Co byl váš impuls k zájmu právě o plazi?

Začalo to asi mou láskou k přírodě, věnovala jsem zvířatům od malička, vyrůstala jsem na farmě a byla přírodou obklopena. Bydleli jsme zároveň přímo v lese, takže jsem měla možnost na všechny plazi, bezobratlé a obojživelníky narazit, poznat je. Také nejsem úplně stereotypní a nemám ráda „obyčejné“ mazlíčky.

Jaké projekty vám nyní ohledně ochrany těchto zvířat běží?

Aktuálně nám běží projekt, který se jmenuje Draci se učí, kdy jezdíme do škol, školek a do naučných center, přednášíme dětem o plazech a teraristice, ne tedy o druzích, které najdou u nás v přírodě, ale o těch exotických. Určitě nás může kdokoliv kontaktovat a rádi zajedeme i na druhý konec republiky. Skrze tyto přednášky můžeme edukovat lidi od malička o tom, jak s nimi zacházet a co potřebují, jak o ně pečovat. Plazi sice nepotřebují procházku několikrát denně, ale potřebují správné podmínky k životu, a to není tak jednoduché, jak to může vypadat.

Zároveň děláme záchranou adopci, přijímáme plazi, o které se někdo už nemůže starat, nebo byli odloženi a pomáháme jim rehabilitací a hledáme nový domov. Máme tu také možnost zaměstnat studenty středních a vysokých škol, kteří by potřebovali praxi v tomto oboru, mohou se nám klidně ozvat.

Od příštího roku plánujeme nový projekt, který se bude jmenovat Kovařík. Jde o chráněného brouka, který žije i u nás. Bude to dětský klub, se kterým budeme jezdit každý týden na edukační výlety, kde je budeme vzdělávat o české přírodě a její ochraně.

Co lidé v Česku mohou udělat pro ochranu životního prostředí?

Je toho strašně moc a jsou to i drobnosti jako třídění odpadu nebo posunutí žáby ze silnice. Ale i něco většího, vytvořit spolek a v rámci svého bydliště pomáhat. I malé věci mohou mít velký dopad. Když jsem zmínila ten klub Kovařík, tak právě i kovaříci potřebují naši pomoc, musíme dávat pozor i na tyto malé druhy hmyzu, abychom je nezašlápli, je spoustu chráněných a ohrožených druhů, které potřebují naši pozornost.

Jak to vypadá ve vašem středisku v Brně?

Máme naučné centrum s názvem Užovka, je to naše hlavní místo, kde edukujeme děti a teenagery. Máme tu spoustu terárek, je takový malý ráj pro teraristy. Najdete u nás mnohonožky, hady, pavouky, želvy, rybičky, ještěrky i obojživelníky. Děláme tu veřejné akce, kde se děti mohou seznámit s různými druhy zvířat, poznat je, dozvědět se o jejich chovu.

Chceme, aby s nimi měli pozitivní interakci, mohou si je pohladit, nakrmit. Máme i volnočasové aktivity pro děti – chovatelský kroužek, teraristiku, angličtinu a rukodělné tvoření. Je to velmi oblíbené – vysvětluje se péče o tyto zvířata, řešíme i ochranu životního prostředí a starost o naši přírodu. Přes léto máme samozřejmě příměstské tábory. Je hezké vidět, jak tu děti vytváří komunitu a přátelství.

Mimo jiné natáčíme i edukační videa na sociální sítě, takže nás tam můžete sledovat a vidět všechny naše aktivity. Spolupracujeme i s veterinární klinikou, takže veškerou péči máme zajištěnou špičkově.

Proč vlastně plazi, obojživelníci a bezobratlí potřebují naši pomoc?

Jsou to malí tvorové a normálně by žili někde zalezlí a měli spokojený život, ale my lidé jim tu pohodu narušujeme odlesňováním, zásahy do řek a toků, a to vše má na ně vliv, například migrace žab – musejí přejít silnici a většina z nich to nepřežije. Také přenášíme nemoci a pomáháme predátorům se dostat na místa, kde by normálně nebyly.

Jsou to fascinující a úžasní tvorové, jsou ideální na chov – nemůžeme na ně mít alergii (pokud nejsou jedovatí), jsou klidní, nezabírají ani moc místa. I když si lidé myslí, že třeba nic nedělají a jen někde sedí a leží, tak za mě mají úžasnou povahu.

Samozřejmě je kontroverzní, jestli je chovat v zajetí, protože nejsou úplně domestikovaní. Hodně odborníků říká, že by měli zůstat jen v přírodě. Já zastávám to, že když už jsou v zajetí, tak je lepší jim vytvořit ty nejlepší podmínky a rozmnožovat je dále k chovatelství, než aby je někdo odchytával ve volné přírodě.

Co si myslíte o podmínkách chovu plazů ve zverimexech?

Záleží, o jaký zverimex jde. Samozřejmě když je to malý lokální prodejce, kterému na všech zvířátkách záleží, tak mají úplně jiné podmínky než ti ve velkých řetězcích, kde víme i o tom, že se zvířetem v případě nějakých problémů nemohou jít k veterináři, ale někteří prodavači to stejně dělají, protože jim na nich záleží. Určitě tu ale máme lepší podmínky než někde v Americe, kde klidně hodí „špatné“ zvíře do kontejneru.

Když bych si chtěla pořídit jakékoliv zvíře, tak bych šla za chovatelem, a ne do zverimexu, kolikrát ti lidé ani nemají všechny dostupné informace o daném druhu a zajímá je bohužel jen prodej. Chovatelů je plno a poradí vám velmi dobře. To samé se pak jedná o péči o to zvíře, když mám problém, tak jdu ke specializovanému veterináři a negooglím si to nebo se neptám v nějakých skupinách na internetu.

Jaké máte plány do budoucna?

Do budoucna bychom rádi otevřeli oficiální útulek pro exotická zvířata, normálně je totiž útulky nepřijímají, ani zoologické zahrady a lidé nevědí, co s nimi. Zároveň bychom rádi do budoucna našli i větší prostory a rozšířili naše služby, třeba o hlídání plazů, různé kurzy. Chtěli bychom cílit nejenom na děti, ale také dospělé, kteří se o chov zajímají. Hodně lidí jde jako první po knížkách, které jsou x let staré a jsou tam zastaralé informace, takže bychom byli rádi, kdyby měli aktuální informace a mohli si to nejdříve třeba vyzkoušet v našem centru, než se do chovu pustí.

Ella Anita Smith
Prostřednictvím svého projektu Draci se učí, který začala již ve svých 17 letech, seznamuje děti ve školkách a školách s plazy, obojživelníky a bezobratlými, jak se o ně správně starat a chránit je. Pod značkou Smith Animals natáčí již od roku 2021 naučná videa o plazech, čímž přibližuje svět těchto fascinujících tvorů nejen mladé generaci. Pořádá příměstské tábory, které jsou zaměřeny na environmentální výchovu, recyklaci a samozřejmě také plazy. Ella je také zakladatelkou spolku Reptile Helpers, z.s., jehož cílem je edukace veřejnosti o správné péči o plazy, obojživelníky a bezobratlé, podpora zodpovědného chovu těchto zvířat a ochrana přírodních ekosystémů v České republice. Prostřednictvím svého webu nabízí možnost adopce pro plazy, kteří potřebují nový domov, a zároveň poskytuje poradenství pro jejich správnou péči.

Gekoní sourozenci jsou jeden a půl roku staří a do Liberce připutovali ze zoo v Lipsku. „Naší snahou je získat další nepříbuzné jedince a vytvořit chovné páry. Gekon modrý je totiž druh, jehož početnost ve volné přírodě vlivem člověka rapidně klesá,“ vysvětlila zooložka Petra Hnidová. Z přírody tito vzácní plazi mizí zejména kvůli masivnímu odlesňování tropických pralesů, nelegálnímu pytláctví, ale také invazivnímu šíření nepůvodního cedru španělského. Ten totiž z lesa postupně vytlačuje původní pandán, v jehož korunách gekoni modří výlučně žijí.

V Liberci nyní přivítali gekoního samečka a samičku. Rozeznat je od sebe lze už na první pohled. Na rozdíl od samiček, které jsou obvykle olivově zelené, mají samečci výrazně modré zbarvení s černými pruhy na hrdle. Přirozeně žijí tito drobní ještěři v tropických pralesech, kde většinu dne tráví prolézáním stromů a vyhledáváním potravy, kterou tvoří zejména drobný hmyz a nektar rostlin. „Našim gekonům obohacujeme jídelníček kromě octomilek a drobných cvrčků i malými kousky zralého ovoce nebo dětskou neslazenou přesnídávku v BIO kvalitě,“ dodala Hnidová.