což je velká výhoda oproti jiným štafetám. Závodníci běží i večer a v noci, takže si mohou vychutnat nezapomenutelný západ slunce v Českém ráji, a protože budou v přírodě, naskytne se jim poté i krásná podívaná na noční oblohu.

Závod je velmi atraktivní také pro diváky, kteří si celou trasu mohou projít a nepřijdou tak o žádné krásy tamního prostředí. Závodníci i návštěvníci si pak společně mohou užít sobotní afterparty. Zároveň letos město Turnov slaví 750 let, takže si můžete vychutnat i program v rámci oslav a udělat si tak příjemný víkend. A pokud by se vám závod zalíbil, poznačte si do kalendáře příští ročník, který proběhne 26.–27. května 2023.

Zdroj: 250 Český ráj

Kolo pro život je cyklistický projekt pro širokou veřejnost bez rozdílu věku nebo výkonnosti. Hlavní je si celý zážitek užít a pobavit se. Závod je tu pro vás každý rok již od roku 2000 a těší se velké oblibě.

Závodit mohou kromě dospělých i celé rodiny nebo ti nejmenší klidně jen na odrážedlech. Na rodiny projekt aktivně cílí, nabízí totiž i bohatý doprovodný program a soutěže. Zavítat můžete třeba do cyklistického parku T-Mobile Adventure park, dětskou zónu má v režii Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR.

Rádi byste si zajezdili, ale nemáte kolo? Vůbec nevadí, klidně vám ho půjčí. Zkušení partneři akce vám pak rádi pomohou s výběrem, pokud se rozhodnete, že příště už jedete na svém. Závody nabízí několik tras, některé jsou vhodné i pro celé rodiny nebo partu kamarádů. Užijete si tak příjemný den.

„Nejlepší pohled na svět je z cyklistického sedla. Na Kole pro život nejde primárně o výsledný čas, ale o zážitek s kamarády, rodinou nebo přáteli. Každý je u nás vítán a užije si perfektní den,“ říká šéf organizačního týmu Tomáš Pravenec.

První závody jsou už 23. dubna v Berouně, seriál pak končí 1. října v Ralsku. Kolo pro život ale nabízí i další akce, dokonce pravidelně pořádá virtuální závody. Cyklistice zdar!

Zdroj: Kolo pro život

Na podporu projektu Paměť národa může vyběhnout opravdu každý. V Praze, Brně, Ostravě a dalších šestnácti městech jsou pro běžce vyznačeny trasy o délce pět a deset kilometrů. Sportovci se ale mohou vydat i po své ose a podporu projektu spojit s rodinným výletem nebo třeba vycházkou se psem.

Zaplacením startovného ve výši 300 korun přispějí na natáčení dalších vzpomínek pamětníků. Na startovní číslo si pak mohou symbolicky napsat jméno osobnosti, která je inspiruje a nemělo by se na ni zapomenout. Často to bývá například Milada Horáková, účastníci ale běhají i za své příbuzné, kteří přežili holocaust nebo komunistické věznění. Loňského ročníku se zúčastnilo přes 2100 závodníků, na podporu projektu vyběhali 741 tisíc korun.

I když letos kvůli pandemickým opatřením akce proběhne bez většího shlukování lidí, zapálení sportovci o soutěžení nepřijdou. Svůj výkon si mohou s ostatními poměřit alespoň virtuálně. Stačí výsledný čas zaslat organizátorům akce. Méně soutěživým jedincům pak stačí odhodlání a chuť přispět dobré věci. Registrace do závodu je možná přímo na stránkách www.behpropametnaroda.cz.

Cílem soutěže bylo ujet co největší vzdálenost za 30 minut na rotopedu, nebo za 60 minut venku na kole. Do domácí disciplíny se zapojilo celkem devět soutěžících, provětrat jízdní kola ven se vydalo 44 účastníků. Všichni měli během závodění aktivovanou mobilní aplikaci, sport testery nebo chytré hodinky, které zaznamenávaly jejich jízdu. Záznam v podobě fotografie pak zaslali pořadatelům závodu, kteří doručené údaje následně vyhodnotili. Na první tři soutěžící v každé kategorii čekají drobné ceny, které výherci obdrží na slavnostním vyhlášení po ukončení nouzových opatření.

Soutěž pořádal Odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Jihočeského kraje ve spolupráci s krajským pracovištěm BESIP. Klání nahradilo zrušenou Dopravní soutěž mladých cyklistů. Virtuálního cyklozávodu se mohl zúčastnit kdokoliv mezi 10 a 59 lety s pobytem v jižních Čechách.

Mezinárodní cyklistická unie stejně jako většina sportů kvůli pandemii přerušila alespoň do 3. dubna sezonu. Cyklisté se s nastalou situací rozhodli vypořádat po svém. Britský závodník Thomas vyzval fanoušky na Twitteru, ať si s ním zazávodí přes tréninkovou aplikaci. Amatéři s profesionály však nesoutěží za stejných podmínek, profíci startují s handicapem. „Přihlásíte se a najednou tam jsou desítky lidí, kteří vás chtějí porazit a mít stejné watty jako vy. Sice do toho nemůžeme šlápnout úplně na sto procent, ale udržuje nás to ve formě, je to zábava a pořádně si zasoutěžíte,“ řekl britským médiím Adam Yates.

Cyklisté nejsou jediní, kteří se ze silnic přesunuli do virtuálního prostoru. Online se nyní hrají fotbalová utkání, derby a další sporty. Virtuálně také proběhla Velká cena Austrálie formule 1, která alespoň symbolicky nahradila kvůli koronaviru zrušený úvodní závod nové sezóny F1.

Zdroj: České noviny

Charitativní běh je v ostravské ZOO už pomalu tradicí. Letošní ročník bude čtvrtým v pořadí, přičemž pokaždé běžci svým startovným podporují jiná zvířata. Po outloních, langurech a lemurech přišli tentokrát na řadu giboni stříbrní.

Gibon stříbrný žijící pouze na indonéském ostrově Jáva patří mezi ohrožné druhy, jejichž počet se vinou ubývání deštných lesů i nelegálního obchodu se zvířaty nadále snižuje. Osmdesát procent výtěžku z Běhu Zoo Ostrava bude proto použito na vytvoření mobilní ochranářské jednotky právě v místě výskytu gibonů, kde bude podporovat vzdělání a osvětu. Zbytek výtěžku připadne zoologické zahradě. Běh se uskuteční v pátek 30. srpna přímo v areálu ZOO.

Globálnímu závodu rozhodně nechybí pestrost. Účastní se ho trénovaní sportovci i ryzí nadšenci, někde se běhá za slunečného odpoledne, jinde potmě v noci. Není ani pevně stanovena vzdálenost – každý může běžet tak dlouho, jak chce, nebo dokud ho nedostihne tzv. catcher car. V tomto případě každopádně víc než kdy jindy platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.

Běžkyně si všimla štěněte na opuštěném místě. „Nikde nebyly žádné domy, žádní další psi ani lidé okolo,“ pronesla po závodě k médiím. Proto ho popadla do náruče a spolu s ním závod dokončila.

Po závodu se snažila najít majitele štěněte, ale nikdo se nepřihlásil. Rozhodla se proto si štěně ponechat. Pojmenovala ho Chombueng. Štěně nyní žije spolu s ní a jejími dvěma psy.

Zdroj: runnersworld.com

O zrak přišel Ondřej Zmeškal před několika lety. „Poté, co jsem oslepl, jsem hledal způsob, jak znovu začít žít a ne jen čekat,“ zahajuje své vyprávění. K běhání ho před rokem přivedl kamarád a běh se postupně stal součástí jeho života. „Mohu se v něm realizovat a naplňovat své sny. Také mohu motivovat ostatní a ukázat, že pádem na dno nic nekončí,“ vysvětluje.

Sportovec během roku postupně zdolával delší a delší vzdálenosti i různé závody, až se rozhodl zkusit maraton, a to rovnou na Velké čínské zdi. Dostat se do Číny ale není jen tak, navíc Zmeškal potřeboval traséra, který by ho v průběhu závodu doprovázel. Uspořádal proto crowdfundingovou kampaň, díky níž získal prostředky nezbytné pro úhradu nákladů spjatých s účastí v závodě.

Maraton se uskutečnil 21. května a dvojice zdolala více než 42 kilometrů v čase 6:00:25. Závod rozhodně nebyl snadný, jeho součástí je přes 5000 schodů, které jsou leckdy strmé a pořádně vysoké, závěr navíc ztěžovaly vysoké teploty. Zmeškala ale popoháněla silná vůle doběhnout až do cíle. „Neběžel jsem na čas, ale pro zážitky, a tak jsem si maraton na Velké čínské zdi užil naplno,“ říká.

V cíli čekaly na běžce pocity radosti a naplnění. „Cítil jsem vděčnost k těm, kteří mi tento sen pomohli splnit a umožnili nám tak stanout vlastníma nohama na starobylé čínské zdi,“ neopomíná pomoc, bez níž by na svůj sen jen stěží dosáhl. A co dál? Splněným snem to rozhodně nekončí. Zmeškal si totiž stanovil nový cíl: pomoci malému Alešovi, který trpí svalovou dystrofií, a to dražbou své maratonské medaile. „Moc bych si přál, aby si i on mohl v životě popoběhnout,“ uzavírá Zmeškal, jehož příběh je možné sledovat na osobním blogu..