Na tento efekt upozornil tým vedený psychologem Richardem Stephensem z britské Univerzity v Keele, který se výzkumu nadávání věnuje dlouhodobě. Vědci zkoumali, jaký dopad má používání nadávek v náročných situacích a výsledky naznačují, že mohou mít překvapivě pozitivní účinek.

V rámci experimentů, kterých se zúčastnily desítky dobrovolníků, plnili účastníci fyzicky náročný úkol – měli se zvednout ze židle a co nejdéle se udržet nad ní pouze pomocí rukou. Během výkonu opakovali každé dvě sekundy buď nadávku, nebo neutrální slovo. Každý přitom absolvoval obě varianty, což umožnilo přímé srovnání. Ve všech případech se ukázalo, že při nadávání lidé vydrželi déle.

Vedle samotného výkonu sledovali vědci i psychické nastavení účastníků. Dotazníky hodnotily například sebedůvěru, soustředění nebo míru rozptýlení. Ačkoli jednotlivé experimenty přinesly dílčí rozdíly, souhrnná data ukázala jasný trend: nadávání podporovalo pocit „flow“, zvyšovalo sebedůvěru a pomáhalo odvést pozornost od nepohodlí i negativních myšlenek.

Podle autorů studie nadávky samy o sobě nezvyšují fyzickou sílu, ale pomáhají lidem překonat vnitřní bariéry a krátkodobě podat lepší výkon. Efekt je sice spíše omezený a hodí se hlavně pro krátké a intenzivní situace, přesto by mohl najít uplatnění například ve sportu nebo při rehabilitaci. Další výzkum má ukázat, zda podobný přínos existuje i mimo fyzickou zátěž.

Program vznikl jako experiment během posledních let, kdy několik tisíc umělců dostávalo pravidelnou finanční podporu ve výši zhruba 31 tisíc korun. Výsledky ukázaly, že většině z nich pomohla větší finanční jistota věnovat více času tvorbě, rozvíjet nové projekty a aktivněji se zapojit do kulturního života. Příjemcům podle vlády odpadl finanční stres, začali profesně růst a zlepšilo se i jejich duševní zdraví.

Irsko se tak stává jednou z prvních zemí, která podobný systém zavádí trvale. Podle tamní vlády jde o investici do kultury, kreativity i společnosti jako celku, protože umění přináší nejen nové nápady a inspiraci, ale také posiluje komunitu a kulturní identitu země. Zájem o tyto programy znovu roste po pandemii covidu a s nástupem umělé inteligence, kvůli nimž řada lidí přišla o práci. Irové toto opatření vesměs vítají, část z nich si ale myslí, že by měl stát dotace rozdělovat cíleně v závislosti na majetku umělců, nikoli plošně.

Na první pohled může takový experiment působit jako recese, a přesně to je jeden z cílů Ig Nobelových cen. Nejprve pobavit, pak přimět k zamyšlení. Na první pohled toto počínání může působit absurdně, ale nakonec má reálný přínos. Natírání pruhů může nabídnout ekologičtější alternativu k běžnému hmyzímu odpuzovači, což může snížit stres zvířat, omezit použití pesticidů a přispět k větší pohodě dobytka.

Výzkum navíc potvrzuje dlouhodobou teorii, proč vlastně zvířata jako zebra má své ikonické pruhy. Můžou totiž fungovat jako vizuální odpuzovač hmyzu. A ačkoliv metoda možná nebude praktická pro všechny farmy, inspiruje k hledání kreativních, jednoduchých a šetrných řešení. Někdy může stačit málo.

Hudební výzkumník Alexander Refsum Jensenius spolupracoval s orchestrem Norwegian Broadcasting Corporation (KORK) a rozhlasovým programem Abels tårn, aby prozkoumal hluboké účinky živé hudby. Experimentu se zúčastnili hudebníci, publikum a dokonce i posluchači rádia (pomocí nejmodernějších technologií zaměřených na měření fyziologických reakcí na hudbu). Během experimentu vědci použili pokročilé nástroje k měření toho, jak lidé fyzicky reagují na živou muziku. Respondenti na sobě měli speciální vesty vybavené senzory, které sledovaly jejich dýchání, srdeční frekvenci a fyzické pohyby.

Zajímavým objevem ze získaných dat byl takzvaný efekt nehybnosti. Zatímco hudba často vybízí k fyzickému pohybu, jako je klepání nohou nebo pohupování, v určitých emočně nabitých momentech nastal opak. Tyto intenzivní úseky hudby způsobily, že publikum sedělo zcela nehybně, jako by bylo připoutané. Toto kolektivní ticho odráželo hluboký sdílený emocionální zážitek, vytvářelo hlubší pouto mezi členy publika a zvyšovalo jejich pocit spojení.

Až 87 procent fotbalistek podle dříve provedeného výzkumu uvedlo, že se během menstruace cítí méně výkonné a více unavené. Výzkum také zjistil, že u předních hráček byla šestkrát vyšší pravděpodobnost svalového zranění v šesti dnech předcházejících periodě ve srovnání s obdobím samotným. Vědci z londýnské University College London se proto rozhodli prozkoumat, jak jsou v různých obdobích cyklu ovlivněny reakční časy žen.

Vědci provedli experimenty, do nichž zahrnuli 241 osob, včetně 105 menstruujících žen, a podrobili je kognitivním testům, které měly napodobit mentální procesy typické pro týmové sporty. Testy provedli dvakrát s odstupem 14 dní, přičemž údaje získali z aplikace pro sledování menstruace, která zaznamenává okamžik menstruačního cyklu žen.

Vědci nezjistili žádný rozdíl v přesnosti a reakční době ani u mužů, ani u žen, které užívaly hormonální antikoncepci. Menstruující ženy však podávaly nejlepší výkony v době, kdy měly menstruaci, přestože uváděly, že se cítí hůře.

Závěry výzkumu poukazují na to, že lidský mozek přikládá větší důležitost vzpomínkám, které nelze snadno vysvětlit nebo interpretovat. Pokud je prožitek obtížně pochopitelný nebo neočekávaný, mozek si jej s větší pravděpodobností uchová. To naznačuje, že schopnost mozku vysvětlit nebo předpovědět událost hraje klíčovou roli při určování, které zážitky se stanou trvalými vzpomínkami. Pokud je nějaká událost předvídatelná a nepřekvapivá, náš mozek ji často ignoruje. To naznačuje, že lidský mozek je nastaven tak, aby věnoval více pozornosti a paměti neobvyklým nebo složitým zážitkům.

Studie zahrnovala vývoj výpočtového modelu k prozkoumání procesu utváření paměti v lidském mozku se zaměřením na dva klíčové kroky: kompresi vizuálních signálů a jejich rekonstrukci. Vědci poté provedli sérii experimentů, kdy byla účastníkům ukázána rychlá sekvence přirozených obrazů. Později byli požádáni, aby si vybavili konkrétní z nich. Zjištění odhalila, že obrázky, které bylo pro výpočetní model obtížnější rekonstruovat, si účastníci s větší pravděpodobností zapamatovali. Navíc to naznačuje, že složitost a nepředvídatelnost vizuální scény hraje významnou roli při určování její zapamatovatelnosti.

„Fyzici jsou do pozitronia zamilovaní. Je to ideální atom pro experimenty s antihmotou. Nyní otevíráme celou oblast jejího studia,“ uvedl k experimentu jeho hlavní řešitel Ruggero Caravita z CERNu. Odborníkům se podařilo pomocí techniky laserového chlazení atomy ochladit až na −100 °C, což je zatím vůbec nejnižší teplota, které se podařilo dosáhnout. Celý experiment byl poměrně složitý a náročný. Spočíval v tom, že vědci laserem osvětlovali atom pozitronu, aby se částice uvnitř něj přestaly tak rychle pohybovat a bylo tak možné je lépe prozkoumat. Dosud bylo totiž studium antihmoty velmi obtížné, protože její atomy jsou kvůli velmi rychlému pohybu částic v podstatě nepolapitelné a navíc se po 142 miliardtinách sekundy rozpadá na gama záření.

Výzkum antihmoty by mohl být do budoucna prospěšný pro řadu oborů, protože tato látka může mít velké praktické přínosy. Když se elektron a pozitron spojí, uvolní obrovské množství energie, což může být využité třeba pro výkonné gama lasery. Ty mají uplatnění hlavně v lékařství, například v zobrazovacích metodách nebo léčbě rakoviny. Někteří vědci ale vidí potenciál i pro jiné obory, třeba pro vesmírné cestování. Tato energie by se totiž mohla dát využít pro pohon kosmických lodí.

Odborníci vyhodnotili data z rozsáhlého experimentu čítajícího přes jeden milion účastníků. Ti měli ve studii za úkol zařadit jednotlivé obrázky do kategorií bílý nebo černý, pak také slova do sekci dobré či špatné. Pro vědce byl důležitý čas, jaký rozhodování trvalo. Na základě toho vyhodnocovali kognitivní funkce jednotlivců.

„Obvyklý předpoklad je, že čím jsme starší, tím pomaleji reagujeme na vnější podněty. Pokud by tomu tak bylo, mentální rychlost by byla nejrychlejší ve věku kolem dvaceti let a pak by se s přibývajícím věkem snižovala,“ uvedla hlavní autorka studie Mischa von Krause, výzkumnice na univerzitě v Heidelbergu. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Earth.com

„Pomocí hypnózy chceme otevřít otázky submise, přechodu od jednotlivce k celku a kontroly,“ uvedl umělecký vedoucí festivalu Jonas Holmberg. Cílem experimentu je nabídnout zajímavý zážitek odvážlivcům, kteří se nebojí ztratit kontrolu. Ve změněném stavu vědomí mohou návštěvníci zhlédnout celkem tři filmy – Memoria (Apichatpong Weerasethakul), Land of Dreams (Shirin Neshat) a Speak No Evil (Christian Tafdrup).

Všechny tři filmy se týkají emocí a vztahu lidí k různým fázím vědomí. V sálu vždy bude přítomný odborník, který obecenstvo před filmem uvede do hromadné hypnózy v souladu s tematikou a náladou filmu a po skončení je z ní znovu vyvede.

Zdroj: Göteborg Film Festival, The Guardian

Návštěvníci se mohou těšit na pokusy, filmové projekce, prohlídky špičkových laboratoří nebo třeba ochutnávky jídla. Program je sestaven tak, aby zaujal děti i jejich prarodiče, kteří jistě ocení speciální autobusovou linku. Ta propojí s centrem města vzdálenější dějiště vědeckého festivalu.

„Ukazuje se, že téma času je napříč vědními obory velmi atraktivní, což dokazuje jak zapojení všech osmi fakult univerzity a dalších univerzitních jednotek, tak rozmanitost programu. Mezi největší lákadla bude jistě patřit svítící pět a půl metru velký model Marsu před Pevností poznání,“ láká pro Žurnál Univerzity Palackého koordinátor programu Ondřej Martínek. Na své si přijdou i příznivci lékařství, kteří se mohou seznámit s vývojem v oblasti transplantací.

Zdroj: Žurnál UPOL

Po kapce nektaru s obsahem kofeinu jsou čmeláci schopni opylovat rostliny mnohem efektivněji. Zjistila to nová vědecká studie, o které informoval zpravodajský server The Guardian. Výzkumníci pro tyto účely namíchali speciální směs kofeinu, cukru a vůně jahodníku a vstříkli ji do hnízda. Čmeláci poté byli vypuštěni do laboratoře s květinami.

„Zajímalo nás, jestli se čmeláci rozletí na všechny květiny rovnoměrně, protože dostali všichni stejnou odměnu, anebo jestli se zaměří na květiny, na jejichž vůni byli vycvičeni v hnízdě,“ uvedla autorka studie, doktorka Sarah Arnoldová z Ústavu přírodních zdrojů Greenwichské univerzity. Z výsledků vyplynulo, že měli čmeláci cvičení kofeinovou směsí mnohem větší zájem o cílové květiny s vůní jahodníku než o ostatní. Podle autorů studie přitom nebyl experiment pro čmeláky toxický, protože neměl žádný dopad na délku jejich života.

Předchozí výzkum usilující o změnu chování čmeláků zahrnoval umístění kofeinu přímo na květy, aby je přilákal, což je ovšem ve větším měřítku nepraktické. Tento experiment by nicméně mohl být dobrým začátkem, jak farmářům usnadnit opylení jejich plodin, uvedla Arnoldová.

Zdroj: České noviny

„Víme, že objekty nejsou skutečné tváře, ale vnímání tváře přetrvává. Tato rychlá detekce tváří má velkou výhodu. Mozek používá hrubou šablonu dvou očí, nosu a úst. Spoustu věcí může tuto šablonu uspokojit, a vyvolat tak reakci, jako bychom viděli obličej,“ vysvětlil vedoucí výzkumu a psycholog David Alais.

Při spatření výjevů připomínajících obličej pak podle studie zažíváme emoce, které odpovídají tomu, zda na nás výraz působí vesele, smutně či třeba rozzlobeně. Vědci na to přišli díky experimentu, během kterého účastníkům ukazovali sérii obrazců představujících různé nálady od vzteku až po štěstí. Výsledky ukázaly, že je lidský mozek zpracovával stejným mechanismem, jako by patřily člověku.

Zdroj: The Guardian

Analýzu výsledků provedla islandská Asociace pro udržitelnou demokracii spolu s britským think-tankem Autonomy. Organizace přitom vycházely z dat od 2500 pracujících, jejichž zaměstnavatelem je město Reykjavík nebo vláda. Šlo jak o úředníky pracující takzvaně od devíti do pěti, tak o lidi s nepravidelnými směnami v sociálních službách, u policie nebo v nemocnicích. Právě zapojení státních orgánů do pilotních projektů s celospolečenským dopadem je vedle získaných výsledků unikátní.

Závěry dvou experimentů ukazují, že snížení počtu odpracovaných hodin vedlo k lepší rovnováze mezi soukromým a pracovním životem. Lidé se necítili tolik vyhořelí ani ve stresu, a naopak se stali zdravějšími. Zároveň byla zachována dosavadní produktivita a úroveň služeb – ta se v některých případech dokonce zvýšila. Na výsledky zareagovaly odbory, kterým se pro desítky tisíc lidí podařilo vyjednat zkrácení pracovního týdne. Až 86 procent Islanďanů díky tomu zůstává v práci kratší dobu nebo na to má ze smlouvy nárok.

Zdroj: Asociace pro udržitelnou demokracii (ALDA)

Izolační experiment započali potápěči na konci června v lomu u Lišova na Českobudějovicku. Takzvaný keson, ve kterém účastníci experimentu více než deset dní žili, je přes šest metrů vysoký a v průměru má přes dva metry. Jeho součástí jsou i dvě ložnice. „Mně se začalo stýskat třetí den. Podle mě to v tom prostředí člověk vnímá úplně jinak,“ svěřila se jedna z potápěček Nikola Trnková.

Pobyt v izolovaném prostoru pak výzkumníkům umožnil pozorovat fungování člověka a malé sociální skupiny za účelem zvýšení efektivity vzájemné spolupráce a komunikace. Experiment je rovněž součástí podpůrných projektů sloužících pro vesmírný výzkum. Výsledná zjištění ovlivní například výběr a přípravu posádky pro dlouhodobé lety. „Stav beztíže, který je ve vesmíru, je asi nejpodobnější tomu, co se dá zažít tady pod vodou,“ vysvětlil potápěč David Vondrášek.

Zdroj. ct24.ceskatelevize.cz

Už od května 2020 generoval počítač za dozoru týmu informatiků obrazy ze života hlavního hrdiny. Výsledné dialogy pak divadelníci seřadili tak, aby tvořily ucelený příběh. Díky neobvyklé metodě vznikla v textu řada chyb, které inscenaci dodávají originální půvab a humor.

Hlavním hrdinou představení je robot čelící každodenním radostem a strastem lidské společnosti. „Z hlediska robota hra reflektuje témata, jako je láska, smrt a další momenty související úzce s životem člověka. Výsledek je překvapivý a občas i nečekaně vtipný,“ uvedl režisér Daniel Hrbek. Inscenace vznikla jako oslava stého výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka, v níž se slovo robot poprvé vyskytlo.

Experimentální studie pod vedením profesora Aki Sinkkonena se zaměřila na imunitní systém 75 finských dětí ve věku 3 až 5 let. Stav jejich imunity byl porovnáván se stavem poté, co došlo k zatravnění hřišť s dlážděným povrchem, na nichž si děti často hrávaly. Konkrétně se jednalo o typ půdy, který najdeme v lese nebo na louce včetně různých druhů trav, rostlin a mechů.

Děti byly přitom povzbuzovány, aby se půdy dotýkaly a hrály si s ní. A jaký byl výsledek? Bakteriální osídlení dětí hrajících si na zelených plochách bylo zásadně pestřejší než před začátkem experimentu, v jejich krvi se našla širší škála buněk pozitivně ovlivňujících imunitní systém.

Studie publikovaná v časopise Science Advances dále prokázala, že v každodenním životě je možné tzv. přátelské bakterie nacházející se v půdě získat také v městské zástavbě. Stačí do ní zakomponovat více zeleně, která zajistí zvýšení naší imunity.

S nápadem přišel Dr Neil Jordan z UNSW, když viděl lva útočit na antilopu. „Lvi loví ze zálohy, takže se za svou obětí nepozorovaně připlíží a potom ji přepadnou. Tahle antilopa ale svého predátora zpozorovala. Jakmile si to lev uvědomil, útok vzdal,“ vysvětlil pro UNSW Newsroom Jordan. Vědci se experimentem se snaží napodobit princip, který v přírodě již funguje. Například motýli jsou známí tím, že odrazují ptáky vzory na křídlech, které připomínají oči.

V pilotním výzkumu všechny krávy označené očima přežily, výsledky jsou tedy slibné. Vzorek však byl příliš malý. V další fázi experimentu budou vědci využívat systém GPS ke sledování krav i lvů a ohnisek jejich konfliktu. Pokud bude výzkum úspěšný, poskytne farmářům nenásilný a udržitelný způsob, jak ochránit svá stáda bez nutnosti zabíjet ohrožené africké lvy.

Zdroj: UNSW Sydney Newsroom

Nepořádek by měl podle řady vědců souviset s kreativitou. Už v roce 2013 provedla psycholožka Kathleen Vohsová z Minnesotské univerzity experiment, kdy dvě skupiny osob rozdělila tak, že jedna z nich byla umístěna v dokonale uklizené místnosti, druhá v místnosti s nepořádkem. Následné testy prokázaly, že ti, kteří trávili čas v neuklizené místnosti, vykazovali více kreativity.

Jako další omluva věčným bordelářům může sloužit argument, že nepořádní lidé jsou více pružní, pokud jde o nakládání s časem. Dotyční jsou schopni změnit své plány na poslední chvíli, aby využili nějaké příležitosti. Také se umění smát sami sobě a jsou hravější v každodenním životě. Útěchou může být mimo jiné také vědomí toho, že i některé významné osobnosti jako Steve Jobs, Thomas Edison či Albert Einstein byly známy sklonem k nepořádku.

Zdroj: Aktuálně.cz

„Jsou to první léky, které ve vědecké studii prokázaly významný vliv na snížení úmrtnosti u pacientů s ebolou,“ řekl ředitel amerického Národního institut pro alergie a infekční onemocnění Anthony Fauci. Účinné léky označené jako REGN-EB3 a mAb114, které dokáží neutralizovat dopad viru na tělesné buňky, by měly být dostupné pro každého nakaženého ebolou. Ta je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) smrtelná v polovině případů.

Oba přípravky byly vyvinuty s pomocí protilátek odebraných od lidí, kteří ebolu přežili. Testování pod vedením WHO začalo loni v listopadu a experimentální lék dostalo sedm set pacientů. Ze skupiny, která dostala přípravek REGN-EB3, zemřelo 29 procent pacientů, ve skupině léčené látkou mAb114 34 procent. U pacientů s nízkými hodnotami viru v krvi bylo procento přežití při použití léku REGN-EB3 až 94 procent, u mAb114 89 procent. Je proto velmi důležité, aby nakažení zahájili léčbu včas. Podle ředitele charitativní organizace Wellcome Trust Jeremy Farrara výzkum prokazuje, že se svět blíží době, kdy bude ebola léčitelná. „Nezbavíme se jí, ale měli bychom být schopni zabránit národním a regionálním epidemiím,“ míní Farrar.

Zdroj: iDnes.cz

Většina výzkumů bývá prováděná v laboratorních podmínkách. Tým vědců pod vedením Kostase Karageorgise využil elektroencefalograf (EEG) ke sledování mozkových vln při sportu. Při experimentu 24 dobrovolníků chodilo vlastním tempem po trati o délce 400 metrů. První skupina poslouchala popovou rytmickou píseň, druhá rozhlasového komentátora a poslední část z nich nic.

Vědci pak srovnávali, jakou měli dobrovolníci při chůzi náladu, energii a míru soustředění. Výsledky pak poukázaly na to, že popová rytmická hudba přidala účastníkům pocit energie a zlepšila jim náladu. Skupina poslouchající rozhlasového komentátora takové výsledky nezaznamenala, spíš lépe hodnotila svůj výkon. Chodci bez sluchátek neuváděli žádnou změnu.

Zdroj: ceskenoviny.cz