Do péče o holubník se zapojili vězni. Údržba zahrnuje čištění, doplňování krmiva a zajištění čerstvé vody. Podílí se na ní pět odsouzených, kteří se přihlásili dobrovolně, a neomezuje je zdravotní stav, například alergie na peří. V novém městském holubníku se může ubytovat až 40 párů holubů, zatím tuto možnost využilo 12 ptáků. A to navzdory tomu, že se do něj ptáci musí dostat skrz krátký tunel. Objevili ho už pár dní po dokončení. 

Cílem městských holubníků je humánním způsobem regulovat holubí populaci, která podle zástupců města poškozuje fasády a veřejný prostor. V holubníku mají ptáci vodu a kvalitní krmivo, a tak by tam měli trávit většinu dne. Pokud tam snesou vajíčko, pracovníci jej vymění za atrapy a vejce zlikvidují.

„Cestou na hostel jsme si s Márou (horolezcem Markem Novotným) všimli, že podivná a podmáčená kamenná ohrada uprostřed vesnice, kterou jsme zaznamenali už včera, se podezřele plní jaky. Podivného vězení si všimli i ostatní, a začali jsme se tedy ve vesnici ptát, o co jde. Dalšího dne jsme zjistili, že je to opravdu vězení pro jaky! Jaci jsou však nevinní, to jejich majitelé je nechali pást na cizích pozemcích, anebo je nechali se zaběhnout,“ popsal přírodovědec a fotograf Petr Jan Juračka. Z vězení pak lze jaka pouze vykoupit.

Členové výpravy, kterých bylo celkem deset, se rozhodli, že každý koupí čtyři jaky. Celkem jich totiž ve vězení bylo čtyřicet. Nabídka horolezců zástupce vesnice překvapila. „Prý to před námi ještě nikdo nikdy neudělal. Naše výprava se tak stala okamžitě velmi oblíbenou, zejména mezi některými majiteli jaků, kteří neměli dost prostředků na jejich vyplacení,“ vysvětlil Juračka. Nepálci byli Čechům za jejich krok velice vděční. Jak totiž pro chudé nepálské rodiny žijící v horách znamená totéž, co kdysi bývala kráva pro ty nejchudší na českém venkově. Hýčkají si je, z jejich mléka vyrábějí výborný sýr, který dokonce krájí na kostičky a suší. Z jejich vlny zase pletou hřejivé čepice, rukavice, ponožky, prostě cokoliv, co člověku pomůže udržet se v horách v teple.

Už od roku 2018 se v českých věznicích koná Den s dítětem, který umožňuje odsouzeným rodičům udržovat vazby s dětmi mimo prostředí návštěvních místností nápravných zařízení. Letošní akce se uskutečnila minulý víkend ve věznici Jiřice, jejíž venkovní areál oživil celodenní program s živou hudbou. Za svými tatínky přišly děti v doprovodu svých maminek, babiček i tet z dětského domova. Jeden z mužů viděl svou tříletou dcerku teprve podruhé.  „Řekla mi, že mě má ráda. Musel jsem utéct, abych před ní nebrečel,“ svěřil se organizátorům akce.

Poradci rodičům při této příležitosti radí, jak situaci zvládat, jak s dětmi mluvit o tom, že jsou ve vězení a za co byli odsouzeni. Zároveň se snaží zabránit další stigmatizaci rodiny a traumatizaci dítěte, které se musí připravit na návrat otce domů. „Se synem hrajeme takovou hru, že jeho tatínek je v nemocnici. Samozřejmě kdykoli jedeme kolem nemocnice, tak se tam chce za tátou zastavit a chce mluvit s doktory, aby ho už pustili domů,“ svěřuje se jedna z maminek, která Den s dítětem navštívila.

Setkání s druhým rodičem je pro děti důležité nejen sociálně, ale i psychicky. „Celodenní setkání rodin může dětem zásadně pomoci prožitkem radosti, kterou v sobě dál nesou. Mnoho rodin se během výkonu trestu rozpadá. Setkání dává i odsouzeným naději do dalších dní za mřížemi, protože vztahy s jejich rodinou jsou často tím jediným, co je ve věznici drží nad vodou a co jim pak po propuštění pomáhá vyhýbat se trestné činnosti,” popisuje ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela Kabátová. Letos se Den s dítětem uskuteční ještě ve věznicích v Bělušicích a Kuřimi.

Zdroje: Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím Mezinárodního vězeňského společenství a Vězeňské služby ČR

Mother Nature Cambodia od roku 2013 odhaluje korupci a destruktivní projekty, jako je ilegální těžba, znečišťování přírody a odlesňování. Díky její kampani se podařilo v roce 2016 zakázat vývoz přímořského písku, který je celosvětově žádanou surovinou, avšak jeho těžba narušuje ekosystémy a život místních komunit rybářů. Mezi aktivisty Mother Nature Cambodia patří především vysokoškolští studenti.

Upozorňování na nepravosti však vedlo k zásahu vlády, která několik aktivistů pozatýkala v rámci potlačování disentu.„Ve chvíli, kdy v Kambodži kterýkoli jednotlivec nebo skupina účinně ochraňuje životní prostředí, lidská práva nebo inspiruje ostatní lidi, aby promluvili, režim postaví co nejvíce překážek, aby jim zabránil v práci,“ řekl Deutsche Welle zakladatel Mother Nature Cambodia Alejandro Gonzalez-Davidson.

Thun Ratha, Long Kunthea a Phuon Keoraksmey byli zatčeni a následně odsouzeni k 18 až 20 měsícům vězení za podněcování k nepokojům kvůli plánování pochodu k domu premiéra Hun Sena. Cílem plánované akce bylo upozornit na zasypávání největšího jezera v Phompenhu. Tři další aktivisté, Sun Ratha, Ly Chandaravuth a Yim Leanghy, byli zatčeni poté, co zdokumentovali vypouštění odpadních vod do řeky Tonle Sap v Phnompenhu. Stejně jako jejich kolegové byli obviněni z podněcování nepokojů, spolčení a také urážky krále. V listopadu jim byl trest snížen a dostali se na svobodu, avšak musí se pravidelně hlásit soudu.

Za svou odvahu a práci dostala celá organizace ocenění pro ochránce lidských práv bojující v první linii. Propuštění aktivisté cenu uvítali a nehodlají přestat navzdory zastrašování vlády. „Milujeme spravedlnost a náš národ,“ prohlásil v rozhovoru pro Cambodianpress Ly Chandaravuth, student práv, který strávil téměř pět měsíců ve vězení. „Pro kambodžskou mládež je lepší se k nám připojit a ukázat, že se obávají toho, co dělá vláda. Ano, mohou nás posadit zpět do vězení, kdykoli chtějí, ale nemohou uvěznit každého, komu záleží na životním prostředí,“ říká studentka počítačových věd Phuon Keoraksmey, která byla uvězněná od září 2020. „Jsme příkladem pro mládež, ukázali jsme, že i 19letá dívka se dokáže postavit a bránit přírodu před vládou,“ dodává mladá aktivistka.

Zdroje: Deutsche Welle, Cambodianpress, Frontline Defenders, Mother Nature Cambodia

Věznice Světlá nad Sázavou a Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno se spojily s organizací Nugis Finem, která už šest let vyvíjí platformu Nostis. Ta nabízí kurzy připravené ve spolupráci s českými univerzitami. Nugis Finem přijala vzdělávání vězňů jako výzvu a stojí si za tvrzením, že na jejich platformě může studovat kdokoliv a kdekoliv. „Chceme, aby vězni při skončení výkonu trestu nespadli do stejných podmínek, které je k páchání trestné činnosti vedly – a vzdělávání bereme jako nejlepší cestu, jak tomu zabránit,“ zveřejnila organizace na svém facebookovém profilu. Na pomoc si přizvala právnickou a filozofickou fakultu Masarykovy univerzity.

Od pondělí 17. května se tak kurzy pro vězně opravdu otevřely. Studenti ze Světlé nad Sázavou a Brna ale nebudou poslední. K e-learningu se lze dostat v počítačových studovnách napojených na vnitřní síť Vězeňské služby, kde jsou všechny kurzy nahrány. Není tak potřeba připojení k internetu.

Videopřednášky a další studijní materiály se zaměřují hlavně na ekonomickou gramotnost, právní povědomí a kritické myšlení. V budoucnu se však mají rozšířit také na profesní vzdělávání a rekvalifikační kurzy. Každý z bloků kurzu je zakončen testem a v případě jeho úspěšného složení bude vězňům vystaven certifikát.

„S lidmi, kteří v minulosti selhali, se musí pracovat, protože jednou výkon trestu opustí a mohou se stát sousedy každého z nás. Proto se snažíme pracovat s vězni tak, aby byli schopni se začlenit do společnosti, pokračovat v životě po správné cestě a stát se třeba těmi dobrými sousedy,“ říká ředitel české vězeňské služby Petr Dohnal. Lidí propuštěných z vězení je u nás každoročně kolem deseti tisíc, přičemž šanci získat zaměstnání má podle odhadů maximálně polovina z nich.

Sportovně-charitativní závod Yellow Ribon Run se řadí ke snahám o zlepšení zmíněné situace. Běhu se žlutou stužkou se účastní vězni, lidé s trestní minulostí, zástupci soudu, neziskových organizací i široké veřejnosti a také firmy, z nichž některé nepodporují myšlenku pouze během, ale právě i zaměstnáváním lidí po jejich propuštění z vězení na svobodu.

Život Kurta Stapletona nebyl vždy procházkou růžovým sadem. Na vlastní kůži ale zažil, že všechno zlé je k něčemu dobré. Díky svému pobytu ve vězení i smrti otce na rakovinu nyní pomáhá druhým.

„Když jsem byl ve vězení, zrovna tam probíhal program s výukou háčkování a pletení. Já s tím neměl žádné zkušenosti. Pozoroval jsem však muže, kteří se tomu věnovali, a říkal si: ‚Co to sakra…? To musím zkusit!‘,“ vzpomíná Stapleton. A tak začal s háčkováním, ve kterém se zdokonaloval praxí i četbou.

Loni se muž pustil ve velkém do háčkování čepic, které jsou zdarma pro všechny, kteří bojují s rakovinou. Stapleton chce pacientům jejich prostřednictvím dodat sílu a zvýšit sebevědomí. Díky crowdfundingové kampani má muž dostatek financí na posílání čepic do celého světa. Ze Spojených států už je poslal do Austrálie, na Filipíny nebo do Indie.

Scénář, loutky, kulisy a dokonce i housle k hudebnímu doprovodu představení si vyrobili sami odsouzení za mřížemi. Pro každou školku navíc připravili v dřevomodelářské dílně jako dárek zmenšený model scény včetně loutky Kulíška, hlavní postavy hry.

V představení účinkuje i dozorce Pavel Staněk, který má vězně mimo káznici na starost. „Cílem je, aby naši klienti lidem desetinásobně vrátili to, co jim vzali – radost. Neplynou nám z toho žádné výhody, nikomu,“ vysvětluje Staněk. Na jaro vězni chystají novou hru, tentokrát chtějí oslovit o něco starší diváky – žáky základních škol.

Zdroj: Česká televize

Vaše centrum pomáhá lidem s trestní minulostí znovu najít zaměstnání. Jakým problémům takoví lidé při hledání práce nebo návratu do ní čelí?

Lidé propuštění z vězení vykazují řadu znevýhodnění, která jim na svobodě brání začlenit se do sociálního a pracovního života. Důsledkem toho je návrat k opětovnému páchání trestné činnosti, v Česku se každý sedmý vězeň z deseti vrací zpět za mříže. V oblasti resocializace osob s trestní minulostí dominují tyto základní problémy: bydlení, zaměstnanost a zadluženost odsouzených.

Jakými způsoby s těmito obtížemi svým klientům pomáháte?

Služby RUBIKON Centra jsou postaveny tak, aby co nejvíce korespondovaly s reálnými potřebami klientů. Ti mohou zdarma čerpat komplexních služeb v oblasti finančního a pracovního poradenství, včetně zprostředkování zaměstnání. Obecně se ale dá říct, že jsou naše činnosti rozloženy do tří pilířů. Prvním je ovlivňování osob, které mají rozhodovací pravomoc, kdy například připomínkujeme vládní návrhy a prosazujeme systémové změny. Druhým je samotná asistence lidem s trestní minulostí a třetím osvěta.

Jednou z aktivit v rámci vaší pomoci klientům jsou tzv. pohovory nanečisto. Jak fungují?

Jde o simulované pracovní pohovory kandidátů s reálnými zaměstnavateli. Mají formát „rychloseznamky“ a cílem je připravit uchazeče na skutečná výběrová řízení. Řada klientů má mnoho zajímavých pracovních zkušeností či kvalifikaci, často ale postrádají dovednost sebeprezentace či odvahu hovořit o své trestní minulosti. Díky této akci dostanou zaměstnavatelé možnost poznat tváří v tvář naše klienty a poskytnout jim cennou zpětnou vazbu. Ačkoli účelem není kandidáty zaměstnat, nejednou některý z nich během tréninkového pohovoru zaměstnavatele zaujal natolik, že dostal skutečnou nabídku práce. Dosud jsme uspořádali 20 pohovorů nanečisto, kterých se zúčastnilo 124 kandidátů a 50 z nich díky tomu nalezlo práci.

Některé bývalé vězně zaměstnáváte v centru také vy sami.

Ano, pětinu zaměstnanců RUBIKON Centra tvoří lidé s trestní minulostí pracující na různých pozicích. Nejčastěji jde o provozní asistenty anebo tréninková místa. Od roku 2012 už jsme zaměstnali 74 bývalých vězňů. Pro centrum jsou nejenom skvělými zaměstnanci a kolegy, ale především experty, se kterými můžeme vytvářet programy šité na míru našim klientům. Oni sami si totiž museli projít obdobnou cestou překonávání bariér ve společnosti.  V roce 2016 jsme také založili sociální firmu Rubikon Centrum Servis, s. r. o. s cílem rozšířit možnosti integrace, tréninkových míst a zaměstnávání. V úklidových službách firmy jsme zaměstnali přes 10 klientů, v šicí dílně ve Věznici Vinařice zaměstnáváme 40 vězňů. Zahajujeme také systémovější spolupráci mezi věznicemi, pracovními agenturami a zaměstnavateli s cílem vytipovat nejefektivnější model náboru zaměstnanců-vězňů ještě před výstupem z výkonu trestu.

Máte zpětnou vazbu, jak se vám vaše činnost daří?

Efektivitu našich aktivit sledujeme zejména prostřednictvím měřitelných ukazatelů. Díky nim víme, že jsme od roku 2012 zaměstnali prostřednictvím našeho centra 700 osob, přičemž 80 procent jich setrvá v zaměstnání i po třech měsících, 69 procent po půl roce. Podle letošního výzkumu také naše klíčová aktivita – podpora při získání a udržení si zaměstnání – významně přispěla ke snížení recidivy. Zatímco v Česku plošně tvoří 70 procent, u vzorku našich klientů to bylo pouze kolem 11, 4 procent. Zpětnou vazbu získáváme i přímo od našich klientů. Leckdy nám říkají nebo píšou, že díky našemu centru nejen chodí do práce, ale taky znovu začínají žít normální život. Ke změně každopádně nelze nikoho dorvat, člověk musí chtít sám a pak je naše pomoc účinná.

Po návratu z vězení řeší lidé jistě více problémů než jen novou práci. S čím dalším jim můžete pomoct?

Přibližně 90-95 procent našich klientů se ocitá v tíživé finanční situaci, proto je důležitou součástí našich podpůrných aktivit také dluhové poradenství. To nabízíme klientům nejen na svobodě, ale i ve vězení. Prvním důležitým krokem je vůbec zmapovat dluhy. Klienty je potom nezbytné kontinuálně motivovat a vést k odpovědnému řešení dluhů, namísto zametání problémů pod koberec. Máme stoprocentní úspěšnost v podání návrhů na oddlužení, všechny byly zatím vždy schváleny.

Na podzim jste zveřejnili kampaň „Nesedím, pracuji“, která zachycovala bývalé vězně, kteří jsou nyní zpátky v pracovním procesu. Cílem bylo ukázat, že minulost je pouze minulost, nikoliv stigma. Vnímáte v poslední době nějaký posun ve vnímání společnosti směrem k bývalým trestancům?

Svým způsobem se změnila situace na trhu práce, zaměstnavatelé jsou v současné době ochotni zmírnit či přehodnotit své požadavky na čistý trestní rejstřík. Změna uvažování a tím pádem větší otevřenost náborů i lidem se záznamem v rejstříku trestů však nastala spíše v důsledku krizového nedostatku pracovní síly než v důsledku změny vnímání společnosti směrem k bývalým trestancům. Osvěta veřejnosti je potřebná, sem tam přinese nějaké ovoce, každopádně je to opravdu běh na dlouhou trať.

Letos jste v Praze otevřeli komunitní centrum a zahradu. Jak to souvisí s vašimi dalšími aktivitami?

V první řadě jsme se rozhodli oživit chátrající objekt a zahradu a vybudovat prospěšné místo pro veřejnost, hlavně pro místní obyvatele. Vedle toho jsme od začátku věděli, že tuto snahu chceme propojit s hlavní činností centra. Komunitní centrum a zahradu Kotlaska navštěvují naši klienti, kteří se chtějí vrátit do běžného života po výkonu trestu, docházejí sem na poradenství, skupinové aktivity a v současné době zde provozujeme tři tréninková místa, na nichž naši klienti pracují a mají tak možnost dělat něco užitečného pro místní komunitu. Klientům nabízíme účast na volnočasových aktivitách v centru jako všem ostatním návštěvníkům a tím dostávají šanci získat nové sociální kontakty a novou náplň volného času. Současně také prostor Kotlasky slouží jako místo překonávání bariér a předsudků ze strany veřejnosti směrem k lidem s trestní minulostí.

MEDAILONEK:

RUBIKON Centrum bylo založeno v roce 1994 jako dobrovolnická iniciativa studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Nezisková organizace podporuje lidi s trestní minulostí na jejich cestě zpátky do společnosti – v získání a udržení práce, v řešení dluhů a v odpovědnosti vůči sobě, rodině i okolí. V minulosti se také například podílela na vzniku zákona o probační a mediační službě. Centrum nabízí širokou škálu aktivit a projektů, v rámci kterých dle svého motta lidem „pomáhá překročit minulost“. Anita Beganyová v organizaci pracuje jako ředitelka PR.

„Před devíti lety jsem seděl ve vězení kvůli závislosti na lécích. Neměl jsem žádnou hodnotu a ztratil jsem veškerou víru, že bych ještě mohl mít z něčeho radost. Byl jsem zlomený,“ vzpomíná Chun Rosenkranz na své těžké životní období. Ve stejné době se ale u něj potvrdilo heslo: v nouzi poznáš přítele.

Tenkrát totiž vyšel poslední díl Harryho Pottera, jehož je Chun velkým fanouškem. Knihy s pevným obalem však neměl v cele povolené, proto jeho kamarádka Jeannie celou knihu stránku po stránce okopírovala a příteli postupně naposílala. Chun si v daný moment uvědomil, že pořád ještě za něco stojí žít: „Tento čin bezpodmínečné laskavosti zcela změnil trajektorii mého života.“

Po roce ve vězení byl Chun propuštěn a rozhodl se být nadějí pro ostatní. „Věřím, že všichni mají nějaký příběh a že každý život má svou hodnotu,“ říká. Založil hnutí I’ll Be There postavené na přesvědčení, že každý laskavý čin – ať už velký, nebo malý – zanechává trvalý a silný dojem. A to u obou jeho aktérů. A tak Chun tu přispěje dívce na vzdělání, tu sdílí oběd s bezdomovcem, tu uspořádá taneční party pro seniory s nízkými příjmy.

A k dobrým skutkům nabádá i ostatní. Na svém webu uživatele vyzývá k dobrotivému činu, jeho zdokumentování a následnému sdílení s hashtagem #illbethereproject. Zároveň doporučuje označit u příspěvků další kamarády a tím je motivovat k podobnému kroku. A jednoduše tak rozšířit dobré skutky po celém světě.