Filipovi není lhostejný osud druhých a už v roce 2021 založil projekt Run for Uganda. Za každý kilometr, který zapojený člověk ujde, uběhne, uplave nebo ujede na kole, věnuje korunu, která putuje na portál Gofundme. Vybrané prostředky pak poslouží na nákup sportovního vybavení pro fotbalovou akademii v Kampale a podporu gramotnosti. Od začátku projektu se podařilo vybrat kolem 5 300 dolarů. Zapojený byl také do brněnského projektu Dobrokáva, který fungoval od roku 2016 do 2019. U stánku jste za kávu neplatili penězi, ale dobrými skutky. Lidé pak sdíleli na sociálních sítích krásné příběhy. V neposlední řadě pak Filip uskutečnil sbírku pro Matyáška, který trpí neléčitelnou Duchennovou svalovou dystrofií, jeho rehabilitace ale neproplácí pojišťovna.

Začátek v Africe a Asii

To vše ho vedlo k ještě větší myšlence, objet svět a pomáhat tam, kde bude zrovna potřeba. Jeho cesta začala 5. února 2023. Nyní je Filip v Ugandě, kde na tamní škole bude 6 týdnů učit angličtinu, tělocvik a fotbal. Kromě toho jim také přivezl spoustu sportovního vybavení. Poté se přesune do Thajska, kde vyznávají filozofii Tham Bun, tedy že každý dobrý skutek se člověku jednou vrátí. Každý den by tedy chtěl provést nějakou úslužnou činnost – přispět mnichům v klášteře, pozvat někoho na kávu nebo podpořit pouličního umělce. Zároveň bude dobrovolníkem v kempu se slony WangPo Elephant Camp. Dále jeho cesta povede na Bali, tady bude zhruba 4 týdny učit 100 dětí angličtinu a sporty formou zážitkové pedagogiky.

Filipovy zážitky z Ugandy po prvních týdnech:
„Momentálně se nacházím v Ugandě, která je nazývána perlou Afriky – tak ji pojmenoval Winston Churchill. Mým dočasným domovem je vesnice Lusanja, kde vypomáhám jako dobrovolník v organizaci Change Tomorrow. Šest týdnu tady budu učit tělesnou výchovu, pomáhat dětem se čtením a také jsem začal fotbalový kroužek. Mám za sebou téměř dva týdny a musím říct, že jsem mile překvapen. Práce s dětmi mi dává spoustu energie, protože jsou vděční za každý den, který s nimi mohu být.

Můj den začíná v šest hodin ráno africkou kávou a sladkým chlebem k snídani. Po snídani probíhá nástup se všemi studenty (100 dětí) a 9 učiteli, kdy se nabudíme na celý den a zazpíváme si ugandskou hymnu. Škola začíná v 8:00 a končí mezi 12 a třetí odpolední, konec záleží na jednotlivých třídách. Ve škole vyučujeme předměty jako historie, přírodopis, angličtina, gramatika nebo zpěv a výtvarnou výchova. Já jsem si vzal na starost tělesnou výchovu, kterou si děti neskutečně užívají.

Děti mají snídani a oběd ve škole a já jím společně s nimi. Jídlo je od toho našeho velice odlišné. K snídani máme kukuřičnou kaši, vařená vajíčka nebo sladký chleba. K obědu je tradiční “posho” což je hmota z kukuřičné mouky a podává se s vařenými fazolemi a zeleninou. Děti nemají možnost výběru jako ve školách v Česku, ale každý den jí stejné jídlo. Nicméně jsou neskutečně vděčné. Pro některé děti je to jediné jídlo, které během dne dostanou.

Součástí základní školy je také farma s prasaty, kozami a mezi banánovníky můžete najít koroptve. Farma bude v budoucnu sloužit jako finanční zdroj pro základní školu. Během prvního týdne se ve škole narodilo 22 malých prasat. Farma zaměstnává lidi z komunity, kteří mají nelehkou práci, ale každý den mají úsměv na tváři. Čas mi utíká neskutečně rychle, a proto si užívám každý den naplno. Děti mě naučily, že člověk by se měl častěji radovat z maličkostí okolo sebe.“

Pokračování v Austrálii, Americe a zakončení v Evropě

Po Asii se přesune do Austrálie, kde chce dobrovolničit v sirotčinci klokanů a koal. Uleví i přírodě úklidem nepořádku v oblasti Bondi Beach. Zároveň získal pracovní vízum na Novém Zélandu, chce tu na chvíli zakotvit a vydělat peníze na další pokračování cesty. Jaké dobré skutky tam bude vykonávat, můžete ovlivnit i vy sami. Dalším milníkem pak bude USA – tady pozve 10 lidí na večeři k americkému multimiliardáři McDonaldovi a bude pokračovat do Jižní Ameriky – Kolumbie (práce na kávových a kakaových plantážích v horské vesničce Minca), Peru (barista v kavárně Cuzco a komentovaná prohlídka Machu Picchu pro skalní fanoušky) a Brazílie (fotbalový kemp s tréninky pro místní mladé Brazilce či Brazilky).

Pak se Filip vrátí zpět do Evropy, bude pomáhat ve vinařství v Lisabonu a na svůj výlet do Barcelony by chtěl přizvat někoho ze svých sledujících a užít si s ním zápas na Camp Nou. Finiš pak bude kde jinde než v Praze, kde by chtěl skupince lidí udělat jednodenního průvodce a pozvat je na pivo. Celou Filipovu pouť můžete sledovat na jeho webu a sociálních sítích. Finance na svou cestu Filip sháněl od sponzorů, pomocí Donio sbírky a také z vlastních prostředků, které dlouho šetřil.

Mluvíš česky? Učím se

Je přirozené, že pokud člověk žije delší či kratší dobu v cizí zemi, snaží se naučit alespoň nějaké základy jazyka, kterým se v ní hovoří. Dotyčnému to nejen podstatně usnadní život, ale zajistí i větší pocit splynutí. Nemá pak pocit, že by tolik vyčníval. Zároveň to umožňuje lehčí nalezení zaměstnání, bydlení nebo začlenění dětí do kolektivu. Potvrzuje se tím známé rčení „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“. Proto asi málokoho překvapí, že většina jazykových škol v Česku nyní hlásí zvýšený zájem ze strany Ukrajinců. Čísla nejspíš ještě porostou. Jazykové školy se z toho důvodu připravují na desetitisíce potenciálních žáků. Předpokládají, že ukrajinští uprchlíci se budou chtít co nejdříve zapojit do běžného života, dospělí si budou chtít najít práci, děti se budou chtít domluvit s novými kamarády. Budou se tedy chtít a potřebovat naučit česky.

Podobnost ukrajinštiny s češtinou by měla uprchlíkům studium usnadnit. Odlišnosti se pak projevují zejména v časování sloves i ve skloňování jmen. Zajímavým jevem, což platí i u ruštiny, jsou také zdánlivě podobná slova, ale s odlišným významem, i háčky a čárky, které v češtině určují význam.

V návaznosti na vlnu solidarity se zvyšuje také zájem lidí, kteří by češtinu pro Ukrajince rádi začali učit. Jsou mezi nimi vyučující jiných jazyků, ale také Češi bez zkušeností. Zatím to vypadá, že poptávka po učitelích převáží nabídku. Přece jen je nezbytné, aby učitel češtiny měl i nějaké povědomí o ukrajinštině, což může značně usnadnit alespoň studijní začátky. Učitelem se člověk nestane ze dne na den ani přes noc.

Knižní fond pro Ukrajince

Formy pomoci jsou různé. Nově by se nemuseli nudit Ukrajinci, kteří si rádi krátí dlouhou chvíli četbou knih. Liberecká krajská knihovna pro ně chce vytvořit unikátní knižní fond. Měl by obsahovat literaturu v ukrajinštině. V Česku však moc knih v ukrajinštině k zakoupení není, proto instituce žádá o pomoc veřejnost. „Knihy v ukrajinštině se u nás nedají moc sehnat. Objednali jsme jich pět a dodací lhůty jsou šest týdnů,“ řekla Dana Petrýdesová, ředitelka knihovny.

Zájemci proto mohou v rámci kampaně Darujte knihy v ukrajinštině přispět do fondu. Lidé mohou nosit do knihovny veškerou krásnou i naučnou literaturu v ukrajinském jazyce, vítané jsou obzvláště knihy pro děti všech věkových skupin. Zájem je i o novější výtisky v ruském jazyce. Sběrné místo je v krajské knihovně ve vstupní hale. Literární přírůstky je možné nosit kdykoliv během otevírací doby knihovny. „Knihy budou zařazeny do fondu knihovny a nabídnuty ukrajinským uprchlíkům, kteří knihovnu navštíví. Část daru bude využita pro děti z dětského domova z partnerské Vynnycje, kterým Liberecký kraj zajistil pobyt na svém území,“ uvedla Petrýdesová. Knihy v ukrajinštině knihovna po domluvě zapůjčí také dalším organizacím a ubytovatelům v Liberci a okolí pomáhajícím ukrajinským uprchlíkům.

Běh místo boje

Boj s nepřítelem neprobíhá jen jednou cestou. Senioři v Kyjevě se rozhodli dodat odvahu spoluobčanům tím, že vyráží každý den běhat. Jejich hlavní motivací je pozvednout morálku a zároveň vytěsnit myšlenky na válku. Někteří ukrajinští důchodci tak mají za sebou od vypuknutí invaze desítky kilometrů, jiní už překročili dokonce stovku. Jsou tak živoucím důkazem toho, že naděje umírá jako poslední a zcela zásadní je nevzdávat se.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z iDnes, Liberecká drbna, Aktuálně

Pilotní projekt nového start-upu začal symbolicky na Den učitelů, tedy 28. března a potrvá až do půlky prosince. Jeho název Dotkni se vesmíru ale není pouze symbolický. Konopa v rámci experimentu umožní téměř padesátce zapojených základních a středních škol vypustit vlastní stratosférický balon až k hranici vesmíru a pořídit unikátní fotografie zakřivení Země.

Na projektu spolupracuje vyučený češtinář s vývojářem Michalem Rybkou a jeho týmem. Ten celý projekt od základu technicky navrhl a vymyslel. „Školám nemůžeme zaručit, že se každý balon dostane až do stratosféry nebo že je všechny dohledáme, je to vědecký experiment a ta vzdálenost a náročnost na technologie je ohromná. Jde ale o to, že žáci mohou navzájem sdílet svoje zkušenosti, úspěchy i omyly, a tím se učit na věci, která je z hlediska výuky zcela konkrétní,” vysvětlil Rostislav Konopa pro portál Startupjobs.

O osmiměsíční projekt, který školy vyjde na necelých 30 tisíc korun, byl podle Konopy i přes nejisté výsledky obrovský zájem. Ani žáci, na které se nedostalo, ale nemusí smutnit. Po vypuštění balonů mohou pomoci s jejich trasováním a posloucháním.

Právě vzájemnou spolupráci žáků a škol chce svým start-upem, do kterého vložil vlastní úspory, nadšený učitel podpořit. STEAM Academy skrývající ve svém názvu pojmy Science, Technology, Engineering, Art a Math má také do budoucna otevřít veřejnou diskuzi o podobně výuky technických předmětů a její změně.

Důležitým prvkem celé aplikace je anonymita. Ta dodává odvahu i dětem, které by se bály řešit svůj problém naživo. Zároveň uživatelé neoznačují konkrétního agresora, nehrozí tak zneužívání aplikace. Informaci o výskytu šikany získá nejen třídní učitel, ale především proškolený odborník z dané školy, který se poté problémem v kolektivu zabývá.

„Kvůli šikaně se na Linku bezpečí každý den obrátí až 5 dětí. Projekt je důmyslně připravený nástroj, který ulehčuje dětem způsob, jak šikanu oznámit,“ uvedl vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský. Aplikace má i svou webovou verzi a jediná podmínka je, aby se každá škola do systému zaregistrovala. S tím mohou snadno pomoct aktivní rodiče či studenti.

Například v Léčebně zrakových vad ve Dvoře Králové nad Labem používají tamní lékaři počítačové hry k léčbě tupozrakosti u dětí. „Pro naše děti je to zpestření. Je to podle obtížnosti a například vymalovávají různé obrázky, obkreslují. Je to zaměřené na to, aby se to nemocné očičko co nejvíc namáhalo,“ vysvětlila pro Český rozhlas vrchní sestra Jana Štěpánová.

Využití her na počítači nachází odborníci i v jiných oblastech, a to kupříkladu při léčbě kognitivních deficitů, u autistů nebo u lidí s parciálními poruchami v psychickém vývoji. Třeba děti s poruchou autistického spektra se ve hře učí empatii a rozpoznávání emocí u druhých lidí. Mimo to vzniká i počítačová hra, která by měla pomáhat lidem v boji proti Alzheimerově chorobě.

Zdroj: rozhlas.cz