Mezinárodní tým astronomů vedený vědcem Tomem Bakxem ze švédské Chalmersovy technické univerzity identifikoval dosud neznámý typ hvězdné porodnice. Objev souvisí s galaxií označenou Y1, která se nachází přes 13 miliard světelných let daleko od Země. Pozorujeme ji tedy v době, kdy byl vesmír ještě velmi mladý.

K detailnímu výzkumu odborníci využili pozorování soustavy radioteleskopů ALMA v chilské poušti Atacama, která jsou velice přesná. Díky tomu zjistili, že záření prachu galaxie Y1 má teplotu přibližně 90 kelvinů, tedy asi −180 °C. Přestože se tato hodnota může zdát extrémně nízká, ve srovnání s jinými podobně vzdálenými galaxiemi jde o pravý opak.

Právě tato teplota podle astronomů naznačuje mimořádně intenzivní období vzniku nových hvězd v době, kterou díky výzkumu nyní pozorujeme. Výsledky výzkumu byly publikovány v odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Jak se podařilo najít tyto starověké hvězdné relikvie? Všechno začalo ve škole. Profesorka fyziky na MIT Anna Frebel zahájila na podzim roku 2022 nový kurz nazvaný „Observational Stellar Archaeology“. V tomto kurzu se studenti naučili analyzovat světlo vyzařované hvězdami a určit tak jejich stáří a složení. Studenti poté aplikovali své nově získané znalosti na data, která profesorka shromáždila v průběhu let pomocí dalekohledu Magellan-Clay. Zajímalo je zejména hledání hvězd, které vznikly krátce po velkém třesku, když byl vesmír ještě v plenkách. Tyto rané hvězdy by měly velmi odlišné chemické složení než mladší hvězdy, jako je naše Slunce. Měly by obsahovat menší množství těžkých prvků, jako je stroncium a baryum, protože tyto prvky v raném vesmíru ještě nebyly hojně zastoupené.

Hledání studentů se vyplatilo. Identifikovali tři hvězdy se spektry naznačujícími nízké množství těžších prvků, což naznačuje, že byly skutečně staré. Tyto hvězdy byly nazvány „SASS“, což znamená hvězdy „Small Accreted Stellar System“. Vědci se domnívají, že tyto hvězdy kdysi patřily k jejich vlastním malým galaxiím, které byly později pohlceny Mléčnou dráhou. Jinými slovy, jsou to vesmírní přistěhovalci, kteří našli nový domov v naší galaxii.

Ale jak se tyto hvězdy dostaly do Mléčné dráhy? Odpověď spočívá v jejich neobvyklém pohybu. Většina hvězd z Mléčné dráhy obíhá stejným směrem jako auta na závodní dráze. Hvězdy SASS se však pohybují opačným směrem, což je fenomén známý jako „retrográdní pohyb“. To naznačuje, že byly zachyceny z jiné galaxie, která se pohybovala jiným směrem.

Tento průlom nabízí bezprecedentní pohled do naší galaxie a odhaluje nové prvky, které jsme nikdy předtím neviděli. Objev přiměl astronomy k prozkoumání nových aspektů formování hvězd. Samuel Crowe, hlavní výzkumník a člen pozorovacího týmu z University of Virginia, zdůraznil jedinečnost tohoto objevu. „Nikdy nebyla k dispozici data o této oblasti s takovou úrovní rozlišení a citlivostí, jaké dosahuje Webb,“ řekl Crowe. „Webb odhaluje neuvěřitelné množství detailů, což nám umožňuje studovat formování hvězd v tomto druhu prostředí způsobem, který dříve nebyl možný,“ doplnil.

Byly zpozorovány protohvězdy, mladé hvězdy v procesu formování. Snímek ukazuje kupu těchto protohvězd, jejichž počet se odhaduje na asi 500 000, zářících uprostřed tmavého infračerveného mraku. Pozoruhodné je, že ve středu kupy je masivní protohvězda o hmotnosti více než 30násobku hmotnosti našeho Slunce. Hustota okolního mraku je tak velká, že blokuje světlo z hvězd za ním. Výsledkem je, že oblast vypadá méně přeplněná, než ve skutečnosti je. Přítomnost menších infračervených tmavých mraků naznačuje oblasti, kde se formují budoucí hvězdy.

Zbytek supernovy je rozpínající se oblak v poslední fázi života hvězdy poté, co explodovala. Dosud se jich podařilo detekovat jen velmi málo. Astronomové se rozhodli zjistit, kde se nachází jejich zbývající část, a za tímto účelem spojili pozorování ze dvou předních australských radioteleskopů.

Plyn mezi hvězdami

Snímky získané právě díky této spolupráci odhalují obrazy oblak spojených s plynným vodíkem vyplňujícím prostor mezi hvězdami. Jedná se o místa, kde se tvoří nové hvězdy a vznikají supernovy.

Síla spojení sil

Výzkum proběhl v rámci programu Evoluční mapa vesmíru neboli EMU, ambiciózním projektu, který má za cíl vytvořit nejlepší rádiový atlas jižní polokoule. Program dokáže změřit asi 40 milionů nových vzdálených galaxií a supermasivních černých děr, což vědcům výrazně pomůže v chápání historie galaxií.

Aby byl potenciál projektu využit na maximum, obrátili se experti na doprovodný projekt s názvem PEGASUS. Ten používá k mapování oblohy dalekohled Parkes/Murriyang, což je jeden z největších radioteleskopů na světě.

Propojení získaných dat z EMU a PEGASUS má potenciál poskytnout průlomové informace týkající se vesmíru. Vědci mají vysoké ambice – v příštích několika letech prý budeme mít k dispozici jasný pohled na téměř celou Mléčnou dráhu, daleko větší než doposud získaný snímek, ale se stejnou úrovní detailů a citlivosti. Máme se jistě na co těšit.

Zdroj: Interesting Engineering

V pátek 23. prosince, jen tři minuty před Štědrým dnem, se Měsíc octne ve fázi novu. Vánoční svátky tedy budou bezměsíčně, a pokud je budete trávit někde v přírodě, dál od větších měst, za jasného počasí se sama příroda nabídne podmanivou vánoční náladu. Sváteční noci nabídnou podle astronomů také skvělé podmínky k zahlédnutí slabé Mléčné dráhy, mlhovin a hvězdokup nejjasnějších hvězd poblíž souhvězdí Orionu. 

V posledním týdnu roku 2022 bude možné na obloze současně pozorovat Venuši, Merkur, Mars, Jupiter i Saturn spolu s Měsícem. Pět jasných planet i Měsíc budou moci lidé pozorovat v jednom okamžiku mezi 27. a 31. prosincem. 

Zdroj: České noviny, Slezská univerzita

Vědci ze Chicagské univerzity zkoumali 43 exoplanet Mléčné dráhy, které obíhají kolem svých hvězd (červených trpaslíků). Z dostupných dat o velikosti a hmotnosti daných planet vyplývá, že nejde jen o plynné a kamenné světy, které jsou nejběžnějším typem. Jsou mezi nimi zastoupeny také planety, které mají vodu ukrytou pod vrstvami hornin nebo ledu. Obíhají velmi blízko svých hvězd, a tak by se voda na povrchu neudržela.

Červené trpaslíky jen tak na hvězdném nebi neuvidíme, ale v naší galaxii je jich nespočet. Jde o menší, chladné hvězdy, které rozhodně nezáří tolik jako naše Slunce. Je velmi náročné najít exoplanety, které je obíhají, ale s vyspělejší technikou se to vědcům daří.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost, Science, Science Alert

Webbův teleskop rozhodně nebyl zbytečnou investicí. Pravidelně přináší velmi detailní snímky z vesmíru a pomáhá tak vědcům rozluštit taje vytváření galaxií a možného života. Tentokrát zachytil pět set milionů světelných let vzdálenou galaxii, která měla nejspíše podobný spirálový tvar jako naše Mléčná dráha, než se ovšem střetla s jinou galaxií a vytvořila neobyčejnou podívanou. Vědci ji nazvali Kolo od vozu nebo také Zwickyho elipsa. Na snímku jsou vidět detaily hvězd a černé díry v jejím středu. Tvar se po srážce bude dále měnit, a tak se můžeme těšit na další fotografie.

Některé krásy, které zachytil, jsme vám ukazovali v předchozím článku, a čeká se, že nás teleskop bude zahrnovat fotkami vesmírných zákoutí velmi často.

Zdroj: CzechCrunch, Euronews.next

Hvězda pojmenovaná S4716 dokončí úplný oblet kolem centrální masivní černé díry za pouhé čtyři roky, což je nejkratší oběžná doba hvězdy kolem supermasivní černé díry. Skutečnost, že hvězda na stabilní oběžné dráze je tak blízko a obíhá tak rychle v blízkosti supermasivní černé díry, je pro vědce zcela nečekaná a představuje hranici, které lze dosáhnout tradičními dalekohledy.

Objev navíc vrhá nové světlo na původ a oběžný vývoj rychle se pohybujících hvězd ve středu Mléčné dráhy. „Krátkoperiodická, kompaktní dráha hvězdy S4716 je poměrně záhadná. Hvězdy nemohou snadno vznikat tak blízko černé díry – S4716 musela migrovat dovnitř, například tím, že prošla řadou těsných přiblížení s jinými hvězdami a objekty v hvězdokupě S, což způsobilo, že se její dráha výrazně zmenšila,“ doplnil astrofyzik z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Michal Zajaček, který se na studii podílel.

Zdroj: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity

V Mléčné dráze je až 5 000 exoplanet, tedy planet, které obíhají kolem jiné hvězdy, než je Slunce. Většina z nich nemá velmi hostinné podmínky pro život, někde je v tamější atmosféře až 2 980 °C. Jiné pokrývá tekutý led nebo láva, protože atmosférický tlak udržuje vodu na povrchu v pevném stavu. Zajímavá je také tzv. diamantová planeta 55 Cancri e, která má na svém povrchu převážně grafit.

Jsou ovšem hvězdy, kolem kterých obíhají planety, které by mohly být podobné Zemi. Pozorování družice Kepler ukázalo, že existují planety, které by mohly být v obyvatelné vzdálenosti od své hvězdy. Studie Washington State University dokonce říká, že existuje až 24 planet, které by mohly mít ještě lepší podmínky pro život než Země.

Pozorování astronomů neušly ani planety, které neobíhají kolem žádné hvězdy, ale jsou podobné Zemi. Podle počítačových simulací vědců se ukázalo, že některé mají vodu, ale je jí mnohem méně než u nás, více vody ovšem měly v atmosféře, což by mohlo stačit k rozbujení organismů. Bez zdroje tepla z obíhající hvězdy by ale mohla být obyvatelnost problémovější. Ukazuje se ovšem, že to by nemuselo platit pro měsíce těchto planet, které by mohly mít přijatelnou gravitaci i kapalnou vodu.

Je doslova jen ve hvězdách, jak to opravdu je a zda je někde v Galaxii život stejný jako u nás. Jednou se to možná dozvíme.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost

Tým vědců vedený kapacitami z německého Institutu Maxe Placka pro astronomii vycházel z dat vesmírného teleskopu Gaia. Využil také údaje o chemickém složení z teleskopu Lamost. Studie byla postavena na měření metalicity čtvrt milionu podobrů, tedy hvězd, které přestaly spalovat vodík na helium v jádře. Hvězdy s vyšší metalicitou jsou totiž mladší a naopak nižší metalicita poukazuje na déletrvající stáří.

Výsledek vědci považují za revoluci ve studiu Mléčné dráhy. Zjistili totiž, že jedna z jejích dvou částí, tzv. tlustý disk, vznikla před 13 miliardami let. V praxi to znamená, že se zrod Mléčné dráhy datuje pouze 0,8 miliardy let po velkém třesku, považovaném za vznik vesmíru.

Zdroj: nedd.cz, Nature.com, Stoplusjednicka.cz

Opakující se signály byly detekovány první tři měsíce roku 2018. Poté však ustaly, což ukazuje, že může jít o jednorázovou událost, jako je hvězdotřesení. Při takové události se povrch náhle změní v důsledku napětí na povrchu způsobeného magnetickými poli nebo spindownem. „Pro mě jako astronomku to bylo trochu strašidelné, protože na obloze není známo nic, co by dělalo něco podobného,“ řekla deníku Guardian Natasha Hurley-Walker z Curtin University.

Tým astronomů věří, že je zdrojem nezvyklého signálu pravděpodobně otáčející se objekt, a ne vyspělá civilizace, co by vysílala do kosmu zprávy. Hurley-Walker však podotýká, že se chvíli zabývali i touto možností. Podle propočtů je neznámý objekt asi čtyři tisíce světelných let daleko v rovině Mléčné dráhy. Shoduje se také s předpovězeným astronomickým objektem s názvem magnetar s ultra dlouhou periodou, což je druh pomalu rotující neutronové hvězdy s nejsilnějším magnetickým polem ve vesmíru.

Neutronová hvězda je temný a hustý pozůstatek, který zbyde po superhusté hvězdě poté, co od ní odpadne vnější hmota a dojde ke gravitačnímu kolapsu. Její průměr dosahuje okolo 20 kilometrů a velice rychle rotuje. Tyto hvězdy lze detekovat jako pulzary, které vysílají záblesky s frekvencí milisekund až sekund. S postupem času ztrácí energii a zpomalují, až by měly zmizet. To se však s tímto magnetarem nestalo – místo toho vysílal dost energie na to, aby byla zachytitelná na Zemi.

Otázkou tedy je, jak se mu podařilo přeměnit magnetickou energii na rádiové vlny efektivněji, než jakémukoli objektu předtím. Další záhadu představuje zmizení těchto signálů, což naznačuje právě k hvězdotřesení, po němž vlny vznikly.

Zdroj: The Guardian, Nature

Nově objevená černá díra byla nalezena ve hvězdokupě NGC 1850, kterou tvoří několik tisíc hvězd. Leží ve vzdálenosti zhruba 160 tisíc světelných let od nás v malé sousední galaxii – Velkém Magellanově oblaku. „Podobně jako Sherlock Holmes sledující skupinu zločinců na základě chyb, kterých se dopustili, i my prohlížíme každou jednotlivou hvězdu v této kupě s ‚lupou‘ v ruce a snažíme se najít důkazy přítomnosti černých děr, aniž bychom je přímo spatřili,“ přirovnala vedoucí výzkumu Sara Saracino průběh výzkumu k detektivce. „Uvedené výsledky sice ‚usvědčují‘ pouze jednoho z hledaných ‚pachatelů‘, ale když odhalíte jednoho, jste na dobré cestě najít další, dokonce i v jiných hvězdokupách,” dodala Saracino. Výsledky výzkumu publikoval prestižní vědecký časopis Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Dynamická metoda, kterou použila Sara Saracino a její tým, by mohla astronomům umožnit nalezení mnohem většího počtu černých děr a pomoci tak rozkrýt řadu jejich tajemství. „Každá jednotlivá detekce, která se nám podaří, bude důležitá pro naše chápání hvězdokup a černých děr v nich,“ upozornil spoluautor studie Mark Gieles. Objev v NGC 1850 představuje první případ, kdy se podařilo černou díru najít v takto mladé hvězdokupě. Použitím této metody při pozorování podobných kup by mohla být nalezena řada mladých černých děr, což dále umožní získat nové informace o jejich vývoji. Srovnáním s většími exempláři ve starších hvězdokupách by astronomové rádi zjistili, jakým způsobem tyto objekty rostou prostřednictvím pohlcování hvězd, nebo vzájemným spojováním. Zkoumání demografie černých děr ve hvězdokupách má také zlepšit naše chápání původu zdrojů gravitačních vln.  

Zdroj: Evropská jižní observatoř

Mléčná dráha je galaxie, ve které se nachází naše Slunce se sluneční soustavou. Ze Země ji spatříme jako stříbřitý pás, který se táhne oblohou. Je však potřeba si chvíli počkat. „Když vyjdete pod noční oblohu, adaptace lidského oka trvá asi patnáct minut. Takže se v klidu posaďte a kochejte se. Budete zjišťovat, že vidíte čím dál více objektů na obloze,” uvedl pro iRozhlas astronom Miloš Tichý.

Zájemcům zároveň poskytuje návod, jak Mléčnou dráhu rozeznat: „Když se koukneme na letní trojúhelník, tři jasné hvězdy a tři souhvězdí – Altair z Orla, Deneb z labutě a Vega z Lyry, tak mezi Altairem a Denebem krásně uvidíte stříbřitou Mléčnou dráhu.” Úkaz je viditelný pouhým okem. Pro lepší zážitek ale Tichý doporučuje použít dalekohled nebo teleskop. Ideální je také opustit města se silným světelným smogem.

Zdroj: iRozhlas.cz

Astronomové z GLOBE Institutu na Kodaňské univerzitě zveřejnili studii, která poskytuje první důkazy o přítomnosti vody už během samotného formování planety. Nechyběla při vzniku Země, Venuše ani Marsu. Informoval o tom server ČT24. „Všechny naše údaje naznačují, že voda byla součástí základních stavebních kamenů naší planety už od samotného počátku. A protože se molekuly vody vyskytují ve vesmíru dost často, existuje docela rozumná pravděpodobnost, že se to vztahuje na všechny planety v Mléčné dráze,“ uvedl profesor Anders Johansen z Centra pro tvorbu hvězd a planet. Podle něj se molekuly vody nachází všude v naší galaxii, a tak mohly i jiné planety vzniknout stejným způsobem jako výše zmíněné trio.

Profesor Johansen a jeho tým pomocí počítačového modelu zjistili, jak rychle vznikají planety a z jakých základních prvků jsou tvořeny. Studie, kterou publikoval odborný časopis Science Advances, identifikovala jako základní stavební kameny několikamilimetrové prachové částice ledu a uhlíku. „Všechny planety v Mléčné dráze mohou být tvořeny stejnými stavebními bloky, což znamená, že planety se stejným množstvím vody a uhlíku jako Země se často vyskytují kolem jiných hvězd v naší galaxii, pokud je správná teplota,“ poznamenal vědec. „Jsou tedy potenciálně i místy, kde může být život,“ dodal Johansen.