Aplikace, kterou by mohli využívat psychoterapeuti při práci s klienty, spojuje princip virtuální či smíšené reality a monitoring biosignálu. „Terapeutický nástroj BraveMind klientům umožní bezpečně reagovat na různé fobické stimuly v kontrolovaném prostředí. Zvýší to efektivitu terapeutických sezení a šetří čas i náklady psychoterapeutů,“ uvedl Vojtěch Juřík z Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Právě s technologií BraveMind uspěli vědci v soutěži Prototypuj a ověřuj, kterou pořádá Jihomoravské inovační centrum.

Funkční prototyp vznikne začátkem příštího roku. Poté chtějí výzkumníci navázat spolupráci s psychoterapeuty, nemocnicemi a odbornými centry, kde chtějí technologii vyzkoušet a pak doladit.  „Teprve potom můžeme BraveMind nabízet i komerčně,“ řekl Juřík.

Jak jste se vůbec k psychologii dostal? Proč jste si zvolil tuto životní cestu?
Psychologie mě zajímala už od střední školy, kdy jsme ji povinně měli. Stejně tak i na vysokých školách, které jsem studoval poté, byla povinnou součástí výuky, což zejména v případě studia managementu vcelku dává smysl. Psychologie neboli vědecké studium lidské mysli a jejích funkcí, zejména těch, které ovlivňují chování v daném kontextu – pokud si vypůjčím jednu z definic – je zajímavý vědní obor. Nikdy mě ale nelákalo se mu věnovat naplno.

Nicméně, postupem času mě moje kariéra vedla od technologií blíže k lidem a lidskému chování. Nakonec skrze cestování, potkávání se s lidmi z různých koutů světa a mou velmi dobrou kamarádku psycholožku a psychoterapeutku jsem se dostal k psychoterapii a psychoterapeutickému výcviku v rogersovské psychoterapii. Psychoterapie je léčba duševních stavů pomocí verbální komunikace a interakce, pokud si vypůjčím další z definic, a okolo komunikace se točil celý můj tehdejší kariérní život, takže to nebylo až tak daleko od původního zaměření. Konkrétně Rogers věřil, že to, co „léčí“, je psychoterapeutický vztah. Pomoci trpícímu člověku změnit jeho život k lepšímu mně osobně dávalo násobně větší smysl než pomoci nějaké korporaci navýšit tržby o pár milionů dolarů.

Radíte dnes a denně lidem všude kolem vás, není to občas vyčerpávající?
Psychoterapeut vlastně lidem neradí. Pomáhá jim v sobě nalézt zdroje, které potřebují k tomu, aby vyřešili problémy, kterým ve svém životě čelí. Aby psychoterapeut mohl dobře dělat svou práci, potřebuje samozřejmě vedle psychoterapeutického výcviku, velmi intenzivní práce na sobě a dalšího vzdělávání se, také dostatek psychohygieny.

Jak dobíjíte baterky?
Většinou procházkami v přírodě, poslechem hudby, meditací a trávením času s rodinou a přáteli. Velkou roli v mém životě i nadále hraje cestování. To je podle mého názoru bohužel trochu podceňovaný nástroj sebepoznání.

Kromě běžného poradenství jednotlivcům nebo firmám máte pod sebou i spoustu projektů, je to běžné u vaší profese?
Znám spoustu zahraničních i našich psychologů, kteří se nad rámec své práce ještě nějak angažují. V Americe je to poměrně časté. Ostatně APA (American Psychological Association) má ve svém mission statementu, že jejím posláním je podporovat rozvoj, komunikaci a aplikaci psychologické vědy a poznatků ve prospěch společnosti a zlepšování života. Už od dob, kdy jsem kdysi založil svůj blog Je čas na změnu, kterému se už pár let bohužel nemám prostor věnovat, jsem to viděl stejně. APA explicitně říká, že jí jde o využití psychologie k pozitivnímu ovlivnění kritických společenských problémů a zlepšování porozumění, úcty a využívání psychologie ze strany veřejnosti. Vším, co dělám nad rámec práce s klienty, se snažím dosáhnout téhož.

Mnoho lidí vás zná z projektu 13 hříchů rodičovství, který je poměrně oblíbený. Jak projekt vznikl, co byla první myšlenka?
Ono je to trochu složitější. Když jsem v roce 2013 zvažoval, kudy se bude ubírat moje další kariéra, došlo mi, že když změníte život k lepšímu člověku, který má děti, a ty budou mít další děti a ty další děti, tak za několik desítek generací změníte k lepšímu životy opravdu velkému množství lidí. Když pomůžete korporaci X prodat svůj produkt zákazníkovi namísto korporace Y, tak v lepším případě jen zlepšíte život někoho, kdo za to dostane odměny a provizi, a to jen v daném fiskálním roce.

No a pak, o dva roky později, jsem seděl na jedné z přednášek z vývojové psychologie u skvělého doktora Jaroslava Šturmy, které jsem absolvoval na Pražské psychoterapeutické fakultě PVŠPS. Když vyprávěl, co by se nemělo dětem dělat a proč, tak se ho jedna spolužačka tehdy zeptala: „Proč se tohle proboha neučí na školách? Tohle jsem měla vědět, než jsem měla děti!“. To byla velmi validní poznámka, které jsem se tehdy chytnul. Rok na to jsem na základě přednášek pana doktora napsal článek o tom, co a proč nedělat dětem na svůj blog Je čas na změnu. Ten četly desítky tisíc lidí, pak následoval seriál článků pro časopis Marianne a těsně před covidem, v roce 2019, i první podcast 13 hříchů rodičovství.

Náš současný projekt 13 hříchů rodičovství – Jak z toho ven, se kterým mi pomáhá moje úžasná žena, je už o několik úrovní jinde, byť myšlenka je pořád stejná. Už při přípravě prvního podcastu mi došlo, že nejdřív rodiče musí mít možnost uvědomit si důsledky svých činů, aby měli motivaci změnit chování, které může být pro děti toxické. A tak jsme vlastně připravili podcast, který umožní každému vidět souvislosti, a to nejen mezi chováním rodičů a chováním dětí, ale mezi vlastním chováním a tím, co si zažili ve svém dětství.

Necítí se občas rodiče po poslechu, že jsou špatní? Často se v něčem najdou, i když to nedělají třeba se špatným úmyslem.
Někteří určitě ano a někteří se za to na nás i zlobí. Ale špatný není člověk, špatné je chování. Děti za své chování nejsou zodpovědné, dospělí ano. Děti své chování bez cizí pomoci mění těžce, dospělí to dokážou snáz, a navíc mají možnost vyhledat odbornou pomoc. A s „úmysly“ je to ošemetné, když si uvědomíte, že většinu vašeho života řídí nevědomí. Pokud vás někdo neúmyslně srazí na přechodu, bolí to úplně stejně, jako když vás srazil úmyslně. My se snažíme nabídnout pomoc rodičům, kteří neúmyslně ubližují svým dětem, a třeba o tom ani nevědí, aby získali na situaci náhled a měli možnost rozhodnout se to nedělat. Pokud nevědí, jak s tím přestat, vždy u nás najdou odkaz na odbornou pomoc (na konci každého článku na blogu 13hrichurodicovstvi.cz).

Překvapilo mě, že máte i projekt o sexuální výchově #SexQnAs. Je stále pravda, že si lidé o sexu málo povídají?
V situaci, kdy každá čtvrtá dívka a každý třináctý chlapec se do věku 18 let stanou obětí sexuálního zneužití (ve smyslu definice CDC/WHO), a kdy víme, jak zásadní to má dopady na další život člověka a navazující poškození psychického i somatického zdraví, sociálních vztahů, změnu sexuálních fantazií a sexuálního chování atd., mi to přijde extrémně důležité. A není to úplně tak, že by si lidé málo povídali o sexu jako takovém, ale v tom, že často nejsou ve své sexualitě svobodní. Na sexualitu má totiž dopady nejen sexuální, ale i fyzické a emoční zneužívání. I proto se věnujeme sexuální výchově v našem podcastu. Původně to měl být ale úplně samostatný projekt, bohužel teď není v mých časových možnostech to dělat jinak, než tato témata postupně dostáváme do podcastu tam, kde tematicky navazují na zbytek. Navíc, tak, jak nejde oddělit duši od těla a psychické zdraví od somatického zdraví, tak nejde oddělit sexualitu od duše a sexuální zdraví od zdraví…

V neposlední řadě jste pomáhal Revma Lize Česká republika s projektem Revma v klidu. Často vás oslovují nové projekty, že by chtěli vaši expertízu?
Občas mě někdo osloví. Revma v klidu určitě není jediný projekt, kterému jsem se v poslední době věnoval. Nemám ale moc volných kapacit, tak ani nikde extra neupozorňuji na tyto projekty, kde v něčem přiložím ruku k dílu. Revma v klidu je ale projekt, který plně rezonuje s tím, co sám považuji za správné – dát lidem nástroje k tomu, aby když budou sami chtít, mohli se mít v životě lépe. Je to projekt pro lidi s revmatickými onemocněními, kteří chtějí získat svůj život zpět a nenechat si ho vzít nemocí víc, než je nezbytně nutné. Z mého pohledu každý, kdo do toho projektu aktivně vstoupí, si zaslouží obdiv za svoji nesmírnou odvahu postavit se chronickému onemocnění.

Mluvit v podcastech nebo na výukových videích je i trochu jiná role, jak se v ní cítíte?
Docela přirozeně. Můj děda se věnoval divadlu a měl jsem velké štěstí na střední školu, kde jsme povinně trénovali prezentační dovednosti. Za mikrofonem, před kamerou i na jevišti jsem vlastně stejný jako kdekoliv jinde. Jen při práci se musím víc soustředit na vše, co říkám, protože ať chcete nebo ne, lidé vás často berou jako autoritu. Aspoň ti, kteří ještě nedospěli k tomu, že autoritou svého života jsou oni sami. Být sám sebou je sice extrémně složité, ale stále je to ta nejjednodušší možnost, kterou člověk v životě má.

Medailonek
Martin Zikmund se původně pohyboval na poli informačních technologií, pracoval pro menší i větší české a nadnárodní společnosti. Život v korporacích mu ale postupem času nedával takový smysl a zhlídl se v psychologii a psychoterapii. Prošel řadou výcviků, seminářů a dalšího vzdělání, aby mohl začít novou kapitolu svého života jako psychoterapeut. Kromě individuální práce s klienty se věnuje přednáškám pro firmy a další organizace. Dlouhodobě spolupracuje se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce na projektech v oblasti zvyšování rezilience zaměstnanců a prevence psychosociálních rizik a příležitostně přednáší pro Českou lékařskou komoru, MŠMT, nadnárodní korporace nebo třeba Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Nejvíce si jeho jméno spojujeme s projektem 13 hříchů rodičovství.

Dvoudenní trénink psychické pomoci podstoupili holiči z Launcestonu v severní Tasmánii, aby byli schopní pomoci klientům, kteří se necítí dobře. Holič Alex Toscan projekt spustil poté, co několik jeho klientů spáchalo sebevraždu – uvědomil si totiž, že možná on a jeho kolegové mohou pomoci.

„Můžeme zjistit, zda se někdo chová trochu jinak nebo zda se v jeho životě stalo něco, co ho ovlivnilo a s čím bojuje. Možná jim můžeme pomoci,“ vysvětluje Alex Toscan svoje pohnutky.

Kadeřníci a holiči si s klienty povídají a dozvídají se mnoho věcí z jejich života. Pokud uslyší, že má někdo problémy, mohou mu ukázat správný směr. Jak sami říkají, nejsou žádní terapeuti ani psychologové, díky školení však již tuší, jak lidem alespoň trochu pomoci.

U kadeřníků to přitom v Launcestonu končit nemusí. Podle starosty Alberta van Zettena by další na řadě mohli být třeba taxikáři.

Zdroj: abc.net, examiner.com

V poslední době společnost trápí nárůst duševních potíží. Mluví se dokonce o epidemii deprese a úzkosti. Stále více lidí tak potřebuje poradit od odborníka. Terapie mohou účinně ulevit od trápení duše a pomoci porozumět nepříjemným emocím. Jejich online forma přináší novou příležitost, která má nepochybně spoustu benefitů.

Může být online terapie efektivní?

Nejspíš vás zajímá, zda má online terapie stejnou úspěšnost jako klasické sezení s psychoterapeutem. Odpověď zní ano. Online terapie podle dosavadních poznatků může být stejně účinná jako ta klasická.

Je to však individuální. Podobně jako dálkovou formu schůzek si někdo velmi oblíbil a druhý naopak i nadále preferuje osobní kontakt. Také forma terapie přes internet může být pro některé z nás přínosnější než pro jiné. Ale určitě se vyplatí dát jí šanci.

Sezení v důvěrném prostředí

Možnost spojit se svým terapeutem z tepla domova má spoustu výhod. Jednou z nich je bezpečné domácí prostředí, které mnohým lidem usnadňuje se terapeutovi otevřít a jít ve svém vyprávění více do hloubky. Pohodlná a klidná atmosféra důvěrně známého prostředí může napomoci k vyšší účinnosti terapie. No uznejte, že je lepší se zachumlat do deky s horkým čajem než cestou na terapii uvíznout v koloně.

Na druhou stranu, během online terapie přichází terapeut o neverbální gesta či postoje klienta, ze kterých může mnohé usuzovat.

Dostupnější péče o duševní zdraví

Českou republiku již dlouho trápí problém nedostupné terapeutické a psychologické péče. Čekací lhůty jsou mnohdy několik měsíců dlouhé. Nový typ psychoterapie tento problém částečně pomáhá řešit. Především proto, že je snáze přístupná lidem z venkovských oblastí nebo menších měst, ve kterých je problém s dostupností péče nejvýraznější.

To je jeden z největších přínosů online terapií. Máte možnost připojit se odkudkoliv a mluvit se svým terapeutem například i z ciziny. Terapie přes internet také umožňuje najít terapeuta, který vám bude opravdu vyhovovat. Ve svém okolí si člověk často nemůže příliš vybírat, přitom osobnost terapeuta hraje při úspěšnosti terapie velkou roli.

Flexibilnější termíny a úspora času

V dnešní uspěchané době, je někdy těžké najít si čas na chvilku odpočinku, natož na hodinu terapie. Z domova se s terapeutem můžete spojit kdykoliv během dne. Nemusíte se přesouvat přes celé město a zase zpátky. Online sezením tak ušetříte mnoho času. Výhodou je, že se lze s terapeutem spojit brzy ráno i později večer. Zkrátka kdy se vám to nejlépe hodí.

Po terapie navíc budete mít klid se nad vším zamyslet a zapsat své postřehy do deníku.

Kde sehnat svého online terapeuta?

Vyhledat pomoc je náročný krok, který vyžaduje notnou dávku odvahy. Online terapie tento důležitý krok usnadňuje. V Česku existuje hned několik portálů, na kterých si lze psychoterapeutické sezení objednat. Stačí si pouze zvolit konkrétního terapeuta a vybrat si z nabízených termínů.

Přes 60 certifikovaných psychoterapeutů například poskytuje své služby na portálu Hedepy. Pomohou s rozličnými duševními problémy, od úzkostí a depresí až po prokrastinaci nebo vztahové problémy. Na základě několika otázek vám Hedepy doporučí tři terapeuty na míru.

Dalších z oblíbených portálů je Terap.io. Zde také narazíte jen na ověřené terapeuty, kteří vám nezávazně a anonymně pomohou s jakýmkoliv duševním problémem. Také na webu Terapie.cz si můžete vybrat z více než 150 terapeutů a rovnou si vybrat termín sezení.

Terapie i koučink nabízí i platforma Digiterapie. Pomocí filtrů si můžete vyhledat terapeuta zaměřeného na oblast, která vás nejvíce pálí.

Ať už se rozhodnete pro online verzi terapie, nebo klasické sezení tváří v tvář, nebojte se udělat první krok. Terapie zlepšila život už mnoha lidem a má potenciál zlepšit ho i vám.  

Autorský článek Anety Šmejcové s využitím informací z Verywellmind

„Nabízíme spolupráci firmám, které chtějí svým zaměstnancům v rámci zdravotních benefitů přispět libovolnou částkou na náklady spojené s terapií,“ uvedl zakladatel projektu Marek Fiala. Kromě zaměstnanců je platforma dostupná komukoliv, kdo hledá on-line psychologickou pomoc, a to zvláště v pandemii koronaviru. V době, kdy jsou osobní návštěvy terapeuta poněkud komplikované, nabízí Tymosia hladký průběh on-line konzultací prostřednictvím videohovorů.

Klienti si mohou svého terapeuta jednoduše vybrat přímo na webu podle krátkého shrnutí zkušeností, psychologických směrů a cenové dostupnosti jednotlivých odborníků. „Terapeutům necháváme největší podíl z ceny konzultací. Tím je zaručena kvalita našich služeb. Zároveň nabízíme stoprocentní garanci spokojenosti a v případě stížnosti vracíme klientům celou částku,“ doplnil Fiala.

Příspěvek mohou získat klienti pojišťovny starší 18 let, kteří potřebují psychosociální intervenci a absolvují terapii u vybraného odborníka. Pojišťovna uhradí klientovi až deset sezení, celkově se může jednat až o částku sedm tisíc korun. Do projektu jsou zahrnuti odborníci z České asociace pro psychoterapii, Unie psychologických asociací ČR a České psychoterapeutické společnosti při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Zapojí se asi 240 terapeutů.

Prvními příznaky psychických potíží bývají podle odborníků například poruchy spánku a soustředění. Kritická hranice, kdy by člověk měl vyhledat odborníka, je narušení běžného fungování v rodině, v práci, ve vztazích a významný pocit nepohody. Pokud to není tak zlé, zkrátka na vás padl splín, přinášíme zde tipy, jak si zpříjemnit náročné dny.

Projekt Terapeutická linka Sluchátko, který je opět v provozu od 22. června, vznikl v návaznosti na linku Anténa, kterou na dobu jarní karantény zřídila Česká asociace pro psychoterapii. Dobrovolnický tým tvořený 37 psychoterapeuty, 11 supervizory a 6 organizátory nabízí přímou psychoterapeutickou pomoc na telefonu nebo vyhledání vhodného terapeuta blízko místa bydliště.

S prodlužující se platností vládních opatření zájem citelně narůstá. „Poslední tři týdny jsme více než zdvojnásobili počet provozních hodin linky a pokryli službami v některých dnech třeba i večerní hodiny,“ říká spoluzakladatelka iniciativy Marie Malinová. Na největší nápor se však teprve připravují. „Ze zkušenosti z jarní Antény víme, že nárůst volajících je souvislý po dobu trvání omezení a že působení dlouhodobého stresu se teprve na obyvatelstvu začne projevovat,“ dodává Marie Malinová.

Linka je určena všem, kteří si neví rady s tíživou životní situací. Často k nim patří starší lidé, kteří se nyní ocitli v izolaci nebo se nachází v domovech pro seniory. Nově navázaná spolupráce s Nadací Krása pomoci proto organizátorům usnadňuje nabídnout psychoterapii po telefonu právě tam – a to nejen samotným seniorům, ale i zaměstnancům a dobrovolníkům, kteří v domovech pro seniory pracují.

Terapeutická linka Sluchátko je anonymní a první tři hodinové konzultace jsou zcela zdarma. Její provoz můžete podpořit finančně nebo se zapojit jako dobrovolník.

Stres, osamělost, obavy o zdraví a živobytí, ztráta blízkých. Osobám ve finanční tísni může sbírka pomoci vypořádat se s náročnou životní situací díky zajištění bezplatné psychoterapeutické péče. První sezení dostanou klienti zdarma, dalších 11 v hodnotě 500 korun pokryje výtěžek ze sbírky. Nabídku terapeutů najdou zájemci na serveru Terapie.cz, který vznikne na konci listopadu.

Organizace Dělám, co můžu vznikla na jaře v reakci na pandemii Covid-19. Tehdy terapeuti poskytovali hlavně krizové intervence. „Chtěli jsme, aby nešlo jen o rychlou intervenci, na které byl projekt #delamcomuzu do velké míry postavený na jaře, ale také o hlubší práci s klientem, která mu pomůže nejen tady a teď, ale dlouhodobě,” vysvětlila spoluautorka projektu Eva Kozáková. Stejným způsobem mají autoři projektu v plánu organizovat terapii i po skončení pandemie.

„Uvnitř budov nebo v dopravě trávíme 93 procent našeho času. Prostředí města je stresující, my měníme stěny za stromy,“ uvedl terapeut Adam Táborský. Cesta mezi stromy trvá tři hodiny oproti běžným padesáti minutám v ordinaci psychologa. Terapie se zaměřuje na představivost, prožívání přítomnosti a osobní růst. Kromě individuálních cest jsou součástí projektu i teambuildingové aktivity a workshopy zaměřené na zvládání stresu, emoční gramotnost a posílení duševního zdraví.

Proč zrovna procházky lesem?

Důvodů je mnoho. Chůze v přírodě aktivuje náš parasympatický systém, který usnadňuje relaxaci. Snižuje také množství stresového hormonu kortizolu v krvi. Ten hraje roli při srdečních onemocněních, vysokém tlaku a bolestech hlavy. „Léčivé jsou i samotné stromy, které vylučováním látek působících proti mikroorganismům podporují naši imunitu. Bakterie obsažené v půdě a lesním ovoci se zase podílí na produkci takzvaného hormonu štěstí v mozku a zmírňují tak úzkost a špatnou náladu,“ uvedl Táborský.

A co ti, kteří si terapii nemohou dovolit?

V současné době usilují autoři projektu o zpřístupnění terapie těm, kteří ji potřebují, ale nemají na ni dostatek finančních prostředků. Prostřednictvím kampaně na serveru Donio sbírají příspěvky na poskytnutí služeb handicapovaným lidem, matkám samoživitelkám a seniorům. „Zároveň si v kampani lidé mohou některou ze služeb zaplatit pro sebe a my pak totožnou službu dopřejeme vybrané skupině,“ vysvětlil Táborský.

Internetová platforma Hedepy nabízí online psychoterapeutické konzultace s ověřenými psychology. Terapie je tak dostupná kdykoliv a kdekoliv. Stačí si podle videomedailonku zvolit odborníka a zadat termín sezení, který vám vyhovuje. Konzultace jsou zcela anonymní. Zakladatelé platformy se tak snaží lidem co nejvíce zpřístupnit odbornou pomoc, která by podle nich v případě psychických problémů měla být dostupná odkudkoliv.

„Zjistili jsme, že se Češi stydí o svých psychických problémech mluvit. Proto na ně zůstávají sami a odborníka vyhledají, až když jim to přeroste přes hlavu,” vysvětlil CEO Hedepy Lukáš Krčil. Online konzultace jsou jednoduchým řešením jak pro klienty, tak pro terapeuty samotné. Výzkumy navíc ukazují, že online sezení nejsou o nic méně efektivní než terapie tváří v tvář.

Rob Osman sám sebe považuje za šťastného člověka. A to i přesto, že to neměl v životě vždy lehké. Od deseti let trpěl úzkostmi, ve dvaceti mu zemřel otec. „Představte si tu scénu. Je jeden z mnoha mokrých, větrných, chladných dnů, které v Británii tak dobře umíme. V žádném případě se mi do takové sloty nechce, obzvlášť v mém rozpoložení. Ale je tu moje fenka a té je jedno, jak se cítím i jaké je venku počasí. Prostě chce jít ven a hrát si. Se mnou. A víte co? To pro mě byla ta nejlepší terapie ze všech,“ vzpomíná na těžké časy.

Když později po studiu psychologie přemýšlel, jak pomáhat druhým, vzpomněl si Brit právě na tyto chvíle. A rozhodl se aplikovat to, co pomohlo jemu – psí přítomnost a čerstvý vzduch. A právě na těchto základech postavil iniciativu Dudes & Dogs. Se záměrem povzbudit muže, aby vyšli ven a mluvili.

Nyní Osman realizuje neplacené terapeutické procházky ve svém rodném Bristolu, plánuje ale myšlenku rozšířit napříč zemí i přes oceán. Ohlasy na nápad jsou ostatně velmi nadšené. „Připojil jsem se k jedné z procházek a mohu potvrdit, že Dudes & Dogs vás vezmou na skvělá místa – fyzicky i duševně. Čerstvý vzduch v kombinaci s pohodovým povídáním o dobrých i nedobrých aspektech všedních dní ve mně zanechal pozitivní náladu po zbytek dne,“ pochvaluje si jeden z účastníků Charlie Taylor.