Jako roli ve vašem životě hrají tradice? Byl jste v lásce k nim vychováván?

Součástí mého dětství byla dechovka, která u babičky zněla vždy před obědem. Od první třídy jsem chodil v kroji a vždy se těšil na veřejné akce. V tomto jsem byl takový Hujer. Když jsem dospíval, tak ale v Branišovicích nebyl o hody úplně zájem, protože docházelo ke generační obměně. Tak jsme se do toho s partou přátel opřeli a založili Branišovickou chasu. V dalších letech jsme pak přidali i masopust a pracovali na dalších akcích.

Co konkrétně pro záchranu tradičních zvyků v obci děláte?

Nyní už jako starosta pomáhám spolkům s přípravou akcí nebo organizací. Prohlubujeme senzaci tradičních krojovaných hodů tak, aby se i  pro další generaci staly hody srdeční záležitostí, něčím jedinečným, co můžeme nabídnout jak okolním obcím, tak i městům.  Mladí z Branišovic vidí zápal u mě i ostatních, to nadšení je v dobrém slova smyslu nakažlivé.

Jste jedním z nejmladších starostů. Co vás přivedlo k tomu angažovat se v politice? Nestačilo by ovlivňovat dění v rámci spolku?

Angažování v politice bylo vedlejším produktem pořádání veřejných akcí a zejména hodů. V začátcích jsme chtěli všichni jen to, aby hody byly v Branišovicích super. Například letos u nás bylo 650 lidí na večerní zábavě, a to máme 600 obyvatel. Kandidoval jsem do zastupitelstva, abych byl hlasem spolků, pomáhal jim s organizací, sháněním vybavení na akce… Moc dobře vím, jak to mají těžké, vše dělají ve volném čase, bez nároku na odměnu, pro zábavu občanů. Přišlo to tedy tak nějak přirozeně, většina lidí už mě právě z akcí znala.

Co je vaším hlavním posláním ve funkci starosty?

Starosta musí spojovat, být občas nad věcí a některé záležitosti si nebrat osobně. Posláním starosty by mělo být udržovat komunitu, pokusit se problémy řešit dohodou. Pomáhá mi i dívat se na věci s odstupem, protože nic není tak horké, jak se uvaří. Určitě si myslím, že starostování je poslání a těžké řemeslo, které se člověk učí téměř celý život. Práce je různorodá, pokaždé mě překvapí něco nového. Člověk se musí smířit s tím, že ne vše jde podle plánu, a se vší pokorou se snažit improvizovat. Je to zkrátka velká životní zkušenost.  

Není těžké, když se z kamaráda na malé vsi najednou stane někdo, kdo rozhoduje o veřejných penězích?

I ne se dá říct asertivně, je to o komunikaci, vysvětlování a správné argumentaci.  Je potřeba říct narovinu, jaké jsou možnosti, mantinely a pravidla. Starosta nebude vždy s každým kamarád, ale kamarády musíte někdy odmítnout i v soukromém životě. Je ale potřeba říci, že na to nejsem sám, mám za sebou skvělou partu zastupitelů a zaměstnanců úřadu, která se mnou táhne za jeden provaz.

Narazil jste i na nějakou náročnou stránku starostování?

Vždy, když si myslím, že mě už nic nepřekvapí, něco to předčí. Starostování je divočina.  Starostové na malých obcích jsou extrémně pracovně přetěžováni a míra odpovědnosti je veliká. Proto všichni musí být tak trochu srdcaři. Nemáme za sebou armádu úředníků a zázemí, musíme si poradit s vlastní kreativitou a týmem, který si sestavíme. Ten mám, jak už jsem zmínil, skvělý.

Jaké máte plány do budoucna, ať už se spolkem, nebo obcí?

Určitě aby se naší obci dařilo na poli dotací, od toho se celkový rozvoj odráží. Ve spolku už jsem řadovým členem, chasa má od roku 2018 nové vedení a parádně funguje. Jsem na každé akci a pomáhám jim, jak se dá. Není dobré, když vše stojí na jednom člověku, proto jsem moc rád, že se činností, které jsem v obci odstartoval, skvěle chopili jiní a dále je rozvíjí. Chtěl bych, aby se naše obec stala značkou pro dobré společenské akce, životní prostředí i občanskou vybavenost a ukázala, že i na vesnici lze budovat hezká místa.

Co jste říkal na ocenění Laskavec 2021?

Z počátku jsem tomu nechtěl věřit, přišlo mi divné, že jsem oceněný „jen“ za svoji práci. Beru to tak, že dělám to, co se ode mě očekává, a ve společnosti laskavců, kteří pečují o zraněná opuštěna zvířata, nemocné děti nebo zachraňují krajinu, jsem se cítil trochu divně. I proto jsem měl hned jasno, že finanční odměnu chci využít pro rozvoj obce. O tom, co za ně pořídíme, měli možnost rozhodnout občané.