„Oba brouci – ať je to trnoštítec nebo tesařík javorový – jsou nesmírně vzácní. My jsme si dlouho mysleli, že na Šumavě je po nich veta. Tesařík javorový byl naposledy zaznamenán na Železnorudsku v roce 1946, o trnoštítci jsme sice kusé informace měli, stav populace jsme však neznali,“ informoval náměstek ředitele Správy národního parku Šumava Martin Starý.

Na příští rok je naplánován rozsáhlejší monitoring jak tesaříka javorového, tak trnoštítce horského. „Věřím, že oba druhy budou na Šumavě zastoupeny v podobně silných populacích, jako kornatec velký. Je totiž evidentní, že tak, jako v případě jiných druhů hmyzu, funguje Šumava se svou rozlohou a hlavně pestrou nabídkou biotopů zahrnující bezzásahová území a území s přírodě velmi blízkým a šetrným managementem jako Archa Noemova, zachovávající hmyzí pestrost pro budoucí generace,“ uvedl ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený.

Konkrétně se jedná o 532 hektarů, díky kterým by se měl objem vody zadržené v krajině zvýšit minimálně o 40 až 50 tisíc metrů krychlových. Obnova pramenišť a mokřadů je přitom součástí šestiletého velkého přeshraničního projektu Life for mires (Život pro mokřady), který park odstartoval předloni. Náklady na projekt se pohybují kolem 150 milionů korun, přičemž 60 procent z toho pokrývá dotace Evropské unie.

První lokalitou, kde v červenci revitalizace začala, je Malý Bor v kotlině Křemelné nedaleko Prášil. Kdysi podmáčený pramenný svah v minulosti odvodnila téměř tříkilometrová síť hlubokých kanálů, které nahradily původní mělké potoky, vysušily většinu pramenišť a způsobily významný pokles hladiny podzemní vody. Nyní se povrchové kanály ruší a drobné potoky se vracejí do svých původních tras.

„Důležité je, že projekt počítá s plošným zadržením vody v krajině, nikoliv bodově například ve vodních nádržích. Plošný přístup podpoří zadržování vody na mnohem větším území a ve větších objemech. Přispěje také k dosycování zásob podzemní vody a zmírní přehřívání krajiny, ke kterému v posledních letech na mnoha místech dochází,“ vysvětila odborná garantka projektu Iva Bufková.

Celý projekt bude trvat až do roku 2024. Během této doby počítá s obnovou kolem dvou tisíc hektarů mokřadů a rašelinišť. Jeho součástí jsou aktivity pro veřejnost, které zahrnují hlavně program pro návštěvníky Šumavy, mnoho dobrovolnických akcí na záchranu mokřadů, řadu publikací a také výukový program pro děti a mládež.

Patnáct dobrovolníků se nyní rámci Týdne pro divočinu na Šumavě podílí na revitalizaci šumavských rašelinišť. Snaží se tak napravit dlouhodobé škody vzniklé odvodňováním Šumavy v minulých letech. Dobrovolníci tvoří hráze a staré odtokové kanály odvodněných rašelinišť naopak zasypávají půdou. Cílem je zvýšit hladinu podzemní vody v oblasti Soumarského rašeliniště, a to alespoň na úroveň potřebnou pro plnění jeho funkcí.

Dřívější devastující zásahy se Správa NP Šumava snaží zmírnit již dvě desetiletí. Po tuto dobu intenzivně pracuje na revitalizaci rašelinišť, a to právě s výrazným přispěním dobrovolníkům. Prozatím se podařilo obnovit asi 600 hektarů rašelinišť a jiných mokřadů a revitalizovat 13 kilometrů potoků. V nadcházejících letech by mělo přibýt dalších 2000 obnovených hektarů. Týden pro les a divočinu pod taktovkou Hnutí DUHA se letos koná již po dvaadvacáté. Kombinuje prvky vzdělávání o lese s praktickým zapojením účastníků do konkrétních aktivit ochrany přírody.