Duha je optický úkaz, který vzniká zejména po nebo při dešti odrazem slunečního (a někdy i měsíčního) světla ve vodních kapkách. Duha se může objevit také kolem vodopádů a dalších vodních zdrojů.

Zatímco sluneční duhu můžeme vídat poměrně často, ta měsíční je spíše vzácností, protože Měsíc nesvítí tolik jako Slunce. Když už se objeví, je většinou bezbarvá nebo bílá. Nadšencům se ale podařilo pořídit i zajímavější záběry. Nejlépe lze měsíční duhu pozorovat při úplňku a když je noční obloha opravdu tmavá.

Zdroj: Beauty of Planet Earth

Houba má světlé zbarvení, a i když není jedovatá, sbírat ji odborníci nedoporučují. „Přestože je jedlá, muchomůrka Vittadiniho se ke konzumaci doporučit rozhodně nedá. Jednak neoplývá příjemnou vůní, takže ke sběru neláká, a navíc patří mezi kriticky ohrožené druhy zapsané ve vyhlášce i červeném seznamu hub,“ vysvětlil botanik Radomír Němec.

Suchomilná muchomůrka, jejíž klobouk může být až 15 centimetrů široký, se typicky vyskytuje ve Středomoří. V Česku se letos podle mykologů objevila nejspíš díky teplému počasí posledních let a letošnímu červnu, který byl bohatý na srážky. Úplně poprvé byla na našem území spatřena v roce 1975 na Znojemsku. Znovu se pak objevila před čtyřmi lety v okolí Jaroslavic a letos ji odborníci vůbec poprvé zaznamenali na území Podyjí.

Vzácnost levharta spočívá v jeho melanismu, tedy černém zbarvení, de facto opaku albinismu. Fotograf Burrard-Lucas se jej vydal hledat poté, co ho o šelmě informovali místní obyvatelé. Z počátku si fotograf myslel, že neuspěl. Po několika dnech při zkoumání fotografií objevil oči obklopené černí. Poslední důkaz zachycující černé zvíře přitom pocházel z roku 1909 z Etiopie, fotograf tak měl obrovské štěstí.

Levharti jsou kriticky ohrožení po celém světě. Populace šelem klesá kvůli pytlákům, konfliktům s farmáři, ale také kvůli úbytku přirozeného prostředí zvířat. Levhartů s melanismem je v populaci asi 11 procent. Velice vzácný je výskyt takového jedince v Africe, jelikož většina černých levhartů žije v jihovýchodní Asii.

Na chov nosorožců dvourohých, jenž jsou někdy označováni také jako černí, se ZOO ve Dvoře Králové takříkajíc specializuje. V současné době je naším jediným chovatelským zařízením, ve kterém nosorožci černí přicházejí na svět. Po narození posledních dvou mláďat se ve svém chovu může pyšnit celkem patnácti nosorožci černými. V historii zahrady je druhé narozené mládě zmiňovaného druhu již 41. přírůstkem.

Z hlediska pohlaví tvoří mláďata vyvážený pár, rodina nosorožců se rozšířila o samečka i samičku. Váhově je na tom ovšem o něco lépe samička, která po porodu vážila 45 kilogramů, zatímco sameček kilogramů „jen“ 37. Z pohledu mláďat je ovšem nejdůležitější, že jsou zcela zdravá, silná a nic jim v jejich vývoji nebrání. Prozatím z důvodu chladného počasí pobývají ve vnitřních prostorách zahrady. Na nosorožčí skotačení ve volném výběhu, které se jistě vlivem jejich růstu promění v pořádný dusot, si tak budeme muset ještě pár týdnů počkat. Nic ovšem netrvá věčně a vězte, že kýžený okamžik tu bude cobydup.

Oldřich Večeřa

Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku celou situaci přibližuje. Pět čapích mláďat považuje za výjimečný počet. Nejčastěji se setkává se třemi, maximálně čtyřmi čápy v hnízdě. Bývají ale i situace, kdy je čápů méně. Hlavní příčiny ovlivňující počty čapích mláďat vidí v prostředí a podmínkách, ve kterých žijí. Obzvláště důležitý je dostatek potravy.

Čápi jsou nyní v centru pozornosti mnoha lidí. Letos byl čáp vyhlášen Ptákem roku 2014, v souvislosti s tím se spousta osob zapojila do jeho sledování a sčítání. Na webové stránce cap.birdlife.cz jsou prezentovány všechny informace, které se monitorování čapí populace týkají. Jiří Šafránek je aktivitou všech přispívatelů potěšen. Současně ale dodává, že ještě stále existují místa, kde by noví pozorovatelé přišli vhod.

Zdroj: http://olomouc.idnes.cz/na-sumpersku-se-narodilo-pet-capich-mladat-fih-/olomouc-zpravy.aspx?c=A140709_153729_olomouc-zpravy_tas