Human Library vznikla v roce 2000 v dánském Copenhagenu a původně měla sloužit jako doprovodný projekt pro hudební festival Roskilde. Po čtyři dny se zde osm hodin denně nejrůznější lidé představovali se svými příběhy a posluchače zbavovali předsudků o duševních onemocněních, postiženích a dalších společenských stigmatech.

Díky pozitivním ohlasům se pak akce opakovala na dalších místech nejen v Dánsku, ale také v jiných státech. „Dnes náš koncept funguje ve více než pětaosmdesáti zemích po celém světě pod označením Human Library Organization. Lidská knihovna je přítomna v Asii, Africe, Austrálii, Severní a Jižní Americe a Evropě,“ uvedli autoři neziskového projektu na svých stránkách humanlibrary.org.

Nesuďte knihy podle obalu

Všichni přednášející jsou dobrovolníci, kteří cítí potřebu sdílet svůj vlastní příběh. Mezi tituly, které si lze v knihovně přečíst, zájemci najdou třeba příběh alkoholika, autisty, člověka s bipolární poruchou, HIV pozitivního nebo muslimského konvertity. „Human Library je místo, kde jsou čtenářům zapůjčeni skuteční lidé. Koncept je navržen tak, aby bylo vytvořeno pozitivní prostředí pro rozhovory, které mohou zpochybnit mnohé stereotypy a předsudky,“ stojí na stránkách projektu.

Organizace pravidelně s pomocí dobrovolníků pořádá akce na školách, festivalech i jinde. Jak nicméně píšou autoři projektu, knihovnu je neustále potřeba obohacovat o nové tituly. Prostor pro sdílení a možnost stát se živou knihou je tak otevřen každému, kdo má silný příběh a chuť inspirovat jím ostatní.

Zdroj: Human Library

Vědecká studie probíhala od roku 2004 do roku 2016. Výzkumníci při ní získali informace z více než 4 milionů testů. Výsledky naznačily, že dřívější vyjadřované postoje účastníků výzkumu ohledně různých skupin se posunuly směrem k neutralitě. Dále i různé postoje týkající se rasy, barvy pleti a sexuality byly s narůstajícím časem méně předpojaté.

„Předložili jsme první zprávu o tom, že se postoje člověka vůči jiným sociálním skupinám mohou s časem měnit,“ uvedla vědkyně Tessa E. S. Charlesworthová z Harvardské univerzity. „Tento výzkum je důležitý, protože ukázal, že ačkoliv předchozím zjištění považovaly předsudky za stabilní rysy v myšlení nebo ve společnosti, dnes víme, že se mohou v dlouhodobém horizontu měnit.“

Aktuálně přijímá iniciativa nominace na přání, z nichž začátkem jara vybere minimálně 25, která přiblíží k realizaci. Na té se svými finančními dary podílejí zájemci z řad veřejnosti. Za projektem stojí společnost Sodexo, která každý vklad z veřejnosti zdvojnásobí. Cílem programu je nejen samotné plnění přání, ale i boj s předsudky ve společnosti vůči seniorům.

Uspořádání vlastního mejdanu v rockovém klubu, projížďka lokomotivou pro bývalého strojvedoucího, zprostředkování cesty na Island nebo vydání vlastní sbírky poezie. To jsou jen některé z dosud splněných snů. Celkem už jich iniciativa pomohla zrealizovat na 150. A brzy přibudou další…

Happening v Torontu následoval po znepokojivých zjištěních ohledně toho, jak Kanaďané vnímají lidi s HIV a AIDS. Přestože nemoc nelze přenášet přípravou nebo sdílením jídla, pouze polovina respondentů by vědomě snědla jídlo připravené osobou HIV pozitivní. Organizace Casey House, která se této problematice věnuje, proto vymyslela unikátní projekt.

„Stigma kolem HIV a AIDS je stále reálné a izoluje spoustu pacientů napříč městem, zemí i celým světem,“ uvedl jeden z klientů organizace Kenneth Poon, který se k akci připojil. Spolu s ostatními měli na sobě zástěry s trefnými nápisy jako „Judge the cooking, not the cook“ nebo „I’m not a cook with HIV. I‘m a cook.“

Název Živá knihovna není náhodný, projekt totiž pracuje s podobnými pojmy jako skutečná knihovna. V roli čtenářů vystupují zájemci z řad veřejnosti, kteří si mohou půjčit knihu dle vlastního výběru – kniha je však v tomto případě živá a zastoupená osobou se zajímavým příběhem, který chce skrze „čtení“ zprostředkovat.

V roli knihy figurují nejčastěji lidé, kteří jsou součástí nějaké menšiny. Jde například o lidi s drogovou minulostí, bez domova, s menšinovou sexuální orientací, různého etnického původu nebo náboženského vyznání.

Projekt je výjimečný právě tím, že nabízí otevřený dialog a prostor pro přímou konfrontaci vlastních postojů s realitou. Živá knihovna umožňuje setkání s osobami, s nimiž by lidé za běžných okolností neměli možnost nebo ani nechtěli mluvit. Tato metoda je založená na osobní zkušenosti, čímž napomáhá bořit společenské předsudky.

Myšlenka projektu pochází ze zahraničí, kde byla poprvé realizována v roce 2000 během hudebního festivalu Roskilde. Od té doby se rozšířila do mnoha zemí, kde ji místní organizace různě modifikují, ale udržují základní ideu a heslo Nesuď knihu podle obalu.

Kateřina Šedá je absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, která se ve své tvorbě soustředí na sociálně laděné experimenty s cílem vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů či ze sociální izolace. To splňuje i její nejčerstvější projekt nazvaný BRNOX aneb průvodce brněnským Bronxem. Právě k problematické americké čtvrti bývá Cejl leckdy přirovnáván.

Sama výtvarnice v Cejlu už rok pracuje, setkává se s místními obyvateli a říká: „Černé město, jak se oblasti někdy říká, je ve skutečnosti jedním z nejbarevnějších míst“. Tento pocit chce zprostředkovat i ostatním a využívá k tomu mimo jiné právě barvy. Její průvodce, vytvořený ve spolupráci s dalšími lidmi, obsahuje deset tras napříč Cejlem, odlišených právě barvami. Každá nabídne uživateli něco jiného. Oranžová ho provede nejzajímavějšími obchody, žlutá se zaměřuje na dobré jídlo, fialová připomene holocaust.

Každá trasa se skládá z deseti zastávek oživených jedním tipem na výlet. Veškeré body jsou do průvodce zaznamenány na základě skutečných zážitků, a to vždy originální cestou – prostřednictvím vtipu, rozhovoru, kresby nebo třeba křížovky. Nechybí ani humor a nadsázka.

Autorka své dílo označuje za mentálního průvodce či průvodce po předsudcích. Jejím hlavním cílem je změnit zažitou představu o daném místě. Projekt je aktuálně možné podpořit v crowdfunginové kampani. Křest knihy se uskuteční 14. prosince.