Výzkum nebyl snadný. Nejprve odborníci pomocí Schirmerova testu změřili objem slz produkovaných osmnácti psy v běžném domácím prostředí s jejich majitelem. Následně porovnali jejich množství s objemem vyprodukovaným během prvních pěti minut po shledání těchto čtyřnohých mazlíčků s jejich majiteli po odloučení delším než pět hodin. Zjistili tak, že psi po shledání s páníčky produkují výrazně více slz. Při setkání se známým člověkem, který nebyl jejich majitelem, se to ale nedělo. „Jedná se o první práci, která prokazuje, že pozitivní emoce stimulují sekreci slz u nehumanoidního tvora a v procesu hraje roli oxytocin,“ uvedl tým.

Zároveň se podařilo zjistit, že slzící psi podněcují lidi, aby o ně více pečovali. Tým předložil 74 účastníkům 10 fotografií pěti psů, které zachycovaly každé zvíře v běžném stavu a pak s vlhkýma očima. Lidé na pětibodové škále hodnotili, jestli se chtějí zvířatům vyhnout, nebo se o ně starat. Psi se slzícíma očima získali o 10 až 15 procent více lidí, kteří o ně chtěli pečovat.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Current Biology

S novinkou přišla jako první Velká Británie. Tamní síť supermarketů Waitrose začala ve svých obchodech nabízet odrůdu Sunions, kterou popisuje jako „hnědou, neslzavou a sladkou“. Označuje ji jako přelomový produkt pro kuchaře, které trápí podrážděné oční sliznice při krájení cibule. Novinku uvedl řetězec na trh se sloganem „ani jedna slza“. Vyšlechtění tohoto plodu prý trvalo přes třicet let. Důležité je, že jsme se jej dočkali. Podle všeho však tato odrůda chutná o něco jinak než klasická cibule, na kterou jsme zvyklí. Může za to její sladká chuť, díky které se však údajně hodí do většiny pokrmů. Jestli je to pravda, zjistíme nejspíš až když ji ochutnáme.

A proč nás cibule při krájení tolik dráždí? Jedná se o ochrannou reakci plodu, která jej má ochránit před nebezpečnými organismy a živočichy, mezi které se počítá i člověk. Cibule zkrátka nechce být snězena. Zabránit slzení při krájení běžné cibule je v podstatě nemožné.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Radio Wave