Pacient Oscar Larrainzar přišel o většinu močového měchýře a obě ledviny kvůli rakovině a přidruženým problémům. Sedm let byl závislý na dialýze. Během osmihodinové operace mu lékaři transplantovali novou ledvinu a následně i močový měchýř. A úspěšně: po operaci nebyla potřeba žádná dialýza.

Transplantace močového měchýře je extrémně složitá kvůli komplikované cévní struktuře v pánevní oblasti. Doposud se prováděly jen náhrady využívající část střeva, které ale nesou rizika jako infekce, krvácení nebo trávicí potíže.

MUDr. Nassiri upozorňuje, že transplantace močového měchýře zatím není vhodná pro každého. Nejlépe se hodí pro pacienty, kteří užívají imunosupresiva (léky na potlačení imunity) kvůli jiné transplantaci, nebo je u nich tato léčba stejně nevyhnutelná. Jak dlouho bude třeba imunitu tlumit, je zatím nejasné – i to je jedna z oblastí, kterou bude tým lékařů nadále pečlivě sledovat.

Novináři sledovali příběh rodičů od roku 2018, kdy pár začal promýšlet cesty, jak mít svoje biologické dítě. Původně se s transplantací nabídla matka Grace, ale to se ukázalo jako nemožné. Nakonec ženě dělohu darovala její sestra, která měla dvě děti a další nechtěla. „Vždycky jsem měla mateřské instinkty, ale svoje pocity jsem si snažila nepřipouštět,“ řekla šestatřicetiletá Grace Davidson, která dívku porodila.

Transplantace dělohy je poměrně nový zákrok, poprvé se o ni pokusili na přelomu tisíciletí v Saúdské Arábii, zákrok však nedopadl úspěšně. Vůbec první těhotnou ženou s transplantovanou dělohou se v roce 2013 stala dvaadvacetiletá Turkyně Derya Sert, ta ale po osmi týdnech potratila. V Česku se první dítě přirozenou cestou se matce s transplantovanou dělohou narodilo v srpnu 2019 ve Fakultní nemocnici v Motole v Praze.

„Průměrný počet se pohybuje mezi třemi či čtyřmi orgány od jednoho dárce. Protože dárců je nedostatek, museli jsme významně snížit i indikační kritéria, například není horní věková hranice,“ popsala transplantační koordinátorka Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Eva Pokorná s tím, že ne všichni dárci jsou vhodní k odběru všech orgánů. Právě v IKEMu transplantují ledviny, srdce, slinivku, játra, tenké střevo, dělohu nebo kombinaci několika orgánů. V FN Motol se transplantují plíce, přičemž transplantacím se věnují také fakultní nemocnice v Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci či Hradci Králové. Vedle celých orgánů je možné transplantovat i tkáně či buňky, v IKEM například vkládají buňky slinivky do jater pacienta nebo využívají cévy. Ve světě se transplantují také například končetiny, český plastický chirurg Bohdan Pomahač v USA úspěšně transplantoval obličej, testují se také orgány od zvířat.

Zcela zásadní je pro úspěch transplantací funkce koordinátora. Jemu mohou nemocnice kdykoliv zavolat s nabídkou orgánů. V ČR bylo v roce 2022 transplantováno 867 orgánů, z toho 528 v IKEM. Zemřelých dárců orgánů, které transplantovali v IKEM, bylo 162. Nejčastěji se transplantují ledviny, vedle zemřelých dárců je jako párový orgán darují také živí lidé. Na čekací listině na nové orgány je v současné době asi 1 100 lidí.

Vědcům z Cambridgeské univerzity se podařilo změnit krevní skupinu tří dárcovských ledvin. Jedná se o obrovský úspěch, který poukazuje na možné řešení leckdy prekérních situací. Ledvinu od člověka s krevní skupinou A totiž nelze darovat člověku s krevní skupinou B a naopak. Změna krevní skupiny ledviny na univerzální 0 však znamená, že lékaři by orgán mohli transplantovat jakémukoli pacientovi.

Výzkumníci použili speciální zařízení, které se připojuje k ledvině a umožňuje průchod okysličené krve orgánem, aby se lépe uchoval pro budoucí použití. Dárcovskou ledvinu poté propláchli krví napuštěnou enzymem, který změní krevní skupinu na 0. Celý proces trval u tří ledvin několik hodin. Odborníci jsou zároveň schopni dopředu zjistit, jak bude změněná ledvina reagovat na obvyklou krevní skupinu pacienta v jeho běžném krevním oběhu.

Zdroj: iDnes, BBC

Při transplantaci orgánů je nutné jednat rychle. Jen za 12 hodin je třeba orgán vyjmout, přepravit a transplantovat, jinak dojde k jeho poškození. Řada orgánů od dárců tak přijde nazmar. Nová metoda normotermické perfuze však umožňuje časové okno výrazně prodloužit. Švýcarští vědci játra umístili do sterilního prostředí se stabilní teplotou 37 °C, kde je omývali tekutinami napodobujícími tělesné funkce, tedy krví, hormony a živinami.

Orgán pacientky s vážnou bakteriální infekcí a rakovinou jater navíc vědci dokázali za 3 dny kompletně vyčistit, a připravit jej tak na transplantaci. Na komplikované operaci museli být kromě lékařů přítomní také inženýři a biologové. Transplantace skončila velkým úspěchem, i po roce jsou játra funkční a pacient je dokonale zdravý. Výsledky experimentální operace byly tedy srovnatelné s běžnou transplantací.

Zdroj: Science Alert, Nature Biotechnology

Ucho se lékařům podařilo transplantovat již v březnu. U orgánu se přitom bude dál vyvíjet chrupavčitá tkáň, díky čemuž by měl vypadat přirozeně. Protože buňky pocházejí z pacientčiny vlastní tkáně, je jen malá šance, že tělo implantát odmítne. U první klinické studie tohoto druhu se tedy očekává úspěch. Využití 3D technologie v lékařství přitom představuje obrovský pokrok v oblasti tkáňového inženýrství. Odborníci na něm pracovali sedm let.

Vědci také vyvíjí techniky, jak prodloužit životnost dárcovských orgánů, aby nepřišly nazmar. Švýcarští lékaři minulý týden oznámili, že pacient, který dostal tři dny uchovávaná lidská játra, je i o rok později zdravý. Uvidíme tedy, jaké pokroky ještě věda na tomto poli udělá.

Zdroj: Radio Wave, The New York Times

Pětačtyřicetiletá Gabriela měla zhoubný nádor jater a byla několik měsíců na čekací listině pro transplantaci tohoto orgánu. Dárce se však dlouhodobě nedařilo sehnat. Proto se její o pět let starší sestra Renata nabídla, že jí polovinu svých jater daruje. Transplantace jater od živého dárce se v Česku u dospělých osob ještě neprováděla, šlo tedy o první operaci tohoto druhu. Sestry transplantaci absolvovaly druhého února, nyní jsou již v pořádku doma. Obě se cítí dobře.

Játra jsou orgánem, který je schopen dorůst. Už po několika hodinách od operace se podle transplantačního hepatologa Pavla Taimra začnou jaterní buňky množit a orgán doroste do finální velikosti zhruba do dvou měsíců.

Dosud v IKEM transplantovali lékaři játra od žijícího dárce třem dětem. Dárcem byl vždy otec dítěte. Transplantace u dospělých je složitější, protože je nutné od žijícího dárce odebrat mnohem větší kus orgánu a hrozí větší riziko, že se něco pokazí. Proto pro lékaře zůstává prioritou transplantace od zemřelých dárců.

Zdroj: České noviny

Lékaři v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) loni transplantovali 45 srdcí, pět z nich bylo před operací připojených na přístroj, který umožní až deset hodin udržet orgán v chodu i mimo tělo pacienta. Funguje na principu pneumatické pumpy s oxygenátorem, který krev okysličuje. Na tu je připojený darovaný orgán a následně je směsí krve dárce a dalších roztoků promýván. Díky tomu je možné použít i orgány, které by dříve nebylo možné pacientovi transplantovat. 

Posledním pacientem, pro kterého byl přístroj umožňující i delší transport orgánu využitý, je pětiletá holčička, kterou operovali kardiologové ve Fakultní nemocnici v Motole. Dárkyní byla žena ze Slovenska, její srdce bylo připojené na přístroj téměř šest hodin, cestovalo sanitkami a ze Slovenska letadlem české armády. Po čtrnácti hodinách práce lékaři mohli prohlásit, že transplantace byla úspěšná. Běžný převoz nebijícího srdce při chlazení ledovou tříští nesmí překročit čtyři hodiny, při každé další hodině stoupá riziko selhání o 50 procent. Bez přístroje by se tedy tato akce nemohla podařit. Velký dík tedy patří dárcům, z jejichž příspěvků nemocnice techniku pořídila. Stojí asi sedm a půl milionu korun, přičemž pro každé použití je potřeba také jednorázový odběrový set za 1,62 milionu korun hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Zdroj: České noviny

Pro Davida Bennetta byla experimentální operace poslední možností na záchranu života. Jeho zdraví bylo tak zdecimováno, že byl vyhodnocen jako nevhodný pro přijetí orgánu od lidského dárce. „Je to tak, že buď zemřu, nebo půjdu na tuto operaci,“ řekl den před zákrokem. „Chci žít. Vím, že je to výstřel do tmy, ale je to má poslední šance,“ dodal. Lékaři ve zdravotním centru Univerzity v Marylandu proto dostali speciální výjimku, díky které mohli sáhnout po orgánu od zvířete.

Typ transplantace, kdy se orgán nahradí dalším od jiného živočišného druhu, je známý pod názvem xenotransplantace. Prase, jehož srdce bylo použito, bylo geneticky modifikováno pro tyto účely. Z jeho genetického fondu byly vyjmuty některé z genů, které by způsobily okamžité odmítnutí orgánu, a naopak přidány další, jež podporují příznivou reakci imunity. Právě prasata jsou zdrojem orgánů pro lidi díky fyziologickým podobnostem s lidmi a dalšími primáty.

David Bennett se po operaci provedené na počátku ledna zotavuje a cítí se dobře, pouze musí používat více léků potlačujících imunitu, než by tomu bylo, kdyby byl zdrojem jeho nového srdce lidský dárce.„Oceňujeme obrovskou odvahu tohoto živého příjemce, který učinil mimořádné rozhodnutí zúčastnit se této přelomové procedury, aby si nejen potenciálně prodloužil život, ale také v budoucí prospěch ostatních,“ podtrhnul pacientovo odhodlání Mohan Suntha, ředitel zdravotního systému Univerzity v Marylandu.

Pro lékařský tým, který operaci provedl, jde o vyvrcholení let výzkumu, který má potenciál změnit svět. „Jsme o krok blíže k vyřešení krize nedostatku orgánů,“ řekl BBC chirurg Brantley Griffith. V USA denně zemře 17 lidí při čekání na transplantaci a 100 tisíc jich je na čekacích listinách. V Česku tento počet přesahuje tisícovku. Na nové srdce se čeká zhruba rok a až pět let může trvat najít vhodného dárce ledviny.

„Lidé neustále umírají při čekání na čekacích listinách. Kdybychom mohli používat geneticky upravené prasečí orgány, nikdy by nemuseli čekat, mohli by v podstatě dostat orgán, když by potřebovali. Navíc bychom v noci nemuseli létat po celé zemi, abychom orgány získali a dali je pacientům,“ řekla BBC Christine Lau, vedoucí katedry chirurgie na Univerzitě v Marylandu. V minulosti už lékaři transplantovali člověku prasečí ledvinu a často se používají také jejich srdeční chlopně.

Autorský článek Kláry Šubíkové za využití informací z University of Maryland, BBC, IKEM a ČT24

V roce 2021 provedlo centrum celkem 542 transplantací, z toho zdravotníci operovali 306 ledvin, 143 jater, 41 srdcí, 39 slinivek, 10 Langerhansových ostrůvků a 3 tenká střeva. „Čísla jsou o to výjimečnější, že se jich podařilo dosáhnout v probíhající epidemii. Navzdory okolnostem IKEM nemusel dramaticky omezovat transplantační péči, spíše naopak,“ uvedl ředitel IKEM Michal Stiborek.

Důvodem k nebývalému úspěchu je i používání takzvané přístrojové perfuze ledvin a jater, která dokáže výrazně zvýšit kvalitu orgánu k transplantaci. Pomohly také převozy dárců z oddělení různých nemocnic do IKEM k příjemcům. „Situace byla mimořádně náročná hlavně pro intenzivisty, na kterých je celý dárcovský program závislý. A přesto, že většina lůžek ARO byla obsazena covidovými pacienty a ti ostatní vyžadující intenzivní péči byli na lůžkách různých oddělení, podařilo se nám společně dosáhnout rekordního počtu dárců v našem regionu,“ řekla Eva Pokorná z Odborného edukačního pracoviště pro dárcovství orgánů.

Zdroj: IKEM

Aby se vše povedlo, tkáň musí být uložena v roztoku v nádobě bez přístupu vzduchu a poté je zmražena na -3 stupně. Právě díky tomu nevzniknou krystalky ledu, tkáň zůstane měkká a roztok tekutý. V tom se liší izochorické podchlazení od dnešního izobarického, při kterém je sice zachován tlak, ale orgán je v kontaktu se vzduchem a zmrzne do pevného stavu.

Vědci tkáň rozmrazili po jednom, dvou nebo třech dnech. Nepozorovali na ní žádné strukturální změny a nezměnilo se ani to, jakým způsobem se tkáň rozbušila. To se samovolně povedlo u 65 až 80 procent vzorků. „Z hlediska výsledků obnovy bušení považujeme tato procenta za relativně vysoká, zejména s ohledem na vnitřní variabilitu těchto typů srdečních tkání a faktu, že nebyly použity žádné kryoprotektanty (látky omezující poškození biologických tkání v mrazivých podmínkách, pozn. red),“ řekl jeden z autorů Matt Powell-Palm.

Studie publikovaná v časopise Communications Biology je pro vědce z Kalifornské univerzity v Berkeley velkým úspěchem. „Pokud víme, tak jde o zcela první popis podchlazení a oživení samostatně bijícího uměle vyrobeného lidského srdečního svalu,“ pochvaluje si Powell-Palm. Díky tomuto procesu bude v blízké době možné předávat si laboratorně vytvořené tkáně mezi různými pracovišti a ne pouze mezi těmi, která na to mají expertizu.

Hlavním přínosem výzkumu má být umožnění transportu orgánů od dárců na velkou vzdálenost. Podle odhadů je až sedm z deseti dárců hrudních orgánů vyřazeno, protože neexistuje způsob, jak orgány dostat k lidem, kteří je potřebují. Například odebrané srdce totiž přežije pouze pár hodin.

Zdroj: Kalifornská univerzita v Berkeley

Pacienti, kterým selhaly ledviny, musí několikrát týdně podstupovat dialýzu kvůli filtraci škodlivých látek z krve. Čekací listiny na transplantáty jsou dlouhé a i po úspěšné transplantaci musí lidé doživotně brát léky potlačující imunitní reakci. Od těchto útrap může pacienty osvobodit právě umělé zařízení simulující práci ledvin. „Umělou ledvinu jsme vyvinuli tak, abychom podpořili buněčnou kulturu ledvin, aniž bychom vyprovokovali autoimunitní reakci,“ uvedl Shuvo Roy z Kalifornské univerzity.

Zařízení velikosti chytrého telefonu se skládá z hemofiltru, který eliminuje v krvi toxiny a další zplodiny, a bioreaktoru napodobujícího ostatní funkce ledvin. Preklinické testy úspěšně prokázaly tandemovou funkci umělých ledvin za pomoci krevního tlaku, a to bez nutnosti ředění krve či podávání léků na potlačení imunitní reakce. V současnosti se tým připravuje na další testy.  

Zdroj: University of California, San Francisco

Kyslík je pro buňky klíčový, aby mohly získávat energii z jídla. Jeho stabilní přísun tak potřebují k přežití téměř všechny lidské tkáně. Většina metod měření okysličení tkáně však pokryje jen to, co se děje těsně pod kůží – bývají založeny na elektromagnetickém vlnění, jako je třeba infračervené světlo, které dosáhne jen pár centimetrů pod povrch těla. Složitější zobrazovací technologie, jako je magnetická rezonance, zase vyžadují dlouhé skenování, a navíc nejsou schopny dodat data v reálném čase.

Profesor elektrotechniky a počítačových věd Michel Maharbiz se na miniaturizaci a využití ultrazvukových vln zaměřuje od roku 2013. Tento druh vlnění je pro tělo neškodný a doputuje na mnohem delší vzdálenosti než elektromagnetické vlny. Implantát jejich prostřednictvím komunikuje a také se tak nabíjí.

Ve spolupráci s postgraduálním studentem Sonerem Sönmezoğlu, který se specializuje na schopnost přístroje měřit hladinu kyslíku, se povedlo senzor otestovat ve svalech živých ovcí. Samotný implantát je menší než beruška – je dlouhý 4,5 milimetru a široký 3 milimetry. Pro jeho využití v lidské medicíně vidí vědci hned několik možností. „Jednou z možných aplikací tohoto zařízení je sledování transplantovaných orgánů, protože v měsících po jeho transplantaci mohou nastat cévní komplikace a pak vést až k dysfunkci štěpu,“ uvedl Sönmezoğlu. „Může být použito také k měření hypoxie nádoru, což lékařům pomůže s nastavením radiační léčby,“ dodává.

Nový přístroj by ocenili také neonatologové, jejichž dětští pacienti dostávají doplňkový kyslík, ale jeho koncentrace se špatně zjišťuje. „Další miniaturizované verze tohoto zařízení by nám mohly pomoci lépe regulovat vystavení kyslíku u našich předčasně narozených dětí na jednotkách intenzivní péče a také minimalizovat některé negativní důsledky nadměrného vystavení kyslíku, jako je retinopatie nedonošených nebo chronické plicní onemocnění,“ vysvětluje Emin Maltepe, spoluautor studie, která o otestování senzoru informovala.

Budoucnost senzoru vidí Soner Sönmezoğlu v úpravě pro měření dalších hodnot v těle, jako je pH, glukóza, oxid uhličitý nebo reaktivní formy kyslíku. Následující modifikací bude jeho další zmenšení, které předejde nutnosti operace. Senzor by tak bylo možné zavést laparoskopicky či za pomoci injekce.

Začínající projekt má kompletně na starosti mladý pár. Nápad vznikl v době, kdy Martin čekal na transplantaci ledviny. „Martinovi musel funkci ledvin nahrazovat stroj. Na lůžku strávil přes 1300 hodin. To je dostatečný prostor k přemýšlení a poznávání lidí s podobným příběhem. Nám žádný finanční obnos ledvinu zařídit nemohl, ale rozhodli jsme se alespoň trochu pomoci tam, kde je třeba,“ vysvětluje Klára. Příběh Martinovy ledvinky měl při tom šťastný konec. Ještě před Vánoci se transplantace dočkal.

To ale autory projektu nezastavilo. Naopak. Cílem webu je nejen prodej stylových doplňků, ale především edukace veřejnosti. Zájemci se tak dozvědí zásadní informace o funkci ledvin či dialýze. Čekají na ně i příběhy lidí po transplantaci. K tomu si mohou vybrat z desítek látkových i koženkových ledvinek. Ty jsou prozatím kupované a opatřené logem, Martin s Klárou ale plánují výrobu ledvinek přesunout do chráněné dílny Vrátka. Do budoucna také chtějí rozšířit sortiment o nabídku kšand. I ty často patří k výzbroji lidí po transplantaci.

Peníze z prodeje ledvinek pomohou tam, kde se léčbě těch lidských věnují. Jedinému dětskému dialyzačnímu centru v tuzemsku ve Fakultní nemocnici Motol. „Stále s nemocnicí jednáme. Dává nám ale největší smysl podpořit děti, které nemohou bez dialýzy žít, vyhlížejí transplantaci nebo dokonce transplantace není možná. Nikdo si nedokáže představit, co to pro ně a jejich rodiny musí být,“ uzavírá Klára za Příběh ledvinky.

Nejprve se z nanovlákenných membrán vytvoří základní matrice o velké ploše, poté se po vzoru tradiční japonské techniky poskládá do co možná nejmenšího objemu – odtud název „origami orgán“. Umělá ledvina díky tomu získává dostatečně velkou aktivní buněčnou plochu schopnou účinně filtrovat nečistoty, přitom se však složí do malého kompaktního tvaru.

„Velmi jemná struktura skládaných nanomembrán by měla v ideálním případě prorůst ledvinovými buňkami. Pak bude origami orgán plnit stejnou funkci jako klasická ledvina – filtrovat z krevního oběhu člověka nečistoty a škodlivé látky a odvádět je jako moč,“ vysvětluje jeden ze studentů Jakub Erben. Matrice, která zprvu slouží jako „lešení“ pro růst ledvinových buněk, je z biodegradabilního materiálu, po čase se vstřebá a zůstanou jen buňky obklopené mezibuněčnou hmotou – ledvina.

Markéta Klíčová a Jakub Erben jsou prvními českými studenty na tomto institutu. „Sepsali jsme průvodní dopisy, přiložili životopisy, reference a rozhodli se oslovit rovnou špičky v oboru. Prostě jsme to zkusili. Kontaktovali jsme vybrané laboratoře na MIT, Stanfordu i Harvardu,“ popisuje cestu k Harvardu Jakub Erben. Cestu a pobyt v Bostonu uhradí mladým doktorandům domovská fakulta. „Mají jedinečnou příležitost. Ke stáži v prestižním institutu při Harvardově univerzitě se dopracovali sami svou pílí a odhodláním, musíme je podpořit, zaslouží si to. Jsme na naše doktorandy hrdí,“ dodává k tomu děkanka Fakulty textilní TUL Jana Drašarová.

Zdroj: tuni.tul.cz, Radek Pirkl

Metodu odborníci poprvé vyzkoušeli, když našli mladého dárce, jehož srdce by ale bylo za normálních okolností k transplantaci odmítnuto. Díky převozu bijícího orgánu se lékařům povedlo orgán zachránit. „Metoda je pro nás významná zejména tím, že se odebrané srdce napojí na přístroj, který simuluje fyziologické prostředí člověka. Srdce začne znovu tepat a my jsme schopni ho dostat do metabolicky optimální kondice a exaktně posoudit jeho použitelnost,“ popsal Ivan Netuka, přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM.

Díky ideálním podmínkám se srdce stimuluje natolik, že předchozí nedobré parametry vymizí. Za téměř čtyři hodiny, kdy bylo srdce na přístroj napojeno a převáženo do Prahy, se jeho kvalita zlepšila dostatečně pro to, aby bylo vhodné k transplantaci. „Pacient, který toto srdce dostal, je ve velmi dobré kondici, probíhá u něj standardní rekonvalescence a v blízké budoucnosti bude propuštěn z IKEM domů,“ doplnil Netuka. V IKEM se přitom ročně transplantuje přes 40 srdcí, v celé republice přes 70. Dle výsledků ze zahraničí, kde již je metoda převozu využívána, předpokládají lékaři zvýšení počtu transplantací v Česku až o 20 procent.

Najít vhodného dárce pro pacienta není vždy jednoduché. Záleží na řadě faktorů, jako je krevní skupina, genetika nebo imunitní systém. „Zapojení druhé, srovnatelně velké země, významně rozšiřuje pravděpodobnost, že se český pacient nového orgánu dočká,“ vysvětlil ředitel IKEMu Michal Stiborek. Výhodná je navíc i genetická rozmanitost a odlišnost obou zemí. „Možná budou mít Židé nižší genetickou rezistenci vůči orgánům od dárců z Česka a naopak,“ doplnila ředitelka Izraelského centra pro transplantace Tamar Aškenaziová. Podobnou spolupráci pražský IKEM navázal již dříve s Rakouskem.

Vhodné páry vybírá jednou za tři měsíce speciální počítač. „Vyhodnocuje desítky, někdy stovky parametrů, což otrocky, matematicky nelze provést. Počítačové simulace trvají mnohdy řadu hodin,“ vysvětluje přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEMu Jiří Froněk. Propojení databází obou zemí by mělo poprvé proběhnout koncem letošního roku, poté lze již očekávat první drahocenné zásilky.

Zdroj: Česká televize

Nejmladší pacientka, kterou operoval bývalý ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně Jan Černý, byla dvouletá dívka s vážnou srdeční vadou, která ji ohrožovala na životě. „Dívka promodrávala i při krmení, téměř se nemohla pohnout. Za několik dní se poprvé postavila v postýlce, za týden běhala po oddělení jako normální zdravé dítě,“ řekl Černý. Kvůli nemoci bylo srdce holčičky zvětšené, lékaři jí tak mohli dát srdce zemřelého osmiletého chlapce. „Transplantační chirurgie je jeden z nejkrásnějších oborů, protože výsledek operace vidíte téměř okamžitě,“ dodal Černý.

V Česku zákon předpokládá souhlas s darováním orgánů. „Pokud rodina nesouhlasí, tak se k odběru nepřistupuje. Většinou je to u některých menšin,“ vysvětlil ředitel Koordinačního střediska transplantací Miloš Adamec. Lidé také mohou svůj nesouhlas evidovat už za života ve speciálním registru. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha nyní poslanci projednávají novelu transplantačního zákona, který by umožnil získat orgány i od cizinců, kteří zemřeli v Česku. „Měl by postačovat souhlas osoby blízké. Ročně přicházíme zhruba o patnáct dárců, tedy asi sto orgánů,“ uvedl ministr Vojtěch.

Zdroj: České noviny

Ročně se na světě transplantuje téměř 80.000 ledvin. Transplantace ledvin je podle přednosty Transplantcentra IKEM Pavla Trunečky nejlepší metodou léčby selhání ledvin. Zlepší se tak výrazně kvalita života pacientů, kteří nemusejí chodit na časově náročnou dialýzu.

Pokrok medicíny umožnil transplantovat ledvinu téměř všem nemocným. IKEM je největším centrem v ČR, každoročně provádí přes polovinu všech transplantací ledvin, víc než ostatních šest center dohromady. „Loni to bylo 263 ledvin z celkového počtu 453, což znamená, že ledvinu transplantujeme průměrně pěti pacientům týdně,“ uvedl Trunečka.

Přehled milníků v transplantaci ledviny v IKEM:

Zdroj: IKEM, ČTK

Jeho rodina se však rozhodla, že to tak nenechá. A rozjela obrovskou kampaň na sociálních sítí. Vypráví Denisův příběh a snaží se nalézt vhodného dárce. A lidé reagují. Více a více lidí se začíná zapisovat do registru dárců. Do registru tak přibyly desítky nových dárců. Ti mohou pomoci nejen Denisovi, ale i dalším lidem, kteří zatím neměli to štěstí a nenalezli vhodného dárce.

„Kdyby někdo z mé rodiny nebo i známý hledal dárce kostní dřeně, určitě bych se pokusila pomoci. Je úžasné, kolik lidí se dokáže nadchnout pro dobrou věc a pomoci druhému, když potřebuje. Denisův příběh je krásným příběhem lidskosti. Doufám, že bude se šťastným koncem,“ komentovala situaci účetní Jana Vítková, která se naštěstí s podobnou situací nemusela v životě potýkat.

Do registru se může zapsat každý ve věku 18 až 35 let. Nejmenší požadovaná váha dárce je 50 kilogramů a podmínkou je dobrý zdravotní stav. Specializovaná centra určená pro dárcovství nejsou jen na Kyjovsku, po celé České republice jsou jich desítky. Stačí vyplnit krátký dotazník, projít pohovorem se zdravotníkem a nechat si odebrat vzorek. A potom je možné, že dárce zachrání život jinému člověku.

zdroj: www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1705783