Příslušníci kmene Bajau se dovedou potopit až do 70metrové hloubky pouze s pomocí sady závaží a dřevěných brýlí. K nadprůměrným plaveckým schopnostem nepřispívá pouze mimořádná kapacita plic, ale i genetická mutace známá jako „gen mořského kočovníka“. Indonéští „rybí lidé“ mají neobyčejně velkou slezinu. „O lidské slezině nemáme z hlediska fyziologie a genetiky mnoho informací. Víme ale, že tuleni, kteří se potápějí hluboko, jako například tuleň Weddellův, mají neúměrně velké sleziny. Napadlo mě, že pokud tuleňům dopřál přírodní výběr větší slezinu, pak by to mohlo mít podobnou souvislost i u lidí,“ řekla doktorka Melissa Ilardo z Univerzity Cambridge.

Při ponoření těla do vody hraje tento oválný orgán zásadní roli. Slezina se aktivuje, smrskne, a do krevního oběhu vypustí okysličené krvinky, čímž může množství kyslíku v lidské krvi zvýšit až o 9 procent. Větší slezina tak dává členům kmene Bajau genetickou výhodu při zadržování dechu a plavání pod vodou. „Domníváme se, že u Bajau došlo k adaptaci, která zvýšila hladinu hormonů štítné žlázy, a tím zvětšení sleziny,“ vysvětlila Ilardo.