Jak vás napadlo jít studovat do zahraničí a právě USA?

Hlavní důvod byl tehdy asi nespokojenost se střední školou v ČR. Lépe řečeno nespokojenost s tím, že mi nebyli schopni omlouvat hodiny. Kvůli sportu jsem hodně cestoval po republice, měl jsem spoustu golfových turnajů, takže jsem třeba ve čtvrtek nebo v pátek musel odejít ze školy a jet na turnaj. Škole se to nelíbilo, příliš nepodporovali mimoškolní aktivity.

A proč právě USA? Znal jsem to tam z předchozích výletů, několikrát jsem tam byl, a hlavně to byla ideální lokalita pro golf, který jsem tehdy hrál na dobré úrovni. Byly tam skvělé podmínky jak z hlediska počasí, tak co se týče trenérů a zázemí.

Jaké kroky jste musel podniknout, abyste se na americkou střední školu dostal?

Přijímací řízení se trochu liší škola od školy. Co vím, tak moji vrstevníci měli trochu jiné podmínky na jiných internátních školách v USA. Já jsem tehdy musel dodat vysvědčení od sedmé třídy až po ročník, kdy jsem nastupoval, plus jsem musel sepsat esej. Vím, že občas bývají i různé pohovory, ale to já neměl.

Jaké jsou odlišnosti ve studiu na americké a české střední i vysoké škole?

Odlišností je spousta. Na střední si například studenti volí předměty už od svých prvních ročníků. Což znamená, že když nastoupí do prváku, tak mají rovnou na výběr, jakým směrem se chtějí vydat, nebo jestli si chtějí zvolit těžší či lehčí úroveň v daném oboru.

Co já jsem zažil, tak tam panoval mnohem individuálnější přístup ze strany učitelů. Když žák něčemu nerozuměl, tak učitel byl i po hodině schopen si s ním sednout a problém vyřešit nebo poradit, jak na to. To tady v ČR funguje spíš formou doučování.

I výuka tam už tehdy probíhala spíš formou prezentací a různých diskuzí. Takže studenti se musí předem připravit, ne že přijdou do hodiny a učitel něco povídá před tabulí, velký důraz je kladen na přípravu před hodinou. Hodně rozdílná je právě podpora ve sportu. Kdykoli jsem potřeboval odjet na turnaj nebo jít dřív na trénink, nebyl to problém – naopak mi hodně vycházeli vstříc.

Na vysoké je opět výuka převážně zaměřená na prezentace a diskuze. Učitel nechává na studentech, aby se zaměřili na daný problém a vyřešili ho svými znalostmi, mají rádi kreativitu. Takže když jsme dělali nějakou prezentaci, snažili jsme se ji něčím obohatit. Oproti České republice bych řekl, že se liší známkování, protože známky se tam dávají podobně jako na střední škole. Student v průběhu semestru sbírá známky a na konci má závěrečný test, na který má většinou jenom jeden pokus, má ale jen asi 20–25% váhu. Takže je schopen ovlivnit celkovou známku, ale maximálně o jeden stupeň.

I na vysoké je tam opět obrovská podpora sportu. Možná i víc než na střední. Učitelé nás přišli podpořit na turnaj, zajímali se o výsledky, sledovali nás na sociálních sítích, jak si vedeme.

Jaké je studovat v angličtině?

Řekl bych, že první půlrok na střední byl docela těžký, protože angličtina, ačkoliv jsem si myslel, že ji mám na dobré úrovni, pro mě nebyla úplnou samozřejmostí. Dostal jsem třeba knížku dějepisu a najednou mi řekli, že mám přečíst třeba dvacet stránek a udělat si z toho souhrn. To bylo náročné, protože jsem rozuměl třeba každému čtvrtému slovu. Během prvních dvou/tří měsíců jsem se aklimatizoval a postupně jsem přestal vnímat, že mluvím jen anglicky.

Tím, že jsem začal už na střední, kde mi vše vysvětlili, když bylo potřeba, jsem měl obrovskou výhodu na vysoké škole.

Bylo těžké se dostat na americkou vysokou školu?

Z mého pohledu bych to asi rozdělil na dvě kategorie, a to dostat se do sportovního týmu a dostat se do školy. Když se člověk chce dostat do toho sportovního týmu, tak musí být v kontaktu s trenérem a ten ho musí v daném týmu chtít. Musíte tedy mít dobré výsledky nebo ukázat opravdový zájem o daný sport. To je první podmínka.

Co se studia týče, tak tam se podmínky liší škola od školy. Základní požadavky jsou SAT a ACT testy, doporučující dopisy, eseje a předchozí vysvědčení. Řekl bych, že dostat se na školy z Ivy League je těžké, ale není to nereálné, pokud máte dobré výsledky, budujete si portfolio a projevíte o školu zájem. Na ostatních školách záleží na mnoha faktorech, a proto je třeba se začít připravovat včas. Co je větší problém, je získání stipendia. To už student musí škole dokázat, že má lepší znalosti než ostatní.

Bylo náročné dostat se mezi americké studenty, najít si tam kamarády?

Naopak mě překvapilo, jak jsou Američané přátelští. Už na střední škole byli kromě mezinárodních studentů i Američané a byli velmi soucitní a přátelští. Snaží se mezinárodním studentům pomáhat, protože si uvědomují, že výuka v cizím jazyce může být pro někoho složitější. Takže se skamarádíte rychle a všichni se vám snaží pomoct nebo se vás ptají, jestli něco nepotřebujete.

Na Den díkůvzdání jsem byl pak například několikrát u svých kamarádů doma. Věděli, že tam nikoho nemám, tak abych netrávil svátky sám, pozvali mě domů a trávil jsem svátky s jejich rodinou. To je určitě nezapomenutelný zážitek.

Účastnil jsem se i pár house party, které můžete vídat ve filmech pro mladistvé, ale nepořádá se jich do roka tolik, jak to filmový průmysl líčí. (smích)

Měl jste při studiu čas věnovat se svým koníčkům?

Čas na další koníčky jsem měl, ale většinou jenom o víkendech, protože přes týden je priorita škola a po škole jsem měl trénink. O víkendu jsme měli většinou volno, pokud jsme neměli turnaj, to byl čas na koníčky. Miluji cestování, takže jsme si vzali auto a jeli jsme se podívat třeba do Miami nebo Orlanda.

Jak to celé nesla rodina, zvykla si na dlouhé odloučení?

Začátky byly trochu těžší pro obě strany, protože jsme do té doby cestovali jako rodina často spolu. Rychle si na to ale rodiče zvykli, bylo to také tím, že jsem často létal domů. Na tři měsíce přes léto a na měsíc přes zimu a občas i na jarní nebo podzimní prázdniny. Plus máme FaceTime nebo jiné online platformy, což tomu hodně pomůže.

Proč jste se rozhodl studovat vysokou školu ještě v České republice?

Já jsem končil studium v Americe ve zvláštní době, kdy přicházel covid. Nikdo úplně nevěděl, co se bude dít, jestli nebudou školy zavřené. To byl jeden z hlavních důvodů. Do ČR jsem se ale rozhodl na vysokou školu i proto, že jsem si chtěl dodělat magisterské studium. A taky rád poznávám nové věci. Kromě toho mi vždycky všichni říkali, jak je vysoká škola těžká, jak je třeba psaní diplomových prací na českých univerzitách náročné, a tak jsem si asi sám pro sebe chtěl ověřit, co to znamená. Sám jsem si chtěl porovnat i rozdíly mezi českou a americkou vysokou školou, abych si byl do budoucna schopný porovnat, jak fungují oba systémy.

Medailonek

David Jízdný je mladším bratrem Tomáše Jízdného, který už deset let podniká a investuje v oblasti vzdělání v rámci platformy Rozjízdný.cz a pomáhá českým studentům dostat se do zahraničí díky společnosti Education.cz, kde mu nyní díky svým zkušenostem pomáhá i David. David je vášnivým hráčem golfu, vystudoval střední školu v USA spolu s golfovou akademií. V Americe pokračoval i studiem mezinárodního businessu na West Palm Beach University na Floridě. V současnosti studuje finance na Masarykově univerzitě v Brně.

Jako svůj velký vzor uvádí vynálezce a podnikatele Jeriho Ellswortha, který pravidelně vydává videa na platformě Youtube. A právě z jeho videí bral Sam často inspiraci pro své nápady.

Po 10 letech práce, kdy se věnoval především výrobě tranzistorů, se Sam rozhodl přesunout svoji činnost na výboru vlastních čipů, které kombinoval se stroji ze 70. let.

Podomácku vyrobený čip

Sam sestavil čip s 1 200 tranzistory, který nese název Z2. Celý proces budování zdokumentoval na svém osobním blogu a kanálu YouTube. Svůj první čip si vyrobil v době, kdy byl v maturitním ročníku na střední škole.

Schopnosti Sama v oblasti výroby čipů mohou být sice ve srovnání s komerčními výrobnami polovodičů poměrně slabé, přesto bez debat kraluje oblasti domácího sestavování integrovaných obvodů.

Zdroj: Interesting Engineering

Nejedná se o první ocenění, které Ondřej získal. V programech Microsoft Office se cítí jako doma, titul obdržel již podruhé. Minule uspěl v kategorii Microsoft Word, letos bodoval v Microsoft Excel a zvítězil nad milionem přihlášených studentů ze 60 zemí světa.

Globální soutěž Microsoft Office Specialist World Championship je pořádaná americkou společností Certiport, která testuje dovednosti v aplikacích Office. Tentokrát spočívala ve vypracování dvou projektů: prvního, při kterém se student musí na čas co nejvíce přiblížit danému zadání, a následně kreativnějšího projektu na určené téma, kde má student volnější ruku i více času. První projekt vyhodnocuje počítač, druhý odborná porota. Ondřej opět dokázal, že patří mezi špičku. Je to teprve druhý Čech, který si ze šampionátu přivezl zlato. V roce 2013 se vítězem stal Jiří Houžvička.

Zdroj: Novinky, Aktuálně

Vzdělávací festival nabízí bohatý program plný přednášek, workshopů, panelových diskuzí a zajímavých setkání. Vystoupí na něm úspěšní podnikatelé, učitelé, koučové, psychologové a odborníci na vzdělávání. Mladí lidé tak dostanou příležitost dozvědět se více o studiu v zahraničí nebo o tom, jak úspěšně rozjet vlastní byznys.

Jedním z řečníků bude třeba Petr Chára, který se bude věnovat tématu, jak najít tu pravou školu. Vystoupí i populární sportovkyně Kristiina Mäki. Ta na vlastní kůži vyzkoušela, jaké je spojit studium vysoké školy s vrcholovým sportem. Program je vskutku bohatý, mladí lidé na festivalu navíc dostanou příležitost setkat se osobně se zástupci zahraničních středních škol a doptat se na věci, které je zajímají, osobně. Akce se uskuteční v úterý 4. října v Cubex Centru v Praze. Na festival se lze zaregistrovat na webu EduFestival.

Drobný hrabáč vykoukl na svět

Zoologická zahrada v Troji se rozrostla o nové mládě. Chovatelé přivítali na svět přírůstek hrabáče kapského. „Malého hrabáče jsme na svět přivítali v neděli 10. července v 9.12, porod proběhl rychle, mládě se od matky poprvé napilo v poledne a nyní se snaží pít v rozmezí jedné až dvou hodin. Jeho pohlaví zatím neznáme, odhalí jej teprve rozbory DNA z odebrané srsti,“ uvedl ředitel zoo Miroslav Bobek.
Sedmnáctiletá matka Kvída je zkušenou pečovatelkou, neboť odchovala už tři mláďata, otcem všech je třináctiletý Draco. Před sedmi lety se jim narodil Kito, který teď žije v Dánsku. O rok později měli Nyotu, která se zabydlela v Olomouci. A do britské zoo umístili samičku Sawu narozenou v roce 2018. 

Interaktivní pivní centrum se otevře nedaleko Václavského náměstí

Máme pro vás tip, kam vyrazit od příštího roku na výlet! Vydejte se do pivního centra, které zahrnuje kromě restaurace a obchodu také pivnici. Pilsner Urquell: The Original Beer Experience návštěvníkům představí příběh piva Pilsner Urquell, což je jeden z největších výrobců piva v České republice. Centrum bude společným projektem mateřské společnosti Pilsner Urquell Asahi Europe & International a The Original Experience Company. Firma necílí pouze na turisty, ale také na Čechy, kteří si nyní díky novému centru ušetří výlet do Plzně. Vzniknou také nové pracovní místa pro asi 100 lidí, což je obzvlášť v dnešní době dobrá zpráva.

Kde se vyplatí studovat? Přece v Praze!

Milujeme žebříčky. Česko se v nich totiž pravidelně umísťuje na slušných pozicích. Praha nyní získala druhé místo ve statistice nejdostupnějších měst v Evropě. Předstihlo ji pouze portugalské Porto, naopak španělská metropole Madrid obsadila až třetí příčku.

Žebříček sestavil server StudentGoGlobal. Analyzoval 250 měst z celého světa. Praha obstála v mezinárodní konkurenci zejména díky dobré infrastruktuře, kulturnímu a sportovnímu vyžití, kvalitnímu vzdělání a také malebnosti města. Má své specifické kouzlo, které si podmaní každého, kdo ji navštíví.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací ze Zoo Praha, Pražská drbna, Expats.cz a Expats.cz

Z Ruské zmrzliny bude nyní Ukrajinská

Retro pochoutku v podobě Ruské zmrzliny znají asi všichni Češi napříč generacemi. Smetanová zmrzlina se dvěma oplatkami si získala naše srdce a je výborným osvěžením zejména v teplých měsících. Nově se však bude jmenovat Ukrajinská zmrzlina.

Výrobce chce tímto krokem vyjádřit solidaritu s Ukrajinou a jejími obyvateli. „Cítíme morální povinnost vymezit se alespoň touto formou proti agresivnímu a nespravedlivému počínání představitelů Ruska a dát jasnou zprávu lidem z Ukrajiny žijícím v České republice či na Slovensku, že na ně myslíme a podporujeme je,“ uvedl vedoucí divize značky Prima, která zmrzlinu vyrábí, Prokop Volf.

Ukrajinská zmrzlina v novém obalu se dostane na trh již na začátku dubna. „Vizuál je již hotový a obaly se vyrábějí,“ potvrdil Volf. Původně Ruská, nově již Ukrajinská zmrzlina se vyrábí v Česku na výrobní lince dovezené z Litvy od roku 1992. Jedná se o zmrzlinu, která je populární především v České republice, na Slovensku, v Litvě, na Ukrajině, v Rusku a v Arménii.

Rádio Ukrajina vysílá už i v Česku

Český Rozhlas neváhal a také se zapojil do pomoci. Přes internetový stream a aplikaci mujRozhlas.cz umožňuje poslech ukrajinského veřejnoprávního rádia. Cílem je přinášet informace o válce Ukrajincům v Česku. Ukrajinský rozhlas vysílá nepřetržitě a posluchačům poskytuje nejaktuálnější a nejpřesnější informace o obraně země. Jeho přenos je přerušen pouze v momentě leteckého poplachu, kdy se novináři musí schovat do krytu.

Český rozhlas zároveň připravuje podcast s názvem Novinky pro Ukrajince v Česku. Ten má předávat praktické informace lidem, kteří v důsledku války uprchli na naše území.

Podpora ukrajinským studentům

Pro Ukrajince studující na našich školách musí být tento semestr nesmírně náročný, zejména psychicky. MŠMT se jim proto snaží vyjít co nejvíce vstříc. Pomoc ministerstva cílí jak na nově přijaté studenty ke studiu celého studijního programu, tak na studenty přijíždějící na krátkodobé studijní pobyty. V současnosti poskytlo pro tyto účely celkovou částku 150 milionů korun. Na jednoho studenta může z tohoto programu získat vysoká škola až 150 tisíc korun pro tento nebo příští akademický rok.

„O poskytnutí této podpory jsme rozhodli okamžitě v reakci na nastalou situaci na Ukrajině. Peníze budou určeny například pro studenty obávající se pokračovat ve studiu za současné situace na Ukrajině, ale také těm, kterým bylo tamní studium znemožněno,“ uvedl ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Gazdík. Finance může vysoká škola využít, kromě samotného zajištění studia, například na pokrytí stipendia či dalších služeb souvisejících se studiem. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z MŠMT, iRozhlasu a BidFood

Doktorand Martin Toul objevil ve své práci souvislosti, které zvyšují doposud uznávanou účinnost stafylokinázy při rozpouštění krevních sraženin. Celý objev se povedl víceméně neplánovaně, dalo by se říct, že dokonce náhodou. „Testovali jsme proteiny podobné stafylokináze a potřebovali jsme získat výchozí data, která bychom měli jako základ pro srovnání. Nechtěli jsme vycházet jen z dat uvedených v odborné literatuře, chtěli jsme si předchozí pozorování ověřit v laboratoři. Při ověřování jsme šli více do hloubky a zjistili jsme, že je to s aktivitou stafylokinázy vlastně úplně jinak,“ popsal Toul. 

Tento průlomový objev by mohl dopomoci k nalezení nových a účinnějších léků pro pacienty s akutní cévní mozkovou příhodou. V plánu jsou ještě další výzkumy.

Zdroj: FNUSA

Melanie Salazarovou dělí od Reneho Neiry pětašedesát let. Navzdory tomuto rozdílu třiadvacetiletá vnučka promovala spolu s osmaosmdesátiletým dědečkem na Texaské univerzitě v San Antoniu ve Spojených státech amerických. Ačkoliv studovali na stejné škole, jejich studijní obory byly rozdílné. Rene absolvoval ekonomii, Melanie komunikaci. Na předmětech se tedy nepotkávali, ale ve školních prostorách ano. Třeba v kantýně nebo knihovně.

Jak se událo, že začali děda s vnučkou studovat zároveň? Plánované to nebylo. Rene Neira na vysokou školu poprvé nastoupil už v padesátých letech minulého století. Pak se ale zamiloval a založil rodinu, takže studium nestihl dokončit během čtyřletého období, které pro ně v USA obvykle bývá vyměřené. V průběhu života čas od času docházel na univerzitní přednášky, ale přihlášku si znovu podal až v roce 2016, kdy se k vysokoškolskému studiu hlásila i jeho vnučka Melania Salazarová. Studovat tedy začali zároveň.

Zdroj: Aktuálně

Zatímco díky termokameře může včas odhalit skrytá srnčata v obilí, pomocí klasické kamery zemědělcům pomůže s hledáním efektivní trasy při pojezdu po poli, přičemž získaná data ihned pošle řidiči do kabiny stroje. Vynález, který Frydrych původně navrhl jako součást své diplomové práce, dokáže nést také laserová čidla nebo třeba zařízení pro dálkové měření vzdálenosti, což pěstitelům nabízí širokou škálu využití.

„Drony jsou běžně konstruovány pro jeden účel. Mají v sobě zabudovanou určitou techniku. Můj dron je ale navržený tak, aby dokázal svá příslušenství měnit. Díky tomu si zemědělec může zařízení kdykoli upravit podle aktuální potřeby,“ vysvětlil student.

Na první let si dron ještě počká

Kromě zemědělců pak Frydrychův vynález ocení také příroda. Dron je totiž vyrobený z recyklovaného plastu a nabíjet se bude ve speciální dokovací stanici se solárním panelem, která bude umístěna na střeše traktoru či jiného stroje. V neposlední řadě je praktický také fakt, že dron je vytisknutý na 3D tiskárně. „Pokud dojde k poškození dronu a zemědělec má přístup ke 3D tiskárně, může si relativně rychle poškozený díl znovu vyrobit. Do několika hodin si tak zvládne letoun sám opravit,“ dodal Frydrych.

Na své první vzlétnutí si však bude muset multifunkční pomocník ještě počkat. K jeho uvedení do provozu je totiž zapotřebí dodělat ještě několik výpočtů či doladit výsledný materiál pro tisk. Univerzitní výzkumníci nicméně plánují na projektu dále pracovat.

Pro Marka Pavlicu nebyl letošní úspěch v předmětových olympiádách prvním. Už v roce 2019, kdy chodil na gymnáziu teprve do prvního ročníku, získal zlato na zeměpisné olympiádě v čínském Tegu. „Baví mě to, takže vše dělám rád a s chutí. A také bych to svedl na geny a výchovu,“ říká student, který v rámci projektu Otevřená věda, jež pořádá Akademie věd, chodí jednou týdně na stáž do Ústavu chemických procesů.

Kromě počtu medailí je navíc úspěch českého středoškoláka jedinečný také ve skladbě předmětů, v kterých vyniká. „Především kombinace příbuzných oborů, jako je fyzika, matematika, astronomie či informatika, se opakují. Ale kombinace biologie a chemie je opravdu unikátní, stejně jako Markovy medailové výsledky,“ míní koordinátorka české reprezentace v biologické olympiádě Lenka Libusová.

Příprava pro budoucí vědce

Olympiáda se skládá z několika částí zahrnujících teoretické otázky i prakticky zaměřené či aplikované úkoly z ekologie, systematiky živočichů a biotechnologických oborů. „Připravují se tím na výzvy, před které budou postaveni, pokud se vydají na dráhu vědeckého výzkumníka,“ vysvětluje Libusová.

Ačkoli se letošní dvaatřicátý ročník soutěže měl konat v portugalském Lisabonu, kvůli pandemickým opatřením se klání uskutečnilo online. Členové české výpravy se tak namísto Pyrenejského poloostrova přesunuli do Národního parku Podyjí, kde virtuálně dva dny soutěžili se studenty z celého světa.

Pavlica nicméně nebyl jediný, kdo si nejcennější kovy z přírodních věd odnesl. Medaile se totiž udělují v takzvaných pásmech, kdy zlatou získává nejlepších deset procent, dalších dvacet procent si odnese stříbro a následných třicet procent bronz. Češi získali z biologie další dvě stříbra díky Matějovi Pokornému z Aše a Tereze Maxerové z Českých Budějovic, jeden bronz pak vybojoval Matěj Vostrčil ze Skutče.  

Zdroj: aktuálně.cz, natur.cuni.cz

Šimon Bařák původně studoval grafický design a ve volném čase se učil programovat formou samostudia. Bakalářská práce ho však přivedla k syntéze humanitních věd a moderních technologií prostřednictvím využití umělé inteligence k lidskému přednesu tak, aby nezněl strojově. „Velký potenciál vidím v prototypování videí, ať už jde o vysvětlující video, návod, audioprůvodce pro muzeum nebo vícejazyčný tutorial. Takhle si tvůrce může text napsat, poslechnout a až poté udělat finální video, protože bude vědět, jak text zní,“ vysvětluje čerstvý absolvent VUT.

Potenciál vidí také u audioknih. Díky aplikaci bude možné do zvukové podoby převést i knihy, na jejichž profesionální zpracování nejsou kvůli jejich vysoké odbornosti nebo úzkému zaměření peníze. Své poznámky by si do audiopodoby mohli převést také studenti nebo vědci, kteří preferují poslech před četbou psaného textu. V neposlední řadě může technologie sloužit pro převod webových stránek do namluvené verze pro nevidomé.

Hlasem.com si můžete zdarma vyzkoušet v beta verzi přímo na internetu. Navíc tím pomůžete dalšímu vylepšení technologie, která svým užíváním získává důležitou zpětnou vazbu.

Zdroj: VUT

Účet s názvem Žlutá historie má na starosti absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Šimon Kadeřávek. Ve svých příspěvcích seriálové zpracování doplňuje o originální předlohu a v popisku stručně vysvětluje základní souvislosti. Jedná se o doplněk ke klasické výuce. „Díky tomu, že seriál v televizi běží přes třicet let, můžeme s ním zacházet jako s historickým pramenem. Přestože jsou Simpsonovi skvělí, je třeba k nim přistupovat střízlivě, dbát na to, že k výuce historie nebyli navrženi, a brát je opravdu jen jako bonus,“ uvedl Kadeřávek pro Český rozhlas.

Simpsonovi se zaměřují především na momenty z dějin Spojených států amerických. Přesto tam najdeme i několik odkazů na evropskou historii, konkrétně Českou republiku. Podle Kadeřávka se projekt nemusí vztahovat pouze k distanční výuce, v budoucnu může doplnit i prezenční studium.

K tomu, aby včely zvládly vyrobit tři stínítka za rok, potřebují pouze základní tvar z voskového plátu, který dostanou do úlu. Zbytek je na nich, pokračují totiž samy. Vytvoří voštinovou strukturu typickou pro plástve. Díky tomu i relativně studené LED diody získají s těmito stínidly příjemně teplé světlo. Bonusem je navíc i aroma v podobě jemné medové vůně. „Jedná se o první produkt na světě, který včely vyrábějí, což rozšiřuje potenciální příjem včelařům, jejich ekonomický potenciál a udržitelnost odvětví,“ uvádí Seibert na svém webu.

Každé stínidlo je originální. Nemají totiž totožný tvar ani barvu. Produkt s názvem Beehive nyní čeká na získání osvědčení CE, aby mohl být k dostání v pražském showroomu, který autor buduje s několika sklářskými a šperkařskými výtvarníky. Cena jednoho světla by se měla pohybovat kolem osmi tisíc korun. Projekt má pomoci i včelařům, ke kterým zamíří téměř pětina z ceny.

Dnes čtyřiadvacetiletý Easton LaChappelle vyrůstal v americkém Coloradu a už jako dítě miloval vědu a techniku. Že se z koníčku stane jeho poslání, zjistil student v roce 2013, kdy mu bylo pouhých sedmnáct let. „Během vědeckého veletrhu State Science Fair se na můj projekt přišla podívat malá dívka. Viděl jsem, že jí chyběla pravá ruka a měla protézu. Vypadala ale jako lidský dráp, uměla se jen otevřít nebo zavřít a připadala mi zastaralá,“ popisuje Američan ve videu, které o něm natočil Youtube.

LaChapelle postupně zjišťoval, jak drahé a často nedostupné protézy jsou a jak velký problém to pro spousty lidí je. „Na světě je čtyřicet milionů lidí s amputovanými končetinami a jen pět procent z nich má přístup k protéze,“ vysvětluje. O problematiku se začal víc a víc zajímat, protože ve škole ale neměl příliš mnoho možností se problému věnovat do hloubky, informace čerpal z videí na youtube.

Postupně se jeho prototypy zlepšovaly, podařilo se mu úspěšně umístit na několika prestižních soutěžích a svůj projekt představil i v Bílém Domě, kde se setkal s tehdejším americkým prezidentem Barackem Obamou. Poté založil společnost Unlimited Tomorrow, která se zabývá vývojem a výrobou protéz pomocí 3D tisku.

Sestry Víravovy – patnáctiletá Eliška a třináctiletá Anička – jsou živým důkazem toho, že mladá generace zdaleka není tak bezohledná, jak se o ní často traduje. Potenciál sociálních sítí využívají nejen pro zábavu, ale i pro šíření ekologické osvěty. Na svém YouTube kanále s názvem SESTRY V AKCI za záchranu života inspirují své vrstevníky praktickými tipy na malé změny s velkým dopadem.

Za osvětovou činnost v oblasti ochrany životního prostředí nyní získaly prestižní environmentální cenu Josefa Vavrouška, kterou každoročně uděluje Nadace Partnerství. Jejím smyslem je ocenit konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. V nové kategorii pro mladé si tak angažované sesterské duo odneslo ocenění Ekozásek roku.

V mamince mají pevnou oporu

Sestry Víravovy se o ekologii zajímají již od útlého dětství. K základům šetrného chování k přírodě je vždy vedla (a stále vede) především maminka. Ta je také podpořila, když si začaly uvědomovat alarmující stav naší planety. „Doma jsme zavedly různá opatření. Začaly jsme většinu potravin nakupovat bez obalu, máme kbelíkový systém na šetření vodou a tak dále,“ prozrazuje Eliška Víravová.

Nejpalčivějším problémem je podle nich plýtvání – ať už jídlem, vodou, energiemi, oblečením, nebo místem na Zemi. „Žijeme ve světě ohromného konzumu a pohodlnost je velké zlo. Hodně lidí si není schopných odepřít část svého pohodlí ve prospěch hezčí budoucnosti,“ říká starší ze sester.

I přes nadšené reakce většiny sledujících však často musí ustát i nepochopení. „Některé naše vrstevníky jsme nadchly a oni se snaží přírodě pomáhat tak, jak v jejich situaci můžou. Jiní se nám ale za to, co děláme, vysmívají. Někdy i vědomě škodí planetě, protože vidí, že my jí pomáháme. Ale věřím, že si jednou uvědomí, že udělali chybu a budou chtít životní prostředí chránit,“ doufá Eliška.

Osvětový YouTube kanál je teprve začátkem

Environmentální ceny Josefa Vavrouška si mladé influencerky velmi váží. „Je to pro nás velká motivace a určitě nás to posune dál,“ říkají sestry, které se chtějí ekologii věnovat i v budoucnu. Eliška nyní nastupuje na středoškolský obor ekologie a životní prostředí, zatímco mladší Anička by se chtěla věnovat zvířatům. Jejím snem je vlastnit ekologickou farmu se zvířaty zachráněnými z velkochovů.

Sestry Víravovy můžete sledovat prostřednictvím jejich YouTube kanálu, anebo čerpat každodenní inspiraci, kterou Eliška pravidelně sdílí na svém Instagramu.

Látka zvaná Kibdelomycin, na kterou se svém výzkumu zaměřil student přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Ondřej Kováč, vyniká především svou širokospektrální antibakteriální aktivitou. Dokáže totiž inhibovat důležité enzymy nezbytné pro DNA replikaci bakteriálních buněk, a tím i zabránit jejich množení. V praxi by se tak tato nově syntetizovaná látka mohla stát základním stavebním kamenem dosud nedostupného antibiotika účinného i proti čím dál odolnějším neboli rezistentním bakteriím, které ohrožují naše životy.

„Totální syntéza by přispěla k přípravě Kibdelomycinu a k potvrzení jeho chemické struktury. Mohlo by to vést k vývoji nového typu antibiotik na bázi Kibdelomycinu se zajímavými antibakteriálními vlastnostmi. Samozřejmě se jedná o velmi složitou strukturu, syntéza si bude určitě žádat více než rok práce v laboratoři,“ popsal svůj projekt Ondřej Kováč.

A právě rok bude moci nadějný doktorand olomoucké univerzity využívat ty nejlepší možné podmínky, aby svůj unikátní výzkum úspěšně dokončil. Podařilo se mu totiž získat letošní grant Nadace Experientia, který mu umožní vycestovat na roční stáž do Innsbrucké univerzity se špičkovým vědeckým pracovištěm. Tam se bude syntéze nového antibiotika i nadále věnovat.

Doktorand systém vytvořil na zakázku ženevského Institute of Global Health. „Software je určen především pro záchranné složky a lékaře, kteří jej mohou využít při identifikaci konkrétního druhu hada a zajištění správného protijedu,“ vysvětlil Lukáš Picek. Aplikaci chce nicméně zpřístupnit i laické veřejnosti.

Lukáš Picek je spoluautorem aplikace na rozeznávání hub SvampeAtlas a aplikace, která dokáže identifikovat rez pšeničnou a pomoci tak zabránit jejímu šíření na úrodě. V minulosti také zvítězil v soutěži Microsoftu s programem na rozeznávání zvířat z fotopastí v Tanzanii. Momentálně pracuje například na systému kontroly vzniku a zániku korálových útesů.

Projekt zábavnou formou ukazuje, jak je v období pandemie karanténa a sociální odstup důležitý. Iniciativa ilustruje, jak se virus šíří za různých opatření. Simulace ukazuje náhodně se potkávající lidi, kteří do sebe narážejí, což má znázorňovat sociální interakci. Pokud se srazí nakažený člověk se zdravým, tak je vždy určitá pravděpodobnost, že se zdravý infikuje. Počet nemocných exponenciálně stoupá, pokud neexistují žádná opatření.

Většina parametrů simulace se dá upravovat, tudíž je možné s ní experimentovat. Na webové stránce projektu jsou zobrazeny i úrovně, které ukazují, jak se vir šíří v čase za různých opatření. Následuje stručné vysvětlení projektu a cizích termínů.

Osmnáctiletý irský student Fionn Ferreira přišel s důmyslným řešením, jak se zbavit nebezpečných mikroplastů ve světových oceánech a mořích. O jejich odstraňování by se měla postarat magnetická tekutina – ferrofluid. Ta částečky plastu naváže a následně se spolu s nimi nechá z vody vylovit magnetem. Její účinnost se přitom pohybuje okolo 85 procent.

Svým projektem Fionn zaujal také porotu soutěže Google Science Fair, kde student získal hlavní cenu. Google tímto způsobem každoročně oceňuje nápady studentů ve věku 13 až 18 let. Motivuje je, aby se snažili přicházet na řešení problémů, které v nich rezonují, a to pomocí vědy, technologií či matematiky. Hlavní cenou soutěže je 50 tisíc dolarů uložených do vzdělávacího fondu.

Jak tě napadlo zapojit se do veřejného života v Moravičanech?

Vždycky mě bavilo čerpat zkušenosti od starších lidí. Od dětství jsem chodil k pamětníkům a sbíral fotografie a informace. Moje činnost pro obec začala v patnácti letech organizováním dětských táborů. Zapojení se do dění ve svém městě považuji za důležitý prvek občanské angažovanosti. Je důležité, aby se lidé nebáli vyjádřit svůj názor a měli tak možnost něco ve svém okolí změnit. Já se od svých patnácti let snažím o to, aby moje rodná obec Moravičany vzkvétala a žila.

Jak přijali tvou práci obyvatelé Moravičan?

Náš spolek je naprostou novinkou, s místními lidmi se teprve postupně seznamujeme. Je to běh na delší trať, ale už nyní jsme se dostali do povědomí obyvatel a začínáme s nimi pracovat. Já již nějaký ten rok veřejně působím, se studenty děláme v obci akce jako tábory nebo živé hry v ulicích, takže na mě jsou lidé zvyklí. Rodiče jsou také velmi aktivní v místních spolcích, takže to máme tak trochu v rodině.

Jaké projekty jsi ve vsi inicioval?

Začínal jsem od nuly a nyní se už těšíme z velkého týmu a vysoké účasti veřejnosti. V rámci letních pobytů na faře jsme s dětmi vytvořili veřejnou knihovničku, díky které vzniklo nové setkávací místo na břehu řeky Třebůvky. Na jaře 2018 jsem zase zjistil, jakou hodnotu má staletá lípa na naší návsi. A proto jsem ji nominoval do soutěže Strom roku, kde získala krásné čtvrté místo. Na tradici vysazování lip jsme se rozhodli navázat, proto jsme v minulém roce, kdy se slavilo 100 let republiky, vysadili lípu novou. Další takovou významnou aktivitou bylo založení iniciativy Zachovat náves v Moravičanech. Naše obec je unikátní svým dlážděním, a proto ve spolku mimo jiné usilujeme o to, aby se rekonstruovala s úctou k práci našich předků.

Pomohl jsi také s vybudováním komunitního centra v obci. Proč zrovna centrum?

Obecně na venkově chybí prostor pro setkávání lidí. Budování našeho komunitního centra začalo přibližně před dvěma lety. Dříve jsem to budoval s tátou, s přáteli a zhruba před rokem jsem do toho zapojil kluky z občanské iniciativy. Centrum se podařilo dokončit letos na podzim. Probíhají tady pravidelně řemeslné kurzy, děláme každý měsíc různé přednášky. Centrum má sloužit především k setkávání lidí napříč všemi generacemi.

Jaké jsou tvoje další plány s rozvojem obce?

Aktuálně se spolkem přemýšlíme o tom, že bychom rádi využili prostor farských zahrad. Ty bychom rádi zpřístupnili, zkulturnili a nabídli tak návštěvníkům jak prostor pro aktivity, tak i pro jakousi venkovskou osvětu. Chystáme veřejné výsadby stromů, keřů, luk, zahradní kaple, bylinkových a květinových záhonů. Plánujeme také kulturní akce. Ve vzdálenější budoucnosti bych se rád podílel na úpravách veřejných ploch i v obci a okolní krajině, moji přátelé nejen ze spolku mají mnoho úžasných nápadů, jak naši vesnici zvelebit.

Neuvažuješ o zapojení se do obecní politiky?

Rád bych, kdyby se i na místní radnici určité věci změnily, takže plánuji dělat pomocnou ruku novému kandidátskému týmu v komunálních volbách 2022. Myslím si, že si Moravičany zaslouží nové, energické a otevřené vedení a zastupitele. Zatím teprve studuji, takže se těžko plánuje, ale chci se v příštím období podílet na budování nové radnice. Do té doby se budeme snažit se spolkem ukázat veřejnosti, že jdou věci dělat jinak, lépe a otevřeněji k lidem a pro lidi.

Změnilo angažování se v obci výrazně tvůj život?

Dříve jsem nebyl tolik otevřeným člověkem, spíš jsem byl samotářský typ. Uvědoměle teď zvažuji, jak investuji svůj čas a energii. Více se také potkávám v ulicích s lidmi, povídáme si, vyměňujeme si názory, rady, tipy -prakticky na cokoliv. Když chci odpočívat, tak musím vyjet někam dál do přírody, protože doma mi to nejde. Nutí mě to přemýšlet, co ještě všechno by se dalo udělat.

Za činnost pro obec a svou aktivitu jsi dostal ocenění Laskavec. Co ti práce pro Moravičany dává?

Tuhle práci dělám nezištně a největší odměnou je pro mě to, co se povede. Nové vztahy a to, co se vytvoří, je tím, co nejvíce oceňuji. Zároveň je to také mou motivací. Trávím tady hodně času a baví mě to, je to můj koníček. Řekl bych, že jsem velmi hrdý na to, že pocházím právě z Moravičan. Dá se říct, že jsem „moravičanské patriot“.

Jak bys motivoval mladé lidi k tomu, aby se také zapojovali do veřejného života? Co bys jim vzkázal?

Mějte oči otevřené a vnímejte svět kolem sebe. Třeba když se mně něco v okolí nelíbí, tak se to pokouším vylepšit. Někdy se to povede, někdy zase ne, ale zpravidla to vždycky stojí za to. Mladá generace má obrovský potenciál v technologických možnostech, a když to spojí s užitečným, tak se dají i přes mobil dělat zajímavé věci. Například naši dosavadní činnost pečlivě zaznamenávám a pomocí sociálních sítí šířím dál. Mě to baví, lidé to mají rádi, a ještě se učím „marketingu a PR“, což je můj studijní obor. Snažím se tedy spojit užitečné se zábavným a vzdělávacím dohromady.