SRT-H nepracuje podle předem připraveného scénáře, ale rozhoduje se podle toho, co „vidí“ v reálném čase a co slyší od týmu. Výzkumníci jej vyvíjeli tak, že ho nechali sledovat videa s průběhem operací na prasatech a z nich se učil. V praktickém testu pak robot zvládl sedmnáct po sobě jdoucích kroků, které zahrnovaly přichycení svorek, řezání a přestavbu tkáně. Výsledky? Jeho výkon byl srovnatelný s lidským chirurgem.

Tento úspěch otevírá dveře nové éře robotické chirurgie. Výzkumníci plánují další testy, aby ověřili, že systém zvládne reagovat i v různých podmínkách. Pokud se podaří doladit bezpečnostní mechanismy, autonomní chirurgové by jednou mohli pomáhat i v menších nemocnicích, kde chybí odborníci. Díky nim by mohly být operace dostupnější, přesnější a bezpečnější.

Pacient Oscar Larrainzar přišel o většinu močového měchýře a obě ledviny kvůli rakovině a přidruženým problémům. Sedm let byl závislý na dialýze. Během osmihodinové operace mu lékaři transplantovali novou ledvinu a následně i močový měchýř. A úspěšně: po operaci nebyla potřeba žádná dialýza.

Transplantace močového měchýře je extrémně složitá kvůli komplikované cévní struktuře v pánevní oblasti. Doposud se prováděly jen náhrady využívající část střeva, které ale nesou rizika jako infekce, krvácení nebo trávicí potíže.

MUDr. Nassiri upozorňuje, že transplantace močového měchýře zatím není vhodná pro každého. Nejlépe se hodí pro pacienty, kteří užívají imunosupresiva (léky na potlačení imunity) kvůli jiné transplantaci, nebo je u nich tato léčba stejně nevyhnutelná. Jak dlouho bude třeba imunitu tlumit, je zatím nejasné – i to je jedna z oblastí, kterou bude tým lékařů nadále pečlivě sledovat.

Při operaci lékaři využili robotické rameno. „Operatér může být sebezkušenější, ale přesto zavádí elektrody do hlemýždě rychleji než speciální robotické rameno, kvůli čemuž občas poškodí i citlivé a velmi důležité vláskové buňky. U ramena takové riziko v podstatě není,“ přiblížil přednosta Kliniky dětské otorhinolaryngologie Fakultní nemocnice Brno Milan Urík. Nepoškození vláskových buněk je důležité zejména pro zachování šance, že se pacientovi vrátí sluch úplně, tedy bez využití kochleárního implantátu.

Využívání robotického ramena je poměrně nové, ve světě se objevilo teprve začátkem letošního roku. Brněnští lékaři si jej poprvé vyzkoušeli před měsícem, přibližně dvouhodinovou operaci podstoupila právě roční Laura. „Že neslyší, jsme zjistili v půl roce. Nejdřív jsme zkoušeli různá naslouchadla, ale ta nefungovala,“ popsala Lauřina matka Magdaléna Kroupová. Laura dostala také zevní část implantátu, pomocí níž se bude postupně zvedat intenzita elektrických podnětů, dokud neuslyší jako zdravý člověk.

Jejich první pomoc zahrnuje čištění ran a provádění amputací. Je zajímavé, že výběr metody péče odpovídá typu poranění. Erik Frank, behaviorální ekolog z univerzity ve Würzburgu poukázal na toto zajímavé chování. Podle něj je ve zvířecí říši ojedinělé. „Jde o doslova jediný případ, kdy dochází mezi zvířaty k sofistikované a systematické amputaci jedince jiným příslušníkem jeho druhu,“ uvedl Frank. Floridští mravenci tesaříci navíc rozpoznají, kdy jsou pro amputaci vhodné podmínky. Poraněnou končetinu odstraní, jen pokud je rána výše na noze, tedy v oblasti s více svaly, které potlačují cirkulaci. Bakteriím tak trvá déle, než se dostanou dále do těla.

Amputace mravenci trvá pouhých 40 minut. To znamená, že pokud není noha uříznuta bezprostředně po infekci, šance na přežití jsou mizivé. Proto se mravenci uchylují k intenzivnímu čištění poranění holenní kosti, aby zabránili infekci. Jejich strategie je vskutku důmyslná.

Štěně Tyson měl původně podstoupit zákrok čelisti kvůli rozštěpu patra na klinice orální chirurgie a stomatologie v ústavu veterinární medicíny Cornellovy univerzity. Veterináři si ale všimli, že má štěně také nádor v dolní čelisti. Jednalo se o papilární dlaždicobuněčný karcinom dutiny ústní, což je zhoubný nádor u psů. Kvůli němu tak Tysonovi levou dolní část čelisti veterináři zcela odstranili. Během rekonvalescence si při kontrole lékaři všimli, že štěněti začíná kost sama dorůstat.

Tysonova nová dolní čelist je téměř stejně funkční jako ta původní. Chybí jí sice zásobení hlavními cévami a nervy a pes v ní nemá zuby, ale svou velikostí odpovídá kosti, kterou mu lékaři museli odebrat. Podle současných výsledků také už jeho čelist nenese žádné známky nových nádorových buněk.

U psů je schopnost regenerace kostí velmi unikátní a dosud nebyla nikdy oficiálně zaznamenána ani sledována, ačkoliv neoficiálně už byly některé takové případy popsány. Přesto se podle odborníků nejedná o zázrak. Veterináři to vysvětlují tak, že štěněti zachovali během zákroku značné množství okostice čelisti, což je vazivová blána, která pokrývá kostní tkáň s krevními cévami a nervy, jež vyživují kost a podporují její růst. Důvod ale spíše odhadují.

Výzkumníci analyzovali více než milion záznamů ze dvou samostatných lékařských registrů o operacích provedených v Kanadě a Švédsku. Ze získaných dat vyšlo najevo, že pacienti, které ošetřovaly ženy, měli výrazně lepší výsledky chirurgických zákroků a také méně problémů v následné rekonvalescenci. Údajně by za tím mohly být rozdíly v prováděné technice, rychlost prováděného zákroku a větší míra risku. Doktor Christopher Wallis, který vedl první ze studií v nemocnici Mount Sinai v Torontu, uvedl, že tato zjištění by měla přimět mužské chirurgy, aby se zamysleli nad svým přístupem a poučili se od svých kolegyň.

Závěry z Kanady byly přitom totožné s těmi ze Švédska. V obou skupinách dosáhly lepšího výsledku právě ženy. „V některých zemích panuje obecné přesvědčení, že muži chirurgové jsou lepší než ženy se skalpely,“ uvedl doktor My Blohm ze Stockholmu. „Zajímavé je, že většina dříve publikovaných studií naznačuje, že ženské chirurgyně jsou přinejmenším stejně dobré jako mužští kolegové, nebo jako ve sledovaných případech dokonce o něco lepší,“ doplnil.

Studie byla zaměřena na pacienty, kteří čelili pooperační bolesti po otevřené operaci srdce. Jde o velmi invazivní výkon zahrnující rozdělení hrudní kosti a nutnost mechanické pomoci při dýchání. Bolesti pak mohou být opravdu veliké. „Výsledky ukazují, že inhalace mátového esenciálního oleje může snížit intenzitu bolesti pacientů po otevřené operaci srdce a následně snížit používání léků proti bolesti pacienty,“ uvedli autoři studie.

Léčba mátovým olejem se přitom ukázala být účinná nejen při zmírňování bolestí – zjistilo se, že zlepšuje kvalitu spánku pacientů. „Použití tohoto rostlinného produktu může rovněž zlepšit kvalitu spánku pacientů v prvních nocích po operaci a přinést jim větší pohodlí. Když vezmeme v úvahu účinek inhalace mátového esenciálního oleje na bolest a kvalitu spánku, lze dojít k závěru, že tento rostlinný produkt lze bezpečně použít jako doplňkovou léčbu při zmírnění bolesti a zpříjemnění pacientů po operaci srdce,“ doplnili výzkumníci v časopise BMJ Supportive Palliative Care. Tato přelomové zjištění nabízí nadějnou alternativu k tradičním metodám léčby bolesti.

Lékaři z Univerzitní nemocnice v Martině poslali do Česka chladicí box se slinivkou, kterou vyoperovali devětadvacetiletému panu Milošovi. Doktoři IKEMu z ní zachránili Langerhansovy ostrůvky a poslali je zpátky pacientovi. Zmíněné ostrůvky jsou malé shluky buněk uvnitř slinivky břišní, které produkují různé významné hormony, především inzulin. Jsou tedy důležité zejména pro hospodaření těla s cukrem. Ostrůvky se sice k pacientovi vrátily, ale protože mu mezitím byla odebraná slinivka, zavedli mu je lékaři infuzí do jiného orgánu, konkrétně do jater. „Pokud se výkon správně načasuje a provede, nebude mít pacient ve 30 % diabetes, v dalších 30 % bude mít lehkou formu diabetu, kterou si bude lehce korigovat inzulínem nebo tabletami, a ve 30 % může mít zákrok horší výsledek kvůli tomu, že slinivka je tak poškozená, že nelze získat dostatečný počet ostrůvků. Takové poškození ale my předem neznáme,“ poznamenal přednosta kliniky diabetologie v IKEMu Peter Girman.

Tento způsob léčby se v Česku aplikuje už několik let a je velkou nadějí pro pacienty. „Chtěl jsem to zkusit. Pan doktor mě připravoval na to, že se to může a nemusí povést. Od transplantace jsem stále víc překvapený, jak se mi život změnil, můžu jíst, co a jak chci. Mám lehkou cukrovku, která se ale dá velmi snadno kompenzovat pohybem, dietním režimem. Nejím mnoho sladkého, ale spíš zeleninu a maso,“ popsal pacient Tomáš, který touto formou terapie prošel už v roce 2005. Podobně chtějí lékaři z IKEMu pomoci dalším pacientům z Česka i zahraničí.

Zdroj: IKEM, Český rozhlas

Pro pacienta bylo zásadní, aby zákrokem nepřišel o své nadání. Proto se lékaři rozhodli, že jej neuvedou do celkové narkózy, takže bude moci během dlouhé operace používat oblíbený hudební nástroj. Během zákroku tak italský hudebník chirurgům zahrál například ústřední píseň z filmu Love story nebo italskou hymnu. Pacient totiž při operaci zůstal při plném vědomí.

Neurochirurg Christian Brogna uvedl, že pacientova hra na saxofon lékařům dokonce pomohla lépe mapovat jednotlivé funkce jeho mozku a usnadnilo to průběh zákroku. „Schopnost hrát na hudební nástroj znamená, že rozumíte hudbě, což je jedna z kognitivních funkcí mozku. Znamená to, že umíte interagovat s hudebním nástrojem, umíte ho oběma rukama koordinovat, cvičíte tak paměť, počítání – protože hudebníci jsou vlastně matematici,“ vysvětlil Brogna a dodal, že během zákroku je důležité také sledovat, jak operovaný komunikuje s okolím. Proto se operace mozku většinou provádí při plném vědomí pacientů, aby lékaři mohli sledovat, jestli při zákroku nedošlo k narušení některých důležitých mozkových center.

Zdroj: Radio Wave, BBC

Cesta na Rudou planetu trvá podle NASA přibližně sedm měsíců, přičemž vzdálenost činí přes 480 milionů km. To není zrovna blízko, pokud potřebujete navigaci v případě lékařské pohotovosti. Je to problém, který se odborníci pokoušejí vyřešit léta, a odpovědí může být malý robotický chirurg s názvem MIRA (zkratka pro miniaturizovaný robotický asistent in vivo), který bude už v roce 2024 poslán na ISS na testovací misi.
MIRA je výtvorem Shanea Farritora, profesora inženýrství na University of Nebraska-Lincoln v USA, který tuto technologii zkoumá posledních 20 let. Práce jeho týmu upoutala pozornost NASA, která podpořila výzkum částkou 100 000 dolarů, aby mohl být robot přípraven k nasazení.

Jak zařízení MIRA funguje?

Malý robot vážící méně než kilogram v podstatě vypadá jako válec se dvěma pohyblivými hroty na dně, které jsou schopné prořezávat lidskou tkáň a držet předměty (a části těla). Nenechte se ale zmást jeho relativně jednoduchým vzhledem. Podle jeho tvůrců může MIRA fungovat i jako asistent lékaře fyzicky přítomného na operačním sále. Zejména proto, že je tak malý a lze jej vložit do těla pacienta malým řezem, což umožňuje lékařům provádět břišní operace minimálně invazivním způsobem. Zároveň zvládá fungovat jako zařízení umožňující lékařům provádět operace na dálku.

Tímto způsobem je robot revoluční a mohl by potenciálně umožnit astronautům zapojených do dlouhých, vzdálených vesmírných misí, jako jsou ty na Mars, aby byli v případě naléhavé potřeby lékařsky ošetřeni, i když chirurg není fyzicky přítomen.

Na palubě ISS bude MIRA pracovat autonomně bez pokynů osobního lékaře. Robot ale nebude testován na lidech, omezí se na stříhání natažených gumiček a tlačení kovových kroužků po drátu, imitující gesta prováděná při skutečných operacích.

MIRA ještě není zcela připraven k vyslání na mise do hlubokého vesmíru. Musí být provedeno rozsáhlé testování, aby se odborníci ujistili, že jeho použití je bezpečné a že je dostatečně odolný, aby mohl cestovat do vesmíru.

Chirurgie se na místech s nulovou gravitací nikdy předtím neprováděla, ale bude určitě potřeba, protože lidé se začnou ve svých vesmírných průzkumech odvažovat dál a dál. Možnost lékařského ošetření tak brzy bude nutnou výbavou.

Zdroj: Euro News

Tříletí chlapci Bernado a Arthur Lima si nyní mohou poprvé pohlédnout do tváře po sérii devíti operací, které vyvrcholily 27hodinovou operací, která je finálně oddělila.

Dvojčata se narodila v roce 2018 ve státě Roraima v severní Brazílii jako kraniopagská dvojčata – jedná se o extrémně vzácný stav, kdy jsou sourozenci srostlí v lebce. Většinu svého života tak dvojčata strávila v nemocnici v Rio de Janeiru. „Žili jsme v nemocnici čtyři roky,“ uvedla matka chlapců.

Procedura byla provedena s pomocí londýnské lékařské charitativní organizace Gemini Untwined, která zákrok popsala jako „nejnáročnější a nejkomplexnější oddělení doposud“, vzhledem k tomu, že chlapci sdíleli několik životně důležitých krevních cév.

Složitost zákroku

„Dvojčata měla nejzávažnější a nejobtížnější verzi stavu s nejvyšším rizikem úmrtí pro oba,“ řekl neurochirurg Gabriel Mufarrej z Paulo Niemeyer State Brain Institute v Riu, kde byl zákrok proveden. „Byla to bezpochyby nejsložitější operace mé kariéry,“ dodal. „Na začátku si nikdo nemyslel, že přežijí. Je historickou událostí, že byli oba zachráněni.“

„Zatím nevíme, do jaké míry budou moci žít normální život,“ pokračuje Mufarrej s tím, že dvojčata jsou stále v nemocnici, kde je nyní čeká dlouhá rekonvalescence.

Nejmodernější VR používaná v chirurgii

Členové lékařského týmu, který zahrnoval téměř 100 zaměstnanců, se 7. a 9. června připravovali na konečné fáze operace s pomocí nejmodernějšího systému virtuální reality, uvedlo Gemini Untwined v prohlášení. Pomocí skenů mozku vytvořili digitální mapu společné lebky chlapců a chirurgové cvičili tento postup během zkušební operace pomocí virtuální reality.

Sami chirurgové uvedli, že mít možnost si předem takovýto zákrok vyzkoušet v prostředí virtuální reliaty je úžasné a zároveň uklidňující, jelikož se mohou důkladně připravit a vše si vyzkoušet, aniž by ohrozili životy svých pacientů.

Zdroj: Euro News

Během operace pacienta s rakovinou střeva lékaři využili znovu použitelné pláště, čepice a závěsy. Použitý papír a další materiály po operaci zrecyklovali. Zároveň využili plán vědců z UHB na minimalizaci topení a osvětlení a anestetika podávali pacientovi nitrožilně, aby omezili únik skleníkových plynů při inhalační anestezii. Lékaři se navíc do práce dostavili buď pěšky, nebo na kole.

Podle energetické kalkulačky pomohla tato opatření snížit uhlíkovou stopu oproti běžným zákrokům o 80 %. Zbylých 20 % nemocnice stáhla na nulu mimo jiné díky výsadbě nových stromů. „Uvědomujeme si, že UHB má značnou uhlíkovou stopu. Jsme proto odhodlaní omezit ji všemi dostupnými způsoby, které nám zároveň umožní poskytnout pacientům kvalitní péči, kterou potřebují. Doufám, že tato operace byla jen první z mnoha,“ uvedl vedoucí inovace na UHB Tim Jones.

Zdroj: euronews.green, University Hospitals Birmingham NHS Foundation Trust

Čest být prvním pacientem při zákroku tohoto druhu získal dvouletý chlapec. Podezření na sluchovou vadu u něj bylo vysloveno už po narození a později byla diagnostikovaná praktická hluchota. Lidské řeči nerozuměl ani po zesílení s nejlepšími sluchadly a jeho řeč se nerozvíjela. Lékaři předpokládají, že s implantátem dovede slyšet a rozumět řeči. Postupně se tak může naučit mluvit a dožene své slyšící vrstevníky.

Robotické rameno RobOtol je novinkou, která byla uvedena na trh na jaře roku 2019. Systém vznikl ve Francii a Česká republika se tak po Německu, Itálii a Belgii stala další evropskou zemí, která tento systém využívá. Hlavní indikací pro použití robotického ramene je zavádění kochleárního implantátu u dospělých i dětských pacientů trpících vážným poškození sluchu či hluchotou. „Robot pomáhá při zavedení elektrod do vnitřního ucha, eliminuje třes ruky operatéra a umožňuje výrazně zpomalit rychlost vkládání elektrodového svazku, čímž chrání jemné struktury vnitřního ucha. Robotické rameno je nicméně stále řízeno a naváděno chirurgem, který zvolením správného úhlu a rychlosti pohybu zajistí šetrný a bezpečný průběh operace. Není to však jediná indikace, RobOtol může pomoci i u dalších operací v oblasti ucha, jako je například třmínková chirurgie, tympanoplastické operace či aplikace léčiv do středouší,“ uvedl Jan Plzák, přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Fakultní nemocnice Motol.

Zdroj: FN Motol

Pětačtyřicetiletá Gabriela měla zhoubný nádor jater a byla několik měsíců na čekací listině pro transplantaci tohoto orgánu. Dárce se však dlouhodobě nedařilo sehnat. Proto se její o pět let starší sestra Renata nabídla, že jí polovinu svých jater daruje. Transplantace jater od živého dárce se v Česku u dospělých osob ještě neprováděla, šlo tedy o první operaci tohoto druhu. Sestry transplantaci absolvovaly druhého února, nyní jsou již v pořádku doma. Obě se cítí dobře.

Játra jsou orgánem, který je schopen dorůst. Už po několika hodinách od operace se podle transplantačního hepatologa Pavla Taimra začnou jaterní buňky množit a orgán doroste do finální velikosti zhruba do dvou měsíců.

Dosud v IKEM transplantovali lékaři játra od žijícího dárce třem dětem. Dárcem byl vždy otec dítěte. Transplantace u dospělých je složitější, protože je nutné od žijícího dárce odebrat mnohem větší kus orgánu a hrozí větší riziko, že se něco pokazí. Proto pro lékaře zůstává prioritou transplantace od zemřelých dárců.

Zdroj: České noviny

Své přátele hroši nezapřou

Vědci přišli s unikátním poznatkem. Hlasité troubení, které je pro hrochy charakteristické, těmto savcům umožňuje rozpoznat kamarády od nepřátel. Tým výzkumníka Nicolase Mathevona z Univerzity Jeana Monneta ve francouzském městě Saint-Etienne dospěl k závěru, že zvířata pravděpodobně dokážou rozpoznat konkrétní jednotlivce podle jejich hlasů. Doposud se nevědělo, k čemu troubení hrochů slouží, jedná se tedy o poměrně zásadní zjištění.

Francouzští vědci nahráli zvuky hrochů žijících v rezervaci Maputo v Mosambiku, aby zjistili více o jejich komunikaci. Následně je vysílali z břehů jezer, aby zjistili, jak na ně reagují ostatní jedinci. Zjistili přitom, že hroši dokážou podle hlasu rozeznat své přátele, sousedy i cizí jedince. Kromě toho mohou podle vědců pravděpodobně rozlišovat i mezi jednotlivci. Toto tvrzení se však bude muset teprve ověřit.

Sloní dvojčata z Keni potěšila svět

Keňský úspěch vykouzlil úsměv na tváři všem, kteří milují zvířata. V tamní přírodní rezervaci Samburu se v druhé půlce ledna narodila sloní dvojčata. Jedná se o veliký úspěch, protože dvojčata slonů se rodí velmi výjimečně. Poprvé a naposledy tam přišla na svět v roce 2006, což je před více než patnácti lety. Bohužel tehdy mláďata krátce po narození uhynula.

Sloni v Africe čelí velkému tlaku ze strany pytláků. Keňská vláda se snaží slony zachránit a její úsilí už nese ovoce. Podle CNN se počet slonů na území Keni mezi lety 1989 a 2018 více než zdvojnásobil.

Koník bude mít zrak jako ostříž

I zvířata někdy potřebují chirurgický zákrok, aby jejich život byl plnohodnotný. Odborníci z Veterinární univerzity Brno léčili koně Silvia pomocí voperování speciálního tělíska do oka. Jednalo se o řešení imunitně zprostředkovaného zánětu rohovky levého oka. Bolestivé onemocnění ho dlouhodobě omezovalo a snižovalo jeho životní komfort. Choroba alergického původu opakovaně způsobuje záněty a zpočátku dobře reaguje na lokální protizánětlivou léčbu. Bohužel v případě Silvia už přestávala medikace působit. Proto bylo potřeba zavést speciální tělísko, které pomáhá. Nyní by už měl být Silvio bez bolestí a v pořádku.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Českých novin, BBC, CNN, Ekolist, Brněnská drbna

Lékaři v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) loni transplantovali 45 srdcí, pět z nich bylo před operací připojených na přístroj, který umožní až deset hodin udržet orgán v chodu i mimo tělo pacienta. Funguje na principu pneumatické pumpy s oxygenátorem, který krev okysličuje. Na tu je připojený darovaný orgán a následně je směsí krve dárce a dalších roztoků promýván. Díky tomu je možné použít i orgány, které by dříve nebylo možné pacientovi transplantovat. 

Posledním pacientem, pro kterého byl přístroj umožňující i delší transport orgánu využitý, je pětiletá holčička, kterou operovali kardiologové ve Fakultní nemocnici v Motole. Dárkyní byla žena ze Slovenska, její srdce bylo připojené na přístroj téměř šest hodin, cestovalo sanitkami a ze Slovenska letadlem české armády. Po čtrnácti hodinách práce lékaři mohli prohlásit, že transplantace byla úspěšná. Běžný převoz nebijícího srdce při chlazení ledovou tříští nesmí překročit čtyři hodiny, při každé další hodině stoupá riziko selhání o 50 procent. Bez přístroje by se tedy tato akce nemohla podařit. Velký dík tedy patří dárcům, z jejichž příspěvků nemocnice techniku pořídila. Stojí asi sedm a půl milionu korun, přičemž pro každé použití je potřeba také jednorázový odběrový set za 1,62 milionu korun hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Zdroj: České noviny

Dvanáctiletá rybka Dotty je pro Caroline jako člen rodiny. Snažila se tedy udělat vše pro to, aby zase bezstarostně plavala po akváriu. Operace malých ryb nejsou mezi veterináři příliš četné, ale ti z ordinace McDonald Vets v Glasgow vyšli své kolegyni vstříc a provedli zákrok, jaký za 40letou historii klinika nezažila.

„Největší výzvou bylo Dotty uspat, jak se to povedlo, tak samotná operace proběhla hladce,“ řekla webu Daily Record Lee Shrigley, která rybce nasypala do vody anestetikum a poté jí miniaturním skalpelem odstranila nádor zpoza levého oka. Protože přestal tlačit na oční nerv, Dotty, která se během tří dnů zotavila, zase vidí. Operace by Caroline McHugh přišla v přepočtu asi na 6 000 korun, ale jako zaměstnankyně kliniky ji dostala zdarma.

Zdroj: Daily Record, Daily mail

K objevu výzkumníky inspirovali svijonožci žijící na mořských skalách a útesech. Výzkum ukázal, že přilnavý materiál korýšů se skládá z lepkavé molekuly proteinu umístěné v oleji odpuzujícím vodu a nečistoty. Svijonožec se tak pohodlně přilepí na sebevíc kluzký a vlhký povrch. Vědci se pokusili tento materiál napodobit a vytvořili silné biokompatibilní lepidlo složené z kyseliny polyakrylové, NHS esteru a chitosanu, obklopených silikonovým olejem.

Díky svému unikátnímu složení dokáže pasta přilnout i ke tkáním pokrytým krví a do 15 až 30 sekund vytvoří v ráně pevnou zátku, kterou zastaví krvácení. Dosavadní testy ukázaly, že pasta dokáže efektivně zastavit i silné vnitřní krvácení, a to i přes účinek léků na ředění krve. Zátka vytvořená v ráně se během několika měsíců sama rozloží, případně ji lze rozpustit uměle. Nový materiál je zatím nejúčinnější metodou zástavy krvácení na trhu.

„Jsme schopni provádět velmi složité operace. Co se týče kontroly silného krvácení na sále, jsme ale zatím moc nepokročili,“ uvedl jeden z autorů studie zveřejněné v časopise Nature Biomedical Engineering Christoph Nabzdyk. Objev tedy pomůže redukovat ztráty krve pacientů během operací i zachránit oběti těžkých zranění a snížit tak riziko jedné z nejčastějších příčin smrti na světě.

Zdroj: MIT News

Lucie měla od narození zelený zákal, zrak se jí postupně zhoršoval až nakonec úplně oslepla. „Po čase už jsem viděla jen barvy, obrysy a rozlišovala mezi světlem a tmou. Letos jsem přestala vidět úplně. Jediným řešením byla operace. Protože se ale jedná o komplikovaný zákrok, mnoho lékařů se ji obávalo provést,“ popsala pacientka.

Operace proběhla v březnu tohoto roku, květnová kontrola pak potvrdila její úspěšnost. Zákrok provedl primář zlínské soukromé oční kliniky Pavel Stodůlka. „Operace začínala odstraněním neprůhledné rohovky a transplantací dočasné silikonové umělé rohovky. Tím se podařilo zviditelnit nitro oka, ve kterém bylo nalezeno pokročilé stadium šedého zákalu,“ popsal Stodůlka. Speciálním laserem se skrz umělou rohovku podařilo šedý zákal odstranit a poté implantovat umělou nitrooční čočku.

„Jednalo se o první kapsulotomii capsulaserem skrze umělou rohovku na světě. Po dokončení operace šedého zákalu byla dočasná silikonová rohovka odstraněna a pacientce transplantovaná rohovka z tkáňové banky. Celý zákrok proběhl pouze v lokálním znecitlivění oka kapkami,“ dodal Stodůlka, který jako první na světě provedl i jiné typy zákroků. Operoval také například bývalého prezidenta Václava Klause nebo Tomáše Baťu mladšího.

Zřejmě škrábnutí o klacek ve výběhu způsobil tygřici Ratně pobývající v parku v Sheprethu poblíž města Cambridge nepříjemné zranění oka. S jeho následky se potýkala dlouhodobě. Zatímco šedý zákal byli veterináři schopní držet pomocí kapek a pravidelného monitoringu pod kontrolou, v případě vředu rohovky byla operace nevyhnutelná.

Britští veterináři se proto pustili do zákroku, který ve světě dosud neměl obdoby. Podle serveru BBC si operace oka u velké šelmy vyžádala v porovnání se standardními zvířecími pacienty mnohonásobně vyšší dávku anestetik i delší dobu na sále. Výsledek ale přinesl ovoce. Po několikatýdenním pozorování propustil specialista David Williams tygřici z léčby. Ratna si tak může opět bez bolestí a obav hovět i na vyvýšených místech svého výběhu.