Odborníci z UBC Okanagan a Brock University testovali dopad videí se psy na lidi. Studie se zúčastnilo přes tisíc lidí, kteří prokázali zjevné snížení stresu. Údajně stačilo pětiminutové video s terapeutickým psem. „Naše zjištění ukazují, že i bez fyzického kontaktu došlo k významnému snížení stresu jak u studentské populace, tak u široké veřejnosti, bez ohledu na věk,“ uvedl doktor John-Tyler Binfet z UBC Okanagan.

Výsledky naznačují, že tzv. digitální terapie by mohla být jednoduchým a dostupným způsobem, jak podpořit psychickou pohodu. Ať už ve školách, na pracovištích nebo v domácnostech. Krátká videa se psy mohou přinést okamžité uklidnění a úsměv.

A jak to mají psi? Léto znamenalo spoustu společného času s páníčky. Návrat do režimu tedy může být pro některé psí parťáky zbytečně stresující. Mnoho páníčků má tendenci po prázdninách psovi naplánovat spoustu aktivit, aby se zvíře nenudilo. Cvičák, dlouhé procházky, nové kurzy. Jenže stejně jako lidé, i psi potřebují najít svůj rytmus postupně a mít prostor na odpočinek. Přetížení může vést k podrážděnosti a zdravotním problémům. Platí stejně jako u lidí, že trochu nudy je pro psa zdravé. Učí ho, že nemusí být závislý na neustálé zábavě ze strany majitele. „Nuda podporuje schopnost odpočívat a regenerovat, což je pro psychické zdraví psa stejně důležité jako pro to naše,“ vysvětluje Tomáš Haškovec z e-shopu Spokojený pes. Pomoci mohou psí hlavolamy, žvýkací hračky nebo pamlsky, které psa zabaví na delší dobu. Pokud je zvyklý, může mu být příjemné i puštěné rádio nebo uklidňující hudba. Důležité ale je, aby měl možnost si sám vybrat, jestli si chce hrát, nebo odpočívat.

Co jsou adaptogeny a jak fungují?

Termín adaptogen pochází z 50. let 20. století. Označuje látky rostlinného původu, které pomáhají tělu lépe zvládat fyzický i psychický stres. Jejich účinek spočívá ve vyrovnávání stresové reakce organismu, stabilizaci hormonální rovnováhy a podpoře nervového systému. I když adaptogeny pocházejí hlavně z tradiční čínské medicíny a ajurvédy, jejich účinky dnes potvrzují i moderní výzkumy.

Které adaptogeny jsou nejznámější?

Ashwagandha (Withania somnifera) je známá pro své uklidňující účinky. Pomáhá snižovat hladinu stresového hormonu kortizolu, podporuje spánek i soustředění. Ashwagandha je dostupná jako extrakt i součást funkčních směsí.

Pokud bojujete s únavou a psychickým vypětím, mohla by se vám hodit Rhodiola rosea (rozchodnice růžová). Reishi je pak jednou z nejznámějších hub. Je charakteristická imunomodulačními účinky, často spojovaná s dlouhověkostí. Lion’s Mane (Korálovec ježatý) zase podporuje paměť, kognitivní funkce a nervovou regeneraci.

Co říká o adaptogenech věda?

Studie potvrzují, že adaptogeny mají reálný vliv na zvládání stresu a úzkosti. Například výzkum z roku 2023 prokázal snížení úzkosti a zlepšení spánku u lidí užívajících extrakt z ashwagandhy.
Další studie popisuje, že adaptogeny zvyšují výkonnost a pomáhají tělu lépe reagovat na stres. Jejich účinek je srovnáván s tzv. inteligentní regulací stresové reakce bez vedlejších účinků typických pro léky.

Jak je zařadit do života?

Adaptogeny jsou dostupné ve formě kapslí, čajů, tinktur nebo jako součást tzv. funkční kávy.
Začínejte s jejich užíváním pozvolně, sledujte reakce svého těla a vybírejte kvalitní produkty s garantovaným obsahem účinných látek. Pokud užíváte léky nebo jste těhotná, doporučuje se konzultace s lékařem. Adaptogeny nejsou zázračným všelékem, ale účinným pomocníkem při zvládání stresu, jak potvrzují i vědecké studie. Pokud hledáte přírodní cestu, jak podpořit svou psychickou i fyzickou odolnost, nebo další adaptogeny mohou být skvělým začátkem.

Kuřata, stejně jako mnoho jiných zvířat, prožívají spektrum emocí od radosti a vzrušení až po frustraci a strach. Jejich způsoby vyjádření těchto emocí se však od našich liší. Nespoléhají se na výrazy obličeje, jako je úsměv nebo zamračení, aby sdělily, jak se cítí, ale na zbarvení obličeje. Obzvláště citlivá je pokožka kolem tváří kuřat, včetně hřebene a laloku. Tyto oblasti si udržují světlejší červený odstín, když jsou kuřata uvolněná a spokojená. Když kuřata zažívají negativní emoce, průtok krve do těchto oblastí se výrazně zvyšuje. To způsobí viditelnou změnu, protože jejich tváře se začervenají mnohem jasnějším šarlatovým odstínem.

Zjistili to vědci z francouzského Národního výzkumného ústavu pro zemědělství, potraviny a životní prostředí. Zaměřili se na sussexské slepice, oblíbené plemeno nosnic. Pro zajištění přesnosti výzkumný tým použil pokročilou kamerovou technologii a specializovaný software. To jim umožnilo přesně měřit a analyzovat jemné změny zarudnutí obličeje. Vědci vystavovali slepice různým podnětům a pečlivě dokumentovali změny zbarvení. Když jim bylo předloženo chutné krmivo, jako jsou mouční červi, slepice trochu zčervenaly, ale během negativních zkušeností, jako je odchyt, zčervenal celý jejich obličej. To prokázalo jasnou souvislost mezi emočním stavem slepic a intenzitou jejich zrudnutí.

Stejně jako lidské tělo, i buňky podléhají stresu v nepříznivých podmínkách. Protein ATF4 je zásadním nástrojem, který buňce pomáhá zvládnout stres. Výzkumníci z Laboratoře genové exprese v Mikrobiologickém ústavu AV ČR se věnují tomuto „protistresovému“ proteinu již deset let. Detailně popsali molekulární mechanismus jeho tvorby, která se aktivuje pouze v okamžiku stresu.

„Zatímco během stresové situace se syntéza velké většiny proteinů v buňce prakticky zastaví, syntéza ATF4 se naopak rozjede naplno. Děje se tak díky speciálním regulačním prvkům, které se nacházejí na začátku mRNA, jež tento protein kóduje,,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Leoš Shivaya Valášek.

Buňky mají různé mechanismy pro reakci na stresové situace, včetně signálních drah, které mění jejich chování. ATF4 je klíčovým průsečíkem několika těchto drah a určuje osud stresované buňky. „Tento protein umožní buňce v okamžiku úplně přeprogramovat její činnost, aby všeho nechala a veškerou energii soustředila na vyrovnání se s daným stresem. Pokud se jí to v přesně daném časovém okamžiku nepodaří, ATF4 spustí tzv. programovanou buněčnou smrt, aby se takto stresovaná buňka nestala pro své okolí nebezpečnou – např. zhoubnou, tedy nekontrolovaně se dělící,“ doplňuje Anna Smirnová z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Mechanismus syntézy ATF4 byl poprvé popsán ve dvou publikacích v roce 2004. Nicméně další studie naznačily, že regulace tohoto proteinu je mnohem složitější, než se původně myslelo. Vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR se proto pustili do desetiletého výzkumu, aby tuto komplexnost objasnili. Objev je důležitý při zkoumání nových léčebných terapií. „Vzhledem k tomu, že deregulovaná syntéza ATF4 provází různé patologické stavy, včetně nádorových onemocnění, naše práce jasně ukazuje, že při zvažování vhodných terapií, které cílí na ATF4, je třeba brát na zřetel komplexnost kontroly syntézy tohoto klíčového regulátoru života či smrti stresovaných buněk,“ uzavírá Valášek.

Podle vědců z University of Nottingham může před vyhořením pomoci všímavost v práci. Ve studii vedené Elizabeth Marshovou, která zkoumala nepříznivé účinky digitálního pracoviště, jako je stres, přetížení, úzkost, strach z promeškání a závislost, u 142 zaměstnanců, zjistila, že je důležité procvičování všímavosti a zobrazování digitální sebedůvěry v dnešním pracovním prostředí. „Protože je práce stále více zprostředkována digitální technologií, chtěli jsme zjistit, jaký dopad to má na zdraví lidí a zda existují způsoby, jak to zmírnit,“ poznamenala Marsh.

Výzkum odhalil, že zaměstnanci s vyšší úrovní digitální sebedůvěry byli méně náchylní k prožívání úzkosti související s digitálními pracovními prostory. Podobně ti, kteří projevovali větší všímavost, byli odolnější vůči zjištěným negativním dopadům. „Ukázalo se, že technologie digitálních pracovišť, jako je e-mail, rychlé zasílání zpráv a mobilní zařízení, přispívají k vnímání stresu. Zaměstnanci tak mohou zažívat stres způsobený tím, že se musí přizpůsobovat neustále se vyvíjejícímu digitálnímu pracovišti, což může vést k vyhoření a horšímu zdraví,“ vysvětlila docentka psychologie Alexa Spence.

Lidský život podle nich prodlouží nejen lepší strava a dostatek spánku, ale i fyzická aktivita, zvládání stresu či vyhýbání se nadměrnému pití alkoholu. Pokud lidé chtějí žít déle, neměli by také kouřit cigarety nebo být závislí na opioidech, měli by se naopak věnovat rozvíjení pozitivních sociálních vztahů. Čím dříve člověk se zdravým životním stylem začne, tím lepší jsou výsledky, ale i malé změny ve 40, 50 nebo 60 letech jsou prospěšné. Zavedení všech osmi změn by přitom mohlo mít podstatný vliv na délku života a prodloužit ho o desítky let.

Autoři studie pro výzkum čerpali data z dotazníků a lékařských záznamů shromážděných v letech 2011 až 2019, které se týkaly až 700 tisíc amerických veteránů ve věku od 40 do 99 let. Vědci chtěli zjistit, které faktory životního stylu souvisejí s delším životem.

„Když lidé dýchají mořský vzduch, ionty v něm obsažené pomáhají zvýšit elektrickou funkčnost mozku o 47 procent a také vytvářejí nové nervové dráhy, což umožňuje myslet s větší jasností,“ vysvětlila Taylorová. Potvrdila navíc, že chůze u moře ve více lidech by mohla podpořit uvolňování oxytocinu, hormonu, který hraje významnou roli v sociálních vazbách, důvěře a lásce. „Chůze na čerstvém vzduchu vede ke zvyšení hladiny oxytocinu,“ řekl Taylor. „Pokud máte pocit, že k něčemu nepatříte nebo nejste součástí, neprodukujete oxytocin. Rodinná procházka u moře uvolní oxytocin a dá dotyčným pocit spolupatřičnosti.“

Výlet na pláž navíc pravděpodobně vyvolá pozitivní pocit úžasu, což může být zvláště přínosné pro jedince, kteří se potýkají s nízkým sebevědomím. Rozhlédnout se kolem sebe, zastavit se a vnitřně se propojit s rozlehlostí moře může lidem pomoci vidět jejich vlastní problémy a starosti z větší perspektivy, což může prohloubit jejich pocit pohody a podnítit jejich kreativitu.

Věda navíc prokázala, že pocit písku pod nohama a mezi prsty vede ke snížení zánětu v těle a mozku. Pohled na oblohu nás navíc může nabít energií díky tomu, že vydává signál z očí do mozku, abychom se probudili. Procházky poblíž moře tedy mohou mít řadu výhod pro tělesné i duševní zdraví a pohodu.

Snížení stresu a úzkosti

Mnoho lidí zažívá každodenní stres a úzkost, které mohou negativně ovlivňovat jejich fyzické a duševní zdraví. Tady přichází na scénu zvířecí terapie. Interakce s domácími mazlíčky, jako jsou psi, kočky nebo králíci, může znásobovat naši pohodu. Ukázalo se například, že mazlení se zvířaty snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a zvyšuje produkci oxytocinu, známého jako „hormon lásky“. Tyto fyziologické změny pomáhají snížit úzkost, uvolnit napětí a zlepšit celkovou náladu.

Podpora duševního zdraví

Domácí mazlíčci hrají také klíčovou roli v podpoře duševního zdraví a léčbě různých poruch. Je prokázáno, že zvířecí terapie může být účinná u osob trpících depresemi, posttraumatickou stresovou poruchou (PTSP) a dokonce i u dětí s poruchami autistického spektra. Například psi se často využívají jako terapeutičtí společníci při práci s lidmi s PTSP, protože snižují symptomy úzkosti, zlepšují spánek a podporují emoční stabilitu. Pro mnoho lidí jsou jejich mazlíčci důležitou oporou, která jim poskytuje bezpodmínečnou lásku, porozumění a pocit bezpečí.

Sociální a emocionální rozvoj

Vztah s domácím mazlíčkem může podpořit i náš sociální a emocionální rozvoj. Děti, které vyrůstají s mazlíčky, často prožívají lepší sociální interakce, mají rozvinutější empatii a odpovědnost. Chování zvířat nás učí důležitým životním dovednostem, jako je péče o druhé, trpělivost a komunikace. Díky těmto interakcím s mazlíčky se také cítíme více propojení s přírodou a celkově rozvíjejí pozitivní pohled na svět.

Domácí mazlíčci jsou mnohem víc než jen společníci. Bez ohledu na to, zda preferujete psa, kočku nebo jiné zvíře, nezapomeňte ocenit jejich přítomnost a pečovat o ně stejně tak, jako oni pečují o nás.

Stres nemusíme pociťovat jen prostřednictvím mysli, často jej vnímáme i na fyzickém těle. Právě s takovým napětím může zatočit progresivní svalová relaxace. Tato technika je založená na propojení dechu, mysli a uvědomění si vlastních svalů. Tak je prý možné docílit zmírnění stresu a úzkosti, které napětí v těle způsobuje. „Progresivní svalová relaxace nabízí výkonnou techniku ​​propojení svalů s myslí, při které mohou sportovci díky zatínání svalů okamžitě pocítit následně uvolnění,“ uvedl Rob DiBernardo, koordinátor duševního výkonu hráčů baseballového klubu Toronto Blue Jays.

Studie prokázaly, že progresivní svalová relaxace pomáhá s usínáním těm, kteří trpí chronickým stresem, pacientům s covidem-19 nebo lidem s popáleninami. Přišlo se na to, že tato technika také zvyšuje práh bolesti u pacientů s chirurgickým zákrokem a pokročilými pacienty s rakovinou. Zájemci je přitom mohou provádět snadno v pohodlí domova nebo kdekoli, kde si lehnou nebo v tichosti sednou na dobu 5 nebo 10 minut.

Univerzita nabízí klasické pomůcky a způsoby boje s nervozitou v podobě antistresových míčků, jógy nebo zátěžových dek. Tuto klasiku se rozhodla rozšířit o stavění LEGA, hraní Scrabble či Dobble nebo třeba vyšívání. Jedna z knihoven nabízí i živého kamaráda – třínohého kocoura Jaspera. V další knihovně zase zřídili studio nabízející úpravu nehtů. 

Podle univerzity se nové aktivity těší mezi studenty velké oblibě. Mohla by být v tomto ohledu vzorem pro ostatní instituce. Na ostatních univerzitách se alespoň stává standardem psychologické poradenství.

Naučnou publikaci, která obsáhne stres a spoustu technik, jak jej řešit, napsala psychiatrička a psychoterapeutka Andrea Dutková. Kniha pomáhá čtenáři zamyslet se nad jeho životem, nad prostředím, ve kterém žije, nad jeho návyky a pocity časové tísně a nesoustředěnosti. Právě tyto pocity totiž škodí našemu zdraví. Proto bychom se měli naučit odpočívat, abychom si uchovali smysl pro podstatné věci života. „Všichni sice víme, že musíme jednou zemřít, ale do té doby toho musíme co možná nejvíce zařídit,“ ironicky poznamenává autorka hned v předmluvě knihy.

Knihu lze skutečně vnímat jako průvodce, což je naznačeno už v jejím podnázvu. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, stručné a přehledné. Autorka v nich jasně vysvětluje jednotlivé pojmy a témata. Jde přímo k jádru věci a nemá potřebu patlat se s omáčkou. Jak sama naznačuje v úvodu knihy, má se jednat o manuál pro všechny přepracované a naučit je, jak zahálet a udržovat si svěžest a zdravý rozum. Také vysvětluje, jak raný věk, citová vazba a nevědomí může souviset s naším životním pocitem, budoucími vztahy, láskou a přátelstvím.

Foto: Gabriela Brázdová

Cílem knihy je dovést čtenáře k uvědomění, že tělo je propojené s duší, a když je duše dlouhodobě opakovaně bolavá, vede to k nemoci. Autorka proto v jejím závěru naráží na fenomén psychosomatiky a neopomene zmínit ani alternativní směry (například šamanismus). Vysvětluje, jak fyzická schránka člověka reaguje na to, když se dotyčný nachází ve stresu, na co konkrétně to má vliv. Zároveň se nevyhýbá ani tématu, co nám chce která nemoc říct.

Slovo autorky článku:

Vzhledem k tomu, že nejsem tématem nepolíbená, mi kniha nic moc nového neřekla. Má sice široký záběr, přijde však, že autorka klouže pouze po povrchu. Jednotlivá témata naznačí, nějak je představí, ale pro skutečnou hloubku není prostor. Například samotný šamanismus by rozhodně vydal na samotnou knihu, to samé psychosomatika. Text je však dobře a čtivě napsaný. Doporučila bych všem začátečníkům.

Nejprve si určete, co je důležité, říká terapeutka Nedra Gloverová Tawwabová. Podle ní je potřeba nastavit si hranice. Podívejte se na závazky ve svém kalendáři a rozhodněte se, kolik času a energie jste ochotni věnovat každému z nich. Jakmile máte priority srovnané, musíte se naučit říkat ne.

Pro některé z nás je rodinné napětí nedílnou součástí svátků. Sociolog Karl Pillemer proto navrhuje několik pravidel. Podle něj je potřeba uvědomit si, že rodinná setkání nejsou příležitostí k tomu, abyste někoho napravovali.

Během svátků je také velký tlak na to, abychom byli společensky aktivní. Kvůli těmto očekáváním se můžeme cítit smutně, zejména pokud jsou naše sociální sítě plné večírků, na které jsme neobdrželi pozvání. Omezit používání sociálních sítí je jedním z doporučovaných řešení. To vám umožní i lépe si užít přítomný okamžik a setrvat v něm.

Zdroj: České noviny

Respondenti nového průzkumu pořádaného American Heart Association uvedli, že jedí sami asi polovinu času. Až 84 procent z nich si přeje, aby mohli častěji sdílet společné jídlo s rodinou. Závěry studie naznačují, že snížení stresu, trávení času s ostatními lidmi a čas na zpomalení jsou největšími výhodami rodinného jídla.

„Sdílení jídla s ostatními je skvělý způsob, jak snížit stres, zvýšit sebevědomí a prohloubit sociální kontakt, zejména u dětí,“ řekla doktorka Erin Michos, přidružená ředitelka preventivní kardiologie ve společnosti Johns Hopkins. „Chronický neustálý stres může také zvýšit vaše celoživotní riziko srdečních onemocnění a mrtvice, takže je důležité, aby lidé co nejdříve našli způsoby, jak stres co nejvíce snížit a zvládat,“ dodala. Většina respondentů průzkumu uvedla, že se u nich zvyšuje pravděpodobnost výběru zdravějšího jídla, když jedí s jinými lidmi. Často je pro ně však složité sladit si program s ostatními.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a American Heart Association

Cílem studie bylo pomoci lidem, kteří trpí poruchou přizpůsobení. Mezi její projevy patří při významné životní události nebo změně, například při těžkém rozchodu, deprese, nespavost, problémy se soustředěním a v krajních případech i sebevražedné myšlenky.  Lidé s touto poruchou zkrátka prožívají důležité životní situace velmi intenzivně, což má vliv na jejich běžný život.

Vědci proto provedli experiment na pacientech, kteří poruchou přizpůsobení trpí. Požádali je, aby si vzpomněli na rozchod nebo nepříjemnou vztahovou situaci, třeba nevěru. Zároveň jim podali lék, beta-blokátor propranolol, který se obvykle předepisuje při úzkostech nebo migrénách. Součástí experimentu byla i terapie, během které si pacienti zapisovali traumatické vzpomínky. Ty pak přečetli nahlas a zaznamenali si fyzické reakce, které situaci doprovázely, jako je pocení, třes nebo napětí. Léčivý tedy nebyl jen medikament, ale byla potřeba účast vyškoleného terapeuta. „Tento přístup vychází z neurovědeckého výzkumu, podle kterého musí být vybavená vzpomínka znovu uložena do dlouhodobé paměti. Pokud do toho procesu ukládání zasáhneme, přinese to zhoršenou, méně emotivní, vzpomínku,“ popsal pro server Dazed jeden z autorů studie Alain Brunet.

Už dříve se ukázalo, že použití této metody je efektivní pro léčbu posttraumatické stresové poruchy. Nyní by se takto daly léčit i vzpomínky na těžký rozchod, neboť i taková událost může být příčinou vážných duševních problémů.

Zdroj: Radio Wave, Dazed

Farmář Piet Paesmans tvrdí, že náladu jeho prasat výrazně ovlivňuje hudba. Jednou si při práci jeho syn začal ve stodole prozpěvovat jednu ze svých oblíbených písniček. Vepříci okamžitě zpozorněli a mrskali ocásky do rytmu. „Říkal jsem si, že to není jen tak, a napadlo mě zkusit, jak budou na hudbu reagovat ostatní prasata,“ uvedl chovatel. Zjistil, že u některých žánrů dokonce tancují. Když zjistil, že ani ostatní vepříky nenechávají hudební skladby v klidu, vytvořil pro ně několik playlistů, které jim pouští v různých částech dne. Po ránu jim na rozcvičku pouští energické písně, večer zase nasazuje ukolébavky, aby se jim dobře spalo.

Pozoruhodné chování vepřů na jeho popud začali zkoumat i vědci. Na zkoumání dokonce obdrželi grant od Evropské unie. Pokud se závěry potvrdí, mohly by se skladby pouštět zvířatům jako prevence proti stresu.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Reuters a Aktuálně

Použitím simulace virtuální reality tým výzkumníků z University of Lille ve Francii zjistil, že jedním ze způsobů, jak učinit města vstřícnějším vůči lidem, může být zavedení ploch plných vegetace a barevných motivů. Virtuální realitu použili, aby ušetřili, protože instalace rostlin nebo pokrytí městských budov barvou pro testování takových přístupů je drahé a neefektivní.

Dobrovolníci, kteří se účastnili výzkumu, se procházeli různými typy prostředí. V jednom úplně chyběla vegetace, ve druhém již byla přítomna. Vědci zjistili, že když se v prostředí nacházela zeleň, respondenti chodili pomaleji a došlo ke zvýšení jejich srdeční frekvence, což je rys, který naznačuje, že dotyčná osoba prožívá příjemný zážitek. Barevnost, která nahradila šeď typickou pro mnoho měst, zároveň zvýšila u dobrovolníků jejich ostražitost, fascinaci a zvědavost. Celkově účastníci trávili méně času koukáním do země a více času věnovali pozorování svého okolí. Zdá se tedy, že přítomnost vegetace a barev dovede u lidí snížit stres a navýšit pocit pohody.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Frontiers in Virtual Reality

Nezřídka se stává, že je prostředí okolo nás rušivé a neumožňuje nám se soustředit na práci. Rušivými vlivy nemusejí být pouze lidé sdílející společnou domácnost nebo kancelář, ale třeba i elektronika. Kvůli vlastní nesoustředěnosti často nestihneme tolik, kolik bychom chtěli, a celý pracovní den je pak jeden velký kolotoč.

Co je to hluboká práce?

Hluboká práce vychází z technik mindfullness neboli všímavosti. Přenáší člověka zpět do přítomného okamžiku, kde není ničím rozptylován a plně se orientuje jen na tu činnost, kterou zrovna provádí. Pokud se zaměříte na praktikování přístupu, který hluboká práce razí, vaše dny budou méně hektické, méně stresující, a přesto produktivnější.

Pokud tedy provozujete hlubokou práci, znamená to, že jste plně přítomní a ponoření do vašeho momentálního úkonu. Jste dokonale soustředěni a myšlenkami neubíháte, kam nechcete. Tento stav také někteří nazývají anglickým slovem „flow“.

Pro dnešní podobu práce je charakteristický multitasking. Podle odborníků však jen opravdu malá hrstka lidí má takové kognitivní schopnosti, aby mohla odvádět kvalitní práci na dvou činnostech současně.

„Skutečnost je taková, že pouze 2 procenta populace mohou ve skutečnosti dělat dva kognitivní úkoly současně. Říká se jim ‚supertaskers‘,“ vysvětluje pro web Healthline autor knihy The Twelve Monotasks Thatcher Wine. Zbylým 98 % procentům nezbývá, než se plně věnovat jen jedné aktivitě naráz. Multitasking totiž vede k vyšším hladinám stresu, častějším chybám, snížením pozornosti a produktivity.

Jak praktikovat hlubokou práci?

Hluboká práce je účinný přístup, který je dostupný pro každého. Je to způsob, jakým porazit své sklony k multitaskingu a začít být opravdu produktivní. Zpočátku stačí následovat pár tipů, díky kterým se vám hluboká práce brzy zalíbí a vryje pod kůži.

1. Odstraňte rušivé elementy

Některé okolní ruchy můžeme jen těžko ovlivnit, svou moc ale máme nad elektronikou – jedním z největších rušivých elementů ze všech. Pokud patříte k těm, kteří od práce často unikají na sociální sítě nebo kontrolují e-mail, snažte se omezit možnosti, které máte. Telefon vypněte nebo nechte ve vedlejší místnosti, na počítači zase zavřete všechna zbytečná okna.

2. Plánujte

Do stavu „flow“ se můžete dostat, pokud si svou práci důsledně naplánujete. Nebudete pak muset myslet na několik věcí současně, protože budete vědět, že na vše máte vyhrazený určitý čas. Nastavte si priority na pracovní den i týden. Co musíte stihnout a co může počkat? Jasný plán vám přinese do života více klidu a hluboká práce na sebe nenechá dlouho čekat.

3. Odpočiňte si a vyrazte na procházku

Cítíte-li se rozrušeně a nesoustředěně, jděte se projít. Procházka na čerstvém vzduchu vám pročistí mysl a protáhne tělo. Až se ze své vycházky vrátíte, budete více koncentrovaní a energičtí. Chůze má spoustu benefitů, díky kterým může být i vaše práce produktivnější, stačí si jen vyhradit čas na krátkou procházku.

4. Trénujte všímavost

Denně o naši pozornost bojují miliony podnětů. V době internetu jsou tyto podněty ještě výraznější a odolávat jim je čím dál tím tvrdším oříškem. Svou všímavost a pozornost však můžeme trénovat a jít tak vyšší soustředěnosti naproti. Dobré pro posilování svalů všímavosti je třeba čtení nebo jóga. Můžete si však najít jakoukoliv jinou aktivitu, která vás spolehlivě ukotví v přítomném okamžiku.

5. Vzdělávejte se

O hluboké práci a příbuzných technikách mindfullness bylo již spoustu napsáno. Nejvýraznější publikací je kniha Hluboká práce: Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě od Cala Newporta, která vám bude průvodcem na cestě za soustředěnější prací.

Autorský článek Anety Šmejcové s využitím informací z healthline.com a blog.doist.com

V nové studii výzkumníci ověřili, jak důležitá je dobrodružná hra pro zdraví dětí. Ukázalo se, že lezení po stromech, jízda na kole, skákání z výšky či hra bez dozoru rodičů zvyšuje u dětí psychickou odolnost a schopnost zvládat stres. Tím dochází k prevenci úzkostí a depresí. Efekt byl přitom výraznější u dětí z nízkopříjmových rodin.

Za extrémně důležitou vědci považují podporu dobrodružných her právě v současné době, kdy psychické zdraví dětí po dlouhých lockdownech mohlo značně utrpět. „Hra je pro děti instinktivní, prospěšná a plná svobody. Je dostupná všem a nevyžaduje žádné speciální schopnosti. Považujeme proto za nutné budovat a chránit přírodní areály, parky a dětská hřiště, která podpoří mentální zdraví našich dětí,“ uvedla vedoucí studie zveřejněné v časopise Child Psychiatry and Human Development Helen Dodd.

Zdroj: Goodnewsnetwork, University of Exeter, Springer

Za určitých okolností může být sledování zpráv i uklidňující, unikneme tak totiž nepříjemné nejistotě. Nicméně takový efekt dlouho nevydrží. Jak tedy zůstat informovaný, ale nebýt ve stresu z negativních zpráv?

1. Nastavte si limity pro čtení zpráv

Neustálým sledováním události minutu po minutě nic nezmůžete a sobě tím po psychické stránce jen uškodíte. Čím více času budete konzumací zpráv trávit, tím hůř se budete cítit. Proto je dobré omezit čas, kdy budete čerpat nové informace, na minimum. Je to samozřejmě těžké, odměnou vám však bude větší vyrovnanost, a tím pádem i lepší schopnost jednat a pomáhat.

Dávkujte si informace rozumně. Můžete si zvolit limit pro čtení zpráv třeba 15 minut denně. Většinou vám nic důležitého neunikne, a kdyby něco opravdu hořelo, většinou se to stejně dozvíte jiným způsobem, třeba prostřednictvím kolegů.

2. Dovolte si nebýt v obraze

S lepší dostupností informací máme pocit, že musíme být neustále v obraze. Vědět, kdo se jak vyjádřil, jaké jsou prognózy nebo co si o dané problematice myslí odborníci. Dovolte si čas od času vypnout a třeba celý den vydržet bez zpráv. Pauzu si můžete dát třeba o víkendu nebo když plánujete výlet do přírody. Přece nebudete celou procházku mít hlavu plnou pesimistických myšlenek.

Pokud si dovolíte na chvíli nebýt v obraze, budete mít čas si odpočinout, načerpat novou energii a do dalších dnů vejít s čistou hlavou.

3. Sledujte své pocity a promluvte si o svých obavách

Přehršle informací ve vás může vyvolávat nejrůznější pocity, většinou však negativní. Věnujte pozornost tomu, jak reagujete, a nevystavujte se dobrovolně bolesti a smutku. Pokud cítíte, že vás prohlížení fotek z války zraňuje, vyhněte se jim. Berte na sebe ohled tak, jako byste brali ohled na ostatní.

Jakkoliv je důležité nerozebírat s rodinou a přáteli celé dny jen válku, ještě důležitější je naučit se o svých obavách mluvit a nenechávat všechny ty negativní pocity uvnitř sebe. Jste-li ze současných událostí ve stresu, promluvte si o tom s blízkými.

4. Odložte telefon před spaním a po probuzení

Nepotřebujeme studie na to, abychom tušili, že není zrovna nejchytřejší hned po probuzení hltat nejnovější zprávy. Stejně tak před tím, než uléháte do postele, byste měli mobilní telefon raději odložit.

Pokud jste zvyklí ráno nebo před spaním projíždět média a zjišťovat, co je nového, zkuste tuto svou rutinu nahradit něčím, co vám nebude škodit, ale naopak prospívat. Co třeba krátké protažení nebo čtení knížky?

5. Dejte šanci i pozitivním zprávám

Pozitivní zprávy mají nepřekvapivě na naši psychiku příznivý vliv a mohou nám do života přinést trochu radosti. Není to o tom, že budete zavírat oči před vším špatným. Jde o to vidět i to hezké, co se na světě děje. Na Pozitivních zprávách pro vás každý týden připravujeme desítky článků, které vás pohladí na duši.

6. Budujte si nové návyky

Kontrolování médií je často jen zlozvykem, který neustále opakujeme, i když na vlastní oči vidíme, co to s námi dělá. Mnohokrát už ale bylo dokázáno, že špatné návyky se dají změnit, nebo alespoň omezit. Prvním krokem je uvědomit si škodlivost časté konzumace negativního obsahu. Druhým krokem je pak snaha o omezení přístupu k němu. Můžete si třeba nastavit časovače na určité aplikace na telefonu, nechat mobil ve vedlejší místnosti nebo si zapsat červený puntík do tabulky, kdykoliv své limity překročíte.

Autorský článek Anety Šmejcové

Nová studie zkoumala souvislost mezi optimismem a zdravým stárnutí u 233 starších mužů. Ti nejprve vyplnili dotazník o tom, jak se cítí a jak optimistický či pesimistický je jejich náhled na život. O 14 let později se zúčastnili výzkumu, při němž byli požádáni, aby podávali informace o každodenních stresorech ve svém životě. Také měli informovat o pozitivních a negativních náladách. „Tato studie zjišťovala, zda optimističtější lidé čelí každodennímu stresu lépe, díky čemuž mají jsou emočně stabilnější,“ uvedla autorka výzkumu doktorka Lewina Lee, odborná asistentka psychiatrie na lékařské fakultě Bostonské univerzity.

Je všeobecně známo, že stres negativně ovlivňuje celkové zdraví člověka. Vědci proto předpokládali, že optimistické nastavení mysli dovede zmírnit hladinu stresu. Optimističtí muži uvedli, že zažívají méně negativních nálad a naopak více pozitivních. V jejich životech došlo také ke snížení stresorů. Tato zjištění tedy naznačují, že optimismus může posilovat celkovou emocionální pohodu člověka, a to snížením stresových situací a taky jiným postojem k nim.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Earth