Momentálně je hotová konstrukce systému, na kterou se nyní budou instalovat kamery. Zhruba do roka a půl by měla být finální verze připravena k použití ve skleníku. Poté bude testována, přičemž do dvou a půl let by mělo přijít na řadu komerční využití. Posléze bude systém nabízen na mezinárodním trhu. Nyní se testuje na Farmě Bezdínek na Karvinsku, která obhospodařuje největší produkční skleníky v zemi. Rajčata tam pěstují na asi deseti hektarech.

Jak to bude fungovat? Mezi jednotlivými řádky ve velkokapacitních sklenících bude po kolejích jezdit robot, který zanalyzuje každou rostlinu a plody rajčat, jejich velikost i barvu. „Stroj ulehčí práci farmářům, rozpozná rostlinu, dokáže identifikovat, že není ve správném stavu, a upozorní na anomálii. Ve sklenících je nebezpečí zavlečení škůdců, kteří mohou napáchat velké škody. Na základě dat jsme schopni zjistit, kde je ložisko nákazy škůdců,“ uvedl ředitel divize Efektivní ICT společnosti NWT Vít Štěpánek. Inovativní novinka dokáže pomocí algoritmu identifikovat zralost a množství rajčat, které bude zhruba do čtrnácti dnů připravené ke sklizni.

Zdroj: Ekolist

Vedle běžných experimentů vědci testovali nové látky pomocí takzvaných bioreaktorů, díky kterým mohou simulovat podmínky uvnitř lidského těla. „Vytvořit materiál, se kterým se budou lidské buňky přátelit, není vůbec snadné. Potřebujete, aby s ním buňky komunikovaly, neútočily na něj, ale naopak spolupracovaly. Ideální tedy je, aby se vyrobený materiál lidské tkání co nejvíce podobal a kopíroval její vlastnosti,“ uvedl Petr Humpolíček ze zlínské univerzity.

Jedna z důležitých funkcí řady lidských tkání je schopnost vzájemné komunikace buněk pomocí elektrického pole. Některé buněčné typy proto preferují látky, které jsou elektricky vodivé. Jedním z nově vyvíjených materiálů je tak například speciální kryogel. Ten je díky své elasticitě, pórovitosti a vodivosti velmi podobný srdeční či svalové tkáni. Potenciál biokompatibilních materiálů je však obrovský. Opravou srdečních tkání po infarktu seznam možností jejich využití pouze začíná.

Jednoduchý plastový nástavec, díky kterému stačí k otevření dveří předloktí, vymysleli na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati (FMK UTB) ve Zlíně. Dlaň se při používání namadla nemusí vůbec dotknout kliky, což je v dnešní koronavirové době více než žádoucí. „Když se zveřejnila informace, že druhým nejčastějším způsobem nákazy je přenos viru dotykem předmětů, na kterých může „přežít“ i několik hodin, lidé začali eliminovat dotyk klik a madel různými způsoby,“ doplnil Vladimír Kovařík, vedoucí ateliéru produktového designu FMK UTB ve Zlíně.

Plastový nástavec vyvinuli designéři pomocí 3D technologií. Autoři nápadu chtějí pomoci zabránit šíření onemocnění, jak jen to jde, a tak dali tisková data volně k dispozici veřejnosti. Díky nim si může každý tuto drobnou pomůcku sám vyrobit, stačí k tomu 3D tiskárna. Na tomto odkaze jsou data pro výrobu ke stažení.

„Darovali jsme dezinfekční gely, které si univerzita sama vyrábí a které jsou zdravotně certifikované. Chceme takto alespoň trochu pomoci a snížit riziko pro tu nejohroženější skupinu obyvatel“, uvedl rektor univerzity Vladimír Sedlařík. Tamní odborníci jsou schopni denně uvařit 360 až 500 litrů gelu.

Hlavní složkou přípravku je líh. Dále je v něm obsaženo malé množství demineralizované vody, látka, způsobující gelovou konzistenci výrobku, konzervant a glycerin, který zabraňuje vysoušení pokožky. Účinnost gelu je téměř stoprocentní. „Spolehlivě ničí bakterie, viry i plísně a je možné jej používat pro běžnou dezinfekci rukou i k profesionálním účelům ve zdravotnictví,“ doplnil Tomáš Sáha z Univerzity Tomáše Bati. Výrobu dezinfekčního gelu má zlínská univerzita zaregistrovanou na ministerstvu zdravotnictví od roku 2009. 

K výrobě unikátních misek výzkumníci používají polymléčnou kyselinu polylaktid. Ta se vyrábí převážně z vedlejších zemědělských produktů, které obsahují cukry. Jedná se třeba o kukuřici nebo cukrovou třtinu. Polymer vyrobený z kukuřice mléčné splňuje veškeré normy a nařízení pro zdravotní nezávadnost a potravinářské použití. „Navíc je biokompatibilní, šetrný k životnímu prostředí a šetří spotřebu neobnovitelných fosilních zdrojů, tím mám na mysli ropu,“ objasnila benefity vědkyně z centra Petra Válková.

Zásadním rozdílem oproti běžně dostupným plastům je, že tento výrobek se rozloží v kompostu v řádu několika měsíců. Konečným produktem jejich rozkladu je oxid uhličitý a voda. V současnosti vědci dokončují testování materiálových vlastností misek. Vývoj by měl být dokončen do konce roku, na trhu by se nové takto vyrobené produkty mohly objevit do dvou let.

„Zatímco za použití běžného zdroje UV záření je ke sterilizaci prostředí potřeba několik desítek minut, námi vyvinuté zařízení ji dokáže provést v řádu sekund. Jedná se o průlomovou záležitost v oblasti sterilizace,“ uvedl k vynálezu jeden z výzkumníků Marián Lehocký. Objev byl v roce 2018 úspěšně patentován.

Nově vytvořený přístroj může být užitečný i v jiných oblastech. Urychluje například proces vytvrzování polymerů. I proto nyní probíhají jednání o průmyslové výrobě vynálezu. Spolu se slovinským týmem se čeští odborníci snaží také soustředit na aplikační výzkum.

Univerzity založené nejpozději před 50 lety se řadí podle několika vybraných kritérií. Patří sem počet citací, spolupráce s průmyslem, mezinárodní rozhled, výzkum a kvalita pedagogické práce. Univerzita Tomáše Bati zabodovala v oblasti spolupráce s průmyslem a v mezinárodním rozhledu.

„Naše umístění chápeme jako uznání toho, že se nám podařilo univerzitu dobře nastartovat a dát jí správný směr. A zároveň nám dává příležitost k tomu, abychom se nadále zlepšovali a posunuli se v žebříčku ještě výš,“ zhodnotil umístění rektor UTB Petr Sáha.

Podle profesora Sáhy shromáždí Informační centrum Baťa přibližně 50 tisíc archiválií. Budou mezi nimi fotografie, tiskoviny a dalších dokumenty, které se týkají historie a působení obuvnické firmy. Práci na vzniku archivu zafinancuje kanadská společnost Compass Limited, která poskytne částku 33 tisíc euro.

V současnosti je přístupná jen malá část baťovských sbírek. Cílem projektu je proto zpřístupnění všech materiálů veřejnosti a současně jejich shromáždění pod jedinou digitální střechou. Projekt by měl být hotový koncem listopadu 2019.