Ohrožení leguáni obohatili libereckou zoo

Liberecká zoo začala chovat ohrožené smaragdově zelené leguány fidžijské. Dvojici tropických ještěrů má v pavilonu tropů ve společné expozici s tilikvami obrovskými. „V českých zoologických zahradách je leguán fidžijský chován poměrně vzácně. Kromě Liberce ho návštěvníci mohou spatřit pouze v zoo v Jihlavě a Plzni,“ uvedla tisková mluvčí zoo Barbara Tesařová.

Tento ještěr je ohrožený vyhubením v důsledku ztráty přirozeného prostředí a nepůvodními predátory, jako jsou toulavé kočky, krysy a jiné šelmy. Ve volné přírodě se vyskytuje na ostrovech Lau v souostroví Fidži v Tichém oceánu. Spatřit ho lze i na souostroví Tonga, kam byl přibližně před 300 lety uměle zavlečen člověkem. Ve své domovině obývá především tropické nížinné lesy na pobřeží a mokřady. Významnou část dne tráví na větvích stromů, kde si vyhledává potravu, především květy, listy nebo ovocné plody. „Tito plazi jsou na pohled velmi atraktivní. Samci mohou měřit až 80 centimetrů a na svém výrazně zeleném těle mají dva až čtyři bílomodré pruhy. Samice jsou oproti nim menší a celé zelené. V naší expozici máme zástupce obou pohlaví, a tak návštěvníci mohou tuto jejich výraznou pohlavní dvojtvárnost snadno pozorovat,“ uvedla zooložka Petra Hnidová.

Roztomilou lamu najdete nyní v další české zoologické zahradě

V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se zabydluje nový druh. Jde o lamu vikuňu, jeden ze dvou divokých druhů lamy. Zoo získala dvě samice z německé Zoo Hannover. Návštěvníci zahrady mohou vikuně spatřit ve výběhu v blízkosti Pavilonu indických šelem. Později k nim přibudou ještě další samice a samec.

Vikuňa je jedním ze dvou divokých druhů lam žijících v jihoamerické přírodě. Obývá svahy And v Peru, Chile, Bolívii a Argentině ve výšce 3 700 až 4 800 metrů nad mořem. Životu ve vysokohorských podmínkách je dobře přizpůsobena, protože na spodní straně prstů má mozoly, pomocí nichž se bezpečně pohybuje na úzkých stezkách a skalních římsách. Červené krvinky lamy vikuni dokážou v řídké horské atmosféře vázat více kyslíku, před chladem ji chrání velmi hustá srst.

V minulosti byl tento druh lamy nadměrně loven pro srst a maso a čelil konkurenci domácích zvířat, což vedlo k prudkému poklesu populace a vikuňa se zařadila mezi ohrožené druhy. Do první poloviny 90. let minulého století byla na Červeném seznamu ohrožených druhů řazena v kategorii zranitelný. Díky ochranářským aktivitám a zákazu mezinárodního obchodu se podařilo rapidní úbytek zastavit.

Malá poloopička má podobné zlozvyky jako lidé

Ksukol ocasatý (aye-aye) působí na první pohled jako roztomilé stvoření. Velké oči, huňatý ocas a citlivé oči zanechávají dojem nevinnosti. Nové zjištění vědců tuto představu trochu nabourává. Madagaskarská poloopička totiž pobavila vědeckou obec, když ji video zachytilo, jak se prodlouženým prstem dloube v nose a jí svůj hlen.

Aye-aye se stejně jako lidé řadí mezi primáty, ale na rozdíl od nich jsou to noční tvorové, kteří jsou ohrožení a žijí pouze na Madagaskaru. Jsou navíc opředeni pověrami a mají řadu neobvyklých znaků, například zuby podobné hlodavcům a také hubený podlouhlý prst. „Chtěla jsem vědět, co s tím prstem dělají,“ uvedla autorka videa a profesorka Anne-Claire Fabre z Univerzity v Bernu. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolist, Zoo Ostrava, Radio Wave