SRT-H nepracuje podle předem připraveného scénáře, ale rozhoduje se podle toho, co „vidí“ v reálném čase a co slyší od týmu. Výzkumníci jej vyvíjeli tak, že ho nechali sledovat videa s průběhem operací na prasatech a z nich se učil. V praktickém testu pak robot zvládl sedmnáct po sobě jdoucích kroků, které zahrnovaly přichycení svorek, řezání a přestavbu tkáně. Výsledky? Jeho výkon byl srovnatelný s lidským chirurgem.

Tento úspěch otevírá dveře nové éře robotické chirurgie. Výzkumníci plánují další testy, aby ověřili, že systém zvládne reagovat i v různých podmínkách. Pokud se podaří doladit bezpečnostní mechanismy, autonomní chirurgové by jednou mohli pomáhat i v menších nemocnicích, kde chybí odborníci. Díky nim by mohly být operace dostupnější, přesnější a bezpečnější.

Technologie inspirovaná motýly

Tým vědců z Technické univerzity v Darmstadtu a Helmholtzova centra v Drážďanech-Rossendorfu se při vývoji křídel inspiroval jedinečnou schopností monarchových motýlů absolvovat dlouhé migrační trasy mezi Kanadou a Mexikem. Každý podzim se miliony těchto motýlů vydávají na 4 828 km dlouhou cestu do jihozápadního Mexika, kde stráví zimu.

Nová robotická křídla napodobují efektivní let motýlů kombinací pohybu s pasivním ohybem, což je v technice zatím velmi vzácné. Profesor Oliver Gutfleisch a Dr. Denys Makarov vedli tým, který použil ohebný plast s mikroskopickými magnetickými částicemi k výrobě těchto křídel.

Unikátní materiálové složení

Křídla jsou vyrobena z kompozitu termoplastického polyuretanu a magnetického prášku mikronové velikosti. Vědci použili technologii 3D tisku s práškovým ložem (PBF) k vytvoření různých designů.

Při vystavení externímu magnetickému poli se křídla ohýbají podobně jako ta motýlí. Po tuctu testovacích verzí se vědcům podařilo vytvořit křídla, která se velice podobají těm přírodním.

Ilustrační foto: Pexels

Možné aplikace

Vývoj těchto křídel by mohl mít široké využití. Například v oblasti životního prostředí by mohly robotičtí motýli monitorovat populace opylovačů nebo měřit kvalitu ovzduší.

Další potenciální využití se nabízí v záchranných operacích. Jejich lehká a energeticky úsporná konstrukce by mohla umožnit průzkum nebezpečných oblastí bez rizika a nutnosti nasazení lidských záchranných týmů.

Budoucnost v medicíně

Magnetická křídla by mohla najít využití také v medicíně, konkrétně při minimálně invazivních operacích. Možné je i využití v oblasti umělých svalů nebo materiálů, které se mohou tvarovat na požadání.

Aktuálně křídla potřebují externí magnetické pole ke změně tvaru, ale vědci pracují na integraci magnetických generátorů přímo do budoucích verzí technologie.

„Plánujeme zkoumat, jak modifikace magnetických polí mohou umožnit složitější pohyby a lepší kontrolu,“ uvedl Muhammad Bilal Khan, jeden z hlavních autorů studie.

Tato průlomová studie byla publikována v prestižním časopise Wiley Advanced Intelligent Systems.

Vedle typických rysů v obličeji, jako jsou velké kulaté oči, buclaté tváře, drobný nos a vysoké čelo, jde i o poměr velikosti těla a hlavy a o určitou „neohrabanost“. A to přijde lidem roztomilé. Tyto rysy vyvolávají vrozené, instinktivní reakce. Vzbuzují u člověka přesvědčení, že se o daného tvorečka chtějí starat. A platí to pro všechny lidi na světě. 

Reakce na rysy charakteristické pro roztomilost se podle Norberta Sachsera z Institutu pro neurovědy a behaviorální biologii Münsterské univerzity projevují už u čtyřměsíčních dětí. „Samozřejmě jim nejde klást otázky, ale lze jim ukazovat různé obrázky a pak sledovat, jak dlouho se tato miminka kam koukají,“ popsal Sachser. Dodává, že větší pozornost věnují obrázkům splňujícím kritéria roztomilosti.

Ostatně toho, jak na lidi působí koncept roztomilosti, využívá i reklamní branže. Vysledovat se to dá u aut nebo u robotů. „Třeba roboti fungující jako ošetřovatelé jsou mnohem lépe přijímáni, když splňují kritéria pro dětskou roztomilost,“ uvedl Sachser.

Robota rakouského výrobce představila společnost Požární bezpečnost. Pásový robot vybavený kamerou a ovládaný na dálku se dá osadit čerpadlem, transportními nosítky nebo hasicím systémem. „Zatím to funguje v Rakousku a v Německu, tady v České republice zatím ti roboti rozšíření nejsou,“ řekl Martin Voráček za vystavovatele. Firma GoodPRO z Přeštic na Plzeňsku, která vyrábí zásahové oděvy pro hasiče, zase na akci představila obleky s aktivní ochranou. Díky tomu, že jsou osazené elektronikou, umí hasiče upozornit na hrozící nebezpečí a aktivně s ním komunikují. 

Pyrocar je jedním z největších setkání automobilů hasičů, jejich řidičů a osádek v Česku. Tento rok se konal po pětileté přestávce. Veletrhu se účastnilo skoro 250 sborů dobrovolných hasičů, na travnaté ploše přibyslavského letiště bylo možné vidět okolo 350 hasičských vozů, celkový počet techniky byl ještě vyšší. „Je to určité poděkování dobrovolným hasičům za jejich práci. Mohou se sejít na jednom místě a mohou vidět v podstatě v tuto chvíli to nejlepší z hasičské techniky, co v České republice máme,“ uvedla Monika Němečková, starostka Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. 

Tato iniciativa je součástí závazku představených svatyně v okrese Triššúr přestat používat při slavnostech živá zvířata. Robotického slona chrámu věnovala indická pobočka organizace na ochranu zvířat PETA a herečka Párvatí Thiruvothuová. „Jsme nesmírně šťastní a vděční za tohoto mechanického slona, který nám pomůže provádět naše rituály a slavnosti bez krutosti. A doufáme, že i další chrámy budou uvažovat o nahrazení živých slonů pro rituály,“ uvedl podle stanice CNN hlavní duchovní chrámu Rádžkumár Nambúthiri.

Sloni hrají ve státě Kérala důležitou roli při chrámových slavnostech. Jsou při nich však spoutaní, osedlaní a nazdobení. Zvířata jsou vystavena extrémně hlasitým zvukům, trestům a bití. Řešením by proto mohlo být pořízení mechanických slonů. Ten, který bude nyní v Indii používán, je vysoký přes tři metry, váží 800 kilogramů a má železný rám.

PetBot Loona, vyrobený robotickou společností KEYi Technology, je malý robot připomínající psa. Projekt byl nedávno představen na Consumer Electronics Show (CES) a společnost momentálně shromažďuje finanční prostředky na tento projekt na Indiegogo (platforma pro získávání finančních prostředků).

„Loona je chytrý, intuitivní, láskyplný a hravý společenský robot, navržený pro lidi a domácí mazlíčky,“ uvádí v prohlášení, které je součástí mediální sady od výrobců. Loona totiž své majitele umí přivítat, pozoruje je, když jdou kolem, a umí vyjádřit i radost. Dále také umí kýchat, škrábat, aportovat a prozkoumávat své okolí. Nad rámec běžných schopností domácího mazlíčka také beatboxuje, tančí a pózuje. To je spousta funkcí pro jednoho malého robota.

A její cena je vzhledem k faktu, že při správné péči zůstane se svými majiteli navždy, velice příznivá. Vyjde na 449 USD (necelých 10 000 CZK).

Jak Loona funguje

Loona využívá vidění, naslouchání a haptické vnímání, aby se zapojila do okolního světa, díky čemuž umí velmi citlivě reagovat na své okolí. Loona díky vidění umí rozlišit až 20 tváří současně, rozpoznat svého člověka v davu a reagovat na gesta rukou.

Poslech jí umožňuje vědět, kde se její majitel nachází, probudit se, když na ni člověk zavolá speciálním slovem, zároveň zvládá porozumět a reagovat na hlasové příkazy. A finálně, haptické vnímání jí umožňuje vnímat dotyky a odpovídajícím způsobem reagovat prostřednictvím hmatových senzorů, a to zejména na temeni hlavy.

Kromě toho má i široký repertoár čítající přes více než 700 různých emociálních reakcí, které vyjadřuje prostřednictvím své tváře na LCD obrazovce a pohybů nohou a uší.

Všestranný robot

S Loonou to však není vše jen o zábavě a hrách. Loona je pro bezpečnostní účely vybavena kamerou a reproduktorem. Když jsou její majitelé pryč, mohou svůj domov sledovat a kontrolovat právě pomocí její kamery.

V neposlední řadě se Loona může pochlubit dvěma typy pohybu: rychlým pohybem na čtyřech kolech a dvoukolovým vyváženým pohybem. Je vybavena 3D inteligentním plánováním trajektorie, takže se snadno přizpůsobí prostředí, ve kterém se nachází.

Loona je zkrátka ideálním společníkem pro lidi i domácí mazlíčky, s oběma komunikuje důvěryhodným a přátelským způsobem.

Zdroj: Interesting Engineering

Jeden mravenec objeví nové hnízdo a naučí se k němu dostat i ostatní. Jak se mravenci navzájem učí? Tak zněla otázka, na kterou hledali vědci odpověď pomocí malého robota. Výsledky, které byly zveřejněny ve vědeckém časopise Experimentální biologie, potvrdily, že proces je nám nyní již známý.

Jak to tedy mezi mravenci chodí? Podle vědců se novou cestu naučí díky tzv. tandemovému běhu. Jeden mravenec pomalu vede druhého mravence k novému hnízdu, ten si cestu zapamatuje tak dobře, že jí dokáže k cíli dovést zase dalšího svého druha. A tak to pokračuje dál.

Experiment proběhl úspěšně. Vědcům se podařilo naučit živého mravence novou cestu pomocí vyvinutého robota. Výzkum je tak dalším krokem k zjištění, jaké faktory za úspěšným učení stojí.

Mravenec byl prvním živým tvorem kromě člověka, u kterého byl prokázán proces učení. To, že se nyní vědcům podařilo sestrojit robota, který dokáže učícího mravence nahradit, dokazuje, že už jsme pochopili základní prvky mravenčího chování.

Zdroj: Phys.org, sciencedaily.com

Cesta na Rudou planetu trvá podle NASA přibližně sedm měsíců, přičemž vzdálenost činí přes 480 milionů km. To není zrovna blízko, pokud potřebujete navigaci v případě lékařské pohotovosti. Je to problém, který se odborníci pokoušejí vyřešit léta, a odpovědí může být malý robotický chirurg s názvem MIRA (zkratka pro miniaturizovaný robotický asistent in vivo), který bude už v roce 2024 poslán na ISS na testovací misi.
MIRA je výtvorem Shanea Farritora, profesora inženýrství na University of Nebraska-Lincoln v USA, který tuto technologii zkoumá posledních 20 let. Práce jeho týmu upoutala pozornost NASA, která podpořila výzkum částkou 100 000 dolarů, aby mohl být robot přípraven k nasazení.

Jak zařízení MIRA funguje?

Malý robot vážící méně než kilogram v podstatě vypadá jako válec se dvěma pohyblivými hroty na dně, které jsou schopné prořezávat lidskou tkáň a držet předměty (a části těla). Nenechte se ale zmást jeho relativně jednoduchým vzhledem. Podle jeho tvůrců může MIRA fungovat i jako asistent lékaře fyzicky přítomného na operačním sále. Zejména proto, že je tak malý a lze jej vložit do těla pacienta malým řezem, což umožňuje lékařům provádět břišní operace minimálně invazivním způsobem. Zároveň zvládá fungovat jako zařízení umožňující lékařům provádět operace na dálku.

Tímto způsobem je robot revoluční a mohl by potenciálně umožnit astronautům zapojených do dlouhých, vzdálených vesmírných misí, jako jsou ty na Mars, aby byli v případě naléhavé potřeby lékařsky ošetřeni, i když chirurg není fyzicky přítomen.

Na palubě ISS bude MIRA pracovat autonomně bez pokynů osobního lékaře. Robot ale nebude testován na lidech, omezí se na stříhání natažených gumiček a tlačení kovových kroužků po drátu, imitující gesta prováděná při skutečných operacích.

MIRA ještě není zcela připraven k vyslání na mise do hlubokého vesmíru. Musí být provedeno rozsáhlé testování, aby se odborníci ujistili, že jeho použití je bezpečné a že je dostatečně odolný, aby mohl cestovat do vesmíru.

Chirurgie se na místech s nulovou gravitací nikdy předtím neprováděla, ale bude určitě potřeba, protože lidé se začnou ve svých vesmírných průzkumech odvažovat dál a dál. Možnost lékařského ošetření tak brzy bude nutnou výbavou.

Zdroj: Euro News

Přestože se zvířata rodí se svalovými koordinačními sítěmi umístěnými v jejich míše, naučit se přesný pohyb svalů a šlach nohou nějakou dobu trvá. Zpočátku se mláďata zvířat silně spoléhají na míšní reflexy, které jim pomáhají vyhnout se pádu během prvních pokusů o chůzi. Musí cvičit pokročilejší a přesnější ovládání svalů, které je charakteristické pro dospělá zvířata, dokud se nervový systém dobře nepřizpůsobí svalům a šlachám nohou.

Vědci z Institutu Maxe Plancka pro inteligentní systémy ve Stuttgartu se rozhodli tento proces učení se důkladněji zmapovat. Vyvinuli čtyřnohého robota o velikosti psa, který se postupně naučil chodit. „Hledali jsme odpověď tím způsobem, že jsme sestavili robota, který má reflexy stejné jako zvíře a učí se z chyb,“ řekl hlavní autor studie Felix Ruppert. „Pokud zvíře klopýtne, je to chyba? Ne, když se to stane jednou. Ale pokud často klopýtá, umožňuje nám to měřit, jak dobře robot chodí,“ dodal Ruppert.

Jak to funguje?

Učící algoritmus, který doktor Ruppert a jeho tým zkonstruovali, simuloval řídicí parametry centrálního generátoru vzorů (CPG) a také reflexy, které jsou charakteristické pro živé bytosti. U zvířat jsou tyto CPG sítě neuronů v míše, kde produkují periodické svalové kontrakce a napomáhají generování rytmických úkolů, jako je chůze, trávení nebo mrkání.

Dokud zvíře chodí po rovných plochách, CPG stačí k ovládání pohybových signálů z míchy. Pokud však tvor klopýtne, zaktivují se reflexy a upraví pohybové vzorce, aby zvíře nespadlo. Ačkoliv u novorozených zvířat nejsou CPG ještě dostatečně upraveny a zvířata často klopýtají, rychle se naučí, jak jejich CPG a reflexy ovládají svaly a šlachy nohou. „Nemůžeme snadno prozkoumat míchu živého zvířete. Chůzi můžeme tedy zkoumat pomocí robota,“ doplnil spoluautor studie Alexander Badri-Spröwitz, odborník na mechaniku.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Nature Machine Intelligence

S robopsem pracují vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT). V minulých týdnech se tak jejich „zvířátko“, autonomní robot SPOT od společnosti Boston Dynamics vybavený robotickou rukou, vydal do podzemí. Tým robotiků z Fakulty elektrotechnické ČVUT při průzkumu otestoval také pohyb tohoto robopsa v podzemí a nasbíral informace pro modely šíření rádiového signálu. „SPOT v kolektorech sbíral data pro výzkum v oblasti šíření signálu v uzavřených prostorách, které náš tým využije při testování komunikačních technologií a modelování nových způsobů komunikace v náročném prostředí,“ říká profesor Jan Faigl, vedoucí laboratoře výpočetní robotiky při katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Robot vybavený mnoha senzory si při pohybu vytváří mapu, kterou pak lze využít i k přípravě virtuálních prohlídek. „Výhoda robota s robotickou rukou je, že v ruce má kameru a je schopen dívat se na nějaké zajímavé věci. Třeba sledovat linie a inženýrskou síť,“ popsal Faigl s tím, že robota je tak možné využít i ke kontrolám. Díky robotovi se také podařilo nasbírat data pro predikci šíření signálu.

Zdroj: České noviny, ČVUT

Podle japonských výzkumníků se tak roboti ještě více přibližují lidem. Prst, který se dovede sám hojit, je po technické stránce velmi vyspělou záležitostí. Stírá totiž hranici mezi živou tkání a strojem. „Překvapuje nás, jak dobře se kožní tkáň přizpůsobuje povrchu robota,“ uvedl vedoucí projektu Šódži Takeuči, profesor na univerzitě v Tokiu. „Tato práce je prvním krokem k vytvoření robotů pokrytých živou kůží,“ dodal.

Cílem vědců bylo roboty zlidštit. „Myslím, že živá kůže je nejlepší možností, jak dát robotům vzhled a na dotek dojem jako z živých tvorů, protože je to stejný materiál, který pokrývá těla zvířat,“ řekl Takeuchi. Podle něj mají takové pokroky potenciál vybudovat nový vztah mezi lidmi a roboty.

Zdroj: Radio Wave, The Guardian

Maliny, kterými si Britové přisladí snídaňovou kaši, nemusely nutně projít lidskou rukou, ale jedním ze čtyř ramen nového robota. Jde o první takový stroj, který se dostal až do tvrdého komerčního provozu, jehož produkty končí na pultech obchodních řetězců. Jde rovnou o dva kusy od firmy Fieldwork Robotics, která byla založena, aby uvedla na trh výzkum z Plymouthské univerzity. V současné době se prohání po portugalských sklenících na farmě firmy Summer Berry Company, která dodává dužnaté plody do největších britských supermarketů.

K využití robotů vedl nedostatek pracovní síly způsobený kombinací brexitu a koronavirové pandemie. Eelektroničtí sběrači jsou vysocí 1,8 metru, disponují čtyřmi rameny vytištěnými na 3D tiskárnách, která sbírají simultánně. Největším oříškem pro vědce bylo zajistit, aby stroj měkký plod při sběru nepoškodil. „Maliny jsou velmi jemné, takže jsme museli vyvinout technologii, která dokáže vyvinout dostatečný tlak na uvolnění plodů ze stopky, aniž by je poškodila. Zároveň jsou naše senzory nyní tak vyspělé, že dokáží určit, zda je ovoce připraveno ke sklizni, nebo ne, což znamená, že se sklízí jen to, co lze prodat,“ vysvětluje pro The Guardian ředitel Fieldwork Robotics Rui Andres.

Z původního času 1 minuty na 1 malinu se roboti postupem tří let vyšvihli na kilogram za hodinu. Společnost přitom doufá, že se jí v budoucnu podaří dosáhnout mety 4 kilogramů. Po splnění tohoto cíle předčí robot s 25 tisíci nasbíranými kusy člověka, který jich za 8hodinovou směnu dokáže sebrat o 10 tisíc méně. S tím, že vývoj stál v přepočtu téměř 60 milionů korun, jde stále spíše o hudbu budoucnosti. Zájem ostatních farmářů však naznačuje, že se tato doba blíží. Poptávky se hromadí každý týden a na farmě v portugalské Odemiře chce její majitel v příštím roce „zaměstnat“ na čtyři desítky automatických sběračů.

Britové se toho, že roboti vezmou práci lidem, neobávají. Sběr ovoce a zeleniny je odvětví spoléhající na levnou pracovní sílu a nechvalně proslulé špatnými pracovními podmínkami. Podle obchodní komory British Summer Fruits je třeba ke stávajícím 30 tisícům půlročních pracovních víz vydat dalších 10 tisíc a roboti spíše zaplňují mezery. „Přestože britský průmysl s dužnatými plody v posledních letech učinil významný pokrok směrem k automatizaci, úkoly na farmách jsou složité a velmi variabilní. Proto ještě několik let potrvá, než se automatizace a robotizace rozšíří jako prostředek pro sklizeň,“ dodává Nick Marston, předseda British Summer Fruits.

Čtyřnohý robot pojmenovaný Energy Dog dokáže odhalit některá problémová místa a případné poruchy v elektrárně. Zvládá se pohybovat rychlostí 6 kilometrů za hodinu. Momentálně prochází ještě fází učení. Experti Wien Energie mu dodávají potřebné znalosti, robot si vytvoří vlastní matematické modely a umělá inteligence se na jejich základě naučí pravidla běžného provozu elektrárny.

Jedná se o prvního robotického psa tohoto druhu, který bude od jara 2023 trvale zapojen do práce v evropské elektrárně s úkolem samostatně hlásit problémy. Během 90 minut zvládne například provést kontrolu zařízení a nahlásit potenciální zdroje nebezpečí, jako jsou úniky plynu.

Zdroj: iRozhlas, Wien Energie

Čest být prvním pacientem při zákroku tohoto druhu získal dvouletý chlapec. Podezření na sluchovou vadu u něj bylo vysloveno už po narození a později byla diagnostikovaná praktická hluchota. Lidské řeči nerozuměl ani po zesílení s nejlepšími sluchadly a jeho řeč se nerozvíjela. Lékaři předpokládají, že s implantátem dovede slyšet a rozumět řeči. Postupně se tak může naučit mluvit a dožene své slyšící vrstevníky.

Robotické rameno RobOtol je novinkou, která byla uvedena na trh na jaře roku 2019. Systém vznikl ve Francii a Česká republika se tak po Německu, Itálii a Belgii stala další evropskou zemí, která tento systém využívá. Hlavní indikací pro použití robotického ramene je zavádění kochleárního implantátu u dospělých i dětských pacientů trpících vážným poškození sluchu či hluchotou. „Robot pomáhá při zavedení elektrod do vnitřního ucha, eliminuje třes ruky operatéra a umožňuje výrazně zpomalit rychlost vkládání elektrodového svazku, čímž chrání jemné struktury vnitřního ucha. Robotické rameno je nicméně stále řízeno a naváděno chirurgem, který zvolením správného úhlu a rychlosti pohybu zajistí šetrný a bezpečný průběh operace. Není to však jediná indikace, RobOtol může pomoci i u dalších operací v oblasti ucha, jako je například třmínková chirurgie, tympanoplastické operace či aplikace léčiv do středouší,“ uvedl Jan Plzák, přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Fakultní nemocnice Motol.

Zdroj: FN Motol

Výzkum European enterprise survey on the use of technologies based on artificial intelligence, který nechává sestavit Evropská komise, prokázal, že české firmy využívají technologie umělé inteligence nejvíce ze všech zemí EU. Ukázalo se, že dvě nebo více chytrých technologií používá 40 procent českých společností. Lídrem jsou přitom startupy, které jsou použití umělé inteligence nejvíce nakloněny. Za Českem v žebříčku následuje Rakousko, Řecko a Litva. Průzkum byl vskutku rozsáhlý. Mapoval zavádění digitalizace a prvků umělé inteligence ve více než devíti tisících evropských firmách.

„Prostředí v České republice je obecně formované velkou mírou chuti experimentovat a inovovat, zejména v IT příbuzných oblastech. Zájem, se kterým se setkáváme u našich zákazníků, je velmi patrný,“ uvedl pro StartupJobs Newsroom Petr Šlajchrt, oblastní ředitel společnosti SAS Institute pro Českou republiku, která se zabývá vývojem analytických softwarů pro firmy.

Zdroj: Startup jobs, European enterprise survey on the use of technologies based on artificial intelligence

Robotický tuleň se díky strojovému učení dokáže individuálně přizpůsobit uživateli a chovat se způsobem, jaký je žádaný. Při interakci reaguje, jako by byl živý. Díky zabudovaným senzorům pohybuje hlavou a ploutvemi, mrká očima, reaguje na dotyk, světlo a hlas, napodobuje hlas reálného tuleního mláděte. Zkrátka se co nejvíc snaží přiblížit živé bytosti.

PARO robot byl primárně zakoupen pro výuku nového předmětu Moderní technologie, inovace a výzkum v sociální práci. „Cílem předmětu je, aby studenti získali přehled o moderních technologiích a inovacích v praxi a výzkumech sociální práce se seniory a uměli zhodnotit jejich přínos i limity. V současné společnosti se řeší otázka nedostatku možností zajištění pomoci seniorům se sníženou soběstačností. Japonský model ukazuje jednu z cest řešení nedostatku péče o seniory, a to s využitím robotiky a různých ‚chytrých‘ technologií,“ uvedla doktorka Ivana Kowaliková.

Nejedná se přitom o úplnou novinku. V Česku se první terapeutický robot v praxi začal používat v roce 2014. Zjistilo se, že PARO dovede u seniorů snížit hladinu stresových hormonů, odbourávat deprese, osamělost, strach a úzkosti.

Zdroj: Ostravská univerzita, České noviny

Firma zavádí na trh rostlinný burger založený na kombinaci brambor, cizrny a hráškového proteinu. Zákazníci si přitom budou moci sami určit, jak by měl hamburger vypadat. Pomocí dotykových obrazovek si navolí třeba obsah proteinu nebo množství tuku tak, aby výsledek seděl jejich způsobu stravování. Samotná příprava by následně neměla zabrat více než šest minut. Jakmile bude placka hotová, na talíř už bude spolu s žemlí a dalšími surovinami servírována člověkem. Do budoucna SavorEat plánuje rozšířit sortiment o další rostlinné alternativy k masu.

Pokud se technologie osvědčí, měla by se rozšířit i za hranice Izraele. Zatím však bude testován na vybraných pobočkách hamburgerového řetězce BBB, se kterým firma SavorEat navázala spolupráci.

Zdroj: Czechcrunch

„Naše krásná pizza bez konzervantů ztrácela v klasické krabici na kvalitě od chvíle, kdy se dopekla, do chvíle, kdy jsme ji doručili, tolik, že nám nepřišla dost dobrá. Tak jsme navrhli novou krabici na pizzu,“ popsal majitel firmy Zume Alex Garden. Proto vymyslel nový způsob, jak vyrobit obal, který může zákazník sám zkompostovat na dvorku za domem během 90 dní. Cílem společnosti je tímto způsobem pomoci světu zbavit se plastových a dalších problematických obalů. „Podle OSN bude v roce 2050 v oceánech víc plastu než ryb. Plasty jsou už tak všudypřítomné, že každý člověk na světě sní týdně množství plastu odpovídající jedné kreditní kartě. Plast je úžasný, zázračný materiál, jeho užitečnost poháněla řadu vymožeností, ze kterých dnes jako spotřebitelé po celém světě těžíme. To, co dělá plast skvělým, má ale bohužel katastrofální následky,“ dodal šéf Zume.

Využívání kompostovatelných krabiček má své výhody oproti vratným plastovým obalům. Požitek z nich má totiž i naše půda, neboť tyto obaly slouží jako hnojivo. Ze země vzešly, do země se vrací, eliminují tak vznik dalšího umělého obalu, který se nerozloží (ačkoliv bude třeba využíván opakovaně).

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací ze Zume a iRozhlas

Soutěž softwarových řešení se konala v osmi podzemních virtuálních prostředích, která reprezentovala různé typy situací, jako je například zemětřesení či jiné nepříznivé podmínky. V nich se s veškerou dynamikou pohybovaly modely robotů, které v simulovaném prostředí plnily stejné úkoly záchranářů jako jejich reálné předobrazy. V klání reálných robotů pak musela sestava kolových, pásových, létajících a čtyřnohých záchranářských robotů prokázat svou schopnost v hledání objektů ve vápencovém dole, kde navíc nefungoval GPS signál.

Tým složený z více než třiceti studentů a vědců vystupoval pod jménem CTU-CRAS-NORLAB (Czech Technical University – Center for Robotics and Autonomous Systems – Northern Robotics Laboratory) a za svůj stříbrný výkon obdrželi jeho členové 500 tisíc dolarů, které použijí na další výzkum. „Soustředili jsme se především na hlavní soutěž s reálně existujícími roboty, proto je pro nás druhé místo ve virtuálním závodu příjemné překvapení. Výsledek totiž ukazuje možnosti technického řešení, do kterého jsme investovali zejména díky subvenci agentury DARPA. To, že naše řešení funguje takto dobře ve virtuálu, nám dává slibnou perspektivu i pro práci s reálným systémem,“ řekl vedoucí týmu Tomáš Svoboda.

Zdroj: ČVUT

Tesla Bot, interně nazývaný Optimus, bude měřit asi 173 centimetrů a vážit 57 kilo. Bude schopen unést 20 kilo, zvednout 65 kilo a běžet rychlostí osm kilometrů za hodinu. Měl by dokázat zastat činnosti jako připevňování šroubů u auta pomocí klíče nebo i vyzvedávání nákupu v obchodech. Informoval o tom Elon Musk, šéf Tesly, na události AI Day. Uvedl také, že Optimus má mít zásadní přínos pro ekonomiku, protože pomůže řešit nedostatek pracovních sil, píší České noviny.

Obavy z možného zneužití nejsou na místě. Činnosti, které by měl robot vykonávat, jsou nudné, opakující se nebo pro lidi nebezpečné. Ve výsledku tedy jeho pomoc společnosti spíše uleví. Vizí Elona Muska je totiž prostřednictvím Tesla Bota vytvořit budoucnost, ve které bude fyzická práce volbou, nikoli nutností.

Zdroj: České noviny, Forbes