Ve spojitosti s rouškami se mnohým vybaví obtížné shánění materiálu či hodiny strávené u šicího stroje. S vládním nařízením nosit namísto nich respirátory se však již nyní pomalu stávají minulostí. „V časech koronavirových uzávěr jsme často přemýšleli nad tím, jak v této zvláštní době naplnit jedno ze základních poslání muzejní sbírkotvorné činnosti – tedy shromažďovat doklady života obyvatel v dané době. Zamýšleli jsme se, jaké předměty jsou nejvíce spjaty s ranou covidovou dobou, a vyšlo nám z toho, že jsou to jednoznačně látkové roušky,“ vysvětlil historik a správce muzejních sbírek Tomáš Chvátal.

Semilští muzejníci proto vyhlásili výzvu Rouška patří do muzea, ve které prosí lidi o pomoc se shromažďováním vyrobených či zakoupených roušek. K zaslaným kouskům mohou zájemci připojit také popis toho, v jaké situaci rouška vznikla, kdo a z jakého materiálu ji ušil či kde byla používaná. „Primárně se soustředíme na Semily a okolí, ale budeme rádi i za zajímavé kousky odjinud,“ dodal k výzvě ředitel muzea Miroslav Šnaiberk. Vyprané a vyžehlené exempláře mohou zájemci zasílat až do konce září.

Umělec své skulptury vytváří zpravidla na cestách, takže jako materiál využívá to, co posbírá, a pracuje spontánně. Snaží se apelovat na lidské smysly prostou manipulací s každodenními předměty a recyklovanými materiály.

„Práce s živými barvami je na první pohled vnímána jako lákavá a hravá. Nicméně na celém díle je zároveň něco znepokojivého, jako by to v sobě drželo potenciální hrozbu. Nadměrné hromadění plastu přetéká z instalace a zvyšuje pocit nejistoty,“ uvádí k jedné ze svých skulptur Torres. Paralela s realitou je evidentní.

„V rámci pravidelných workshopů a ve spolupráci s designérem spoluvytváříme kolekce, které poté na různých místech prodáváme,“ popisuje základní princip fungování podniku Kateřina Jungová, která ho společně s Lucií Kutálkovou založila. O výrobky je zájem v kamenných obchodech, online i na designových marketech. Šperky mají své stále zákaznice, ale nacházejí si k nim cestu i ty nové. Navíc projekt často oslovují designéři s návrhem spolupráce.

Metráž poskytuje svým pracovnicím motivaci, podporu, zázemí, know-how a podstatnou možnost výdělku.  Tvořivá činnost navíc ženám umožňuje rozšířit si pracovní kompetenci, což jim může pomoct do budoucna v jejich samostatné práci.

„V rámci projektu si snažíme dát ženám prostor pro co největší kreativitu a tvořivost, ale zároveň se snažíme zachovat nízký práh pro ženy, které se ručním pracím nikdy nebo dlouho nevěnovaly,“ vysvětluje Jungová. Ženy tak mohou začít výrobou s pevně danými parametry a ke kreativní tvorbě se dopracovat časem.

Metráž navíc podporuje tzv. upcycling, tedy využívání zdánlivě nevyužitelných věcí či odpadu. Pracuje proto s přebytky materiálů od různých značek, které zhodnocuje použitím pro vznik nových výrobků.