Inuitští lovci v Grónsku a kanadské Arktidě již po staletí vyprávějí příběhy o tom, že si lední medvědi při lovu mrožů pomáhají nástroji. Přírodovědci a cestovatelé jim ale nevěřili s tím, že jde o mýty, protože mezi Eskymáky panují legendy také o medvědech měnících tvar. S novými generacemi vědců přišla i větší důvěra v domorodé národy a jejich znalost vlastního přírodního prostředí. „Obecně mohu říci, že pokud mi zkušený inuitský lovec řekne, že něco viděl, tak má cenu ho poslouchat a také to dost jistě bude pravda,“ řekl magazínu Science News přední biolog zaměřený na lední medvědy Ian Stirling.

Vědci sebrali historické příběhy a historky obsahující zmínky o ledních medvědech používajících nástroje při získávání potravy a také nedávná pozorování lovců a výzkumníků, kteří toto chování viděli ve volné přírodě mezi medvědy hnědými nebo ledními medvědy žijícími v zajetí. Ve studii publikované v časopise Arctic došli k závěru, že se tito predátoři k užití zbraní uchylují ve chvílích, kdy se ke kořisti nedostanou jiným způsobem, ale nejedná se o široce rozšířené chování. 

Například mrož je pro lední medvědy za jiných okolností nepřekonatelným soupeřem, protože disponuje nejen silnou vrstvou tuku, kterou medvěd neprokousne, ale také velmi tvrdou lebkou. Jejich ostré kly jsou navíc velmi účinnou sebeobranou proti útočníkům.

Použití nástrojů je vnímáno jako vyšší stupeň inteligence mezi zvířaty. Například šimpanzi dokážou vyrobit kopí k lovu menších savců, delfíni používají mořské houby k víření písku, aby odhalili kořist, a sloni hází kmeny nebo kameny na elektrické ploty, aby v nich přerušili proud. Závěry o ledních medvědech však nejsou úplně průkazné. „Nevíme nic experimentálního nebo objektivního, ale máme hromadu informací založených na pozorování, které dokazují, že jsou lední medvědi opravdu chytří,“ shrnuje Stirling. 

Zdroj: Science News Magazine