Před více než miliardou let pokrývala část dnešního severního Ontaria mělká subtropická pánev podobná prostředí dnešního Death Valley. Postupné odpařování vody zde vedlo ke vzniku krystalů halitu, tedy kamenné soli. V jejich struktuře se uzavřely drobné kapsy slané vody a bubliny vzduchu, které zůstaly po pohřbení v sedimentech izolované po neuvěřitelných 1,4 miliardy let.

Vědci dlouho předpokládali, že tyto inkluze obsahují autentické vzorky dávné atmosféry, jejich analýza ale byla velmi složitá. Tuto překážku se podařilo překonat doktorandovi Justinu Parkovi a jeho školiteli Morganu Schallerovi. Pomocí speciální laboratorní aparatury dokázali oddělit a přesně analyzovat plyny uvězněné v krystalech. Výsledky pak publikovali v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Analýza ukázala, že tehdejší atmosféra obsahovala asi 3,7 % dnešního množství kyslíku – více než vědci dosud předpokládali. Oxidu uhličitého bylo naopak zhruba desetkrát více než dnes, což pomáhalo udržovat relativně mírné klima navzdory slabšímu záření mladého Slunce.

Geologové označují období mezi 1,8 a 0,8 miliardy let někdy jako „nudnou miliardu“, protože se zdálo být klimaticky i biologicky poměrně stabilní. Nová data ale naznačují, že atmosféra mohla procházet i krátkodobými změnami. Vědci se domnívají, že zvýšené množství kyslíku mohlo souviset například s rozvojem prvních složitějších fotosyntetických organismů jako jsou červené řasy.

K simulaci slanosti se používá slabý elektrický proud, který je sotva znatelný. Díky němu dochází k přenosu iontů sodíku z jídla do úst. Proud prochází náramkem, který musí mít konzument jídla na zápěstí. „Slanost můžete cítit, když si vložíte jídlo do úst pomocí těchto hůlek nebo když je přitlačíte k jazyku,“ uvedl autor vynálezu Hómeie Mijašitu.

Novinka uleví mnoha Japoncům. V této asijské zemi totiž trápí vysoký tlak v důsledku nadměrného příjmu soli přes 25 procent populace, a tak je obsah sodíku v potravinách pro mnohé problémem. Vzdání se soli nebo její výrazné omezení však může způsobovat nevýraznou chuť jídla. Speciální jídelní hůlky by mohly tento problém vyřešit.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Vice

O soli bylo dosud známo, že funguje jako skvělý uchovatel tepla. Díky náhodnému objevu však dánští výzkumníci nyní objevili její další funkci, kterou je uchovávání energie. „Dokážeme nyní skladovat tepelnou energii za méně než polovinu nákladů. To nám umožňuje dostat se do fáze, kdy můžeme být konkurenceschopní bez jakýchkoli dotací,“ uvedl generální ředitel firmy Ask Emil Løvschall-Jensen.

Přestože technologie je zatím ve vývoji, výzkumníci odhadují, že jedno solné skladovací zařízení by mohlo být schopné uchovávat energii bez výrazných ztrát až čtrnáct dní. „Kdybychom naplnili římské Koloseum solí a vytopili ho na sedm set stupňů, mohli bychom na deset hodin zásobit teplem a elektřinou celou Itálii,“ dodal Løvschall-Jensen. Uskladnění jedné kilowatthodiny by pak mohlo vyjít v přepočtu zhruba na 450 korun.

Zdroj: Czechcrunch