Mnozí lidé se za účelem úlevy od stresu obracejí ke klasické hudbě. Vědci z Centra funkční neurochirurgie na univerzitě Shanghai Jiao Tong odhalili účinky, které přesahují pouhou relaxaci. Jejich cílem bylo zanalyzovat, jak skladby ovlivňují mozek. Zaměřili se přitom na jedince trpící depresí rezistentní na léčbu.

Při výzkumu vědci měřili mozkové vlny a použili techniky neurálního zobrazování. Výzkumníci zkoumali nervové dráhy oživené melodiemi a harmoniemi. Respondenti již měli v mozku implantované elektrody, které byly klíčové pro jejich léčbu hlubokou mozkovou stimulací. Tyto implantáty, strategicky umístěné v obvodech předního mozku, se staly klíčem k odhalení tajemství antidepresivních účinků hudby. Podařilo se jim zjistit, že hudba očividně organizuje tanec mezi sluchovou kůrou (odpovědnou za zpracování zvuku) a okruhem zodpovědným za zpracování emocionálních informací. Díky tomuto tanci má hudba antidepresivní účinky.

Farmář Piet Paesmans tvrdí, že náladu jeho prasat výrazně ovlivňuje hudba. Jednou si při práci jeho syn začal ve stodole prozpěvovat jednu ze svých oblíbených písniček. Vepříci okamžitě zpozorněli a mrskali ocásky do rytmu. „Říkal jsem si, že to není jen tak, a napadlo mě zkusit, jak budou na hudbu reagovat ostatní prasata,“ uvedl chovatel. Zjistil, že u některých žánrů dokonce tancují. Když zjistil, že ani ostatní vepříky nenechávají hudební skladby v klidu, vytvořil pro ně několik playlistů, které jim pouští v různých částech dne. Po ránu jim na rozcvičku pouští energické písně, večer zase nasazuje ukolébavky, aby se jim dobře spalo.

Pozoruhodné chování vepřů na jeho popud začali zkoumat i vědci. Na zkoumání dokonce obdrželi grant od Evropské unie. Pokud se závěry potvrdí, mohly by se skladby pouštět zvířatům jako prevence proti stresu.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Reuters a Aktuálně

Chronická obstrukční nemoc plic je v Kyrgyzstánu vážným problémem. Dušnost, chronický kašel a únava zabraňuje pacientům běžně fungovat a bez terapie vede k předčasnému úmrtí. Léčba spočívá v podávání kyslíku a antibiotik, inhalátory jsou nezbytnou pomůckou pro každodenní život pacientů. Pomůcky si však lidé hradí sami, a léčba se tak může velmi prodražit.

Od roku 2016 proto zdejší nemocnice zavedly plicní rehabilitace obnášející různé druhy sportu, jako je volejbal, procházky nebo jízda na kole. Nově se k nim přidal také tanec Kara Jorgo. Nemoc sice nevyléčí, ale výrazně pomáhá nemocným od dýchacích problémů a umožňuje jim být aktivnější. Kromě toho nabízí tanec skvělé odreagování a prokazatelně zlepšuje náladu pacientů. Podle deníku The Guardian u nich dochází ke zlepšení potíží již po dvou dnech rehabilitace.

Zdroj: Optimistdaily, The Guardian

„Když řeknu skákejte, opravdu potřebuji, abyste skákali. Protože pokud nebudete, zhasnou nám světla,“ uvedl zpěvák kapely Chris Martin. Taneční plocha funguje na principu speciální baterie, kterou pro Coldplay sestavila firma BMW. Kromě kinetické energie tanečníků ji lze napájet také recyklovaným kuchyňským olejem či solární energií.

Členové kapely však nejsou jediní, koho napadlo využít pohyb tanečníků jako zdroj energie. Hudební klub SWG3 v Glasgow nedávno zavedl zkušební výtopný a chladící systém BODYHEAT fungující na podobném principu. Místo kinetické energie však využívá tělesné teplo návštěvníků klubu. Teplo vyvádí do vyvrtaných otvorů pod parketem, kde dochází k přeměně na využitelnou energii. Ta může být použita ihned pro ochlazení sálu nebo uložena pod zemí pro budoucí využití. Podle odhadů provozovatelů klubu ušetří nový systém 70 tun oxidu uhličitého ročně.

„BODYHEAT je náš inovativní příspěvek ke globálnímu problému. Pomůže nám dramaticky snížit spotřebu energie a posune nás o krok blíže uhlíkově neutrální budoucnosti,“ uvedl výkonný ředitel klubu Fleming Brown.

Zdroj: Coldplay.com, SWG3

Pořadatelé festivalu razí motto, že pozitivní přístup k životu není limitován věkem ani zdravotními problémy. Návštěvníkům tak chtějí představit nabídku volnočasového a kulturního vyžití, které jim pomůže překonat chvíle samoty a ztrátu sociálních kontaktů.

„Domníváme se, že v tomto roce nabývá uskutečnění akce mnohem většího významu než obvykle. Ať už se jedná o vzpruhu sociálních, pohybových a kulturních aktivit seniorů nebo motivaci a inspiraci k překonání obrovského handicapu, jímž se stala nedobrovolná a vynucená izolace seniorské populace po dlouhé měsíce,“ uvedla dramaturgyně festivalu Karolína Pohlreichová.

Na návštěvníky čeká bohatý kulturní program, ve kterém vystoupí například Big band divadla Semafor, orchestr Ježkovy stopy, ZIG ZAG Zdeňka Pileckého, soubor břišních tanečnic pod Životem 90 či taneční skupina NESSIE se skotskými tanci. Zájemci budou mít také možnost navštívit přednášky odborníků či využít individuálních konzultací v oblasti sociálního, právního, zdravotního a psychologického poradenství přímo na místě.

Cílem natáčení bylo, aby se personál nemocnice odreagoval a uvolnil od všeho, co posledních několik měsíců zažívá. Videoklip ale povzbuzuje také diváky. Účinkující se navíc zapojili ve svém volném čase, kterého nyní moc nemají. Na trénink choreografie měli pouhé dva dny.

Zdravotníci ve videoklipu tančí na jihoafrickou skladbu Jerusalema song, která se stala symbolem boje proti pandemii a doslova pobláznila celý svět. „Na různých sociálních platformách od Facebooku po TikTok dnes vidíte tančit zdravotníky, hasiče, letušky, řádové sestry a tisíce dalších lidí, kteří chtějí těm ostatním dodat sílu či pobavit. Jde o krásný důkaz sounáležitosti v době, kdy máme společného nepřítele,“ uvádí Nemocnice Jičín v popisu videa.

Láska nizozemského malíře Rembrandta Harmenszoonem van Rijn a Saskie van Uylenburgh je pověstná. Se svojí múzou se umělec brzy po seznámení oženil. Přestože jejich láska kvůli předčasné smrti Saskie netrvala ani deset let, Rembrandtovo dílo i následný život velmi ovlivnila. Vytvořil její portrét, ale lásku k ní vtiskl i do dalších děl.

A právě mezi nimi příběh lásky opět ožívá. V prostorách Národní galerie Praha, kde probíhá výstava Rembrandt: Portrét člověka, spojil italský režisér Marco Chiodi více druhů umění do krátkého videa. Sólisté Baletu ND Evgeniya Gonzalez a Fraser Roach interpretují příběh umělcovy lásky v poutavé choreografii. Diváci se kromě tance mohou potěšit také pohledem na Rembrandtova uznávána díla, v čele s portrétem Saskie nebo Učence ve studovně, který je jediným umělcovým obrazem v českých sbírkách. 

Video mělo premiéru první den nového roku. Nyní si ho kdokoliv může přehrát na YouTube a užít si návštěvu galerie i baletního představení v jednom.

Tanec je podle průzkumu pro lidi příznivý také v sociální rovině. Více než dvacet procent z nich uvedlo, že jim pomáhá být ve spojení s přáteli. Přes dvě třetiny dotázaných respondentů by dokonce chtělo tanci věnovat více času.

K tomu, aby pohyb přinášel zmíněné pozitivní účinky, navíc člověk nemusí být ani dobrý tanečník. Téměř polovina dotázaných o sobě totiž prohlásila, že jsou v tanci špatní. „Nemá to nic společného s tím, jak dobrý je někdo tanečník nebo jaký má styl. Všichni mají ale společné, že se pohybují způsobem, který vyžaduje komunikaci mezi mozkem a tělem. Je to pohyb, který spojuje lidi s nimi samými i s ostatními,“ popsal výhody tance Lovatt.

Zdroj: goodnewsnetwork.org

Tým chce pomocí videí bourat zažité představy lidí a přitáhnout pozornost mladých k přírodovědným oborům. „Kampustňáci si kladou za cíl ukázat, že my, vědci, jsme taky jen lidi. Navzdory zavedenému stereotypu nevysedáváme v laboratoři pokrytí vrstvami prachu, ale milujeme pohyb, zpěv a tanec a snažíme se toho využít pro popularizaci vědy. Jsme mladí vědci, kteří se rozhodli vyzkoušet nové cesty, jak předat naše zapálení a vědomosti dalším generacím,“ uvádí skupina na svém Instagramu.

Tým je pestrý, potkávají se v něm studenti z různých přírodovědných oborů. Skupina osmi lidí se skládá z budoucích molekulárních biologů, antropologů, bioinformatiků, ekologických a evolučních biologů, chemiků a matematiků. Nebrání se však spolupráci s dalšími zájemci.

Prostřednictvím projektu chtějí umělci vyjádřit podporu zdravotníkům, armádě, hasičům, policistům, ale i podnikatelům nebo matkám samoživitelkám. Zkrátka všem, kteří pomáhají anebo se během epidemie koronaviru ocitli v těžké životní situaci. „Všechno to začalo pocitem něco vytvořit, udělat něco hezkého a hodnotného. Roušky jsme ušily, pomohly kde se dalo, ale stále nám přišlo, že toho neděláme dost. A tady se zrodil nápad, že bychom mohly alespoň originálně poděkovat,“ uvedly autorky projektu Eva Nečesalová a Kateřina Eichlerová.

Ve videu vystupují členové taneční scény Národního divadla, uskupení Losers a Latino, muzikáloví tanečníci a členové urban scény v čele s Kristiánem Mensou. Oděni v bílém a se srdcem na roušce tančí na střechách pražských domů. V závěru videa připojují svá poděkování i další české osobnosti – En.Dru, Jana Plodková, Ester Geislerová a další.

Na video se můžete podívat zde.

Každá z žen má za sebou odlišný příběh. Některá je na vozíku vlivem zranění, například po autonehodě, jiná si svou diagnózu nosí už od dětství. Spojuje je ale láska k tanci, vzájemné přátelství a vůle nevzdávat se.

Skupina funguje od roku 2012. Její členky zdůrazňují, že celá myšlenka není jen o tanci, ale i o předání poselství a posílení ostatních, aby pokračovali ve své vášni bez ohledu na schopnosti. Samy Rollettes se příležitostně dávají dohromady s klasickými tanečníky, a ukazují tak, že tanec je univerzální a užívat si ho může kdokoliv.

Na taneční video se můžete podívat zde.

Děti jsou na fotkách zachyceny při  běžných činnostech – při skákání do bazénu, používání parkovacího automatu nebo shrabávání podzimního listí. Vykonávají je ale dost po svém. Na fotkách jsou totiž v pozicích, které jsou pro netanečníky nepředstavitelné.

Kombinace všedního prostředí a úžasných tanečních pozic dokazuje, že vášeň dětských tanečníků není záležitost, která patří jen na taneční parket nebo do tělocvičny, ale je všudypřítomná. Autor fotografií má záběry tanečníků jako jednu ze svých specializací, v obdobném projektu se zaměřil i na dospělé tanečníky.

Problémy s komunikací jsou u seniorů často následkem mozkové příhody, u dětí bývají většinou vrozené. V rodinné atmosféře centra se je každopádně daří odbourávat. Lepší verbální projev je ale jen jeden z benefitů práce v mezigeneračním kolektivu.

Klienti centra společně tráví čas hrou na hudební nástroje a zpěvem, recitací nebo tancem. Děti se skrze aktivity učí přístupu ke starším lidem a zlepšují tím i vztah k vlastním prarodičům. Seniory zase těší jakýkoliv vřelý kontakt, děti jim navíc leckdy částečně nahrazují vlastní vnoučata.

Rougeux systematicky obkreslil největší světové křižovatky a podle jistých pravidel jednotlivé silnice vybarvil. Sám umělec zdůrazňuje, že ve všem tom chaosu se skrývá krása, což svou prací dokazuje. Z šedých neoblíbených silnic jsou najednou zajímavé obrazce plné barev a nejrůznějších tvarů.

Projekt nese název Interchange Choreography a je pravda, že vytvořené obrazy zdánlivě opravdu nemají k nějaké choreografii daleko a ze všeho nejvíc připomínají tančící postavy. Prohlédněte si naši galerii a zapojte svou fantazii. Vidíte jen tanečníky nebo třeba i nahou ženu, saxofon, letícího ptáka či něco úplně jiného?

Street dance, swing, tango nebo salsa. To jsou některé z mnoha stylů, jež se tančily v pěti stanicích pražského metra. Rozhýbalo se se Hlavní nádraží, Florenc, Můstek, Budějovická a Malostranská.

V rámci večerního programu se představilo sedmnáct tanečních skupin. K jejich vystoupení se mohli připojit i samotní cestující, což také řada z nich udělala. Akce sklidila úspěch u všech věkových skupin, zapojila se i řada dětí.

„Tady je mé tajemství. Trénovala jsem všude. Na autobusové zastávce. V pekařství. V práci, kdy jsem na počítači levou rukou prostřednictvím myši vytvářela projekty a pravou trénovala pohyby. Nemusíte tvrdě trénovat roky, abyste se stali tanečníky. Ale musíte být ochotni poctivě trénovat,“ uvádí ke svému tanečnímu úspěchu Karen, která se živí v oblasti informatiky a nových médií.

„Není to jen o tančení. Je to o tom, že máte sen a víte, jak ho splnit, ale začít musíte tak jako tak. Možná jste skrytým hudebníkem, který touží napsat svůj hit, anebo atletem, který se však ještě nezvedl z židle. Ale když se díváte na někoho úspěšného, vidíte ho na vrcholu jejich snu. Když je vidíte vyhrát zápas nebo prodat podnik za miliony – vidíte je na vrcholu slávy, nevidíte ty hodiny dřiny a příprav,“ poukazuje mladá Američanka na známou iluzi.

Podle ní lidé nevidí to moře pochybností, probdělých nocí strávených prací. Nevidí okamžiky začátku. „Ty okamžiky, kdy tito úspěšní lidé byli lidmi, jako jste ty, hloubající o tom, zda by se mohli kdy stát úspěšnými,“ dokončuje myšlenku Chang, která by jednoho dne ráda vystoupila ve spotu známého výrobce bublinkových nápojů.

A pro své fanoušky přidává pár tipů, jak dostát svých snů: „Necvičila jsem každý den, protože jsem disciplinovaná. Cvičila jsem každý den, protože jsem se do tance tak bláznila. Mé tělo po tanci přímo bažilo. A když se mi nechtělo, nebo když jsem byla nemocná, i tak jsem cvičila, i kdyby to bylo jen pět minut. A ještě něco. Když se Jerry Seinfeld snažil stát komediantem, používal jednoduchý trik. Každý den, kdy napsal vtip, poznačil si do kalendáře velké písmeno X. Velmi brzy měl řetěz písmen X, který nechtěl přetrhnout.“

Zdroj: http://danceinayear.com/