Obliba lezení na komíny se v České republice natolik rozšířila, že dala podnět ke vzniku sdružení tzv. komínářů, které ve světě nemá obdoby. Motivace pro lezení je zcela individuální, od dobrého pocitu ze zdolané výšky přes recesi, až po adrenalin nebo obdiv industriální architektury.

Komínáři pokořují komíny u nás i v zahraničí, jeden z posledních úspěchů představuje zdolání tři sta šedesát metrů vysokého komínu slovinské elektrárny ve městě Trbovlje, nejvyššího komínu v Evropě. Není tedy divu, že odvážné výpravy sdružení komínářů upoutaly pozornost zahraničních médií jako americké televize CBS, britské BBC nebo indonéské BeritaSatu.

Kromě toho má dobývání také celospolečenský rozměr – komínáři totiž mapují industriální komíny, přičemž výsledky shromažďují v KOmínové DAtabázi, zkráceně zvané KODA. Ta svým uživatelům umožňuje brouzdat mezi informacemi týkajícími se více než deseti tisíc českých i zahraničních objektů.

Na komíny lezou už více než třicet let

Stejně jako jiná sdružení i komínáři mají svá přísná pravidla, zajišťující zejména bezproblémové vztahy s vlastníky objektů a bezpečnost při samotné akci. Před každým výstupem je potřeba získat od majitele povolení, výstup nahlásit svazu komínářů, současně není povoleno požití alkoholu či jiných návykových látek. Denně je možné zdolat pouze jeden komín, na tentýž objekt pak může komínář vylézt maximálně třikrát. Bezpečnost v podobě jištění pak závisí na každém individuálně.

Pocit sounáležitosti v rámci svazu umocňuje vlastní slang, soutěž Komínář roku, udělování řádů nebo statistiky úspěšnosti jednotlivých členů. Například za sto výstupů náleží danému jedinci titul Národní komínář, za pět set výstupů pak nominace Laureát státní ceny Fosila Hornáda.

Svaz českých komínářů vznikl 9. května 1981, jak jinak než po zdolání jednoho z komínů, a to 140 metrů vysokého komínu teplárny v Praze – Michli. U jeho zrodu stáli čtyři komínoví nadšenci – Vladimír Randýsek, Martin Vyštejn, Petr Puč a Přemysl Vacek. Zakladatelé komínářů přitom mysleli také na legalizaci svojí činnosti, a proto se v roce 1993 zaregistrovali jako občanské sdružení. V současné době mají komínáři více než tisíc členů, přičemž ve svých řadách registrují také cizince jako například Švédy, Belgičany, Dány, Číňany nebo dokonce Kamerunce.