Hodnocení médií provedla francouzská nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF), která každoročně hodnotí stav žurnalistiky ve světě. V žebříčku RSF se tak jako před rokem první umístilo Norsko. V Česku chválí, že se podařilo uchytit menším nezávislým médiím, mezi které podle organizace patří HlídacíPes nebo Deník N.

Reportéři bez hranic připomínají, že vláda premiéra Petra Fialy z ODS prosadila takzvanou velkou mediální novelu, jejíž součástí je i zvýšení televizního a rozhlasového poplatku, čímž podle RSF pomohla stabilizovat Českou televizi a Český rozhlas. Český rozhlas a Česká televize jsou podle zprávy Reuters Digital News Report z roku 2024 nejdůvěryhodnějšími médii v Česku.

Nejedná se o Ameriku jako celek, ale vybrané státy. Týká se to třeba Minnesoty a jiných konzervativnějších států. Počet zakázaných knih se tam vyšplhal na nejvyšší úroveň za poslední desetiletí. Americká nezisková organizace PEN, která se zasazuje o svobodu projevu, na jaře zveřejnila zprávu, podle které se „krize zákazu knih“ stále zhoršuje. 

Lidé na to reagují, vytváří protestní skupiny a iniciativy a leckdy slaví ve svém počínání úspěchy. Třeba Osmnáctiletá studentka Shae Rossová z minneapolského předměstí Bloomington přesvědčila spolu se svými kamarády školní radu, aby vyřazování knih a dalších materiálů z knihoven a tříd nebylo tak snadné. „Pro spoustu teenagerů, LGBTQ mladých lidí, kteří možná jen mají pocit, že na střední nebo vysoké škole nemají dost přátel, nebo že nejsou dost populární, se literatura stává jakýmsi únikem,“ uvedla Rossová.

Česko si stojí velmi dobře nejen v rámci celého světa, ale i v evropském měřítku, a to nejen když se srovnává s ostatními postkomunistickými státy. „Česko je parlamentní demokracií, v níž jsou obecně respektována politická práva a občanské svobody,“ napsali autoři žebříčku. Česká republika podle nich patří mezi 84 svobodných zemí. Získala 92 bodů ze sta možných. Maximální počet bodů získaly tři skandinávské země: Švédsko, Finsko a Norsko. V celkovém počtu bodů Česko porazilo i některé zavedené západní demokracie, jako jsou Francie, Itálie či Španělsko. Zmínění Francouzi sice získali o pár bodů více než Češi v politických právech, ale zaostali v hodnocení občanských svobod.

Nezisková organizace Freedom House sleduje stav demokracie ve světě už padesát let. V roce 1973 bylo ze 148 zemí světa pouze 30 procent svobodných. V roce 1989, kdy došlo k pádu komunistického bloku, byla svobodná více než třetina zemí. Nyní patří do nejlepší skupiny 43 procent států, to je 84 zemí a teritorií ze 195 sledovaných. 

„V případě znásilnění nemůže být žádná dívka nucena stát se matkou – ani státem, ani rodiči, ani opatrovníky,“ uvedl předseda nejvyššího soudu Arturo Zaldívar. „V tomto případě je porušení jejích práv závažnější, a to nejen kvůli jejímu postavení oběti, ale také kvůli jejímu věku, kvůli němuž je nutné analyzovat tuto otázku z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých,“ dodal. Nové rozhodnutí mexického nejvyššího soudu nepotěšilo konzervativnější politiky a katolickou církev druhé největší katolické země Latinské Ameriky. Naopak je však uvítaly skupiny hájící práva žen.

Trend uvolňování potratové politiky je v Latinské Americe v posledních letech poměrně jasný. V Kolumbii, na Kubě, v Uruguayi a v Argentině jsou interrupce legální. Některé země interrupce povolují v případě znásilnění nebo zdravotních rizik, zatímco v Salvadoru, Hondurasu, Nikaragui, Haiti a Dominikánské republice stále platí úplný zákaz.

Platforma Flatio, která mapuje trh s pronájmy, provedla průzkum, který odhalil, že nejdůležitějším faktorem pro digitální nomády při výběru nové destinace jsou náklady – téměř polovina dotázaných je zařadila na první místo. Druhé nejdůležitější jsou pláže a sluníčko. Dál berou v potaz i bezpečnost, kvalitu zdravotnických služeb nebo připojení k internetu. Pravděpodobně díky kombinaci těchto všech faktorů digitální nomádi nejraději míří do Portugalska. Následuje Thajsko, Španělsko a Argentina.

Do průzkumu se zapojilo 1 200 nomádů, většinou ze Spojených států, z Velké Británie a Německa. Většinou se jednalo o třicátníky, asi čtvrtině z nich pak bylo od 18 do 29 let. Převažovali muži, ale ne výrazně – žen bylo 44 procent. Nejčastěji pracují v IT, médiích, marketingu, PR nebo mají vlastní byznys třeba v oblasti umění a zábavy.

Podobnou novinku zavedli nedávno v německém Berlíně. Koupání nahoře bez přitom povolovaly katalánské úřady už od roku 2020, ale některá koupaliště tato rozhodnutí nerespektovala. Stížnosti na nedodržování legislativy přicházely nejen od návštěvníků, ale i z řad aktivistů a aktivistek. „Jedná se o otázku rovnosti pohlaví. Muži mohli chodit nahoře bez a ženy ne,“ řekla Mariona Trabal, mluvčí jedné z aktivistických skupin Mugrons Lliures, což lze přeložit jako „Svobodné bradavky“.

Ministerstvo proto na porušování nařízení zareagovalo tím, že místní rady v regionu vyzvalo, aby se legislativou začaly řídit, opak je podle něj diskriminační. Podle nařízení totiž nikdo nesmí být diskriminován na základě pohlaví nebo genderu, náboženského přesvědčení nebo oblékání. „Bránění ženám chodit nahoře bez vylučuje část populace a porušuje svobodnou volbu každého člověka s ohledem na jeho tělo,“ vyjádřilo se oddělení katalánské vlády. Podle ministerstva by rovněž mělo být povolené kojení na veřejnosti nebo nošení muslimského plaveckého hidžábu.

Klecových údajně zůstává 65 procent chovů, biochovů je v současnosti kolem jednoho až dvou procent. „Spousta alternativních chovů byla rozestavěná,“ sdělil místopředseda Českomoravské drůbežářské unie Zdeněk Mlázovský s tím, že koronavirová pandemie přechod chovů na neklecové systémy nezpomalila. Postupně tak dochází k postupnému přerodu, který by měl být dovršen v roce 2027, kdy začne platit naprostý zákaz tohoto způsobu zacházení se slepicemi. Psali jsme o tom již dříve zde.

Boj za práva slepic trval řadu let, nakonec ale přinesl své ovoce. Slepice tak budou moci žít svobodněji a šťastněji. Lidé zase budou mít čisté svědomí, když si budou na pánvi připravovat omeletu. Každý malý krůček se počítá, neboť spolu s ostatními tvoří cestu za lepším světem.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Ekolistu

Projekt v sobě kombinuje dvě roviny. Jednak cílí na učitele, které vyzývá, aby pro své žáky přichystaly besedy, workshopy nebo projekce. Zároveň je otevřený i samotným studentům, kteří se mohou zapojit skrze vlastní iniciativu a dílčí akce. Součástí bude i tzv. Zeď díků, kde bude možné svobodně vyjádřit vlastní postoje a názory.

„17. listopad 1989 byl klíčovým předělem českých moderních dějin. Je proto třeba si jej neustále připomínat a uvědomovat si, že svoboda je vždy vybojovaná a nikdy zadarmo,“ zdůrazňuje pražský radní Vít Šimral. Právě Praha podpořila program finančně, takže na pražských školách bude veškerý program dostupný zdarma. Přidat se k festivalu lze skrze web festivalsvobody.cz.

Přístroj se upevňuje za pas a ovládá prostřednictvím joy sticku. Využívá podobný systém navigace jako netopýři. Vysílá do prostoru ultrazvukové vlny a zachycuje před sebou objekty, které by mohly stát slepému člověku v cestě. Chlapce napadlo využít tuto technologii, když mu bylo dvanáct a viděl přecházet slepou ženu přes ulici. Jediné, co měla žena u sebe, byl pes a hůlka.

,,Na začátku to byl jen koníček. Nemyslel jsem si, že něco doopravdy sestrojím. Několik let jsem musel sbírat informace a znalosti z programování, než se mi podařilo vyrobit něco užitečného. Postupně však reakce lidí na můj nápad mě motivovaly k tomu, abych pracoval víc a svůj nápad neustále vylepšoval,“ uvedl Alex Deans.

Brzy bude chlapcův vynález patentován v USA a Kanadě. Chlapec doufá, že jeho vynález jednoho dne nahradí slepecké hůlky, dá slepým lidem možnost lépe se orientovat v prostoru a zároveň svobodu a možnost spolehnout se na sebe.

Zdroj: goodnewsnetwork.org

Kanadský výzkumný ústav Fraser Institute ve spolupráci s partnerskými institucemi každoročně sestavuje žebříček nejsvobodnějších zemí planety. Pořadí je založené na výpočtu tzv. Indexu ekonomické svobody, jenž analyzuje několik desítek ekonomických indikátorů osobní, podnikatelské a hospodářsko-politické svobody ve 157 zemích světa.

Index sleduje pět základních skupin ukazatelů – velikost vlády, právní systém a ochranu vlastnických práv, monetární politiku, svobodu mezinárodního obchodu a regulace. „Jedničkou zůstává stále Hongkong, protože demokracie je tím nejlepším ochráncem svobody. Jestliže však Čína, která se sama umístila na podprůměrném 111. místě, bude do této ekonomicky suverénní oblasti dále intervenovat, lze očekávat postupný pád Hongkongu z prvního místa,“ řekl autor žebříčku Fred McMahon z Fraser Institute.

Česká republika dosáhla stejného umístění jako v minulém roce, skončila opět na 42. příčce společně s Bulharskem, Jamajkou a Švédskem. „Česká republika přešlapuje na místě. Skutečně špatně jsme na tom v oblasti nadměrné regulace podnikání, projevující se zejména ve vysoké míře byrokracie při zakládání firem a zbytečných administrativních nárocích na podnikatele snižující flexibilitu na trhu práce. Problém představuje i justice, autoři indexu dlouhodobě kritizují špatnou vymahatelnost práva před extrémně pomalými soudy, rozporují nezávislost soudů a zmiňují evergreen korupce,“ komentuje Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz.

Na druhém místě skončil Singapur následován Novým Zélandem. Čtvrtou příčku obsadilo Švýcarsko a pětku Spojené arabské emiráty. Zbylou desítku letos tvoří Mauritius, Jordánsko, Irsko, Kanada a Spojené království. Naopak na posledním místě se umístila Venezuela.

Celým názvem Magna Charta Libertatum je považována za jeden z nejcennějších a nejvýznamnějších dokumentů Velké Británie. Magna Charta vznikla na základě vzpoury baronů, kteří nesouhlasili s domácími i zahraničními akcemi konanými jejich panovníkem, králem Janem. Ten napáchal britskému království mnohé škody především ve Francii, na území Normandie, a také měl neobvykle vysoké výdaje, které byly hrazeny takzvaně z kapes daňových poplatníků. Proto byla 19.června roku 1215 podepsána dohoda, která omezovala práva panovníka a zároveň vkládala moc do rukou duchovenstva a šlechty. Magna Charta garantovala tehdejším vyšším vrstvám společnosti jistá práva, privilegia a zajišťovala jim svobodu.

Dokument prošel mnohými změnami, neboť každý panovník měl nárok jednotlivé články pozměnit a přizpůsobit tak tehdejší době a potřebám svým i svých poddaných. Nejdůležitějšími body se nakonec staly: slib o svolání zástupců šlechty a měst na projednání daní, svobodná volba biskupů a opatů či zavedení jednotného systému měr a vah. Do kontextu dnešní doby nejlépe zapadá právo na legitimní a důstojné zacházení.

Magna Charta výrazně ovlivnila politiku a zacházení s občany nejen v Británii, ale i ve zbytku demokratického světa. V tomto dokumentu můžeme také nalézt první zmínky o prapůvodním parlamentu. Konkrétně se jednalo o radu, která měla za úkol zajišťovat blaho země a mohla za určitých podmínek odvolat přísahu věrnosti svému panovníkovi.

Británie je na tento dokument stále patřičně hrdá a dělá všechno proto, aby na něj nebylo ani v budoucnu zapomenuto. Dle slov sira Roberta Worcestra, který zajišťuje bohatý program k tomuto osmistému výročí, můžeme považovat Magnu Chartu za základní stavební kámen našich práv a svobod. Také díky ní čepují dnes Britové pivo do pinty a rozhodně neplánují zavádět jakoukoliv jinou měrovou jednotku. Magna Charta má samozřejmě mnohem významnější dopad na stovky zemí po celém světě a dle slov sira Worcestera ovlivnila životy miliard lidí žijících v 21.století.

FOTO: Král Jan podepisující Magnu Chartu, telegraph.co.uk

Gabriela Dittrichová, reportérka Pozitivních zpráv v Británii