Podle odborníků z výzkumného týmu je tento krátký „digitální detox“ nejúčinnější u těch, kdo při vstupu do studie již trpěli mírnějšími až středními příznaky psychické nepohody. Výsledky ukazují, že omezení sociálních sítí může mít skutečný dopad na celkovou pohodu. Nejde přitom o izolovaný nález. Jiné vědecké práce rovněž potvrzují, že přestávka od online prostředí může snižovat úzkost, depresi a zlepšovat spánek nebo sebeúctu.

Na druhou stranu vědci upozorňují i na stinné stránky úplného odpojení: někteří účastníci během detoxu popisovaly zvýšený pocit osamělosti, což je pravděpodobně důsledek náhlého přerušení kontaktu s online komunitami. To naznačuje, že rovnováha mezi digitálním a offline životem je klíčová a že pauza od sociálních sítí by měla být promyšlená a přizpůsobená individuálním potřebám. Celkově však tento výzkum dodává naději, že i krátká změna ve způsobu, jakým trávíme čas na internetu, může mít pozitivní dopad na naši psychiku.

Australské úřady vycházejí z dlouhodobých výzkumů i zkušeností škol a rodičů, podle nichž děti tráví online prostředí stále více času, často bez dostatečné kontroly. Zákaz by měl přenést odpovědnost především na technologické firmy, které budou muset zajistit ověřování věku uživatelů. Právě to vyvolává debaty o ochraně soukromí a technické proveditelnosti, zároveň ale i otázku, zda se podobná opatření časem nerozšíří i do dalších zemí.

Austrálie tak otevírá důležitou diskusi o tom, kde leží hranice mezi svobodou internetu a ochranou dětí. Zastánci opatření věří, že jasná pravidla mohou mladým lidem pomoci znovu najít rovnováhu mezi online světem a skutečným životem. Kritici naopak upozorňují, že zákaz sám o sobě problém nevyřeší, pokud nebude doplněn vzděláváním a podporou zdravého digitálního prostředí.

Luis Fernando Sanchez je 35letý popelář z brazilského města Araras. Nevadí mu, že denně musí uběhnout přes 20 kilometrů a u toho sbírá odpadky. Svou práci totiž spojil s hudbou, tancem a trochu i atletikou, což mu vyneslo mimořádnou popularitu na sociálních sítích. „Vzhledem k tomu, že naše práce byla velmi vyčerpávající, na slunci i v dešti, pouštěli jsme si v kabině hudbu, která by nás trochu rozptýlila. Pak jsme vyvedli malý reproduktor ven a lidé si nás začali všímat,“ popsal začátky Luis Fernando, který se na stupátku pouští i do vyzývavějších póz a figur.

Popelář své kreace zveřejňuje na Instagramu, kde má už přes 850 tisíc sledujících. Doprovodnou hudbu volí tak, aby chytla za srdce co nejvíce lidí, mladé i starší. Dělá to prý jen proto, že se mu lépe pracuje a že rád rozdává radost. Obyvatelé ulic, kudy při svozu projíždí, někdy i čekají, jen aby se mohli na tančícího popeláře opět podívat. „Odstranili jsme několik předsudků. Dříve k nám lidé přicházeli a zacpávali si nosy. Dnes se za na námi honí a natáčejí si nás. Je to pro nás čest,“ tvrdí Luis Fernando.

Sociální síť poslala milionům mladistvých video, ve kterém je varuje před sextortionem, kybernetickým zločinem, který se v aplikaci rozšířil a v některých případech dohnal mladé uživatele až k sebevraždám. Vzdělávací kampaň byla zaměřena na teenagery v USA, Velké Británii a Kanadě. Kladla si za cíl zabránit případům, kdy se podvodníci vydávají za dospívající dívky a vyvíjí nátlak, aby jim mladiství poslali nahé fotografe. Pachatelé pak vydírají oběti výhrůžkami, že tyto snímky přepošlou jejich přátelům a rodině.

Mezi další opatření, které společnost Meta zavede, je to, že teenageři obdrží varování, pokud je kontaktuje někdo z jiné země, s kým nesdílejí společné sledující. Provozovatel sociálních sítí se už také spojil s krizovou textovou linkou v USA, aby zavedla nepřetržitý živý chat pro uživatele, kteří mohou hlásit problémy týkající se bezpečnosti dětí.

Současné nejznámější modely obvykle propojují dva druhy dat, kdy na základě textů dokážou vytvořit například obrázek. Model ImageBind je přelomový v tom, že se učí propojovat až šest dimenzí. Umí například na základě fotky psa přehrát zvuk štěkání nebo naopak po přehrání zvuků jedoucího vlaku ukáže fotku lokomotivy. Projekt zatím nemá žádné praktické využití a slouží jako základ k určitým pokusům zjišťujícím, co by budoucí systémy umělé inteligence mohly umět.

Zákon, který poprvé představil v listopadu 2022 Aurélien Taché ze Strany zelených, byl na konci března schválen parlamentem a v květnu poputuje do senátu, kde se očekává jeho podpora. Influenceři – tvůrci využívající své pověsti ke sdílení obsahu, který propaguje produkt nebo službu výměnou za peníze nebo věcnou výhodu – budou muset na fotce nebo videu viditelně uvádět, že používají filtr měnící jejich vzhled nebo že byla fotka jinak softwarově upravena. Novela tímto navazuje na starší zákon, který nařizuje označovat retušované a jinak zprocesované fotografie v reklamních kampaních.

Podle francouzského ministra financí Bruna le Mairea má zákon „pomoci omezit škodlivé psychologické dopady filtrů na sebedůvěru uživatelů.“ Sledování fotografií a videí „dokonalých“ lidí s sebou totiž nese riziko rozvoje anorexie, bulimie nebo depresí, čemuž chtějí francouzští zákonodárci předejít. Zároveň je cílem nastavit pravidla, v jejichž rámci je influencering brán jako povolání a jeho provozovatelé tedy musí brát ohled na své zákazníky.

Nově také influenceři nebudou moci propagovat kosmetické operace, finanční produkty nebo padělané služby. Pokud budou zviditelňovat sázkové a hazardní služby, budou muset do svého obsahu vložit informace s upozorněním na rizika, která s tím souvisejí. Regulace se týká francouzských tvůrců a těch, co cílí na francouzské publikum. Jelikož je norma označována za revoluční, je možné, že se stane inspirací podobným zákonům napříč světem.

Tříměsíční studie se zúčastnilo padesát studentů z šesti anglických univerzit. Převládaly ženy, mužů bylo pouze sedmnáct, průměrný věk respondentů byl 23 let. Podmínkou bylo, aby každý účastník používal sociální sítě, jako je například Facebook či Instagram. Náhodně byli rozděleni do tří skupin.

První skupina směla používat sociální sítě stejně jako dříve, bez jakýchkoliv změn. Druhá skupina měla snížit strávený čas na sociálních sítích o 15 minut denně a třetí je měla také omezit o stejný čas, ale měla během této čtvrthodiny dělat jiné volnočasové aktivity, jako je čtení či sport. Účastníci pak každý týden posílali vědcům podrobné informace o tom, kolik času strávili na jednotlivých sociálních sítích.

U některých se zlepšil spánek i nálada

Před a po studii respondenti vyplnili dotazník o svém fyzickém zdraví, kvalitě spánku, osamělosti, úzkosti a depresi. Výsledky byly pozoruhodné. První skupina, která neměla žádná omezení, zvýšila používání sociálních sítí průměrně o sedm minut denně. Druhá skupina používání snížila o 37 minut denně. U ní byly zjevné přínosy, kvalita spánku se zde zlepšila o 50 %, symptomy deprese se snížily o 30 % a celkový zdravotní stav se zlepšil.

Třetí skupina, která měla dobu strávenou na internetu nahradit jinou aktivitou, zvýšila používání sociálních sítí o 25 minut denně. Podle vědců může být jedním z důvodů chování třetí skupiny to, že říkat lidem, co mají dělat, může vyvolat odpor. Autoři analýzy upozorňují, že experiment prováděli na malé skupině účastníků a k potvrzení dosažených výsledků bude zapotřebí další výzkum.

Zjistili to vědci prostřednictvím studie vedené Výzkumným ústavem Children´s Hospital of Eastern Ontario (CHEO). Podle nich dospívající a mladí dospělí, kteří sníží používání sociálních médií o 50 procent, zaznamenají během několika týdnů výrazné zlepšení toho, jak se cítí ohledně svého těla. „Dospívání je křehké období. Snadno se tehdy rozvinou problémy s vnímáním vlastního těla, poruchami příjmu potravy a duševními chorobami,“ řekl hlavní autor studie Gary Goldfield, vedoucí vědec z výzkumného institutu CHEO. „Mládež tráví u obrazovek v průměru šest až osm hodin denně, z toho velkou část na sociálních sítích. Sociální sítě mohou každý den vystavit uživatele stovkám nebo dokonce tisícům obrázků a fotografií, včetně fotografií celebrit a modelek, což, jak víme, vede k idealizaci krásy, která je nedostažitelná téměř pro každého, což vede k větší nespokojenosti s vlastním vzhledem,“ dodal.

Výzkumu se účastnilo 220 studentů ve věku 17 až 25 let (76 procent žen, 23 procent mužů a jedno procento dalších), kteří byli pravidelnými uživateli sociálních sítí (alespoň dvě hodiny denně) a vykazovali příznaky úzkosti a deprese. V prvním týdnu experimentu byli všichni respondenti požádáni, aby používali sociální sítě jako obvykle, zatímco výzkumníci sledovali jakou dobu stráví u obrazovek. Poté polovina z nich snížila používání sociálních sítí na maximálně jednu hodinu denně. Na začátku i na konci experimentu museli účastníci ohodnotit, jak se cítí ohledně svého celkového vzhledu a hmotnosti. Experiment odhalil, že po třech týdnech jedinci, kteří omezili používání sociálních sítí, zaznamenali výrazné zlepšení v tom, jak vnímali svůj celkový vzhled a váhu, bez ohledu na pohlaví.

Jak jste dokázala nadchnout lidi k české literatuře pomocí sociálních sítí?
Bylo to spíše neplánované, měla jsem na Instagramu už nějakou základnu známých, kteří mě rádi sledovali pro moje literární tipy a různé básničky, asi 2 000 lidí. Přispěl tomu i literární podcast, který jsme dělaly s Lucií Zelinkovou. Pak byl covid, byli jsme zavření doma, nudili se a já narazila na TikTok. Začala jsem tam trávit hodně času a naučila jsem se vnímat trendy. Mrzelo mě, že je to pořád to samé dokola a lidé se hodně kopírují a videa nemají přidanou hodnotu. Tak jsem si řekla, že to zkusím sama. Jako první vzniklo na TikToku video Co by si autorky z 19. století oblékly v dnešní době. Video mělo velké ohlasy, tak jsem tvořila další a postupně jsem se přesunula i na Instagram. Hodně se to začalo sdílet a moje fanouškovská základna vystřelila nahoru.

Specificky jste se zaměřila na období národního obrození, proč?
Na bohemistice studujete všechny období, od starší české literatury až po 2. polovinu 20. století, současná literatura se tam nevyučuje. Každý se samozřejmě profiluje, zjišťuje, co ho baví nejvíce, a podle toho si nabírá různé semináře a předměty navíc. A já jsem měla k tomu 19. století asi nejbližší vztah, ani ne, že by mě to nějak hodně bavilo, ale bavil mě náš vyučující. Je to taková osobnost, kterou půlka studentů miluje a druhá nenávidí. Je kontroverzní a vyučuje svérázným způsobem, což mě zaujalo. Ale v té době jsem si říkala, že se tomu nikdy nebudu věnovat. (smích) Utekla jsem pak na žurnalistiku a chtěla jsem být spíše novinářka.

Takže jste nechtěla učit?
Já opravdu učitelkou být nechci. Moje máma je učitelka a moc dobře vím, co to s lidmi dělá. (smích) Já bych špatně snášela, že by do toho někteří studenti nebyli tak zapálení jako já. Ve skutečnosti je tam vždycky tak pět studentů, které téma zajímá a zbytek se těší, až hodina skončí. Moje ego by to nedalo. Školy si mě zvou na besedy cca jednou do týdne, a to mi úplně stačí.

Jak vaše besedy vypadají?
Mám v rámci besed tři témata – Rukopisy, Mácha, Tyl, Havlíček, Němcová a Světlá, Neruda, čímž pokrývám téměř celé 19. století. Učitel si vždy může vybrat, na co se zaměříme. Když mluvím o Máchovi, jsme na začátku národního obrození, u Němcové a Havlíčka se dotýkám politické situace a těžkých 50. let a u Světlé a Nerudy jsme v druhé polovině májovců. Je to takový historický exkurz. Přes tyto osobnosti lze krásně vyprávět české dějiny, úzce to spolu souvisí, proto tomu říkám Literární hysterie. Obecně je 19. století historicky těžké, ani učitelé to nemají úplně rádi, ale myslím, že skrz zajímavé vyprávění o postavách toho období je to pro všechny pochopitelnější.

Literární hysterie je i váš blog. Co tam lidé najdou, proč by ho měli sledovat?
Blog píšou hlavně moji sledující. Je pro nadšence do literatury, ale i laiky. Sdílíme tam různé knižní tipy a zajímavosti. Najdete tam třeba sérii od herečky Marie Doležalové o tom, jak se píše povídka. Jsou tam pozvánky na divadelní představení a recenze, úvahy a eseje na různá literární témata, články o životech autorů. Teď běží zajímavá série o pohádkách, co je v nich skrytého.

Sdílíte hlavně taková bulvárnější videa i ze soukromí českých autorů, kde jste se všechny ty informace dozvěděla?
Oficiálně se nic takového na bohemistice neučí, ale i učitelé tam nás potřebují něčím zaujmout, takže některé informace mám ze seminářů. Ale musela jsem samozřejmě číst životopisy, korespondence, poslouchám rozhlasové pořady například od Českého rozhlasu. Vše posbírám, nasosám, udělám z toho výcuc, a ještě si to třeba trochu okořením.

Používají vaše videa nebo odkaz na váš profil při výuce?
Určitě, i díky tomu mě zvou do škol na besedy. Když si organizuji své besedy pro veřejnost, tak se často ptám, co dělají, abych věděla, jaké mám publikum. Myslela jsem si, že moje cílovka jsou jen studenti před maturitou, ale těch je tam asi 5 %, pak jsou to laici, které baví můj Instagram nebo TikTok, další jsou studenti bohemistiky a velká část jsou právě učitelé a učitelky, kteří se přišli pobavit a inspirovat.

Váš sen bylo vydat knihu, a to se i díky tomu všemu povedlo. O čem vaše kniha je, proč by si ji lidé měli koupit a přečíst?
Je to kniha o národním obrození, o 19. století, vyprávím skrz životy našich spisovatelů historické a literární pozadí, podobně jako to dělám na besedách. Začíná to rukopisy a končí Národním divadlem. V devíti kapitolách najdete zábavu, vzděláte se, dostanete tipy na výlety, na četbu. Najdete tam i úryvky z korespondencí spisovatelů a je doplněné krásnými ilustracemi, které dělala moje mladší sestra.

Obecně je to takové dost nebezpečné a kontroverzní téma, moc dobře díky studiu bohemistiky vím, jak odborníci přistupují k tomuto druhu literatury. I já sama jsem se musela přesvědčit, že to není moc, že je to dobrý přístup. Myslím si, že tím těm autorům pomáhám, byli mezi mladými víceméně zapomenutí, a teď o nich lidé sdílí videa a zajímají se o ně, čtou jejich knihy. Bojovala jsem se svým sebevědomím a nepomohlo tomu ani to, že první nakladatelství od vydání ustoupilo, že je to moc kontroverzní. Naštěstí se ozval Albatros Media, a ti mě hodně nakopli.

Jaké jsou na knihu zatím ohlasy?
Řekla bych, že výborné. Viděla jsem už hodně recenzí, samozřejmě jsou i nějaké negativní, ale nic hrozného, že by to byl odpad a nedalo se ji číst. Je to zatím zhruba měsíc, co byla vydána, a prodalo se jí zatím docela dost, což mě těší. Doufám, v nějaký dotisk, kde bych mohla opravit překlepy, na které si čtenáři nejvíce stěžují.

Co chystáte do budoucna, posunete se v historii dále?
Plánuji se posunout, už přes léto jsem dělala divadelní besedu o Egonu Bondym a Honze Krejcarové, čímž jsme se šoupli do 20. století, a připravuji také besedu o Franzi Kafkovi. Je potřeba se posunout, i když se mi to nedělá jednoduše, protože Havlíček, Němcová a Tyl fungují na sociálních sítích jako persony a lidé si je oblíbili. Devatenácté století navíc mělo silné české spisovatelky. Bohužel v tom přelomu a začátku 20. století jich není tolik a já obsah chci mít genderově vyvážený. Budu to muset dobře vymyslet.

Vaší oblíbenou platformou jsou ještě podcasty, na čem teď pracujete?
Vymyslela jsem si podcast, který vypráví fiktivní příběh, ve kterém ale hrají skutečné postavy národního obrození. Jmenuje se to Národní opruzení a vystupují tam moje oblíbené postavy Němcová, Havlíček, Tyl, Světlá, Neruda atd. a vypraví příběh, který se stal mezi lety 1845–1848. V každé epizodě najdete historickou událost, která se opravdu stala, i když jinak je celý příběh smyšlený. Teď budu nahrávat poslední díl, který ukončí první sérii, a podle ohlasů budu pokračovat. Myslím, že by tomu dokonce slušela vlastní kniha.

Plánujete zůstat jen u online tvorby a knih, nebo byste se chtěla posunout do filmové sféry?
Já jsem v předchozím zaměstnání dělala produkční a začínala jsem v Centru dokumentu a publicistiky v ČT, tak bych určitě měla zájem podílet se třeba na nějakém dokumentu. Myslím si, že třeba takový Jan Neruda by si svůj dokument zasloužil. Určitě by mě to bavilo.

Medailonek
Karolína Meixnerová vystudovala bohemistiku a poté žurnalistiku. Již druhým rokem je aktivní na Instagramu a TikToku pod alter egem Zoe, kde sbírá fanoušky díky vtipnému obsahu, který pojednává o českých spisovatelích, jejich životech a historii. Vydala knihu Průvodce literární hysterií 19. století, nahrává podcasty, vede besedy a blog Literární hysterie. Za svou tvorbu byla nominovaná na Křišťálovou lupu.

Generace našich rodičů a prarodičů se snaží držet krok s dobou, ovšem počet aplikací a sociálních sítí nebo množství dezinformací je často nad jejich síly. O radu většinou žádají své děti nebo vnoučata, i když si občas připadají, že je otravují. Proto ve Vodafone dostali skvělý nápad přiblížit seniorům obsah internetu skrze jejich vrstevníka, který s nimi bude prozkoumávat taje internetu a sociálních sítí.

Z castingu, který společnost vypsala, vzešel jako vítěz pan Václav Ježek, který ve svých videích dokáže velmi poutavě mluvit o zkušenostech s technologiemi, a tak nadchne nejenom seniory. Do budoucna se chce dostat na všechny oblíbené sociální sítě, třeba i TikTok.

Zdroj: MAM, Vodafone

Věděli jste třeba, že správně někoho protežujeme před ostatními? A protěžuje se pouze kufr, který neseme do schodů. Nebo že můžete používat spisovně jak slovo brýle, tak brejle nebo polévka a polívka? To, a ještě mnohem víc, vám tyto účty objasní.

Hned několik profilů s tisícovkami sledujících najdete na Instagramu. Pravidelně přidávají různé češtinářské špeky a upozorňují na rozmáhající se nešvary. Nejznámější a nejsledovanější je rozhodně účet Červená propiska, kde u špatných a správných variant používají smajlíky, které vám hned řeknou, co (ne)použít. Pak tu máme třeba Čeština na pohodu nebo Češtinářské špeky. Pokud byste se chtěli dozvědět i něco o hovorové češtině, které se neustále rozvíjí, koukněte na zajímavý profil Čeština 2.0.

V profesních sférách je velmi známá a hojně sledovaná korektorka Alžběta Vintrová a její Pravopisné jednohubky. Můžete sledovat její LinkedIn profil nebo se na jejím webu upsat k pravidelné češtinářské náloži e-mailem.

Pokud si nějakým výrazem nejste jistí, nemusíte v knihovně hledat Pravidla českého pravopisu. Najdete je totiž na webu. Existuje i Internetová jazyková příručka provozovaná Ústavem pro jazyk český, kde byste měli najít odpověď na každou jazykovou nesnázi.

Zdroj: Internetová jazyková příručka, Pravidla českého pravopisu, Červená propiska, Češtinářské špeky, Čeština na pohodu, Čeština 2.0, Pravopisné jednohubky

Tmavé podchody ve velkých městech mají mnozí z nás spojené s nepříjemným pocitem a obvykle tu netrávíme víc času, než je pro rychlé projití nutné. Změnit to můžou vybrané pražské podchody, ve kterých nově přibydou velkoplošné malby.

Konkrétně se nové podoby v letech 2021 až 2022 dočká šest průchodů, mezi které patří třeba podchod k Thomayerově nemocnici, u zastávky V Sedlci v Praze nebo v ulici Makovského v Řepích. Ozdobí je různorodá díla zahrnující například graffiti, abstraktní motivy nebo černobílé postavičky lidí. Konkrétní umělce vybrala porota v programu Umění pro město, kterým Praha finančně podporuje současné umění v ulicích metropole. Soutěž pořádala Galerie hlavního města Prahy a Technická správa komunikací.

Umění pro dospělé

Zatímco v Praze se umění přesouvá do venkovních veřejných míst, ve Vídni pro sdílení vybraných děl zvolili virtuální prostor. Dosud sdílela Vídeňská agentura na podporu cestovního ruchu výtvory na Facebooku či Instagramu, odkud však byly některé příspěvky kvůli svému sexuálně explicitnímu obsahu smazané. Agentura si proto nově zřídila profil na sociální síti OnlyFans, kde uživatelé mohou sdílet i obsah pro dospělé.

Kromě možnosti sdílení odhalenějších výjevů má být účet také jedním z nástrojů, jak v zahraničí propagovat umělecká díla spjatá s Vídní a vzbudit zájem turistů o rakouskou metropoli. „Chceme ale také nastolit otázku, zda opravdu potřebujeme taková omezení (na sociálních sítích),“ uvedla mluvčí agentury Helena Hartlauerová ve vyjádření citovaném v deníku České noviny.

Zdroj: Pražská drbna, České noviny

Celebrity tak budou muset informovat své sledující, že ve zveřejňovaných příspěvcích použily zkrášlující filtry nebo retuše. Ty upravují domnělé nedostatky a zejména na Instagramu se těší velké oblibě. Norská vláda proto nechala vytvořit speciální označení, které bude v aplikaci sociálních sítí již brzy k dispozici. Informoval o tom deník The Independent.

Cílem je omezit zkreslující představy dospívajících o zdravém vzhledu. O tom, že obsah produkovaný influencery vytváří u mladistvých nezdravý tlak na to, jak by měli vypadat, se v Norsku debatuje už delší dobu. „Věříme, že by nové nařízení mohlo významně zmírnit negativní dopady, které zejména na děti a dospívající podobný obsah má,“ uvedlo ministerstvo v oficiálním prohlášení. Deník The Independent rovněž zmiňuje studii z roku 2019, která zjistila, že prohlížení snímků kosmeticky vylepšených žen prokazatelně zvýšilo touhu po kosmetické chirurgii, a to především u žen ve věku od 18 do 29 let.

Už jste viděli mapy, které zobrazují míru pocitu štěstí obyvatel jednotlivých zemí, roční množství zkonzumovaného ovoce či třeba legálnost konopí? Facebooková stránka I Fucking Love Maps má přes 790 tisíc příznivců a Izquierdo s Mangsetem zde denně zveřejňují příspěvky, které fanouškům rozšiřují obzory a znalosti o přírodě, lidstvu či způsobu, jakým žijeme. „Lidé v mnoha ohledech žijí lokálně, ale zajímají se o globální problémy. Myslím si, že i díky tomu je o mapy, které sdílíme, tak velký zájem,“ míní Mangset.

Kromě sdílení lásky k mapám a geografii je cílem také podpora tvůrců map, kteří se zveřejněním svého výtvoru zviditelní. „Mapy nevytváříme jen my, ale také ostatní lidé. Obvykle uveřejňujeme mapy, které nám připadají zajímavé, vtipné, chytré nebo jsou vytvořené pomocí pokročilých dat. Máme ale také slabost pro mapy, které zkrátka jen vypadají dobře,“ přibližuje proces selekce obrázků Mangset.

Za sedm let fungování profilu zveřejnili jeho autoři stovky příspěvků. Jako nejoblíbenější hodnotí Mangset mapu, která porovnává velikost Chile s velikostí Evropy. „Chile je překvapivě velké, ale jeho velikost je maskovaná mercatorovým zobrazením (druh úhlojevného válcového mapového zobrazení, pozn. red.),“ vysvětluje.

Román nese název Dette blir mellom oss, v překladu Zůstane to mezi námi. „Kniha je příběhem o mladé lásce, dospívání a hledání svého místa v životě. Je to příběh pro mladé vyprávěný tam, kde mladí příběhy hledají – na Instagramu,“ uvedli tvůrci projektu. Dílo se zařadilo mezi vítěze Fast Company 2021 World Changing Ideas Awards, obdrželo také nominaci na cenu Ministerstva kultury za literaturu pro děti a mládež.

Obsah knihy byl na Instagramu postupně zveřejňován po dobu 45 dnů. Každý den se na instastories poodkryl další úryvek příběhu doplněný fotkou, hudbou nebo videem. Profil bylo potřeba sledovat denně, aby čtenářům žádná část neunikla. Touto cestou si román přečetly na čtyři tisíce uživatelů. „Všeobecný pokles čtenářů mezi mladší generací znamená, že spousta z nich přichází o příběhy, které by jim mohly pomoct, dodat odvahu. Chtěli jsme se k nim proto dostat skrze literaturu, ale zároveň mimo knihy. Reakce byly ohromující. Ukazuje to, že dobře zpracované příběhy si vždy najdou cestu k lidským srdcím,“ doplňují tvůrci.

Zadavatelem poněkud specifické zakázky byl americký startup GoodTrust. České digitální studio Cleevio pro něj naprogramovalo aplikaci, v níž mají lidé možnost zaškrtnout účty, které chtějí po smrti uzavřít nebo archivovat. Zvolí také osobu, která bude za jejich deaktivaci zodpovědná. Jejím úkolem bude nahrát na rozhraní úmrtní list, který proces mazání spustí. Aplikace spolupracuje s více než stovkou populárních stránek a platforem, jako je Google, Facebook, eBay nebo Netflix.

Další možností, kterou aplikace nabízí, je nahrání posledního rozloučení, jež bude dostupné na vybraných účtech nebo jen pro pozůstalé. K dispozici je také úložiště důležitých dokumentů. Pozůstalí díky tomu nebudou muset pátrat po přístupech k elektronickým zařízením nebo hledat v šuplících všechny smlouvy k nemovitostem a pojištěním. Aplikaci už používá osm tisíc aktivních uživatelů měsíčně, kterým chce GoodTrust do budoucna nabídnout i možnost vytvoření závěti.

Nejlépe hodnocený instagramový učet měla mezi českými městy s více než deseti tisíci obyvateli Kadaň. Město používá výrazné a elegantní logo, publikuje své vlastní memy a podle porotců je účet @discover_kadan ve všech směrech maximálně profesionální. Hned na druhém místě se umístil profil hlavního města Prahy, @cityofprague, který má více než padesát tisíc sledujících. Žebříček uzavírá na desátém místě město Jihlava.

Soutěž pod záštitou Ministerstva životního prostředí České republiky pořádá již druhým rokem spolek Kvalikom, jehož cílem je zlepšovat způsob, jakým instituce komunikují s veřejností. Hodnocení je pak podle porotců založené nejen na kvalitě fotografií, ale i celkovém přístupu ke komunikaci, který zahrnuje například interakci se sledujícími uživateli, frekvenci příspěvků nebo kreativně zpracovaná krátká videa zvaná stories.

Sociální síť Clubhouse původně neměla být masovou záležitostí. I nyní si drží jistý punc exkluzivity. Pozvat vás do ní totiž může pouze registrovaný uživatel, který má navíc omezený počet pozvánek. Za krátký čas se ale stala síť velmi populární, a i když je zatím dostupná pouze pro operační systém iOS, vývojáři pracují také na její verzi pro Android.

Jak Clubhouse vlastně funguje? Představit si ji můžete jako velkou chodbu plnou přednáškových sálů s diskusemi na různá témata. Sami si můžete zvolit, jaké téma vás zajímá, do místnosti vstoupit a přednášky se zúčastnit pasivně, nebo se do ní aktivně zapojit. Obzvláště v době nouzového stavu tak může jít o příjemnou možnost interakce s novými lidmi nebo o sebevzdělávání.

Odborníci u vás doma

Diskuse v místnostech je vždy vedená řečníkem nebo řečníky, kteří její téma vymysleli. Nutno říct, že na Clubhouse najdete celou řadu českých celebrit, uznávaných novinářů i podnikatelů. Ti díky uvolněné atmosféře sociální sítě často prozradí více, než byste čekali. Kromě poslouchání řečníků máte také možnost přihlásit se o slovo a přispět svým názorem nebo se na něco zeptat. Clubhouse tak z pohodlí domova nabízí luxusní přístup k celé řadě zajímavých lidí, na které byste v reálu jen těžko narazili.

Trénink řečnických dovedností

Novou místnost může na Clubhouse založit každý uživatel. Je to tak jedinečná příležitost, jak si v poměrně bezpečném prostředí vyzkoušet mluvení před lidmi. Stačí zvolit téma a nabídnout zapojení vybraným hostům i náhodným uživatelům sítě. Pak už je na vás, jak debatu povedete, o čem budete mluvit a jak se vám podaří publikum zaujmout.

Nekonečná inspirace

Záběr tematických skupin na Clubhouse je tak pestrý, jako jeho uživatelé. Můžete zde narazit na zajímavé marketingové nebo businessové přednášky, sdílení sportovních zkušeností, anglické skupiny, ale i pokec o večerním dílu Výměny manželek. Aplikace běží na pozadí, a podobně jako podcasty tak může sloužit i jako podkres k úklidu nebo práci. Na rozdíl od podcastu, kde většinou slyšíte názor jednoho zpovídaného, zde můžete čerpat z debaty směsice mnoha lidí z různých koutů republiky i světa.

Teď a tady

Přesto, že Clubhouse je sociální síť a reálný život nenahradí, v něčem se mu přibližuje. Diskusní místnosti totiž fungují pouze v reálném čase. Vstoupit do ní můžete kdykoliv v průběhu konverzace, záznam toho, co bylo řečeno, ale nikde nenajdete. Podobně jako při cestě do divadla nebo na přednášku ve škole je proto správné načasování pro to, aby vám neuteklo nic důležitého, zásadní. Možnost si cokoliv, byť v online světě, naplánovat a těšit se na to, je podle nás v této době také pozitivní. Co myslíte?

Jedním z prvních, kdo se k tématu výrazněji vyjádřil, byla Kristýna Dolejšová, autorka projektu Za normální holky. Na svém osobním profilu @hellochristie mimo jiné napsala: „Párkrát mi přišla zpráva od neslyšících s dotazem, zda někdy budou epizody podcastu i s titulky. Utkvělo mi to v hlavě. A teď se pracuje na novém webu, kde bude možnost si podcasty nejen poslechnout, ale brzy také přečíst! Možná vás bude jen pár, kdo to ocení, ale já z toho mám velkou radost.“

Pravdou je, že předání informací nejen ve zvukové, ale i v textové podobě je dobrou zprávou pro spoustu lidí. Některé z nich při oznámení novinky v podobě titulků ve svých rozhovorech zmínila i DVTV: „Chceme vyjít vstříc vám všem, kdo jste po titulcích u našich rozhovorů dlouho volali. DVTV se tak stane přístupnou všem neslyšícím a i vy nyní můžete snáz ‚poslouchat‘ rozhovory třeba v práci nebo ve škole pod lavicí.“ Na Instagramu svá mluvená stories doplňují o psaný text například profily @karolinafour, @cukrfree, @andy.fitfab, @pisuprotozevino nebo @simonadockalova. Tyto vychytávky ocení třeba i rodiče se spícími dětmi nebo lidé jedoucí v tramvaji.

Největší radost ale mají lidé se sluchovým postižením, kterým se tímto otevírá obsah dosud nedostupný. „Trendu jsem si všimla a jsem za to vděčná. Nezdá se to, ale i taková zdánlivá maličkost udělá hodně. Děkuju za každého, kdo si dá práci s psaným textem pro nás, a doufám, že v budoucnu to bude všude,“ říká Alena Procházková, která je sama neslyšící.

Pojmenování nového nástroje není náhodné. Birdwatch neboli ptačí hlídka symbolizuje, že se sociální síť s modrým ptáčkem v logu spoléhá na všechny své uživatele, kteří zde nachází užitečné, poučné i zábavné informace. Názor komunity bude podle viceprezidenta Twitteru Keitha Colemana relevantnější než označování problematických příspěvků řídícími orgány sítě.

Vývojáři Twitteru se navíc nechtějí omezovat pouze na označení daného tweetu za pravdivý nebo nepravdivý. Systém Birdwatch proto uživatelům umožní zavádějící tweety nejen označit, ale navíc jejich závadnost i vysvětlit. Do komentářů tak budou moci doplňovat vysvětlující kontext diskutované problematiky a hodnotit komentáře ostatních. Poznámky s největším ohlasem se pak stanou součástí příspěvku tak, aby si každý uživatel mohl jednoduše ověřit relevanci informací a na daný tweet si udělat vlastní názor.

V testovací fázi funguje program Birdwatch na samostatné platformě. Také komentáře jsou proto viditelné pouze pro uživatele zapojené do pilotního projektu. Do budoucna má ale být běžnou součástí Twitteru. Autoři systému se už od začátku snaží komunikovat transparentně a na oficiálních stránkách zveřejňují veškerá data, která pro tvorbu nového hlídače využívají.