1. Vatikán

Stát ve státě aneb Vatikán v Itálii. Během sjednocovacího procesu Itálie v 19. století si udržel samostatnost a dnes je se svou rozlohou 0,49 km² nejmenším státem na světě. Pro porovnání – v Česku je se svou rozlohou 3,3 km² nejmenším městem Přebuz v Karlovarském kraji. Vatikán je jakožto centrum římskokatolické církve protkaný uměním a historickými památkami. Mezi nejznámější patří náměstí s bazilikou svatého Petra či Sixtinská kaple s Michelangelovými freskami. A jak se do Vatikánu dostat? Jednoduše stačí nasednout v Římě na metro nebo autobus.

2. Monako

Monacké knížectví je se svými 2,02  km² druhým nejmenším suverénním státem na světě a zároveň je se svými téměř 19 tisíci obyvateli na kilometr čtvereční druhé nejhustěji osídlené (nepočítáme-li Macao v Číně). Monako je známé jako luxusní destinace s kasiny, jachtami a Formulí 1. Pokud vaše představa ideálního večera zahrnuje právě návštěvu kasina, nemůžete minout Monte Carlo. Po hře si můžete vychutnat místní tradiční pokrm barbajuan a odpoledne navštívit Oceánografické muzeum.

3. San Marino

San Marino je nejstarší a nejmenší republikou v Evropě. Byť má podobný počet obyvatel jako Monako (celkem cca 34 tisíc obyvatel), svou rozlohou už se blíží Karviné či Jihlavě. Malá populace je důsledkem kombinace omezené rozlohy a historické izolace. San Marino se totiž nachází na hoře Monte Titano, jejíž nadmořská výška je 755 metrů. Zajímavostí je, že sanmariňané se řadí mezi jedny z nejdéle žijících lidí na světě – střední délka života zde byla k roku 2012 přes 85 let (pro srovnání – v Česku je to 77 let u mužů a 83 let u žen).

4. Lichtenštejnsko

Tento malý knížecí stát leží mezi Švýcarskem a Rakouskem a na svých 160 km² má bezmála 40 tisíc obyvatel. Jejich počet je dán kombinací hornatého terénu a malého území. Lichtenštejnsko je známé svým bankovním sektorem a vysokou životní úrovní. Lichtenštejnci jsou nejbohatším národem v Evropě. Průměrný měsíční plat v roce 2022 zde byl v přepočtu asi 134 tisíc korun a největší podíl na hrubém národním produktu má průmysl a výroba zboží. Mezi největší turistické atrakce patří oficiální rezidence lichtenštejnské knížecí rodiny hrad Valuz nebo také muzeum s moderním uměním Kunstmuseum Liechtenstein.

5. Malta

Téměř dvojnásobnou rozlohu má středomořské souostroví Malta. Má však poměrně velkou hustotu zalidnění – 1 649 na km² (celkem má přes 500 tisíc obyvatel, tedy jako Brno) a to díky své strategické poloze a historii jako obchodní křižovatka. Opět srovnání – hustota zalidnění v Česku je 136 obyvatel na km². Jako jediná ze zmiňovaných zemí je Malta součástí Evropské unie a je tedy její nejmenší členskou zemí. Malta se může pyšnit zejména svou bohatou historií. Za návštěvu nepochybně stojí hlavní město Valletta s manýristickou katedrálou svatého Jana  či megalitické chrámy v archeologickém nalezišti Hagar Qim.

Předávání ceny se tradičně konalo 18. dubna na Mezinárodní den památek a sídel. V Pražské křižovatce v kostele sv. Anny převzal ocenění starosta Vysokého Mýta František Jiraský. „Jsme si vědomi historické hodnoty našich památek a jejich ochrana a obnova patří mezi naše priority. Považujeme současně za důležité, aby památky žily. Myslím, že ve Vysokém Mýtě se nám daří naplňovat historické město životem,“ řekl starosta.

Kromě ocenění dostalo město milion korun určených pro další péči o památky. Jako jednu z možností využití Jiraský zmiňuje novou fasádu na Šemberově divadle. Loni město z peněz z programu regenerace opravilo hlavní vstupní prostor do své památkové zóny, věž Pražské brány či Havlíčkovy sady. Historické jádro Vysokého Mýta je od roku 1990 chráněno jako městská památková zóna, dnes je na jejím území 34 památek, například kostel svatého Vavřince nebo Sokolovna.

Krajskými vítězi soutěže byly také České Budějovice, Horažďovice, Cheb, Jablonec nad Nisou, Jemnice, Jičín, Kolín, Lomnice, Praha 1, Příbor, Šternberk, Valašské Meziříčí a Žatec. Každé město získalo od Ministerstva pro místní rozvoj 100 000 korun.

Soutěž pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem pro místní rozvoj. Za dobu své existence od roku 1993 jejím prostřednictvím Ministerstvo kultury podpořilo obnovu 18 700 kulturních památek, a to sumou přesahující 5,86 miliardy korun. Vysoké Mýto se o titul ucházelo už v roce 2017 a nyní je čtvrtým vítězným městem z Pardubického kraje. Spolu s Jihočeským krajem se tak dělí o přední příčky. Nejméně měst dosud zvítězilo v Olomouckém, Plzeňském či Královehradeckém kraji.

Jak vás napadlo založit organizaci, která pomáhá zachraňovat památky?
Sám jsem několik let pracoval jako úředník v Praze a staral se o dotace na památky. Mluvil jsem s majiteli historických staveb, jezdil na odborné konference a více tak poznával svět kulturního dědictví. V roce 2007 jsem se rozhodl dělat věci, které mi v tomto oboru chyběly. Založil jsem organizaci, která ověřuje a publikuje informace, nabízí mezioborové propojování lidí, šíří osvětu a ukazuje příklady dobré praxe. Jednoduše řečeno přináší inspiraci v oblasti záchrany památek.

Jako první ale nevznikl přímo server PROPAMÁTKY, začali jste pořádáním konferencí, je to tak?
Všechny naše projekty vznikaly postupně, podle potřeb. První větší dlouhodobý projekt byla konference o obnově a využití historických budov. Já už jsem podobné konference díky své práci znal, ale přišlo mi, že jsou vždy zaměřené jen na jednu skupinu lidí, např. úředníci, neziskovky, restaurátoři, architekti apod. Chtěl jsem udělat konferenci, která by jedno téma přednesla všem těmto skupinám. V roce 2008 jsme se zaměřili na kláštery a místem konání byl dominikánský klášter v Praze. Tam jsme totiž měli od začátku také kancelář. Podobná setkání od té doby pořádáme každý rok, kromě covidové pauzy. Letos na podzim bychom měli opět navázat. Vždy se zaměřujeme na jiná místa podle toho, co se zrovna řeší. Konferenci pravidelně pořádáme přímo na místě, o kterém setkání je. A to napříč Českem. Měli jsme třeba historická nádraží, venkovské fary, kostely, pivovary, radnice, větrné mlýny apod. K tomu ještě pořádáme další akci zaměřenou na financování takových projektů. To je ale více diskuzní salón a ukazujeme tam hodně příklady z praxe.

Jak vaše činnost pokračovala?
Po konferenci jsme začali vydávat sborníky přednášek. Pořád jsem si ale říkal, že bych ty informace chtěl dostat ještě k dalším lidem. Napadlo mě tedy nabídnout platformu, kde by se všechny užitečné informace ohledně obnovy památek sdružovaly. Vytvořili jsme internetový portál, který má vlastní redakci, a pravidelně ho aktualizujeme. Najdete tam informace o financování obnovy památek, kontakty na ověřené firmy a odborníky z oboru. Denně publikujeme aktuální zprávy, rozhovory se zajímavými osobnostmi apod.

K tomu od roku 2012 vydáváme tištěný čtvrtletní časopis, kde lidé najdou důležité informace i aktuální dění v tomto oboru. Poskytujeme ho pořadatelům oborových konferencí a seminářů, posíláme na výstavy a workshopy, kde jsme mediálními partnery. K dispozici je také v řadě institucí, krajů, měst a ministerstev.

V týmu máme skvělé redaktory, ale i další důležité kolegy, kteří se starají třeba o účetnictví, pečují o dárce apod. Většinu z nich tvoří lidé s hendikepem. Fungujeme tedy jako sociální podnik, zaměstnáváme lidi s postižením a poskytujeme jim vhodné podmínky pro práci. Mohou pracovat z domova nebo si v práci i odpočinout, když potřebují.

Jak zapojujete společnosti a odborníky na vašem serveru?
Kontakty sbíráme na konferencích nebo když komunikujeme realizované projekty obnovy památek a historických budov. Nebo se nám hlásí i sami, zapisujeme do našeho seznamu ověřených kontaktů všechny, kteří mají nějaké relevantní zkušenosti v oboru (zhruba 3–5 realizací), abychom tyto reference mohli veřejně prezentovat. Zapisujeme je zdarma, takže je to postavené na důvěře, a zatím jsme problém neměli.

Spolupracujete s odbornými institucemi?
Ano, zejména s Ministerstvem kultury a Národním památkovým ústavem, ale i se spoustou muzeí a galerií. Spolupracujeme po odborné stránce, zveme je na naše konference, děláme s nimi rozhovory, ptáme se na názory. Myslím, že máme dobré vztahy. Oni na nás zase odkazují lidi, že u nás najdou relevantní informace k obnově památek. My vlastně naší činností doplňujeme jejich práci, některé informace, třeba přehled firem, nemohou takové instituce zveřejňovat u sebe, musejí být nezávislí. Vše jde ruku v ruce.

Jaký je váš pohled na stav českých památek, zlepšujete se to za vašeho působení?
Zájem se určitě zvyšuje, to vidíme i z dat, která máme k dispozici, a já jsem obecně optimista. Myslím, že u nás lidé vztah k památkám mají. Monitorujeme třeba veřejné sbírky na záchranu památek, začali jsme v roce 2012 a bylo jich 112, minulý rok jich bylo vyhlášených přes 300. S veřejnými sbírkami se pojí soutěž MÁME VYBRÁNO, kde hodnotíme, jak se takové projekty podařily. A je jich opravdu hodně. Samozřejmě jsou nějaká místa, kde je to kritičtější, ale obecně se o památky u nás pečuje dobře.

Máte porovnání, jak je to u nás a v zahraničí?
Měl jsem možnost navštívit Kosovo právě kvůli projektu záchrany památek, už je to tedy několik let, a tam musím říct, že na tom nejsou zdaleka tak jako my. Ano, je to země více poničená válkou, peníze se tam sice do přestaveb investují, ale jsou řešené velmi necitlivě. Nemají takový systém památkové péče jako u nás. Navštívil jsem také Francii a překvapilo mě, že ve velkých městech byly třeba kostely ve špatném stavu. Možná to je nějaký jejich vztah k církvi, ale u nás, byť jsou lidé převážně bez náboženského vyznání, kostely a podobné církevní památky stále uchovávají ve velké míře v dobrém stavu. Nejsme k tomu lhostejní. Hodně věcí obnovujeme i svépomocí.

Zmínil jste projekt MÁME VYBRÁNO, čeho se týká?
Když jsme začali monitorovat veřejné zakázky na obnovu památek, tak nikdo nevěděl, zda a jak jsou vlastně úspěšné. Také nám přišlo fajn, aby se takové projekty komunikovaly a inspirovaly další. Rozhodli jsme se proto připravit soutěž, kde se tyto sbírky mohou porovnávat. Projekty záchrany památek hodnotíme v různých kategoriích, dáváme možnost hlasovat i veřejnosti. Výherci pak své zkušenosti mohou sdílet na našich konferencích. Tato soutěž má i zajímavý mediální dosah, takže díky ní informujeme veřejnost o našich aktivitách. Kromě soutěže je součástí projektu zmiňované diskuzní setkání a také tištěný časopis – bulletin. Ten vydáváme ve spolupráci s krajskými úřady. Nově hledáme pro celý projekt i firemní partnery, které by záchrana památek napříč Českem zajímala.

Jste nezisková organizace, je těžké najít prostředky pro chod celé organizace?
Zdroje se snažíme diverzifikovat. Máme klub přátel, což jsou pravidelní dárci a podporovatelé, kterým naše práce dává smysl a užitek. Vždy jsme rádi za nové dárce, kterým není stav našich památek a historických budov lhostejný. Máme pro ně různé výhody, např. náš časopis, sborníky, apod. Dále také nabízíme placené služby, a to jak firmám, tak institucím. A dostáváme také státní příspěvky na zaměstnávání lidí s hendikepem, což je kolem 30 % rozpočtu. Ale ostatní příjmy jsou čistě na nás. Pro další hledání finančních zdrojů, tzn. rozvoj fundraisingu bych v letošním roce rád nabídl spolupráci novému kolegovi nebo kolegyni. Vidím totiž veliký potenciál nejenom v rozvoji dárcovství, ale také v navazování vztahů s mecenáši nebo v rozvoji CSR projektů. Nápadů mám v tomto směru hodně, ale nestíhám je realizovat. Cílem je pro nás široká paleta příjmů a tím i finanční nezávislost.

Medailonek

Aleš Kozák byl sám úředníkem, který řešil stav památek. Památky mu nebyly lhostejné, a tak od roku 2007 buduje komunitu lidí, kterým záleží na českém kulturním dědictví. Provozuje server propamatky.cz, vydává čtvrtletník PROPAMÁTKY, pořádá odborné konference a vyhlašuje soutěž MÁME VYBRÁNO. Záchrana památek se stala jeho životním posláním.

Přibližte nám minulost Křížové hory a navnaďte čtenáře, proč ji navštívit?
Poutní místo na Křížové hoře nad Českým Krumlovem je památné, duchovní a historické místo již od dob našich předků. Od nepaměti se na něm vztyčovaly dřevěné kříže a v roce 1710 tam byla rodem Eggenberků postavena barokní kaple, roku 1720 kruhový ambit s arkádami a rajskou zahradou. Celé poutní místo je dominantou Českého Krumlova, je to magické místo a máte z něj krásný výhled nejen na Krumlov, ale i okolní přírodu a hory. Je dokonce jedním z míst na Svatojakubské poutní cestě do Santiaga de Compostela. Má genius loci a je tu nezaměnitelná energie.

Jak vás vůbec napadlo do rekonstrukce pustit?
S paní Petrovičovou jsme si toto místo zamilovali a děláme to srdcem a pro lidi. Jak jsme se k tomu dostali, je ale věc mezi nebem a zemí…

V 83 letech paní Petrovičová chodila na Křížovou horu často s pejskem, a protože sama byla průvodkyní a vášnivou turistkou, tak jí bylo líto, že je to tu dlouho zavřené a že místo chátrá. Každý tu nakukoval dovnitř, aby viděl aspoň kousíček. Rozhodla se tedy, že si od města vyžádá klíče – ani nemohli najít. 20. září 2016 odemkla brány, posadila se do kaple a čekala na první návštěvníky. A já jsem byl první, který tam zavítal a věděl jsem, že u toho musím být, že jí musím pomoci. Od té doby jsme tam byli každý den a dávali to pomalu dohromady. Časem jsme zjistili, že jsme od sebe dlouhá léta bydleli 100 metrů a nikdy jsme se neviděli, ani o sobě neslyšeli. A najednou nás spojila tato chvíle. Oba jsme vdovci a děláme to i pro své blízké, kteří nám pomáhají seshora.

Jak náročné bylo dát vše dohromady?
Poslední rekonstrukce areálu proběhla po sametové revoluci, poté se ale poutní místo uzavřelo a chátralo. Za tu dobu tady vznikla plíseň, opadaly omítky, rostla tu nekontrolovatelně tráva a plevel. Přišli jsme do areálu, který byl ve velmi špatném stavu. Začali jsme uklízet, vylepšovat, opravovat. Všechno vybavení, které tu teď je, je naše – posezení, stolky, dekorace. Pořád tu něco můžeme vylepšovat. Důležité bylo místu vdechnout nový život, pořádáme tu výstavy a koncerty.

Významnou událostí bylo pořízení zvonu. 77 let tu zvon nebyl, a tak jsme vyhlásili veřejnou sbírku a v roce 2019 ho pořídili, byla kolem toho velká sláva. Zvoní 3× denně, v noci je zvonice nasvícená a je to nádherný pohled.

Kdokoliv se tedy kdykoliv může přijít podívat?
Je to asi rarita, ale máme otevřeno celoročně, i v zimě (sobota, neděle, svátky). A přes léto do října, když jsou turisté a zájemci, tak jsem tu od 10 do 17–18. Pořád jsem tu já osobně, paní Petrovičová je již v pečovatelském domě, musí být na vozíku. Ale každý týden ji vyzvednu a jedeme sem spolu. Jezdí sem lidé z celé republiky, i cizinci, je to opravdu vyhlášené místo a kouzelné, každý si to tu zamiluje. O návštěvníky opravdu nemáme nouzi. Samozřejmě je to sezónní, ale lidé sem chodí rádi celý rok. Vytvořili jsme také vycházkový okruh, který je dostupný každému na našich webových stránkách, takže si můžete udělat velmi hezký výlet.

Vstupné je dobrovolné. Jak vše zvládáte financovat?
Paní Petrovičová říká: „K nám by se mohli chodit učit, jak se za málo peněz dá udělat hodně práce.“ Vstupné je dobrovolné, ale když jsem tu třeba mimořádně ve všední den a opravdu tomu obětuji veškerý čas, tak připíšu „Mimořádně otevřeno, minimální vstupné 50 Kč na osobu“. Vzešlo to vlastně od samotných návštěvníků. Musíme tu topit, svítit, dennodenně se o Křížovou horu staráme. Nemáme žádné sponzory, ani od státu, města a církve nic nedostáváme. Nyní se mění vedení města a doufáme, že třeba nějaká podpora přijde. Nabíjí nás pozitivní ohlasy našich návštěvníků, které nám říkají osobně nebo zapisují do poutní knihy. Paní Petrovičová si tu s návštěvníky ráda povídá, stále i velmi dobře anglicky.

Medailonek

Dalibor Uhlíř je bývalý stavební inženýr, Věra Petrovičová pak byla učitelkou angličtiny a průvodkyní. Oba žijí v Českém Krumlově dlouhá léta a na Křížovou horu pravidelně docházeli bez toho, že by se kdy poznali. Jednoho dne je spojil osud, ve správný čas na správném místě, a díky tomu vznikl nápad na oživení unikátního poutního místa na vrcholu nad Českým Krumlovem. Bez pomoci a financí místo zrekonstruovali a stále se o něj starají i přes svůj pokročilý věk.

Iniciativa Backup Ukraine, v překladu Zálohování Ukrajiny, funguje od dubna. Jejím cílem je zachovat významné památky alespoň v digitální podobě, aby nedošlo k jejich úplné ztrátě. Pro digitalizaci budov projekt používá aplikaci Polycam, která umožňuje nahrávat skeny objektů do online knihovny kulturních památek.

V iniciativě se angažuje již několik tisíc uživatelů, každý den jejich počet roste. Zapojit se může kdokoliv, kdo má zájem. „Díky této technologii se naskytla možnost, aby se běžní občané vydali na ven a vytvořili doslova digitální zálohu svého kulturního dědictví na úrovni, která daleko přesahuje vše, co bylo možné ještě před několika lety,“ uvedl spoluzakladatel projektu Tao Thomsen pro server Insider.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z BackupUkraine, Insider a Radio Wave

Město oznámilo objev misky, kterou archeologové nalezli během vykopávek pro sídliště v sousedství Winkelsteeg ležící u řeky Waal. Nijmegen je jedno z nejstarších měst v Nizozemsku. Jeho obyvatelé se v minulosti obvykle živili zemědělstvím, nicméně samotné město bylo založeno jako římská pevnost za účelem obchodu, což nahrávalo možnosti kontaktu místních obyvatel s Římany.

Vedoucí archeolog Pepijn van de Geer prohlásil, že mísa byla pravděpodobně získána během směnného obchodu, jelikož Římané potřebovali hovězí kůže a rádi je kupovali.

Druhá teorie uváděná Van de Geerem vychází z toho, že místní obyvatelé, Batavové, mohli být ve ve službách římské armády. Objevená miska může být součástí odměny za jejich služby.

Mísa byla vyrobena technikou, při které se roztavené sklo nechalo vychladnout kolem formy, zdobné pruhy se tvořily během následného chladnutí skla. Výrazné zbarvení je způsobeno přítomností oxidů kovů.

Osmý ročník předávání cen za příkladnou památkovou péči Patrimonium pro futuro vyvrcholil slavnostním večerem v úterý 9. listopadu. Do soutěže bylo letos nominováno 34 pozitivních počinů v této oblasti. Cenu generální ředitelky NPÚ napříč všemi kategoriemi si odneslo Národní muzeum v přírodě, jemuž se povedlo tradičními řemeslnými technologiemi obnovit jídelnu chaty Libušín po fatálním požáru. „Tato akce byla oceněna za to, že je mimořádná v českém prostředí. S něčím podobným jsme se neměli zatím možnost setkat, přístupem vědecké rekonstrukce jsme vytvořili kopii stavby Dušana Jurkoviče,“ řekla při předávání cen generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková.

V kategorii Objev/nález získal cenu nález středověkých stavebních konstrukcí topenišť v klášteře na Velehradě. Arcibiskupství olomoucké se společností SEADD se po unikátním objevu rozhodly jej prezentovat veřejnosti navzdory původním plánům revitalizace kuchyně a suterénních prostor gymnázia, které v klášteře sídlí. Ve stejnojmenné kategorii byla oceněna i záchrana gotického Mederova domu v Žatci. Obydlí ze 14. století bylo považováno za nezachranitelné, ale díky mimořádnému nasazení a odhodlání odborníků ve spojení s vlastníkem a místní komunitou se podařilo jej zachovat.

Cenu za příkladnou správu a prezentaci památkových objektů si odnesla Jana Germenis-Hildprant ze zámku Blatná. Po návratu do rodné země v 90. letech se rozhodla spravovat rodinné dědictví navrácené v restitucích a toto kulturní dědictví v co nejlepším stavu předat dalším generacím. V kategorii restaurování se stal vítězem městys Nepomyšl, který odkryl a zrestauroval nástěnné malby v kostele svatého Mikuláše. Za památkovou konverzi si odnesla cenu společnost Merlot d’Or, která z bývalé provozovny železářství Koula a syn vytvořila vinotéku a banku vín. Citlivě zachovala chráněné vnitřní zařízení prodejny dokládající úroveň řemesla ve 30. letech a upravila jej podle soudobých požadavků.

Osobností roku se stal chebský patriot Karel Schmied, jehož dlouholetá činnost na poli ochrany, obnovy a propagace zdejší lidové architektury přinesla skvělé výsledky a zásadně přispěla k jejímu uchování. Jizerskohorské technické muzeum zvítězilo v kategorii prezentace a popularizace. Bývalá textilní továrna byla šetrně opravena a nachází se v ní veřejná expozice i zázemí pro pořádání doprovodných programů. Za obnovu památky byla oceněna Federace židovských obcí ČR, která obnovila venkovskou synagogu v Polici v souladu s vědeckými principy a archeologickými nálezy. V online hlasování veřejnosti Památky děkují nejvíce zaujala rekonstrukce bývalé budovy Elektrických podniků hlavního města Prahy, jež byla postavena ve funkcionalistickém stylu 30. let.

Zdroj: NPÚ

Do letošního ročníku se přihlásilo rekordních 305 akcí, míst a výjimečných počinů. „Poselstvím soutěže Máme vybráno je diskuse o rozličných přístupech k financování záchrany památek. Chceme ukázat na ty stovky jednotlivců, kteří ve volném čase bojují o záchranu českého kulturního dědictví. Pro pořadatele je často zadostiučiněním jejich práce, pokud sbírka postoupila do finále, a milým povzbuzením je finanční odměna, kterou pravidelně rozdělujeme,“ uvedl ředitel Institutu pro památky a kulturu Aleš Kozák.

V projektech oceněných Cenou veřejnosti se na prvních dvou místech umístila oprava kostela sv. Jana Křtitele v Klukách u Čáslavi a kostela a zvonice sv. Václava ve východočeských Kozojedech. Na třetím místě pak skončila rekonstrukce bývalých jeslí v Teplicích, ze kterých vznikne zázemí pro děti, mládež i rodiny. Cenu redakce portálu Propamátky obdržela obnova Boromejské zahrady v Praze, finančně nejúspěšnější pak byla sbírka na pořízení a instalaci zvonů v kostele sv. Mikuláše v Čisté u Litomyšle.

Zdroj: Propamátky

Hned čtyřikrát má Česká republika na seznamu kulturního dědictví zastoupena historická centra měst. Centra Prahy, Českého Krumlova a Telče byla v roce 1992 vůbec prvními zápisy na seznamu památek UNESCO. O tři roky později přibylo také historické jádro Kutné Hory, která má kromě centra města na seznamu zapsán také Chrám sv. Barbory a Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci.

V roce 1994 dostal ocenění památka UNESCO i Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Stavba ve stylu barokní gotiky pochází z počátku osmnáctého století a je charakteristická svým tvarem pěticípé hvězdy.

Dvakrát jsou na seznamu zastoupeny zámky. Starší z nich se nachází v Litomyšli a pochází z druhé poloviny šestnáctého století. Druhým je zámek v Kroměříži, kde jsou kromě barokní stavby oceněny také rozsáhlé zahrady. V souvislosti se zámky je pak třeba zmínit také Lednicko-valtický areál, což je panství sestávající z architektury zámků, drobných staveb v romantickém duchu a krajiny v anglickém stylu.  

Protipólem honosných zámků je vesnická rezervace v Holašovicích. V této tradiční středoevropské vesnici lze najít množství kvalitních venkovských staveb z osmnáctého a devatenáctého století, jež jsou postaveny ve stylu zvaném jihočeské selské baroko.

Z dalších historických staveb na seznamu figuruje pětatřicet metrů vysoký sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci či židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa v Třebíči, které symbolizují blízké soužití křesťanské a židovské kultury od středověku až do dvacátého století.

Novodobá architektura je pak zastoupena brněnskou vilou Tugendhat. Stavba z přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století představuje jedno z nejvýznamnějších funkcionalistických děl německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe.

Díky více než osm set let trvající soustavné těžbě a zpracování rud se oceněním UNESCO může chlubit také Hornický region Erzgebirge, česky Krušnohoří. Jedinečnost zdejší hornické krajiny tkví v množství památek v nadzemí i podzemí a s hustou sítí horních měst.

Jiná lidská činnost, a sice chov koní, je pak na seznamu zastoupena památkou nazvanou Krajina pro chov koní v Kladrubech nad Labem. Místo zahrnuje kromě hřebčínů také okolní pastviny včetně uměle zbudovaných vodních kanálů a přímých komunikací lemovanými alejemi. Hřebčín po staletí slouží k chovu takzvaných starokladrubských běloušů, kteří představují celosvětově unikátní podobu barokního koně, jenž se nevyskytuje nikde jinde na světě.

V letošním roce na seznam přibyl Západočeský lázeňský trojúhelník. Lázně Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně byly na seznam UNESCO zapsány spolu s dalšími osmi evropskými lázeňskými městy, a souhrnně se tak tyto přírůstky označují jako Slavné lázně Evropy.

Druhým letošním přírůstkem jsou Jizerskohorské bučiny. Území rozkládající se na necelých třiceti kilometrech čtverečných vyniká smíšenými a bukovými lesy na strmých svazích s unikátní geomorfologií. Jedná se o vůbec první českou přírodní lokalitu na tomto seznamu.

Zdroj: unesco-czech.cz, aktualne.cz

Nový svět

Navzdory svému názvu na vás v Novém světě dýchne spíš historie. Zamiřte sem od Hradu, nechte velkoměstský ruch za zády a ztrácejte se v pitoreskních uličkách této čtvrti. Navštívit můžete i místní útulnou kavárnu a posilnění pokračovat na Loretánské náměstí, kde je každou hodinu slyšet unikátní zvonkohra. Pokud nebudete mít dost, k petřínské rozhledně je to odtud, co by kamenem dohodil…

Vrtbovská zahrada

Pokud byste se přece jen rozhodli předchozí procházku prodloužit až na Petřín, můžete to rovnou spojit s naším dalším tipem. Terasová barokní zahrada italského typu nabízí mnoho zeleně, pečlivě udržované trávníky a ideální prostředí pro klidné rozjímání. Za to všechno je potřeba zaplatit stokorunové vstupné, ale litovat nebudete.

Kostel Panny Marie Sněžné

Je obrovský, přesto zdárně skrytý očím davů proudících po Václavském náměstí. Pokud se v samém centru Prahy ocitnete i vy, můžete zvolnit ve Františkánské zahradě přiléhající právě ke kostelu ze 14. století. Veřejnosti je přístupný denně stejně jako zmíněná zahrada. Až si zde užijete klidu a ticha do sytosti, budete připraveni nechat se znovu pohltit pulzujícím velkoměstem jen o pár kroků dál.

Rozhledna Doubravka XIV.

Svým vizuálem zaujme na první pohled. Netradiční rozhledna v Praze 14 zpřístupněná před třemi lety stojí na třech nohách z akátového dřeva. K vrcholu s výhledem nejen na přírodní park Čihadla vede 98 schodů, po kterých vystoupáte do výšky 20 metrů. Stavba předloni dokonce získala Národní cenu za architekturu. Kdybyste chtěli svůj rozhlednový zážitek umocnit, poblíž stojí taky Nejmenší pražská rozhledna. Prvek je součástí revitalizačního projektu, v rámci něhož v této lokalitě postupně vznikají prvky drobné architektury a odpočinková nebo pikniková místa.

Prokopské údolí

Krajina jako v lesích daleko od lidí, přesto stále zůstáváme v hlavním městě. Návštěvníky do Prokopského údolí na jihozápadě Prahy láká spousta zajímavých přírodních úkazů, jako jsou lomy, jezírka nebo skalní výběžky, ale najdou zde i klid a ticho. Ať už si sem zajdete vyčistit hlavu, nebo se vzdělat na naučné stezce, zklamaní odcházet nebudete.

Kvůli pandemické situaci a omezenému shromažďování ve vnitřních prostorách nemohou letošní návštěvníci zavítat do palácových komnat. Správci královského sídla se tak rozhodli lidem nabídnout alespoň okolní zahrady. Za poplatek 16,5 liber, což je asi 500 korun, tak mohou zájemci vidět například místní záhony s trvalkami, včelí úly či platany, které vysadila královna Viktorie s princem Albertem.

„Náklady na otevření paláce pro veřejnost obvyklým způsobem by byly mnohem vyšší než vstupné pro návštěvníky a maloobchodní příjem, které bychom mohli vydělat. Jsme rádi, že letos nabízíme jako alternativu jedinečný přístup do zahrad Buckinghamského paláce,“ řekla pro deník Guardian mluvčí organizace Royal Collection Trust pečující o královské umělecké sbírky.

Naučná stezka pro vozíčkáře v Humpolci, Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě nebo sedm kilometrů dlouhá trasa podél řeky Vydry. Celkem sedm desítek tipů, kam bezbariérově vyrazit na výlet, nabízí server kudyznudy.cz. V seznamu přitom nechybí ani historické památky, u kterých se v době stavění s bezbariérovým přístupem rozhodně nepočítalo. „Hrady byly stavěny jako nedobytné pevnosti, takže jejich zpřístupnění pro tuto skupinu návštěvníků je o to těžší. My se o to ale postupně snažíme a například v nových projektech památkových obnov je s bezbariérovými přístupy počítáno,“ uvedla ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Bezbariérové tipy ale přijdou vhod nejen handicapovaným. „Tipy na výlety bez bariér mohou stejně dobře posloužit maminkám s kočárky nebo starším spoluobčanům,“ dodal ředitel CzechTourism Jan Herget. Vozíčkářům pak může cestování usnadnit také aplikace vozejkmap.cz, v níž najdou informace o bezbariérových přístupech a toaletách. Neslyšící lidé ocení službu Signlate poskytující tlumočení do znakového jazyka, nevidomým pak představí památky ve znakové řeči aplikace DeafTravel.  

Seznam 42 neobjevených skvostů Česka sestavila agentura CzechTourism ve spolupráci s kraji České republiky a portálem Kudy z nudy. Každý ze čtrnácti krajů přitom nominoval tři zástupce. Figurují mezi nimi zámky, hrady, technické památky, přírodní skvosty, naučné stezky nebo rozhledny. Některé z nich jsou nové, jiné zrekonstruované nebo neprávem opomíjené.

„Rodinám s dětmi doporučuji vyrazit na zážitkovou prohlídku Pohádkového zámku Stránov, navštívit zábavní park Eden na Vysočině a mlynářské muzeum Mlýn Dřevíček v Horní Dřevíči nebo ochutnat čerstvě upečený chléb na Hamousově statku ve Zbečně. Na milovníky technických památek čeká unikátní Berlova vápenka, protiatomový kryt na renesančním zámku Rosice, nově zrekonstruovaný Vodní hamr Dobřív nebo větrný mlýn v Ruprechtově s unikátní Halladayovou turbínou,“ jmenuje některé z míst ředitel agentury CzechTourism Jan Herget.

A my z lákavé dvaačtyřicítky přihazujeme další. Naše doporučení si zaslouží třeba synagoga a muzeum v Hranicích, rozhledna Fajtův kopec, Kyjovské údolí v Českém Švýcarsku nebo klášter a poutní místo Hora Matky Boží v Králíkách. „Tipy od regionů jsou praktickým itinerářem pro nadcházející turistickou sezónu a skvělou alternativou k hojně navštěvovaným turistickým cílům,“ dodává Herget.

Akce se obvykle konají v přírodních lokalitách, kde se účastníci podílí na ochraně přírody. Na hradech a zámcích pak dobrovolníci pomáhají s údržbou či opravami památek. Kromě pár hodin práce denně je za stravu a ubytování připraven také zážitkový program. „Jsou to různé hry nebo workshopy, které připravujeme tak, že se na naší akci něco naučíš, získáš příležitost k seberozvoji a k poznání nových kamarádů. Dobrovolnictví a zážitky jsou pro nás cestou k osobnímu růstu a objevování nového světa kolem nás,“ píšou organizátoři na stránkách Hnutí Brontosaurus, kde si mohou zájemci vybrat z pestré nabídky plánovaných akcí.

Hnutí Brontosaurus je spolek, který v Česku funguje již více než čtyřicet let. Jeho cílem je propojovat dobrovolnictví se zážitky a nabýváním nových zkušeností. „Každoročně vyrážíme s dobrovolníky kosit orchidejové louky, sázet stromy, opravovat hrady nebo třeba stavět školu v Himálajích,“ přibližují své aktivity členové spolku.

Cílem ankety je především vyzdvihnout místa, která jsou přístupná hendikepovaným návštěvníkům. Konkrétní památky mohou zájemci nominovat na webových stránkách hugonacestach.info. Z veřejného hlasování pak vyplynou vítězové v celkem čtyřech kategoriích.

Za rok 2020 zvítězil v kategorii Národní kulturní památky a památky UNESCO státní zámek Kynžvart, který si nejvíc hlasů vysloužil díky svým bezbariérovým prohlídkám. Z řad ostatních regionálních památek vyhrálo město Česká Lípa, které uzpůsobilo svou prohlídkovou trasu po centru města i nevidomým a slabozrakým. V kategorii geologických lokalit pak zvítězila Vycházková cesta pro vozíčkáře v Janských lázních, v kategorii industriálního dědictví vyhrálo Muzeum starých strojů a technologií v Žamberku. Tamtéž se uskuteční i slavnostní předání cen, které proběhne ve středu 16. června 2021.

V Růžové zahradě pocházející ze sedmnáctého století se dnes nachází 35 druhů růží, ze kterých si mohou zájemci o adopci vybírat. Kromě deseti volných vstupů do zahrady získají v době květu také tři kusy řezané květiny. „Adopce růží nás napadla proto, abychom na zámek Děčín nalákali více místních, a oni tak měli důvod pro obyčejnou procházku zahradami nebo na zámecké nádvoří,“ vysvětlila ředitelka zámku Miroslava Poskočilová.

Druhou možností je adopce vinné révy na místní vinici v Jižní zahradě. Adoptivní majitelé pak budou mít na podzim možnost vlastní sklizně ovoce. „Obě akce jsou víceméně myšlené jako podpora zámku a podpora života na zámku, aby místní získali sounáležitost se životem na zámku, aby zámek patřil nám všem,“ dodala Poskočilová.

Zdroj: ekolist.cz

V Karlovarském kraji se oblibě těšil Motýlí dům, kde mohou návštěvníci spatřit tento pestrobarevně okřídlený hmyz z nejexotičtějších lokalit. Výhodou je možnost neomezeného fotografování a bezbariérový přístup – až dvaceticentimetrové motýly tak máte doslova na dlani.

Na Ústecku přilákala turisty jirkovská městská sklepení spolu s věží, obojí z druhé poloviny 16. století. Podzemní prostory jsou nejstarší v republice a připomínají slavnou historii města spojenou s těžbou břidlice a pivovarnictvím.

Dál na sever, v Libereckém kraji, zaznamenal největší nárůst zájmu Dům přírody Českého ráje v Dolánkách u Turnova. Jeho součástí je interaktivní expozice, která návštěvníky provede zdejšími pískovcovými městy, sopečnými útvary, lesy, lukami nebo hrady – vše od jejich vzniku až po současný vliv člověka.

Instituce vzdělávacího typu zaujala i ve Středočeském kraji, a to Muzeum Mladoboleslavska sídlící v místním gotickém hradě. V současné době nabízí výstavu o historii porodnictví, svědectví o životě dětí na venkově před 150 lety nebo díla několika regionálních malířů.

V pražské metropoli se propadla návštěvnost všech turistických perel. Stálá expozice starých mistrů ve Schwarzenberském paláci ale přilákala o polovinu více milovníků umění než dříve. Z architektonického hlediska je zážitkem i samotná renesanční budova v severoitalském stylu z 16. století se 150 let starou sgrafitovou výzdobou.

Dominantou Plzeňského kraje se stal hrad Kašperk nedaleko Kašperských Hor, který je nejvýše položeným hradem v Čechách a pochází z dob Karla IV. Oblíbený je zejména pro hrané noční prohlídky i letní divadelní a hudební představení na svých nádvořích.

Také na Vysočině turisty zaujal hrad, a to Kámen, který se chlubí výstavou historických motocyklů, především značky Jawa. Pro nemotoristy nabízí expozici o životním stylu a bydlení šlechty na přelomu 19. a 20. století.

Šlechtické sídlo si oblíbili i návštěvníci Pardubického kraje. Státní zámek Slatiňany se svým rozlehlým anglickým parkem a kvetoucí zahradou nabízí několik okruhů budovou včetně technického zázemí, ale i hipologické muzeum. Jedinečná koňská výstava je však v současné době uzavřena z důvodu rekonstrukce.

Vůbec největší nárůst návštěvníků zaznamenala nová architektonicky ceněná rozhledna na Velké Deštné v Orlických horách na východě Královéhradeckého kraje. Estetickou inspirací pro ni byl déšť, jehož proudy se promítly do podoby stavby. Umožňuje daleký panoramatický výhled a je dostupná pěšky i na kole.

Unikátní architektura a kruhové výhledy lákaly také na východě země. Ve Zlínském kraji bodovala rozhledna na Kelčském Javorníku. Věži dominuje dvanáct ohýbaných modřínových lamel, které spolu s dvanácti postupnými vyhlídkovými plošinami symbolizují hodinový ciferník.

Vyhlídky lákaly také na jihu země, ale z historických budov. Státní hrad Rožmberk si oblíbili výletníci v Jižních Čechách. Není divu – pohled na romanticky gotickou stavbu od řeky fascinuje zejména projíždějící vodáky. Ti, co si najdou cestu dovnitř, mohou obdivovat reprezentační místnosti rodu Buqoyů, kterým hrad do Druhé světové války patřil, nebo výhledy z věže Jakobínky na malebnou krajinu a řeku Vltavu.

V jihomoravském Znojmě nabízí rozhled zdejší radniční věž postavená v pozdně gotickém slohu. Špičky její charakteristické věžičkové střechy dosahují do výšky 66,58 metru. Za dobré viditelnosti z ní kromě Pálavských vrchů nebo Českomoravské vrchoviny můžete spatřit také Alpy.

V novogotickém stylu je postaven i Státní zámek Raduň na severu Moravskoslezského kraje. Jednou z jeho devíz je anglický park s unikátní oranžerií a soustava rybníků, které toto letní aristokratické sídlo obklopují a dotvářejí její atmosféru.

Na okrasnou notu přírody hraje také návštěvníky nejoblíbenější místo Olomouckého kraje, kterým jsou sbírkové skleníky, botanická zahrada a rozárium v Olomouci. Palmový skleník nabízí také fíkovníky, sukulentní rostliny nebo kvetoucí ibišky, dále je zde skleník kaktusový, tropický a subtropický. Smysly potěší také rozmanitá botanická zahrada a na třech a půl hektarech rozária si na své přijdou milovníci všech druhů růží.

A kam máte namířeno vy?

O zámky není nouze

Jednou z největších atrakcí regionu jsou zámky podél Divoké Orlice. Pro jejich návštěvu můžete zvolit jak auto, tak se přesunovat na kole, vlakem v kombinaci s pěší turistikou nebo netradičně lodí. Řeka je také jedním z oblíbených cílů vodáků.

Proti jejímu proudu stojí renesanční zámek v Častolovicích, který disponuje také minizvěřincem a oborou s bílými daňky a Dybovského jeleny. Nedaleko je Kostelec nad Orlicí se svým modernějším empírovým Novým zámkem. Dále se proti toku řeky nachází Doudleby nad Orlicí s dalším renesančním zámkem obklopeným parkem se zvířaty. Uvnitř je k vidění cenný dobový nábytek a zrcadlový sál. Potštejn pak nabízí jak zříceninu hradu, tak zámek s hranými prohlídkami. Blízké Litice nad Orlicí pak potěší středověké nadšence.

S úctou k řemeslu i válečné zkušenosti

Pokud jste naopak fanoušci novodobější architektury a vojenství, určitě oceníte hned několik tvrzí a zrestaurovaných bunkrů. Tvrz Hanička poblíž Rokytnice v Orlických horách je jednou z pěti dokončených tvrzí na našem území a nabízí stálou expozici. V Lichkově na východě regionu je k návštěvě vojenské muzeum a také tam začíná naučná stezka Betonová hranice, na níž stojí známá tvrz Bouda nebo převrácený řopík.

V pohraničí nestojí pouze předválečné opevnění, ale také další cenné stavby. Jednou z nich je obnovený barokní kostel se skleněnou střechou v Neratově. Nedaleký most v kaňonu Divoké Orlice zvaný Zemská brána je označován za nejromantičtější místo v regionu. Obě tyto zajímavosti najdete v okolí Rokytnice v Orlických horách, kde leží muzeum přírody a řemesel Sýpka. V jeho interaktivním podkroví si je můžete i vyzkoušet.

Obdivovatelé tradičních řemesel by neměli vynechat ani návštěvu Letohradu, kde se nachází jejich největší muzeum v republice. V zahradě místního barokního zámku se pak můžete setkat s klokany rudokrkými nebo papoušky. Na východ od města leží vodní nádrž Pastviny. Zdejší kempy nabídnou klid k relaxaci nebo turistice. Ideálním cílem jsou přilehlé Studenecké skály, které nabízí výhled do okolí – a pro ty, co si přivstanou, také skvělou příležitost k pozorování východu slunce.

Sportem k zážitkům

Příznivci sportovního vyžití si přijdou na své v okolí Deštného v Orlických horách. Přímo v obci je lanové centrum. Delší výlet na rozhlednu na Velké Deštné můžete protáhnout přes Šerlich až na rozhlednu na Vrchmezí. Zdejší hřebenové trasy a cyklotrasy nabízí mnoho variant výletů. Další vyhlídková věž stojí dále na sever na Feistově kopci nad Olešnicí v Orlických horách, kvůli vzdálenosti je ale vhodná spíše pro výlet na kole nebo vyjížďku autem.

Méně nároční cyklisté si oblíbí hlavně rovinatější jih regionu. Z Ústí nad Orlicí vede údolím Tiché Orlice cyklostezka, vhodná také pro bruslaře, až do Chocně. V okolí Lanškrouna mohou turisté na kolech brázdit cyklostezky podél zdejších unikátních rybníků nebo dojet k poutnímu místu na nedaleké Mariánské hoře. To je evropským rozvodím a voda z každé strany zdejšího kostela teče do jiného moře.

Region Orlických hor zkrátka nabízí možnosti vyžití pro široké spektrum turistů. Ať už sem zavítáte na jednodenní výlet, máte auto a navštěvujete penziony, vezete si na kole stan a objíždíte kempy, nebo si všechno nesete na zádech a spoléháte se na dobré počasí, nudit se rozhodně nebudete.

Lávky, kapličky, zajímavé mosty, ale i sauny nebo toalety. To a mnohem více nabízí svým návštěvníkům webové stránky Rare Places. Za projektem, který vznikl z instagramového účtu, stojí teprve patnáctiletý Ondřej Filgas. Mladý fanoušek originálních staveb vybírá nejčastěji ty, které jsou citlivě zasazené do okolní krajiny. V budoucnu o nich plánuje vydat i knihu.

Obsáhlé informace o netradičních stavbách, které si zaslouží pozornost, si ale už nyní můžete přečíst v blogových článcích. Díky přehledné mapě zajímavých míst si pak snadno naplánujete výlet za jejich poznáním. Fotografie s hashtagem #jsemvrareplaces navíc můžete sdílet na sociálních sítích, a doporučit tak zajímavé místo ostatním.

Za dodržení bezpečnostních opatření je možné navštěvovat vybrané parky a zahrady. Prohlídky bez průvodce umožňují Zahrady pod Pražským hradem a Květná zahrada v Kroměříži. Dostupné už jsou i zámecké parky. Jedná se třeba o zámek Sychrov, Buchlovice, Hradec nad Moravicí, Slatiňany, Lysice, Kratochvíle a Červené Poříčí.

Zámecká zahrada ve Slatiňanech na Chrudimsku o rozloze devět hektarů pak láká zajímavostí, kterou jsou historické roubené domečky pro výuku šlechtických dětí. Sloužily ke vzdělávání a hrám malých šlechticů, kteří jejich prostřednictvím měli poznat hodnotu práce a peněz. Jednalo se o jakousi zmenšeninu venkovského statku, děti se tam staraly o zvířata i záhony. Kromě toho se v zahradě nachází sbírka cizokrajných dřevin, květinové záhony, jezírko, dva altány a kaplička. Na východě Čech se navíc jedná o jediný zámek, který zahradu otevřel veřejnosti.