Co je Kabinet CB? Čemu všemu se organizace věnuje?

Kabinet CB je environmentální sociální podnik. Primárně řešíme předcházení vzniku odpadu na území města České Budějovice, respektive Jihočeského kraje. Věci (především nábytek a další vybavení domácnosti) a zbytkový materiál, který by jinak zbytečně končil na sběrném dvoře, sbíráme od lidí a firem a využíváme hned několika způsoby. Funkční a dále použitelné věci rovnou dáváme do prodeje nebo na vybavení bytů pro potřebné lidi, které nám doporučí neziskové organizace. Věci, které potřebují opravu nebo kompletní renovaci, posíláme do našich dílen. Konkrétně provozujeme dílnu renovační, čalounickou a šicí. Díky všem těmto činnostem a příjmům z nich můžeme zaměstnávat lidi s duševním i fyzickým onemocněním nebo sociálním znevýhodněním. Právě zaměstnávání lidí se specifickými potřebami je naše druhá a neméně důležitá aktivita.

Jak jste se vy osobně k tématu udržitelnosti dostala a proč jste se rozhodla centrum založit?

V rámci mého předešlého zaměstnání jsem spolupracovala s neziskovými organizacemi. Znala jsem jejich potřeby a také potřeby jejich klientů. V té době jsem také s manželem mimo jiné provozovala farmářské a řemeslné trhy v Českých Budějovicích. Tyto dvě aktivity se nějak spojily u komunity lidí, která nás obklopovala, a začala jsem dostávat nabídky i poptávky materiální pomoci. Ty se však často míjely v čase. Proto jsem si pronajala malý sklad a věci, které mi někdo nabízel, jsem začala uskladňovat, a hlavně distribuovat potřebným, na které jsem dostala tip od neziskovek. Postupně byl zájem ze strany dárců i potřebných tak velký, že jsme se rozhodli založit sociální podnik Kabinet CB. Primární tedy bylo téma pomoci a až časem se k tomu přidalo téma udržitelnosti a environmentálního vzdělávání. Těch nepotřebných, ale stále funkčních věcí je totiž obrovské množství!

Čerpáte inspiraci v zahraničí nebo jinde v ČR?

Zejména v začátku naší činnosti jsem čerpala zkušenosti hlavně ze zahraničí. První podobný provoz jsem viděla ve Vídni a totálně mě to nadchlo! Díky tomu jsem hned od začátku měla vysoké cíle, protože jsem chtěla během pár měsíců dohnat léta náskoku, který má před námi mnoho evropských zemí. To byl rok 2018. Dlouho jsem měla pocit, že jsem jediná v celé republice, která tohle řeší. Až v roce 2021, kdy se nám s kolegy z celé republiky podařilo založit Českou federaci reuse center a nábytkových bank, jsem se začala potkávat s provozovateli skvělých organizací, které řeší stejné téma po celé České republice. Vlajkovou lodí mezi reuse centry je například ostravské OZO, skvěle fungující nábytkovou bankou pak třeba Nábytková banka Libereckého kraje.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Jak vybíráte nábytek, který zrenovujete? Nebo dáváte šanci všemu funkčnímu?

Kromě environmentální a sociálního dopadu našeho podnikání, který jsem popsala výše, sledujeme samozřejmě i ekonomickou stránku. Ne všechny věci se vyplatí renovovat, ne všechny věci opravit jde. Za těch 5 let, kdy Kabinet CB provozujeme, už naši zaměstnanci dovedou tuto hranici odhadnout. Už nelitujeme těch věcí, které se „zachránit“ nepodaří, ale radujeme se z těch, které ano. Ale hodně hezkých příběhů zažíváme společně s našimi zákazníky a jejich zakázkami. Lidé k nám chodí s prosbami o renovaci věcí, jejichž oprava sice nedává ekonomický smysl, ale i tak se investici rozhodnou udělat kvůli vzpomínkám, památce a úctě k dané věci. Právě příběhy věcí a lidí, se kterými se potkávám, jsou silným hnacím motorem pro mou práci.

Spolupracujete při renovaci nábytku s řemeslníky nebo designéry, nebo vše děláte sami? Učíte se sami, nebo máte v týmu odborníky?

Nechtěného nábytku, který má potenciál pro další využití a opravu, je tolik, že potřebujeme ruce a talent všech vyjmenovaných. I tak máme bohužel stále plný sklad věcí, které čekají na opravu, a mnoho věcí jsme nuceni s díky odmítnout.

Dovednosti předáváte i dál prostřednictvím kurzů a workshopů. Je o ně velký zájem?

Máme radost, že o naše kurzy a workshopy zájem je a třeba na kurz základy renovace dřevěného nábytku jezdí lidi ze širokého okolí. Frčí i pletací káva, malování na hrnky nebo třeba punková výšivka. To byla novinka letošního roku, na které jsme spolupracovali s lektorkou Martinou Hamouzovou z Prahy. Po prázdninách připravujeme další novinky, je na co se těšit.

Mimo jiné spolupracujete s projektem Housing First. Řeknete nám o něm víc?

Tento projekt nám v kontextu naší činnosti dává velký význam. Vychází z podstaty, že dobrý život začíná důstojným bydlením. Tým lidí, který řídí tento projekt, nás oslovil pro spolupráci na vybavování bytů, které sežene od města nebo od soukromých osob. Za poslední dva roky jsme takto společně kompletně vybavili přes dvacet bytů. Na tomto projektu je mimo jiné krásně vidět i dopad naší činnosti. Kromě toho, že vybavíme byt, aby se v něm dalo pohodlně žít, současně vrátíme do oběhu 0,5-1 tunu nábytku a dalšího vybavení domácnosti, které by jinak skončilo na skládce. Předání každého takového bytu je vždy velmi dojemná událost, ale také zhmotnění toho, proč naši práci děláme.

Dana Kalistová je provozovatelkou environmentálního sociálního podniku Kabinet CB. Kromě toho také založila Nábytkovou banku Jihočeského kraje a Českou federaci nábytkových bank a re-use center. Čerpá z dlouholetých zkušeností s prací v neziskovém sektoru. Kromě záchrany věcí a udržitelnosti se soustředí také na sociální oblast a pomoc znevýhodněným lidem. Zaměstnává osoby se specifickými potřebami, díky projektu Housing First pomáhá vybavovat byty pro ty, kteří mají závažné zdravotní diagnózy a ocitnou se v nouzi.

Co je Modrý domeček a jaké je jeho poslání?

Modrý domeček je sociální podnik, který zaměstnává lidi s různým typem zdravotního postižení. Patříme v České republice k nejstarším a moc ráda říkám, že i k nejstabilnějším sociálním podnikům. Kromě kavárny provozujeme také cateringovou výrobnu a brzy otevřeme malou řemeslnou pekárnu.

Co vás inspirovalo k založení této kavárny pro lidi s handicapem?

V roce 1994 jsem jako ergoterapeutka odjela na stáž do Dánska a právě tam poznala chráněné kavárny. Kromě toho to byly hluboké rozhovory s moji kamarádkou a spoluzakladatelkou Modrého domečku Vlaďkou Hejmovou. Obě dvě jsme měly zkušenost se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením ze své původní profese. Chtěly jsme vytvořit důstojné pracovní podmínky, hezké pracovní prostředí a nabídnout férovou práci těm, kteří nemohli najít uplatnění na otevřeném trhu práce. Také jsme chtěly mít v Řevnicích, kde obě žijeme, místo se skvělou kávou a pěkným posezením.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Jakým největším výzvám jste čelila při zakládání (a i samotném provozu) této kavárny?

Těch výzev bylo mnoho a vůbec největší byla naučit se provozovat kavárnu. Dnes si říkám, jakou jsem měla odvahu nebo spíš nerozum se do podnikání v gastro oboru pustit. Také to trvalo velmi dlouho a stálo nás to mnoho sil a trápení, než se nám začalo dařit. Velkou zásluhu na pozitivní změně mělo oddělení podnikání od sociální služeb, které dodnes poskytuje naše mateřská organizace Náruč, a příchod skvělých kolegyň z byznysu. Až s nimi se nám začalo postupně dařit.

Zaměstnávat handicapované může být složité a zároveň obohacující pro obě strany. Co přináší tato práce vám? 

Máte pravdu, složité i obohacující to opravdu je. Moje práce mě nejen baví, ale dává mi velký smysl. Každý den vidím konkrétní pozitivní dopady našeho podnikání jak na kolegy, tak i na naše zákazníky a celou komunitu, která nás obklopuje. Věřím, že přinášíme do Řevnic nejen skvělé služby, ale stále ještě vzácný prvek solidárnosti a humanity. Kromě toho pozitivně ovlivňujeme přijímání lidí s odlišnostmi ve společnosti. Samozřejmě, ne každý den je svátek, podnikání v gastru přináší neustálé změny a těžkosti. Ale práce s lidmi se zdravotním postižením dává nadhled, naše všední problémy se najednou zdají malicherné oproti tomu, s čím se potýkají oni.

Vzpomenete si na nějaký příběh vašeho zaměstnance, který se vám vryl do srdce?

Za ta dlouhá léta bylo příběhů mnoho a drtivá většina z nich skončila dobře. Podělím se o takový obecný příběh, který je podobný u většiny našich kolegů. Přijde k nám uchazeč o práci, který je po dlouhodobé léčbě v psychiatrické nemocnici a vlivem nemoci i léků má velmi malou kapacitu pracovního výkonu. Nevěří si, je unavený, zpomalený a nejistý. Pravidelným docházením do práce se postupně začne stabilizovat, vrátí se mu tělesná a duševní pohoda. Lépe komunikuje s kolegy i se zákazníky, učí se novým dovednostem a pomalu se posouvá na složitější pracovní pozice. Někdy vidíme posun rychle, někdy potřebují kolegové delší podporu. Největší uspokojení přináší, když vidíme, že se i soukromý život našich kolegů zlepšuje. Mnohdy je to zásluha skvělé party, kterou v Modrém domečku máme.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Jak reagují na Modrý domeček zákazníci? 

Modrý domeček má opravdu širokou skupinu stálých zákazníků především z Řevnic a blízkého okolí. Všichni ví, že jsme chráněná kavárna, to ale neznamená, že nás mají šetřit a chodit sem ze soucitu. Vždy jsme dbali na to, aby byla kavárna hezkým moderním místem s profesionální obsluhou a skvělým sortimentem. Dá to práci a jsou i chvilky, kdy se něco nepovede. Potom jsme velmi vděčni za zpětnou vazbu, protože jenom tak se můžeme zlepšit. Víkendoví návštěvníci, to je úplně jiná skupina, mnohdy za celou návštěvu nepoznají, že je obsluhují kolegové se zdravotním postižením.

Jak vás mohou zájemci podpořit?

Nejvíc nás zájemci mohou podpořit, když přijdou do kavárny a dají si něco dobrého, nebo když si od nás jednotlivci či firmy objednají náš skvělý catering a dárky pro své zaměstnance a zákazníky. Denně rozvážíme do pražských podniků a institucí, které odpovědně nakupují a nepřímo nás tímto způsobem podporují. Čím dál tím častěji si také zákazníci pronajímají první patro kavárny, kde je velký hrací koutek a celé zázemí pro pořádání rodinných nebo dětských oslav.

Jaké jsou vaše plány nebo přání do budoucnosti ohledně provozu Modrého domečku?

Ten nejbližší plán je jasně daný, v lednu jsme zahájili nový projekt Modrá pekárna a připravujeme jeho velké otevření na začátku března. Zatím trénujeme receptury, vzděláváme se a zařizujeme obchůdek. Zavádění nové výroby je dlouhý proces, ale moc se na něj těšíme. Pekárna byla našim dlouhodobým snem a uvidíme, jestli v budoucnu přibude do naší gastro rodiny další člen.  

Zuzana Dudáková se původně věnovala fyzioterapii a ergoterapii, ale zaměstnávání lidí se znevýhodněním jí bylo vždy blízké. Založila Modrý domeček, sociální podnik, kavárnu a brzyi pekárnu. Nabízí také cateringové služby. Zaměstnává kolem 35 osob, které se potýkají s duševním či tělesným znevýhodněním. Někteří z jejích kolegů nazývají kavárnu druhým domovem – je to díky vstřícnému přístupu a dobrému kolektivu. 

Jak vás napadlo založit organizaci, která pomáhá zachraňovat památky?
Sám jsem několik let pracoval jako úředník v Praze a staral se o dotace na památky. Mluvil jsem s majiteli historických staveb, jezdil na odborné konference a více tak poznával svět kulturního dědictví. V roce 2007 jsem se rozhodl dělat věci, které mi v tomto oboru chyběly. Založil jsem organizaci, která ověřuje a publikuje informace, nabízí mezioborové propojování lidí, šíří osvětu a ukazuje příklady dobré praxe. Jednoduše řečeno přináší inspiraci v oblasti záchrany památek.

Jako první ale nevznikl přímo server PROPAMÁTKY, začali jste pořádáním konferencí, je to tak?
Všechny naše projekty vznikaly postupně, podle potřeb. První větší dlouhodobý projekt byla konference o obnově a využití historických budov. Já už jsem podobné konference díky své práci znal, ale přišlo mi, že jsou vždy zaměřené jen na jednu skupinu lidí, např. úředníci, neziskovky, restaurátoři, architekti apod. Chtěl jsem udělat konferenci, která by jedno téma přednesla všem těmto skupinám. V roce 2008 jsme se zaměřili na kláštery a místem konání byl dominikánský klášter v Praze. Tam jsme totiž měli od začátku také kancelář. Podobná setkání od té doby pořádáme každý rok, kromě covidové pauzy. Letos na podzim bychom měli opět navázat. Vždy se zaměřujeme na jiná místa podle toho, co se zrovna řeší. Konferenci pravidelně pořádáme přímo na místě, o kterém setkání je. A to napříč Českem. Měli jsme třeba historická nádraží, venkovské fary, kostely, pivovary, radnice, větrné mlýny apod. K tomu ještě pořádáme další akci zaměřenou na financování takových projektů. To je ale více diskuzní salón a ukazujeme tam hodně příklady z praxe.

Jak vaše činnost pokračovala?
Po konferenci jsme začali vydávat sborníky přednášek. Pořád jsem si ale říkal, že bych ty informace chtěl dostat ještě k dalším lidem. Napadlo mě tedy nabídnout platformu, kde by se všechny užitečné informace ohledně obnovy památek sdružovaly. Vytvořili jsme internetový portál, který má vlastní redakci, a pravidelně ho aktualizujeme. Najdete tam informace o financování obnovy památek, kontakty na ověřené firmy a odborníky z oboru. Denně publikujeme aktuální zprávy, rozhovory se zajímavými osobnostmi apod.

K tomu od roku 2012 vydáváme tištěný čtvrtletní časopis, kde lidé najdou důležité informace i aktuální dění v tomto oboru. Poskytujeme ho pořadatelům oborových konferencí a seminářů, posíláme na výstavy a workshopy, kde jsme mediálními partnery. K dispozici je také v řadě institucí, krajů, měst a ministerstev.

V týmu máme skvělé redaktory, ale i další důležité kolegy, kteří se starají třeba o účetnictví, pečují o dárce apod. Většinu z nich tvoří lidé s hendikepem. Fungujeme tedy jako sociální podnik, zaměstnáváme lidi s postižením a poskytujeme jim vhodné podmínky pro práci. Mohou pracovat z domova nebo si v práci i odpočinout, když potřebují.

Jak zapojujete společnosti a odborníky na vašem serveru?
Kontakty sbíráme na konferencích nebo když komunikujeme realizované projekty obnovy památek a historických budov. Nebo se nám hlásí i sami, zapisujeme do našeho seznamu ověřených kontaktů všechny, kteří mají nějaké relevantní zkušenosti v oboru (zhruba 3–5 realizací), abychom tyto reference mohli veřejně prezentovat. Zapisujeme je zdarma, takže je to postavené na důvěře, a zatím jsme problém neměli.

Spolupracujete s odbornými institucemi?
Ano, zejména s Ministerstvem kultury a Národním památkovým ústavem, ale i se spoustou muzeí a galerií. Spolupracujeme po odborné stránce, zveme je na naše konference, děláme s nimi rozhovory, ptáme se na názory. Myslím, že máme dobré vztahy. Oni na nás zase odkazují lidi, že u nás najdou relevantní informace k obnově památek. My vlastně naší činností doplňujeme jejich práci, některé informace, třeba přehled firem, nemohou takové instituce zveřejňovat u sebe, musejí být nezávislí. Vše jde ruku v ruce.

Jaký je váš pohled na stav českých památek, zlepšujete se to za vašeho působení?
Zájem se určitě zvyšuje, to vidíme i z dat, která máme k dispozici, a já jsem obecně optimista. Myslím, že u nás lidé vztah k památkám mají. Monitorujeme třeba veřejné sbírky na záchranu památek, začali jsme v roce 2012 a bylo jich 112, minulý rok jich bylo vyhlášených přes 300. S veřejnými sbírkami se pojí soutěž MÁME VYBRÁNO, kde hodnotíme, jak se takové projekty podařily. A je jich opravdu hodně. Samozřejmě jsou nějaká místa, kde je to kritičtější, ale obecně se o památky u nás pečuje dobře.

Máte porovnání, jak je to u nás a v zahraničí?
Měl jsem možnost navštívit Kosovo právě kvůli projektu záchrany památek, už je to tedy několik let, a tam musím říct, že na tom nejsou zdaleka tak jako my. Ano, je to země více poničená válkou, peníze se tam sice do přestaveb investují, ale jsou řešené velmi necitlivě. Nemají takový systém památkové péče jako u nás. Navštívil jsem také Francii a překvapilo mě, že ve velkých městech byly třeba kostely ve špatném stavu. Možná to je nějaký jejich vztah k církvi, ale u nás, byť jsou lidé převážně bez náboženského vyznání, kostely a podobné církevní památky stále uchovávají ve velké míře v dobrém stavu. Nejsme k tomu lhostejní. Hodně věcí obnovujeme i svépomocí.

Zmínil jste projekt MÁME VYBRÁNO, čeho se týká?
Když jsme začali monitorovat veřejné zakázky na obnovu památek, tak nikdo nevěděl, zda a jak jsou vlastně úspěšné. Také nám přišlo fajn, aby se takové projekty komunikovaly a inspirovaly další. Rozhodli jsme se proto připravit soutěž, kde se tyto sbírky mohou porovnávat. Projekty záchrany památek hodnotíme v různých kategoriích, dáváme možnost hlasovat i veřejnosti. Výherci pak své zkušenosti mohou sdílet na našich konferencích. Tato soutěž má i zajímavý mediální dosah, takže díky ní informujeme veřejnost o našich aktivitách. Kromě soutěže je součástí projektu zmiňované diskuzní setkání a také tištěný časopis – bulletin. Ten vydáváme ve spolupráci s krajskými úřady. Nově hledáme pro celý projekt i firemní partnery, které by záchrana památek napříč Českem zajímala.

Jste nezisková organizace, je těžké najít prostředky pro chod celé organizace?
Zdroje se snažíme diverzifikovat. Máme klub přátel, což jsou pravidelní dárci a podporovatelé, kterým naše práce dává smysl a užitek. Vždy jsme rádi za nové dárce, kterým není stav našich památek a historických budov lhostejný. Máme pro ně různé výhody, např. náš časopis, sborníky, apod. Dále také nabízíme placené služby, a to jak firmám, tak institucím. A dostáváme také státní příspěvky na zaměstnávání lidí s hendikepem, což je kolem 30 % rozpočtu. Ale ostatní příjmy jsou čistě na nás. Pro další hledání finančních zdrojů, tzn. rozvoj fundraisingu bych v letošním roce rád nabídl spolupráci novému kolegovi nebo kolegyni. Vidím totiž veliký potenciál nejenom v rozvoji dárcovství, ale také v navazování vztahů s mecenáši nebo v rozvoji CSR projektů. Nápadů mám v tomto směru hodně, ale nestíhám je realizovat. Cílem je pro nás široká paleta příjmů a tím i finanční nezávislost.

Medailonek

Aleš Kozák byl sám úředníkem, který řešil stav památek. Památky mu nebyly lhostejné, a tak od roku 2007 buduje komunitu lidí, kterým záleží na českém kulturním dědictví. Provozuje server propamatky.cz, vydává čtvrtletník PROPAMÁTKY, pořádá odborné konference a vyhlašuje soutěž MÁME VYBRÁNO. Záchrana památek se stala jeho životním posláním.

Úklidové služby

Na úklid kancelářských nebo soukromých prostor, praní prádla, čalounění i čištění koberců si můžete objednat služby sociálně znevýhodněných zaměstnanců ze všech koutů Česka. Využít můžete například Úklidovou službu Láry Fáry z Rychnova nad Kněžnou, službu Limpio z Prahy nebo ŠEDOVÁ clean service, o.p.s., která je aktivní na Hodonínsku, Břeclavsku, Hustopečsku, v Olomouci, Mikulově či ve Zlíně. O údržbu zahrad a odborné ošetření dřevin se pak postará třeba služba ABRI, s.r.o. z Královského Poříčí.

Velikonoční tabule

Velikonoce by se neobešly bez tabule plné sladkých i slaných dobrot. Pokud už máte pečení plné zuby, vyzkoušejte třeba dezerty z Café Atrium v Chomutově nebo mošty a džemy vyrobené z lokálního ovoce z Chotěnova, které připravuje sociální podnik Biobýt. V pražském Bistru Mezi řádky si můžete koupit slané i sladké pečivo či dezerty, nebo rovnou celý velikonoční catering.

Výzdoba domácnosti

Pěknou velikonoční výzdobu pak můžete zakoupit třeba v pražské Aranžerii, kde vám lidé s epilepsií, senioři a pečující maminky poskytnou květinová aranžmá do domácností i kaváren. Ručně vyráběná mýdla, náramky, keramiku a svíčky od lidí s mentálním hendikepem pořídíte v DobroDíle ve Dvoře Králové. Nákupem misek, hrníčků a dárkových předmětů pak podpoříte sociální dílnu ENVIRA, o.p.s. z Hostivaře.

Zdroj: Autorský článek Venduly Čermákové s využitím informací z České sociální podnikání

Aranžérie není jen obyčejné květinářství. Nápad na založení podniku se nenápadně vyvinul z kroužku vázání květin vedeným Společností E, ve které se práci s epileptiky dlouhodobě věnují. „Jedna ze zakladatelek Aranžérie, Martina, je sama maminka chlapečka s epilepsií. Jí samotné pomohlo, když si u květin a aranžování vyčistila hlavu a přišla na jiné myšlenky. Řekli jsme si proto, že by tento typ činnosti mohl vyhovovat i samotným epileptikům,“ popisuje Tereza Chvalová,
koordinátorka Aranžérie.

Projekt nabízí lidem s epilepsií i pečujícím osobám nejen příjemnou práci ve voňavém prostředí. Snaží se poukazovat také na znevýhodňování epileptiků v běžném životě. Většina z nich totiž podle zakladatelek projektu bojuje s předsudky, které jim komplikují navazování vztahů, studium i hledání práce. „V Aranžérii pracuji moc rád, miluji květiny. Rád se potkávám s ostatními zaměstnanci, se kterými mě spojuje podobný životní příběh. Tato práce mě uklidňuje, pomáhá mi překonat psychické a sociální potíže spojené s diagnózou epilepsie”, potvrzuje Tomáš, zaměstnanec Aranžérie, který trpí poúrazovou epilepsií.

Cílem Aranžérie je tak začlenit osoby s epilepsií do běžného života, dát dobrý příklad ostatním firmám i edukovat veřejnost. „Zaměstnanci u nás pracují v cela bezpečném a respektujícím pracovním prostředí, které je přizpůsobeno jejich individuálním požadavkům. Nejsou ale izolováni od ostatních. Společně s dalšími kolegy jsou všichni na jedné lodi a podílejí se na chodu květinářství,“ dodává Chvalová.

Kytka pro babi a dědu

Mezi nejdůležitější zakázky květinové dílny patří pravidelné objednávky na výzdobu firemních nebo kulturních akcí. V době omezení proto Aranžérie stála před nelehkým úkolem. Při přemýšlení, jak udržet pracovní místa pro všechny zaměstnance, se rozhodli potěšit staré lidi izolované v domovech seniorů.

V dárcovské výzvě Kytka pro babi a dědu si tak každý může objednat pugét nebo květinovou nadílku rovnou předplatit. Zástupci Aranžérie pak každý měsíc vyberou jedno ze zařízení v okolí a květinami potěší místní oslavence. Dárci pak zašlou osobní poděkování i fotografii obdarovaného. „Výzva Kytka pro babi a dědu vystihuje přesně to, proč jsme dílnu založili. Dáváme práci lidem s epilepsií, šíříme radost a dáváme našemu sociálnímu podnikání další rozměr. A vše podtrhuje skvělý kolektiv, který za celou dílnou Aranžérie a Společnosti E stojí,“ uzavírá Tereza Chvalová.