Výzkumníci sledovali tento proces u myší i lidí pomocí fluorescenčních značek a časosběrného zobrazování. Zjistili, že takzvaná myonuklea se po signálu z poškozeného místa pohybují po vnitřní buněčné síti tvořené mikrotubuly a motorickým proteinem dyneinem. Na místě pak zajišťují lokální dodávku mRNA, podle níž buňka rychle vyrábí bílkoviny potřebné k obnově narušené struktury svalového vlákna.

Je to povzbudivá zpráva pro výzkum zdravého stárnutí i léčby svalových onemocnění. Lepší pochopení tohoto rychlého samoopravného systému může do budoucna pomoci hledat cesty, jak udržet svaly déle silné a odolné, případně jak podpořit jejich regeneraci tam, kde už přirozené procesy slábnou. Vědci zároveň připomínají, že u větších zranění zůstávají svalové kmenové buňky nadále zásadní součástí obnovy.

Některé druhy sice vymizely, v nedávných letech například motýl modrásek černoskvrnný. Jiné se začaly vracet, mezi nimi vlci, bobři evropští a orli mořští. Vlci se ve Žďárských vrších znovu objevili téměř po 200 letech. Kromě druhů, které v krajině už dřív byly, se ale v poslední době vyskytují i druhy nepůvodní a často se nekontrolovatelně šíří. K nim patří americký rak signální, jenž přenáší takzvaný račí mor, ze savců třeba jihoamerická nutrie. 

CHKO Žďárské vrchy s rozlohou 709 kilometrů čtverečních kromě Vysočiny zasahuje do Pardubického kraje. Vyhlášena byla v roce 1970. Na jejím území je 50 maloplošných zvláště chráněných území a čtyři národní přírodní rezervace, nejstarší je rezervace Žákova hora s ochranou od roku 1933. Nejvyšší vrchol Žďárských vrchů Devět skal má nadmořskou výšku 836 metrů. V CHKO pramení pět řek: Sázava, Svratka, Oslava, Chrudimka a Doubrava. Krajinu a její vývoj přibližuje návštěvníkům dům přírody, který byl v Krátké u Sněžného otevřený v červnu 2020.

Jan Krejza z oddělení xylogeneze a tvorby biomasy Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR uvedl, že v území se striktní ochranou přírody se při obnově bude muset nejspíše zvolit takzvaný sukcesní vývoj. „Což znamená, že hned po skončení požáru, po vychladnutí ploch, tam začnou nalétávat pionýrské dřeviny, jako je třeba bříza osika, které jsou schopny tu plochu relativně rychle osídlit,“ popsal vědec. Za pionýrské jsou označovány druhy, které osidlují nově vzniklé nebo poničené lokality. „Většinou i na takto zasažených plochách něco přežije. A to, co tam přežije, je schopné i nějakou budoucí generaci založit. Takže já věřím, že plochy se rychle zazelení, ať buření, nebo pionýrskými dřevinami,“ uvedl vědec. Buřeň je lesní plevel, který roste na holinách a půdách určených k zalesnění, jde například o trávy či kopřivy.

Požár v Národním parku České Švýcarsko vypukl v neděli. Občané, kteří volají s nabídkou pomoci, se nově mohou obracet na telefonní linku 771 271 367 nebo na e-mail hrensko.pomoc@ulk.izscr.cz. Lidem z postižených oblastí můžete pomoci finančně například na portálu Donio, obnovu přírody můžete podpořit i prostřednictvím Nadace Partnerství.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolistu a Českých novin

Organizace Tetra Pak se zaobírá výrobou předmětů z recyklovaných materiálů. Může se tedy stát, že používáte nádobu, která byla dříve kelímkem na jogurt. Společnost nyní rozšiřuje pole svých aktivit tím, že spouští iniciativu The Araucaria Conservation Programme. Jedná se o projekt obnovy v ohroženém brazilském Atlantickém pralese. Ve spolupráci s brazilskou nevládní organizací Apremavi plánuje společnost během deseti let obnovit nejméně sedm tisíc hektarů džungle.

Atlantický les je místo ohroženější než Amazonie a jeden z nejohroženějších ekosystémů na Zemi. Z původního lesa zůstalo pouze 12 procent a velká část divoké zvěře byla zredukována lovem. „V plánu je výsadba původních rostlin, ekologické obohacování sekundárních lesů a s tím související přirozená obnova. Z dlouhodobého hlediska budou obnovené oblasti začleněny do ekologických koridorů, což přispěje ke snížení tlaku na ohrožená zvířata, jako je papoušek purpurový a jelen pampový,“ uvedla Miriam Prochnow, poradkyně a spoluzakladatelka Apremavi. „Tyto akce jsou zásadní pro ochranu biologické rozmanitosti, obnovu kvality půdy a zachování dostupnosti vody v regionu,“ uvedla Prochnow.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth

Pětipodlažní budova, ve které oblíbené knihkupectví sídlí, byla zasažena raketami 18. května 2021 při válce mezi Izraelem a hnutím Hamás. Více než dvacetiletá snaha o budování rodinného podniku a sto tisíc knih se v několika vteřinách proměnily v cáry papíru zahrabané v sutinách a popelu. Zničení obchodu, který byl známý pro svou výbornou zásobenost, vyvolalo vlnu solidarity napříč světem a povedlo se sesbírat peníze na jeho obnovu.

„Když byl obchod zničen, byl jsem úplně na dně, ale naši přátelé a blízcí pozvedli mou morálku. Dnes to je, jako bych se znovu narodil, jsou pro mě druhé narozeniny,“ řekl při znovuotevření v nedaleké budově jeho provozovatel Samír Mansúr. Vyzdvihnul také významnou roli britských dárců, kteří pro Gazu sesbírali 150 tisíc knih. Díky větším prostorům se Palestinci dostanou k ještě širší paletě čtiva. Třípatrová prodejna jim nabídne 400 tisíc publikací od arabských i zahraničních autorů včetně specializované literatury.

Zdroj: ABC News

Zatímco nyní je koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře asi 415 jednotek na milion, přijatelná hodnota je však pouze 350 jednotek. Podle studie by mohla až třetinu skleníkových plynů odstranit ochrana původních ekosystémů a podpora zalesňování. Díky tomu by se uhlík dostal více do půdy, kde by byl vázaný například na biomasu.

Největší potenciál má opětovné zalesnění v tropických oblastech, kde však procesu obnovy stojí v cestě rostoucí hustota zalidnění a zemědělské aktivity. Naděje tedy vědci vkládají především do jihovýchodní a východní Evropy. Změny by však měly proběhnout nejpozději do roku 2050, neboť poté zůstane potenciál vazby uhlíku do půdy nevyužitý.

Zdroj: ct24.cz

„V roce 2016 prohlásilo Ministerstvo kultury České republiky bývalou káznici kulturní památkou. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Brně, Odborem památkové péče MMB, Kanceláří architekta města Brna a Odborem strategického rozvoje a spolupráce vyhlásilo město architektonickou soutěž o návrh na podobu centra,“ uvedl radní pro kulturu Marek Fišer. Soutěž vyhrál návrh pražského atelieru KAVA.

Přestavba však může začít až po vydání územního rozhodnutí, které je podmínkou pro zažádání o evropské dotace. Kvůli jeho pozastavení město v letošním roce žádost již nestihne podat. V mezičase se alespoň snaží prostory oživit edukativně-kulturním programem projektů, jako je Ghettofest nebo Káznice žije. Do budoucna areál nabídne mimo jiné muzejní část, knihovnu, ateliéry, multifunkční sál a coworkingové prostory.

Původní nápad pochází z Japonska, kde se výzkumu tamních lesů v 80. letech minulého století věnoval botanik Akira Miyawaki. Postupně s jeho pomocí vzniklo po celé Asii více než 1700 lesů a způsob, jakým byly vytvořeny, se ujal jako Maiyawakiho metoda. Ta je založena na respektování původní rozmanitosti druhů a složení půdy. Obvykle je vysazeno 15 až 30 různých rostlin, které si vzájemně pomáhají a dokážou se přizpůsobovat místním povětrnostním i klimatickým podmínkám. Zatímco standardně by tak obnova lesu trvala 200 let, s Maiyawakiho metodou lze stejného výsledku docílit podle studie za pouhých 20 let.

Rozlohou se jedná často o velmi malé plochy, které však po osazení fungují jako malý ekosystém vyznačující se víceúrovňovou vegetací. Jednou z iniciativ, která se snaží lesy podobným způsobem obnovovat, je například holandský projekt Tiny Forest. „Lesy jsou důležité nejen pro motýly, ptáky, včely a malé savce, ale také pro lidi, kteří jsou tak blíže přírodě,“ dodali zástupci projektu na svém webu.

Zdroj: goodnewsnetwork.org; urban-forests.com

Počty ptáků vyskytujících se v Británii se snižují v důsledku používání pesticidů, hnojiv a scelení dříve pestré krajiny. Ubyl také hmyz, kterým se opeřenci běžně krmí. Ale není všem dnům konec. Své o tom ví přírodovědec Muzea přírodní historie v Kensingtonu Jonathan Lewis-Phillips, který  vymyslel způsob, jak zasaženým živočichům pomoci.

Pomocí unikátního projektu pomohl navracet vodní plochy, které z krajiny v posledních letech mizely. Nad obnovenými tůněmi se brzy vyskytovalo osmnáctkrát více druhů hmyzu, než nad těmi neobnovenými. Zrekonstruovaná vodní tělesa také přitahovala větší množství ptáků. Informoval o tom web The Conversation.

Koně do oblasti dorazili v roce 2018, ale tehdy byl rybník vypuštěný. Pozitivní vliv pastvy na tamní biotopy se tedy plně projevil až následující rok. „Chtěli jsme omezit jednotvárné rákosiny. Více je rozčlenit, pokusit se v nich obnovit dnes již zaniklou slatinnou louku, a hlavně v nich vytvořit prostředí, které by vyhovovalo co největšímu spektru druhů,“ popsal záměry ochranářů David Číp z organizace JARO Jaroměř. Tyto ambiciózní plány se nakonec podařilo naplnit. Divocí koně přitom nenarušili ani hnízdění vodních ptáků.

Velmi oblíbené se staly stezky, které koně v rákosinách vyšlapali. „Ke slunění je využívali obojživelníci, a dokonce ještěrky obecné, které se v rákosinách rybníka nalézaly ve velkém množství. Díky stezkám byly ještěrky jak blízko u vody, tak na sluníčku, kde se mohly vyhřívat, a současně byly skryté před zraky predátorů,“ doplnila zooložka Blanka Mikátová. Na změnu také kladně zareagovaly rostliny.  Rákosiny začínají být druhově pestřejší i v místech, kde byl původně pouze rákos nebo orobinec. To by mělo více vyhovovat některým druhům vážek, mokřadních motýlů nebo brouků. Do budoucna to vypadá s životem v rybníku příznivě.

Zdroj: Česká krajina

Nevládní environmentální organizace Greenpeace na místo vypravila loď Arctic Sunrise. Cílem posádky bylo zdokumentovat výsledky zákazu rybolovu, který zde byl vyhlášen v roce 2007, poté co zde rybářské společnosti téměř vyhubily některé druhy živočichů.

A výsledky jsou pozitivní, podmořský svět se zde podařilo zachránit. Potápěči mají řadu záběrů, které poukazují na bohatý podmořský život: humry, raky, řasy, houby a ryby všeho druhu. „Hora Vema je dokonalým příkladem toho, co se stane, když necháme přírodu nějaký čas v klidu,“ říká nizozemský biolog Thilo Maack, který expedici Greenpeace vede. „Přestože byla poškozena nadměrným rybolovem, vždy se zase obnoví,“ upřesňuje. Nezisková organizace usiluje o přijetí smlouvy, která by od roku 2030 zakázala průmyslový rybolov ve třetině plochy oceánů a příroda by tam tak dostala možnost se zahojit a zregenerovat.

Zdroj: greenpeace.org, tyden.cz

Poslat dárcovskou SMSku nebo darovat neznámé dívce květinu? Volba je na vás. Loni takový podnět dostalo přes 12 tisíc lidí, protože právě tolik káv se u stánku Dobrokávy během premiérové sezóny připravilo. Do té aktuální vstoupil projekt i s novinkou knihy, do níž mohou zákazníci své skutky zaznamenávat, a tak pomoct s vytvořením jakési kroniky dobrých skutků.

Za projektem stojí Libor Hoření, který zprvu pokrýval veškeré náklady výhradně z vlastní kapsy. Nyní už mu pomáhají i další štědří dárci. „Vždy je pěkné vidět překvapení lidí, kteří o Dobrokávě nikdy neslyšeli, prostě jen vidí stánek s kávou, tak si jdou s peněženkou jednu objednat a až poté se dozví náš koncept,“ baví Hořeního. Kávu z jeho stánku si mohou lidé dát na Zelném trhu v Brně každý všední den.

„Funkční vnitrobloky mají mnoho forem využití, posilují komunitní vazby, pocit bezpečí, mají význam pro trávení volného času dětí a seniorů, přispívají ke kvalitě městského životního prostředí,“ uvedla náměstkyně primátorky Petra Kolínská.

Vnitrobloky mají velký význam i z hlediska životního prostředí. Kolínská je dokonce označila za „druhé zelené plíce města“. Grant proto klade důraz právě na zeleň a její obnovu. Důležitým kritériem je přitom dlouhodobá vize, aby zůstal revitalizovaný vnitroblok živý a udržovaný i za pět let.

Projekt Živé studánky si klade za cíl navrátit přírodním studánkám život. „Voda dává život, a proto je pro nás ctí, že jí ho můžeme vracet obnovou vodních zdrojů v přírodě a pomoci vybraným pramenům ve studánkách k jejich záchraně,“ uvedl brand manažer značky Michal Vávřil.

V začátku projektu si firma vytipovala studánky vhodné k obnově v 6 krajích napříč republikou. Na základě hlasů veřejnosti bude v každém regionu vybrána jedna vítězná, kterou pak společnost znovu oživí. Motivací pro hlasující je možnost vyhrát některou z cen.

Přestože studánky už v dnešní době neslouží primárně jako zdroj pitné vody, zůstávají důležitou součástí přírody a oblíbeným prvkem v krajině. Rekonstrukci potřebuje velká část z nich, naštěstí existuje i velké množství nadšenců a dobrovolníků, kteří se této záslužné aktivitě věnují.

Vědci budou pracovat s historickými fotografiemi, starými mapami či digitálními modely terénu. Pro svou práci využijí archiv muzea Ateliér Seidel z Českého Krumlova, který obsahuje tisíce snímků již neexistujících objektů. Projekt chce do sběru dat zapojit také veřejnost.

Cílem projektu je vedle vytvoření interaktivní mapy a 3D rekonstrukcí také vyvinout metodologii analýzy historických záběrů, kterou by bylo možné využít i pro další lokality. Zmapováno bude česko-bavorské příhraničí, následovat bude možná i to česko-rakouské.

Dobrovolní hasiči v jihočeské obci Vitějovice letos ve spolupráci s dalšími skupinami obyvatel pořádají místní kulturní rok. V rámci něj vytvoří několik příležitostí k vzájemnému setkávání, jako je letní kino, stavění máje nebo dožínky. Cílem je podpořit soudružnost občanů, a to i napříč generacemi.

Vitějovický sbor dobrovolných hasičů je jeden z pěti, které podpořila Nadace Via ve svém programu Živá komunita. V něm podporuje aktivní lidi, kteří chtějí zlepšit život ve své sousedské komunitě. Tentokrát se v rámci speciální výzvy zaměřila právě na dobrovolné hasiče.

Další z vybraných nápadů přišel z Todně, kde se chystá obnova místní studánky a vytvoření příjemného místa k odpočinku. V Ostroměři zase plánují přeměnu staré hasičské nádrže na veřejné koupaliště, které vybaví i potřebným zázemím pro pořádání různých sousedských akcí.

Pětici doplňují svojšičtí hasiči, kteří připravují rekultivaci lokálního parku, a sbor z Bechyně, jenž uspořádá tradiční hasičský ples a výtěžek věnuje na údržbu místního hasičského muzea.

Kvůli nemoci musely být asi dvě stovky jírovců na jaře vykáceny a tento podzim je tak nahradí vhodnější a odolnější lípy. „V současné době probíhá administrativní proces přípravy nové výsadby stromů v Rudolfově aleji. Pokud nám to klimatické podmínky dovolí, sázet by se mělo ještě do konce tohoto roku,“ vysvětlil ředitel Výstaviště Flora Olomouc Jiří Uhlíř. Pomoci s výsadbou celkem 108 nových stromů mohou také Olomoučané.

„Už nyní evidujeme více než tři desítky zájemců o novou výsadbu,“ upřesnil náměstek primátora Aleš Jakubec. Zájemci se mohou hlásit na telefon 585 726 219, případně využít e-mail info@flora-ol.cz. Všichni přihlášení dostanou včas konkrétní informace o tom, jak bude jejich pomoc probíhat.

Pramen vody na okraji Hranic na Olomoucku byl po jistou dobu ten smutnější případ. Dříve šlo o krásný bod v krajině, ale nedostatek péče ho proměnil v zanedbané místo, na jehož kouzlo mohli místní jen vzpomínat. Ti se ale naštěstí se vzpomínáním nespokojili.  Namísto toho se rozhodli místo znovu oživit a navrátit mu pozbyté kouzlo.

Před více než rokem začal první z nadšenců místo uklízet. Hned týden nato se zde sešla rovnou celá parta a záhy u pramene samovolně vznikla tradice a oblast se týden co týden jen silami místních zvelebovala.

Díky péči nadšenců se pramen proměnil ve studánku, která nyní opět stojí za zastavení, je příjemným místem pro setkání či výlet a není jen stínem své dřívější podoby, ba naopak. Když se studánka po úpravě znovu otevírala, padlo navíc rozhodnutí dát jí symbol a zároveň ji zabezpečit. O obojí se postará kovaný strážce Javorové studánky, jehož zhotovil místní kovář. Náklady na jeho zhotovení pokryly finance získané v crowdfundingové kampani.

Janův hrad v 90. letech minulého století vyhořel a od té doby se rozpadá a rozkládá. To se nelíbí místním obyvatelům, kteří na jeho obnovu založili Spolek Janův hrad a spolu s dalšími brigádníky se zasluhují o jeho obnovení. Už tři roky pracují ve volném čase na opravách hradu i okolí, přičemž tento rok se zaměřili na tamní studnu. „Letos bychom chtěli v co největší míře zakonzervovat stavební objekt, na kterém nyní pracujeme. Dokončili jsme opravu studny, kterou jsme renovovali od července 2013,“ řekl pro ČTK předseda spolku Josef Husek.

Oprava se týkala především vyčištění studny od nánosů suti, kterého dobrovolníci vytáhli na 26 metrů krychlových. „V průběhu čištění jsme v 17 metrech narazili na vodu a do 22 metrů jsme ji museli odčerpávat. Ve 22,5 metru je dno, na něm stojí vyzdívka studny. Po vyčištění jsme postavili i repliku původního dřevěného rumpálu, ten starý se již nedal zrenovovat,“ řekl předseda spolku,“ vysvětlil Husek. Do budoucna chtějí nadšenci udělat z hradu výletní místo, které se stane oblíbenou destinací místních i návštěvníků Vizovic.

Zdroj: ČTK