V předchozím výzkumu tým vědců zjistil, že nadměrné pití alkoholu v dospívání mění chemii mozku v oblasti genu zvaného Arc. Toto přeprogramování genu Arc v centru emocí a paměti mozku vysoce přispívá k predispozici k úzkosti a poruchám užívání alkoholu v dospělosti.

Přeprogramování mozku?

V nové studii vědci ukazují, že toto epigenetické přeprogramování, které přetrvává po celý život, lze ve skutečnosti zvrátit úpravou genů.

Hlavní autor studie Subhash Pandey se k problematice vyjádřil, že včasné záchvatovité pití může mít dlouhodobé a významně negativní účinky na mozek. Výsledky této studie nabízejí důkazy, že genová editace je možným potenciálním lékem na tyto problémy a nabízí určitý druh obnovení továrního nastavení mozku.

Průběh výzkumu

Pandey a jeho tým použili ve svých experimentech nástroj pro úpravu genů nazvaný CRISPR-dCas9. Nejprve vědci studovali dospělé krysy s přerušovanou expozicí alkoholu v jejich dospívání, což odpovídá věku přibližně 10 až 18 let v lidských letech. Pozorovali, že když byl nástroj použit, exprese genu (pozn. proces, kterým je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebo funkci) Arc se normalizovala. Navíc se snížily ukazatelé úzkosti a konzumace alkoholu.

„Nadměrné pití v adolescenci je vážný problém veřejného zdraví a tato studie pomáhá nejen lépe porozumět tomu, co se děje ve vyvíjejících se mozcích, když jsou vystaveny vysokým koncentracím alkoholu, ale co je důležitější, dává nám naději, že jednoho dne budeme mít účinnou léčbu,“ řekl Pandey.

Zdroj: Neuroscience News

V posledních letech se neinvazivní mozková stimulace objevila jako nová terapeutická možnost pro léčbu problémů týkajících se užívání alkoholu a dalších závislostí souvisejících s návykovými látkami. Metody této techniky ukázaly slibné výsledky i pro možnou léčbu závislosti na tabáku, ale o samotné účinnosti neinvazivní mozkové stimulace na dlouhodobou abstinenci není tolik známo.

Tým výzkumníků z univerzitní nemocnice v Dijonu ve Francii provedl systematický přehled a metaanalýzu s cílem posoudit účinnost neinvazivní mozkové stimulace při dlouhodobém odvykání kouření.

Naděje na trvalou abstinenci

Výzkumníci prohledali několik vědeckých databází s cílem náhodně vybrat kontrolované studie neinvazivní mozkové stimulace na dospělých kuřácích, kteří chtěli přestat kouřit, s následným sledováním delším než 4 týdny. Poté zkombinoval výsledky, aby změřil celkový účinek stimulace na odvykání kouření. Ve výzkumu bylo zahrnuto sedm studií, které poskytly údaje o celkem 699 pacientech. Ve všech zahrnutých studiích byly přítomny i kontrolní skupiny, které dostávaly falešnou neinvazivní mozkovou stimulaci.

Sloučením 7 zahrnutých studií byl zjištěn poměr rizika trvalé abstinence jakékoli formy neinvazivní mozkové stimulace ve srovnání s falešnou stimulací v hodnotě 2,39. To znamená, že kuřáci, kteří dostávali neinvazivní mozkovou stimulaci, měli 2,39krát vyšší pravděpodobnost dlouhodobé abstinence od kouření než kuřáci, kteří dostávali její falešnou verzi.

Vedoucí autor Dr. Benjamin Petit se vyjádřil, že ačkoli se jejich výzkum jeví jako skromný, jelikož obsahuje pouze sedm zahrnutých studií, nízkou úroveň spolehlivosti a značnou variabilitu mezi studiemi, finální výsledky se zdají být významné a je možné tuto techniku stimulace označit za možnou formu krátkodobého i trvalého odvykání závislostí.

Zdroj: Neuroscience News