Pokud se rozhodnete šetřit vodou a investujete do kvalitní myčky nádobí, měli byste si odpustit ruční předmývání. Právě při této činnosti totiž dochází k výraznému plýtvání – jedná se přibližně o tři miliardy litrů zbytečně spotřebované vody ročně. Takovým množstvím vody byste naplnili například největší přírodní jezero v České republice, tedy Černé jezero. Hlavním zdrojem je navíc podzemní voda, jejíž stav je v posledních letech více než alarmující.

Na boj proti suchu se letos intenzivněji zaměřil Český svaz ochránců přírody. V rámci dlouhodobé iniciativy Voda pro českou krajinu usiluje o revitalizaci české přírody, zejména pak o zadržování vody v půdě. Věnuje se také vzdělávání veřejnosti na téma snižování spotřeby vody v domácnostech. Během letošního roku soustředí ochránci přírody své síly například na vybudování mělkých tůní v oblasti horního Polabí nebo Žďáru nad Sázavou.

Problematice vodních zdrojů se věnuje i nově vznikající systém HAMR, který poskytuje data od roku 1981. Zájemci si tak mohou libovolně porovnat stav vody na našem území dříve a nyní.

Zdroj: HAVAS

Experiment pro zpestření důchodu

Historie uznávané značky Thun je pevně spjata s Kláštercem nad Ohří. Město, které měl po mnoho let ve správě rod Thunů, se pod panováním Františka Josefa Thuna těšilo hospodářskému rozkvětu. Ten dovršila spolupráce s Johannem N. Weberem. Předčasně penzionovaný správce statku hledal zábavu, a tak začíná experimentovat s místní zeminou. Již v roce 1973 se se souhlasem hraběte pokusil v provizorní peci o první výpal. Úspěšný je 15. září 1794, kdy se ve městě datuje začátek výroby porcelánu.

Z prokletého místa vlajková loď

Továrna v Nové Roli naopak patří k nejmladším závodům na výrobu porcelánu v Čechách. Dnešní hlavní sídlo společnosti při tom v minulosti příliš úspěšné nebylo. Od založení v roce 1921 se zde vystřídalo několik majitelů. Ani jednomu se ale výrobu porcelánu nepodařilo úspěšně nastartovat. Vývoj celého oboru následně zbrzdila druhá světová válka. Po ní byl závod zprivatizován a zařazen do skupiny Karlovarský porcelán. Oba závody se dočkaly sjednocení v roce 2009, kdy se s ochrannou známkou Thun 1794 vrací do názvu i odkaz na zakladatele porcelánové tradice.

Tradice i moderní tvary

Reprezentativní Ferdinandova souprava pro císařský dvůr nebo šroubovitě žebrovaná souprava vytvořená speciálně pro hraběte Thuna. K výrobkům se stoletou tradicí přibývají v porcelánce stále nové. „Dlouhodobě spolupracujeme s akademickým sochařem Jiřím Laštovičkou, který je autorem většiny porcelánových tvarů i dekorů. V poslední době jsme se spojili také s karlovarskou výtvarnicí MgA. Lenkou Sárovou Malískou. Ta vyvinula například nový tvar nádobí s názvem LEA, jenž měl vloni výstavní premiéru na veletrhu ve Frankfurtu,“ vypráví Martina Kosová ze společnosti Thun 1794.

Od nápadu k talíři

Přestože je nápad výtvarníka důležitým prvním krokem, od výkresu po hotový výrobek vede dlouhá cesta. Na jejím začátku přetransformují modeláři představu z nákresu do sádrových skic ve 3D rozměru. Po konečném doladění tvaru přichází na řadu výroba formy. „Formy a techniky lití mohou být různé. Nejtypičtější je ale lití porcelánové hmoty do sádrových forem, kdy se nejprve vytvoří vnější a poté odlitím přebytečné hmoty i vnitřní tvar výrobku,“ vysvětluje Kosová.

Po dostatečném zatvrdnutím putuje výrobek do pece rozpálené na 980 stupňů Celsia, kde absolvuje první výpal. Ten slouží k jeho zpevnění a přípravě povrchu na nanesené glazury. Tu zafixuje druhý výpal. Na rozdíl od prvního trvá pouze 6 hodin, teplota ve speciální peci ale dosahuje až 1400 stupňů Celsia.

Finální fází výroby porcelánového nádobí je jeho zdobení. „Na porcelán se dá malovat, stříkat keramické barvy nebo využít dekoraci keramickými obtisky využívající sítotiskovou techniku. V Thunu jsme vybaveni vlastním sítotiskem. Můžeme tak vyrobit jakýkoliv druh obtisků i na přání zákazníka,“ komentuje Martina Kosová a dodává, že podle konkrétní metody zdobení je potom volen také finální třetí výpal.

Český porcelán pro celý svět

Hotové výrobky z české továrny zdobí jídelní stoly a sekretáře po celém světě. Například v roce 2019 bylo podle údajů společnosti Thun 1794 dodáno více než 3 362 tun porcelánového zboží. Klienty porcelánky jsou restaurace, hotely, obchodní řetězce, ale i VIP klienti. Na porcelánu Thun se servíruje například na Pražském hradě nebo velvyslanectvích.

Pražský startup ReFork se zaměřil na výrobu jednorázového nádobí, které si planeta zamiluje. Inovativní materiál se v přírodě rozloží na humus neboli biomasu, a znovu se tak dostává do přirozeného koloběhu. Pro rozklad přitom není potřeba žádných speciálních podmínek – nádobí lze jednoduše přidat do bioodpadu nebo do kompostu, kde se samo rozloží v řádu měsíců. Původně odpadní je i vstupní surovinou – nádobí ReFork se vyrábí z odpadu dřevního průmyslu a z přírodního polymeru, který vzniká z rostlinných olejů.

Díky tomu klesá i výrobní cena. Atraktivní design a jemná vůně dřeva je pak příjemným bonusem, stejně jako lokální výroba přímo v České republice. Snadná dostupnost tohoto materiálu zároveň rozšiřuje možnosti jeho využití, a to zejména jako součást obalů všeho druhu, které v současné době tvoří majoritní část celosvětové produkce plastového odpadu.

Tým, jehož hlavním cílem je výrazně zlepšit ekologickou situaci na naší planetě, se nyní snaží získat patent, zatímco se pouští do testovacích zakázek. Přesto už si vysloužili ocenění v prestižní soutěži Energy Globe Awards. V budoucnu chtějí zamířit nejen do velkých řetězců, ale i na festivaly – podle product managera Dana Besedy se již rýsují první spolupráce.

„Zákaz jednorázových plastů bude platit na všech kulturních akcích, které Praha finančně podporuje individuálními dotacemi. Většina nádobí poslouží jenom na pár minut, přitom už tu máme daleko šetrnější varianty, třeba vratné kelímky,“ vysvětluje radní Hana Třeštíková.

Příjemci dotací se tak nově od začátku května zavazují prodávat jídlo a nápoje ve vratném omyvatelném nádobí ze skla, porcelánu či kovu nebo ve vratném plastovém nádobí. „Omezení jednorázových plastů je nejúčinnějším prostředkem v boji za čistější přírodu a oceány. Doufám, že v tom Praha nezůstane sama a inspirujeme i ostatní pořadatele a provozovatele,“ doplňuje Třeštíková.Celoevropský zákaz jednorázových plastů byl měl vstoupit v platnost v roce 2021.

„Jde o to, aby se normální lidé už někde zastavili a řekli si: ‚Vždyť my blbneme na kvadrát.‘ To přece není o kvalitě života, že každé jablko je samostatně zabalené. To je šílenost,“ upozorňuje ministr životního prostředí Richard Brabec. Plasty jsou v dnešní době opravdu všudypřítomné. Jejich produkce se od 60. let zdvacetinásobila a v roce 2015 dosáhla 322 milionů tun.

Iniciativa ministerstva má za cíl s tímto problémem pomoct skrze omezení užívání jednorázového nádobí. Především fast foody či restaurace v obchodních centrech využívají plastové nádobí ve velkém. Za rok se ho v Česku podle odhadů spotřebuje až 20 tisíc tun.

Ministerstvo proto nyní motivuje firmy k uzavření dobrovolné dohody a přihlášení se k jednotlivým krokům snižování spotřeby nádobí na jedno použití. Může jít o konec nabízení brček nebo využívání porcelánového nádobí oproti záloze. Web kampaně zmiňuje i výhody, které alternativy přinášejí. Pro firmy může jít o nižší poplatek za likvidaci odpadu, pro zákazníky třeba o neméně cenné čisté svědomí.