Kuřák snímek nazvaný Geminid Meteors over a Snowy Forest (Geminidy nad zasněženým lesem) pořídil v noci z pátku na sobotu u jihopolského města Szklarska Poremba na severním úbočí Krkonoš. Nad Českem byla v tu dobu inverzní oblačnost. Na fotografii je vidět více než dvě desítky meteorů, které zdánlivě vylétávají ze souhvězdí Blíženců ve středu snímku. Celou oblohu přitom osvětluje jasný Měsíc téměř v úplňku, píše se v oficiálním popisku fotografie na stránce NASA.

„Když jsem snímek odesílal, nedokázal jsem si představit, že bych se tam mohl objevit,“ uvedl Kuřák na adresu databáze, která zveřejňuje jednu fotografii denně a do níž každý den zasílají vlastní snímky tisíce lidí z celého světa.

Jaké byly vaše začátky s astrofotografií?
K astrofotografii jsem se dostal více méně náhodou. Moje cesta začala původně v oblasti meteorologie, kde i několik let pracuji. Předtím jsem začínal jako takzvaný stormchaser, lovec bouřek, pozorovatel. Díky těmto zkušenostem jsem vlastně po celý rok měl co fotit, a to od zimních přeháněk až po letní gigantické bouře. Postupem času se samozřejmě zlepšovala dostupná technika. Na začátku v roce 2007 jsem začínal se 3mpx foťáčkem a dneska mám už několik zrcadlovek. Tento vývoj s sebou přinášel postupně větší a větší výzvy. Zkoušel jsem fotit přírodu, co šlo, ale podvědomě jsem stále tíhnul k vesmíru, o který jsem se zajímal už od mala. Někdy v roce 2021 jsem si koupil první teleskop, ale moje povinnosti mi nedovolily se tomu tehdy více věnovat. Až během posledního roku a půl jsem měl konečně dostatek času a lepší techniku, abych se ponořil do tohoto skvělého hobby. Focení bouřek, meteorologické analýzy mě dneska už živí, tedy původní hobby se stalo prací a já potřeboval nějaké „nové hobby“. Astrofotografie byla a je velkou výzvou, ale je to krásné.

Jaké speciální vybavení je potřeba?
Astrofotografie je drahý koníček, nemá cenu tvrdit, že vám na to stačí pár tisícovek. Je nutné, aby si každý na začátku určil, co reálně chce a od fotek očekává. Dalším prvkem, od kterého se odvíjí cena, je, kde se člověk nachází. Je rozdíl fotit z města, okraje města, malé vesnice či žít na úpatí hor. Pro základní astrofotografii je nutné mít nějaký lepší fotoaparát, zrcadlovku, bez zrcadlovku, případně zakoupit nějaký základní teleskop s možností přichycení fotoaparátu, případně mobilu (pak ale neočekávejte zázračné výsledky, pořád je to jen mobil). Co se zrcadlovek týče, sháníme světelnější objektivy. Clona značená jako F/číslo, například 135 mm s pevným ohniskem a clonou F/2.8 apod. Počítejme ale s tím, že světelné objektivy jsou dražší. Je nutné si říct, co chci fotit. Jestli detaily mlhovin a galaxie? Pak musím počítat s tím, že budu objekty více přibližovat. Díky tomuto přiblížení ale bude vznikat efekt tzv. star trails. To znamená, že čím delší čas se budeme pokoušet pobírat světlo (expoziční čas), tím výrazněji se hvězdy na obloze a následném snímku pohnou. Toto se dá vyřešit tzv. star trackerem, což je zařízení, které sleduje pohyb hvězd po obloze. Díky této synchronizaci lze docílit poměrně dobrých snímků i s běžnou zrcadlovkou.

Dále se doporučuje případně zakoupit tzv. astromodifikované fotoaparáty, případně alespoň filtry do zrcadlovek. Většina běžných fotoaparátů totiž není schopná dobře zachytit některé druhy světla, zejména červeně zbarvené objekty, mlhoviny. Pro tyto účely musí být fotoaparát přizpůsoben na astrofotografii anebo použít filtr, který pomáhá zachytávat správnou vlnovou délku světla nebo pomáhá s kompenzací světelného znečištění. V poslední řadě je nutností počítač. Je nutné brát v potaz, že snímky tzv. deep sky objektů budou vyžadovat značné výpočetní a výkonnostní schopnosti daného PC.

Jak může „obyčejný člověk“ s takovým focením začít?
Na začátku se stačí zajímat, číst, sledovat ostatní lidi a najít si svoji cestu. Každý nějak začínal a já jsem defacto také na začátku, mým primárním zaměřením je meteorologie, ale astrofotografie je něco, co přináší naprosto nové výzvy a zážitky. Pro začátek stačí pořídit stativ, protože bez něj není možné fotit. Postačí i kvalitnější mobil. V takovém případě ale bude člověk moct fotit jen oddálené objekty a nebude možné vyfotit nic detailnějšího. Pokud to člověka i tak baví, pak je možné zauvažovat nad investicí do prvních zrcadlovek, objektivů či teleskopů, montáží sledujících pohyb hvězd.

Astrofotografie je spíš o jakémsi „levelování“. Samozřejmě pokud má člověk dostatek zdrojů, je možné nakoupit věci i v hodnotě 500 000, ale myslím si, že krásné je právě sledování vlastního progresu a učení se z chyb, posouvání možností. Zmíním, že pro focení je vždy lepší fotit ne do formátu .jpg, ale do surového formátu .raw. To je věc, která hodně lidem uniká a může kazit výsledné fotky. Astrofotografie má jedno jednoduché pravidlo. Uvedu příklad: Pokud zachytíte například galaxii v Andromedě po 30sekundových expozicích, které vám dají dohromady dvě hodiny dat, a přesto je váš snímek zašumělý, pak potřebujete plus další dvě hodiny expozice, aby byl vidět posun k lepšímu, tzn. 4 hod + 4 atd., dokud není snímek dokonalý. Čím tmavší obloha tím lépe, a čím delší čas jsme byli schopni zachytit, tím lepší výsledná fotografie bude.

Jaký byl váš největší úlovek?
Mezi moje oblíbené cíle patří samozřejmě například galaxie v Andromedě. Nedávno se mi podařil celkem kvalitní snímek, který mi udělal radost, zejména když jsem srovnal svůj vlastní progres za poslední rok a půl, tak to člověka namotivuje k dalšímu focení. Nynější počasí tomu tedy moc nepřeje, protože v zimě je po většinu času zataženo a je to bez šance, ale těším se pak na letní měsíce, kdy mám pár cílů, které chci rozhodně zkusit zachytit nebo přefotit už nafocené věci.

Které jevy fotíte nejraději?
Zatím se zaměřuji na klasické mlhoviny anebo galaxie. Takže klasická mlhovina v Orionu, pás Mléčné dráhy, různé hvězdokupy, galaxie, vše možné. Na začátku je každý člověk nadšený a snaží se zachytit „všechno naráz“. I já mám tento problém, že se snažím vidět vše, ale nefunguje to tak, je to o trpělivosti. Samozřejmě kromě toho fotím během letní části roku desítky bouřek, domů se někdy vracím i se 2 000 snímky, takže množství fotek je opravdu enormní. No a aby toho neměl málo, tak jsem si přibral ještě astrofotografii…

Kde se dá nejlépe fotit noční obloha? Vy sám nefotíte daleko od hlavního města a přesto máte krásné snímky..
Jak jsem již zmiňoval, je vždy lepší být co nejdál od světelného znečištění. To se ve střední Evropě snáze řekne než udělá. Lidem, kteří se chtějí věnovat astrofotografii a nemají možnost uniknout ze spárů měst či okolí měst, mohu doporučit jen sehnat si filtry do fotoaparátů, případně sehnat astromodifikovaný fotoaparát. Po krátkém hledání na internetu si každý snadno ověří, že se i z blízkosti měst daří lidem z celého světa nafotit úchvatné záběry. Počítejme ale s tím, že bude nutné nafotit mnohem delší expoziční časy. To, na co by vám v poušti Atacama stačily 3 hodiny, budete z města fotit 8 hodin apod. Astrofotografie je také hodně o schopnostech v oblasti postprodukce, není to jen o slepém nafocení fotek a „jde se domů“. I z mála se dá dostat hodně, když člověk ovládá dobře postprodukci. Je to hodně individuální a záleží na tom, jak moc chcete, aby snímky byly realistické nebo spíš umělecké atd., těch úhlů pohledu je hodně. Asi bych to uzavřel takhle: Pokud vám to dělá radost, dělejte to, jak se vám líbí, buďte otevřeni kritice od zkušenějších, ale současně si nenechte tento koníček zkazit jen kvůli počátečním neúspěchům.

„V neděli 28. července přešla přes české území studená fronta, která výrazně pročistila ovzduší, díky čemuž bylo možné se pokusit vyfotografovat kometu za hradem i přesto, že hrad leží mezi dvěma velmi silnými oblastmi světelného znečištění – Pardubicemi a Hradcem Králové,“ uvedl Horálek. Kometa se vyjímala dvěma nápadnými ohony. Modrý iontový byl zvlněný pod náporem slunečního větru, druhý byl bílý prachový.

Astronomický snímek dne NASA vyhlašuje od roku 1995. Je jedním z nejuznávanějších ocenění svého typu po celém světě. Průvodní texty jsou překládány do 23 světových jazyků včetně češtiny.

Na letošním Pikniku všech tváří v rámci Mezinárodního týdne rovnocennosti tváří, na který jsme vás zvali v tomto článku, se sešlo nespočet organizací a spolků, které upozorňují na vizuální odlišnosti způsobené nemocemi a zdravotními problémy. Jednou z těchto organizací byla i komunita (A)top život, která dlouhodobě dělá osvětu ohledně atopického ekzému, který trápí více a více lidí, zejména dětí. Zajímavostí u jejich stánku byly fotografie, které vás na první pohled hned upoutaly. Fotografie přesně zachycující, jaké to je s ekzémem žít. Ten žár svědění a nepříjemných pocitů s ním spojených jste mohli z fotek doslova cítit.

Sérii fotografií nafotila a dala dohromady fotografka Michaela Linhartová, která perfektně zachytila stavy svědění a škrábání, nepříjemných pocitů a bezmoci v průběhu nejhorších symptomů onemocnění. „Všechny známe pocit, když kůže hoří, bolí a má signální červenou, všechny známe stavy, kdy nám z obličeje a těla sněží hrsti kůže, všechny se potkáváme s pitomými reakcemi okolí, nepochopením, nevyžádanými radami… Všechny řešíme propady emocí a velmi problematický vztah sama k sobě a všechny se s tím učíme pracovat a posouvat se v tom dál,“ píše na svém facebookovém profilu, kde jako první fotografie zveřejnila. Upozorňuje třeba i na nemístné poznámky okolí, které člověku sžíraného svěděním stále opakuje „Neškrábej se!“. I díky fotografiím by byla ráda, kdyby okolí bylo k lidem s ekzémem přívětivější a podporovalo je. Běžně se stává, že si lidé od nich odsedávají, nechtějí se jich dotýkat nebo je kvůli jejich vzhledu, za který nemohou a nevybrali si ho, šikanují.

Série fotografií znázorňující boj s atopickým ekzémem, Foto: Michaela Linhartová

Jaké je žít s atopickým ekzémem

I když je atopický ekzém poměrně častý kožní problém, stále se o něm málo mluví. I proto fotografie vznikly a putují nejen virtuálním světem. „Informace je určitě důležité sdílet i mimo komunitu, nejen v ní. Ale komunitě to pomáhá vidět, že v tom nejsou členové sami. Čtení příběhů, nebo prohlížení fotografií, které ukazují stejné životní těžkosti tak nějak člověku alespoň trochu uleví. A není na tom vůbec nic špatného, občas se totiž někdo cítí provinile, když je mu lépe z toho, že je na tom někdo stejně nebo hůř. Já si myslím, že je to přirozená reakce a není nutné se za tyto pocity stydět,“ říká Inka Teschinská z komunity (A)top život. „Fotografie zároveň mohou poukazovat na problém nadužívání kortikoidů, a tak i varovat před možnými následky. Občas mám pocit, že už jsem v rámci projektu (A)top život řekla všechno, sdílela všechny informace a občas se opakuji, jenomže neustále narážím na to, že pro někoho je spousta věcí novinka, a navíc přichází noví členové. Sdílení informací tedy nikdy není dost a je potřeba,“ dodává Inka, která natáčí také virální videa o životě s atopickým ekzémem pod účtem @atopzivot.

Lehký život to určitě není. Kromě kožních problémů, které jsou někdy snesitelné, jindy velmi nepříjemné a zasahují jedincům do každodenního života, ekzém dopadá i na jejich psychiku a sebepřijetí. „Ač se bavíme už o velmi častém kožním problému, pro mnoho lidí je to stále tabu – jak pro samotné pacienty, tak pro okolí. Dodnes se lze setkávat s předsudky o nakažlivosti, nedostatečné hygieně, ale také s nevyžádanými radami, co s ekzémy dělat. Mnoho atopiků se stále za kůži stydí, zakrývá pokožku a nechce o obtížích otevřeně mluvit. A nemůžeme zůstat pouze u kůže – ekzém je z velké části onemocnění duše a pacienti mají větší riziko sklonu k depresím a úzkostem,“ popisuje dále. Lidem s atopickým ekzémem se snaží pomáhat svými příspěvky nejen na sociálních sítích, sama se s ekzémem potýká již od narození. S atopickým ekzémem mohou být spojeny i další autoimunitní onemocnění jako jsou alergie, astma nebo alopecie (vypadávání vlasů).

Dermatologové většinou jako první nabídnou léčbu kortikoidy, které ale nejsou jediným řešením a často na ně mohou být lidé s ekzémem téměř závislí. „Důležité je pro pacienta pochopení, že žádná mastička ekzém zázračně nevyléčí. To se snažím již skoro 4 roky učit komunitu (A)top život. Neustále hledáme rychlé řešení, ale ono neexistuje a ve většině případů se obtíže stejně nakonec projeví a ve větší míře. Tak nějak zjednodušeně funguje problém s užíváním kortikoidů. Naše tělo si na ně zvyká, zvyká si, že při každém pupínku namažeme. To ale ekzém neřeší a pouze krátkodobě potlačuje. Rozhodnutí je samozřejmě vždy na každém z nás, jakou cestou se vydáme, ale určitě je dobré znát všechny možnosti a možná rizika,“ upozorňuje Inka Teschinská.

Kometa 12P/Pons-Brooks se do blízkosti slunce vrátila po 70 letech. Do poloviny dubna ji bylo možné pozorovat malými dalekohledy na tmavé obloze daleko od měst a amatérsky fotografovat. Kometa je známá svými častými zjasněními, které způsobují výbuchy v jejím tělese. Po obloze projde souhvězdími Andromedy, Ryb a Berana. Právě kometa a galaxie v Andromedě jsou na snímku z louky nedaleko Revúce na Slovensku zachycené. V době snímání byly oba objekty nízko nad severozápadním obzorem.

Astronomický snímek dne NASA vyhlašuje od roku 1995. Je jedním z nejuznávanějších ocenění svého typu po celém světě. Horálkův snímek je dosud 65. fotografií českého autora, kterou NASA ocenila.

„Světlo se rozptyluje, láme a podléhá konstruktivní nebo destruktivní interferenci, čímž vzniká iridescence mraků. Tento jev, podobný duze, ale uvnitř mraků, poukazuje na základní principy optiky,“ vysvětluje vítěz soutěže v kategorii zaměstnanců FZU AV ČR Kshitij Gurung. „V mém oboru, krystalografii, se stejný proces rozptylu, ale s rentgenovým zářením, neutrony nebo elektrony, používá ke studiu atomového uspořádání krystalů, což napomáhá lepšímu pochopení jejich fyzikálních a chemických vlastností,“ dodává Gurung.

Na druhém místě se umístil snímek Vladimíry Novotné s názvem Zárodky nematické kapalně krystalické fáze v polarizačním mikroskopu. Od kapaliny se v polarizačním mikroskopu kapalné krystaly odlišují právě svou barevností. Bronz si odnesla Iryna Naiko a její Fibonacciho spirála. Na snímku Naiko zvěčnila schodiště v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Kutné Hoře.

Ve studentské kategorii zvítězil středoškolák Petr Lívanec se snímkem Polární záře nad ČR. Hned za ním následuje Jakub Sádecký z Uherského Hradiště se svou fotografií číslo dva ze série Oheň  a třetího místa se ujala Natálie Bilená ze základní školy v Českém Těšíně se snímkem Povrchové napětí vodních kapek.

Fyzikální ústav také vyhlásil další ročník soutěže Fyzikální fotografie. Tématem soutěže na rok 2024 je Proměna. Kromě pracovníků FZU se jí mohou zúčastnit také studenti základních, středních i vysokých škol. Své snímky mohou soutěžící zasílat do konce letošního červenec.

Cílem kampaně Enjoy Respect Prague je turisty nabádat k tomu, aby podobné atrakce, kdy lidé turistům nabízejí fotky třeba se sovami nebo s hady, nepodporovali. Provozovatelům takové činnosti hrozí pokuty, případně i zabavení zvířete nebo postihy ze strany státu podle zákona o ochraně zvířat proti týrání. „Fakticky je to týrání zvířete, které je ve stresu, nevhodných podmínkách a je to pro něj obrovské utrpení,“ řekl náměstek primátora Jiří Pospíšil z TOP 09. 

Kampaň, která ve městě běží už třetím rokem, by měla být pro turisty ve městě viditelnější, a navíc bude akcentovat problematiku týrání zvířat v angličtině. „Máme vysledováno, že zahraniční turisté tyto nežádoucí atrakce využívají mnohem více než ti čeští,“ vysvětlil Pospíšil.

Vítězný snímek vybrala porota České astronomické společnosti. Zaznamenaná mlhovina s názvem Ou4 se nachází na okraji mléčné dráhy ve vzdálenosti asi 2 300 světelných let. Fotografii Zimák pojmenoval Ou4 – Obří oliheň. Aby ji pořídil, bojoval především se světelným znečištěním. Z téměř 17 hodin expozic se mu nakonec podařilo získat snímek namodralé mlhoviny na pozadí červené emisní mlhoviny Sh 2-129.

Charakteristická modrozelená barva je způsobena emisí dvakrát ionizovaného kyslíku, tvar mlhoviny pak souvisí s aktivitou velmi horké trojhvězdy HR8119. Ionizaci způsobuje intenzivní ultrafialové záření centrální hvězdy, jejíž povrchová teplota přesahuje 25 tisíc kelvinů. Nad centrální hvězdou se nachází i červený nadobr, proměnná hvězda V419 Cephei s povrchovou teplotou okolo 3 200 kelvinů.

Kategorie nad 18 let

Vítězem v kategorii Fotografové nad 18 let je Pete Burford a jeho fotografie páru pářících se mušek lupičů zlatých (Eutolmus rufibarbis). Jejich název odkazuje na jejich způsob stravování – živí se jiným hmyzem. Zpravidla vyčkávají v záloze a kořist chytají za letu. Snímek fotograf nazval It takes two (Jsou potřeba dva).

Na druhém místě se umístil snímek Marca Brouwera s dlouhozobkou svízelovou (Macroglossum stellatarum), která je v České republice častá, na západě Evropy je však vzácnější. Tato dlouhozobka z čeledi lišajovitých motýlů létá na rozdíl od ostatních nočních motýlů i za poledního slunce.

Speciální pochvalu získal i Rory Lewis se snímkem pískorypky popelavé (Andrena cineraria) na staré hlavě pampelišky. Tato včela je samotářská a hnízdí převážně v zemi. Spolu s několika desítkami včel z rodu písorypek žije i tento druh v Česku.

Vysoce chválena byla fotografie běláska řeřichového (Anthocharis cardamines) od Sarah Perkinsové. Oranžovou špičku na v horní části předního křídla mají pouze samci. Tento motýl je jediný svého rodu, který žije v České republice. Housenky tohoto běláska se živí na plevelných rostlinách.

Další oceněné snímky z kategorie nad 18 let

Kategorie pod 18 let

Vítězem v kategorii fotografů mladších osmnácti let je šestnáctiletý Gustav Parenmark a jeho fotografie šidélka většího (Ischnura elegans). Snímek nazval Fresh Out of The Shower (Svěží ze sprchy). Tato vážka žije po celé Evropě včetně České republiky a zdržuje se u stojatých nebo pomaleji tekoucích vod. Patří mezi jeden z mála druhů šidélek zabarvených více do modré než do černé barvy.

Snímek kudlanky novozélandské (Orthodera novaezealandiae) od sedmnáctileté Rosy Dunbarové získal v kategorii druhé místo. Jedná se o jeden ze dvou druhů kudlanek na Novém Zélandu a je jediným původním druhem. Obvykle měří 4 až 6 centimentrů.

Speciálně chválen byl také snímek teprve sedmiletého fotografa Jamie Smarta. Fotografii nazval Two become One (Dva se stávají jedním). Tyto můry žijí dva až tři týdny a během svého života se páří až třikrát.

Další oceněné snímky z kategorie pod 18 let

Mezinárodní porota fotografii, na které medvědí matka brání své mladé, vybrala z více než 2 400 snímků. Celkem do soutěže své práce poslalo 254 fotografů z Česka a Slovenska. „Fotografie zápasících medvědů byla jako vítězná vybrána jednomyslně celou porotou. Zachycuje chvíli, kdy medvědí matka brání své mladé. Je technicky skvěle provedená, vyzařuje z ní emoce, je akční a zobrazuje jedinečný moment z chování zvířat v divoké přírodě,“ uvedl předseda poroty Petr Slavík.

Autor snímku Miroslav Ondruš měl od útlého věku k přírodě velmi blízko. Vystudoval lesnickou fakultu ve Zvolenu a v lesnictví pracuje doteď. Fotografování je jeho koníčkem. „Fotografie vznikla neplánovaně uprostřed velmi teplého a suchého léta ve Velké Fatře. Ve skládacím fotostanu jsem čekal téměř do tmy. Ve chvíli, kdy jsem začal balit, se mezi mohutnými stromy pomalu blížil asi stopadesátikilový medvěd,“ popsal vznik snímku Ondruš.

Na základě průzkumu 33 hlavních online databází fotografií rostlin tým výzkumníků pod vedením University of New South Wales (UNSW) a Australského institutu botanických věd zjistil, že z 21 077 druhů původních australských cévnatých rostlin u téměř 20 procent chybí ověřitelné fotografie. Takový nedostatek podrobných fotografických záznamů může mít vážné důsledky, přičemž mnoha nezdokumentovaným rostlinným druhům hrozí vyhynutí. „Bylo překvapivé vidět, kolik rostlinných druhů mělo pouze perokresby, ilustrace, malby, nebo dokonce vůbec nic,“ řekl hlavní autor studie Thomas Mesaglio, doktorand botaniky na UNSW. „Mít komplexní sadu fotografií nám pomáhá, abychom si byli jisti identifikací. Zvláště když je prakticky náročné shromáždit a uchovat celou rostlinu, fotografie doplňují fyzický doklad tím, že ukazují typ půdy, stanoviště, ve kterém roste, a další druhy rostoucí vedle ní,“ dodal.

Odborníci zjistili, že nejlépe vyfotografovanými skupinami rostlin bývají stromy nebo keře s nápadnými nebo dokonce velkolepými rysy, jako jsou barevné květy. Vědci nabádají vědce z řad občanů, aby pomohli vytvořit komplexní fotografické záznamy pro profesionální vědce k použití v identifikačních průvodcích tím, že se zapojí do snímání rostlin po celém světě.

Webová stránka From Numbers to Names (Od čísel ke jménům) využívá umělou inteligenci k rozpoznávání obličejů. Ty analyzuje a následně hledá potenciální shody u archivních fotografií. Projekt může usnadnit identifikaci osob, jejichž totožnost je v současné době neznámá. Technologie například už zvládla rozpoznat Blanche Fixlerovou, které je nyní 86 let.

Snímek pořízený ve Francii během druhé světové války podle její tváře nalezla umělá inteligence. Žena do té doby fotografii nikdy neviděla. Okamžitě však poznala další dosud neztotožněné lidi ze snímku a přiřadila k nim jména. Vývojářům programu a Muzeu holokaustu v USA tak poskytla nové informace, se kterými teď mohou pracovat.

Blanche se původně jmenovala Bronia. Před tím, než její rodinu začali hledat nacisté, žila v Polsku. Její matka a sourozenci byli zavražděni, ona se však zachránila díky tetě Rose, která ji ukryla. Technologie by nyní mohla pomoci dalším přeživším rozvzpomenout se na svou minulost.

Zdroj: Radio Wave, BBC

Alopecií ve světě trpí zhruba deset procent populace, u nás jde o tisíce lidí. Alopecie, latinsky alopecia, má několik druhů, a to včetně té nejčastější, která je daná geneticky a postihuje zvláště muže – androgenní alopecie. Jde o typický ústup vlasové linie, a rozhodně to není jen z důvodu přibývajícího věku. Nejhorším případem je naprostý výpadek vlasů a ochlupení (alopecia universalis), který je mnohdy nevratný. Pokud jednou trpíte alopecií, už se jí bohužel do konce života nezbavíte. Někomu se výpadek vrací v řádu let, někdo s ním bojuje stále.

První česká iniciativa pro lidi s alopecií svého druhu

Organizace Kolibříci pomáhají, z.ú. vznikla v roce 2020. Její zakladatelka Lenka Šourková chtěla pomoci kamarádce, která o vlasy přišla kvůli chemoterapii a nemohla najít vhodnou pokrývku hlavy. Vytvořila slušivé čepice a šátky, které nyní rozdává všem, kteří o vlasy přišli v důsledku jakékoliv nemoci. V loňském roce se jí v hlavě zrodil nápad, jak mezi lidi dostat povědomí o této problematice. Spojila se s fotografkou Vendulou Fantovou a vznikla série fotografií, která zachycuje lidi bez vlasů a známe osobnosti, které projekt podpořily. Série se nazývá Poselství, každý z účastníků na toho druhého napsal svůj vzkaz – své poselství, které chce předat světu. Dohromady tvoří kruh silných osobností.

„Lidé s alopecií bývají více uzavření do sebe, takže se většinou moc rádi nefotí. Našim cílem je zvýšit jim sebevědomí a šířit osvětu o nemoci, o které toho stále hodně nevíme. V nejobecnější rovině je poselstvím projektu myšlenka, že všichni jsme dokonalí takoví, jací jsme,“ dodává Lenka Šourková.

Mezi osobnosti, které se k projektu připojily, patří zpěvačka a moderátorka Kateřina Pechová a její manžel herec Peter Pecha, zpěvák Martin Schreiner, běžkyně Marcela Joglová, herec Karel Zima, herečka Lenka Zahradnická, režisér Markus Krug, herec Igor Orozovič, účastník Love Islandu Jan Petržela a freestyle coach Jan Kaňůrek.

Fotografie jsou stále k vidění na různých místech Prahy

Během nedělního odpoledne se všichni sešli v pražském gotickém sklepě u slavnostního představení všech fotografií, které moderoval Tomáš Drahoňovský. Toho kompletní výpadek vlasů postihl v nedávné době. Alopecií trpí i jeho sestra, autorka oceňovaného komiksu o alopecii Tereza Čechová. „Vlasy jsem začal ztrácet poměrně náhle a nečekaně. Zpočátku nebylo lehké se s tím smířit, přestože jsem měl vzor v mé statečné sestře Tereze, která alopecií onemocněla přede mnou, když jí nebylo ještě ani třicet let,“ poznamenal Drahoňovský.

Fotografie se od letošního května objevily na 8 místech po celé republice – na náplavce v Plzni, v Čáslavi, na letišti v Pardubicích, v Kutné Hoře, v Olomouci, v Jihlavě, v Nové Pace a v pražské Pragovce. Nyní visí na různých místech v Praze (v kavárně Kofárna, Šťastné kavárně, hotelu Meteor, Bistru Antonio Sandev, Dentálním studiu Smile nebo Champagnerii) a můžete si je tedy prohlédnout i vy. Pod QR kódem, který je u každé fotografie uveden, se skrývá příběh daného člověka.

Autorský článek Barbary Tesařové

Na začátku září byly Strankovy fotografie ze série Boyhood k vidění na BERLIN PHOTO WEEK díky vítězství v soutěži Photography Prize pořádané BBA galerií, ve které zasedal také zakladatel berlínského festivalu.

Velkým úspěchem bylo ale 1. místo se sérií Beautiful Accidents a titul Special Photographer of the Year v mezinárodní soutěži International Photography Awards, které si převezme v říjnu v Carnegie Hall v New Yorku. O výhru v této soutěži se snažil 10 let, a tak jde o velmi cennou trofej.

Další zlato pak přišlo z Paříže opět za sérii Beautiful Accidents. Snímky získaly Gold Award v profesionální kategorii Portrét soutěže Prix de la Photographie Paris, kterou uděluje odborná porota.

Martin Stranka pochází z Mostu, nyní žije v Praze, kde také vystudoval vysokou školu zaměřenou na ekonomii. Umění nikdy nestudoval, přesto je jedním z velmi známých českých fotografů. Fotografování se začal věnovat v roce 2007 pouze ve volném čase, působil původně jako manažer HR. O pár let později se ale vrhnul na fotografování profesionálně a od té doby si plní své sny. Jeho fotografie jsou na hranicích reality a snění – nejznámější jsou snímky astronauta nebo jelena s autem.

Autorský článek Barbary Tesařové s použitím informací z martinstranka.com

Překvapivě detailní snímky pořídil Inouyeho sluneční dalekohled, nejvýkonnější sluneční teleskop současnosti, a překvapil tak odbornou i laickou veřejnost. Na snímku zachytil střední vrstvu sluneční atmosféry, která vypadá trochu jako huňatý koberec. Proudy ohnivého plazmatu připomínají včelí plástve, které můžete vidět na fotografii níže. Zajímavé je, že každá z těchto skvrnek, kterou na snímku vidíte, je široká asi 1 600 km.

Snímky jsou sice pořízené v detailu, zachycují však velkou část Slunce, přesto jde vzhledem k jeho velikosti o necelé procento celkového obvodu. Pro představu: jedna fotografie ukazuje neuvěřitelných 82 500 kilometrů. Inouyeho dalekohled dokáže vidět prvky ve sluneční atmosféře, které jsou malé jako například České Budějovice.

Zdroj: sciencealert.com, nso.edu.com

NASA v půce září zveřejnila jako astronomickou fotografii dne snímek nadoblačných blesků, které se vyskytly nad silnou bouří nad severními Čechami v srpnu. Jmenuje se Red Sprite Lightning over the Czech Republic (Blýskání červených skřítků nad Českou republikou) a jedná se teprve o 19. fotografii z Česka, kterou NASA od roku 1995 zveřejnila. Jde o velmi prestižní ocenění nejzajímavější fotografie vesmíru. Pro každý den ji vybírají a doplňují popisem profesionální astronomové.

Ščerba fotografii oblohy pořídil ze vzdálenosti zhruba 200 kilometrů z Jeseníků nedaleko vysílače u Ondřejovic u česko-polských hranic. Zachytil na ní takzvané červené skřítky, tedy vzácné formy blesků, jejichž existenci potvrdili vědci teprve asi před 35 lety. Zachycené světelné úkazy se objevují na pouhý zlomek sekundy a nejlépe je lze pozorovat nad silnými bouřemi.

Zdroj: České noviny, NASA

Cílem novinky je chránit děti před predátory, kteří se neštítí sexuálního vydírání. „Rodiče nám několikrát řekli, že nechtějí svým dětem koupit smartphone, protože se bojí toho, čemu by mohly být na internetu vystaveny, takže budou za takové aplikace rádi,“ uvedl Naoto Tomita, zakladatel startupu Smartbooks, který aplikaci vyvinul. Technologie zatím ještě čeká na své jméno. Uvažuje se nad termínem Kodomamo, což je v japonštině spojení slov dítě a chránit.

Na jakém principu technologie funguje? Pomocí umělé inteligence dokáže aplikace rozpoznat snímky obnažených genitálií, podbřišku a hrudníku. Následně aplikace fotografie smaže a pošle upozornění rodičům nebo opatrovníkům dotčeného dítěte.

Zdroj: Radio Wave, Vice

Výtvarný fotograf Franc zvítězil v kategorii místa na Zemi. Vítězná fotografie, která
vznikla v roce 2021, se jmenuje Surfování po jaru. Vyobrazuje pole na jihu Moravy z
ptačí perspektivy. Oblast vyfotil za pomocí dronu. „Dronem se u nás moc nefotí, klasičtí
fotografové se s tou technologií neskamarádili. Dá se říct, že je to nový fotografický žánr,“
uvedl Franc.

Do soutěže Earth Photo každoročně posílají své práce fotografové z celého světa.
Český fotograf tedy uspěl v mezinárodní konkurenci. Porota díla letos hodnotila v pěti
kategoriích: místa na Zemi, lidé, příroda, klimatická změna a proměňování lesů.

Zdroj: Ekolist, Daniel Franc

Sonda Solar Orbiter fotografii pořídila ze vzdálenosti 75 milionů kilometrů, což je asi v polovině trasy mezi Zemí a Sluncem. Jako fotoaparát posloužil dalekohled EUI, který dokáže fotit s velkým prostorovým rozlišením. Nasnímat jednu takovou fotografii trvá 10 minut a na pokrytí celého slunce jich bylo třeba vytvořit 25. Proces tak zabral více než čtyři hodiny.

Nyní se sonda vážící 1,8 tuny dostala na třetinu vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem, což je 48 milionů kilometrů. Následně bude kroužit okolo naší nejbližší hvězdy, přičemž se jí přiblíží maximálně na 42 milionů kilometrů. Takto blízký průlet se uskuteční v říjnu. Solar Orbiter je vedle dalekohledu vybaven také přístroji na zkoumání aktivity Slunce a jeho erupcí. Má zjišťovat příčiny slunečního větru a koronárního magnetického pole.

Zdroj: Česká televize, Evropská kosmická agentura

Fotografie s názvem Cesta ke hvězdám vznikla 30. června 2019 během expedice za úplným zatměním Slunce na vrcholu hory La Silla v chilské poušti Atacama. V době pořízení fotografie byly na místě ztížené fotografické podmínky, foukal velmi silný vítr s nárazy přes 120 kilometrů v hodině. Díky tomu se však vzduch mimořádně pročistil a umožnil Horálkovi pořídit panoramatický snímek zobrazující Mléčnou dráhu a dvě její satelitní galaxie nad observatoří ESO v La Silla. Výjimečné podmínky umožnily vzniknout zcela unikátní fotografii.

Nejedná se však o první Horálkův úspěch. Cesta ke hvězdám je už jeho 32. fotografií, kterou NASA zvolila snímkem dne. Astronomický snímek dne NASA je prestižní ocenění nejzajímavější astronomické fotografie dne. Vybírají ji každý den editoři a spolupracovníci NASA: profesor Jerry Bonnell z Michiganské technologické univerzity a profesor Robert Nemiroff z Univerzity v Marylandu. Fotografii dne vybírají od roku 1995 a ocenění se těší světové prestiži. Průvodní texty jsou překládány do 23 světových jazyků včetně češtiny a na sociálních sítích je sledují stamilióny čtenářů denně.

Zdroj: Irozhlas